Editorial Dalibora Balšínka

Velké šance Chvilek

Editorial Dalibora Balšínka
Velké šance Chvilek

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Bude to už čtrnáct dní, co se na pražské Letné sešlo demonstrovat dvě stě sedmdesát tisíc lidí. Přijeli z celé země, aby dali najevo svůj nesouhlas s vládou Andreje Babiše a působením prezidenta Miloše Zemana. A stojí za to se k této události vracet, protože jde v těchto měsících o největší masové protesty proti demokraticky zvolené vládě v Evropě, které neztrácejí dech.

Takové masové protesty nejsou ani ve Španělsku, kde Katalánci usilují o nezávislost na vládě v Madridu. Tolik lidí nedokážou do ulic přivést už ani ve Francii Žluté vesty. Nikdy se nepodařilo, aby se v Londýně sešla taková masa odpůrců brexitu. Zvlášť zajímavé je pak srovnání s tolik u nás mediálně protežovanými protesty ve Varšavě. Ani tam nedemonstrovalo tolik lidí proti konzervativní vládě Kaczyńského Práva a spravedlnosti, ba ani v Budapešti, kde se proti Viktoru Orbánovi sejde s bídou pár stovek lidí. A Miliony chvilek to dokázaly dokonce dvakrát po sobě.

Listopadová Letná ukazuje, že nejde o emocionální vlnu, ale je výrazem permanentního silného odporu proti vládě Andreje Babiše. A jestli něco naplňuje význam hnutí nikoli jako marketingového hesla, tak je to právě Milion chvilek pro demokracii. Nejde jen o to, že dnes žádná politická strana nebo její šéf nesvede přivést na jedno místo ani dvacetinu toho, co dokáže Milion chvilek, ale význam hnutí se naplňuje i tím, že se na Letné scházejí lidé s různými ideovými preferencemi, zleva i zprava. Názorového rozprostření jsou si vědomi i lídři hnutí a je to vidět při dramaturgii demonstrací: je zřetelný velký posun od první demonstrace na Václavském náměstí v dubnu 2018 k poslední Letné směrem k jakési ekumeně s potlačením extrémních levicových názorů, které zaznívaly ještě v létě; pravicových nebo konzervativních se to netýká, ty přítomny nebyly nikdy. Důležitá je otázka, zda tuto strategii budou Chvilky držet i nadále, kudy se budou ubírat. Hnutí už překonalo hranici, kdy by pro svoji další existenci potřebovalo přízeň nebo naopak negaci mediálního mainstreamu. Opírá se o rozsáhlou databázi e-mailových adres (mluví se o čísle 450 tisíc), jejichž držitelé zprávy Chvilek nevnímají jako spam z e-shopů či roztodivné nabídky firem, mají už síť koordinátorů ve více než tisíci sídlech, jsou podporovány zezdola malými dary, a nikoli milionovými sponzorskými příspěvky, mají angažovanou strukturu, se kterou se ostatní politické strany nebo marketingová hnutí nemohou měřit. Chvilky se snažily mluvit s demokratickou opozicí, která se jako celek utápí v bezradnosti a přešlapuje na místě, je docela možné, že u nich s nápadem Česko sobě sondují také ti, kteří už si zařídili křesla na pražském magistrátu. Možností je několik, v každém případě vzniká velký potenciál, který může být stejně dobře využit jako ztracen. Jedno je ale jasné. Chvilky pro demokracii jsou  autentickým a legitimním projevem demokracie.

27. listopadu 2019