Nějaký vykutálený chlápek, který ovládá firmy s miliardovými obraty, dostane chuť na evropskou dotaci pro malé a střední firmy za 50 milionů. Hladce ji získá a pak se diví, že to někomu nesedí. Ten samý filuta se stane shodou okolností předsedou vlády a čerpá pro své firmy miliardové dotace, nad jejichž pravidly drží svůj prstík a je překvapen, že to někomu přijde divné. A prochází mu to. Miliardy čerpá dál, protože z eráru dal důchodcům pár drobných k penzi a navrch přidal jízdenky na vlak zadarmo. Tleskají mu za to vděčností a opozice, která by jim tyto primitivní zlodějny měla umět vysvětlit, se utápí v žabomyších sporech, nejenže nenabízí drobné k penzi či volňásky na dopravu, ale ani nepředvádí žádnou uvěřitelnou alternativu. Chlápek je sice lehce nervózní, ale když vidí tu bídu, co se proti němu nesměle šikuje, je nakonec v klidu. Opozice totiž získává pozornost jen šaškárnami kolem pomníků, tu se mluví o zboření sochy jednoho Rusa, tu zase o postavení pomníku jiným Rusům.

Ne nepodobná skupina opozičních zoufalců vytahuje do boje proti stávajícím poměrům s "květinovou vzpourou v rodině příslušníka lidově demokratické armády". Nejsou to žádné veselé vyhlídky. Útěchou nemůže být, že ani jinde to není lepší, že společenský konsenzus nenacházejí ani v tzv. vyspělých demokraciích, což můžeme pozorovat na předčasných volbách ve Velké Británii, kde se lid musí sejít, aby volil mezi rudým šíleným antisemitou a karikaturou Winstona Churchilla. Podobný souboj čeká také Spojené státy v příštím roce, kde budou podobně rozehrané možnosti. Zdá se, že toto by nerozsekl ani Godot. Kdyby přišel.

Jistotou zůstává díky Bohu aspoň ten adventní čas, který si můžeme uspořádat podle libosti.