Ve věku 72 let ve středu zemřela herečka Táňa Fischerová. ČTK to potvrdila ředitelka Českého helsinského výboru Lucie Rybová. Fischerová se vedle herectví řadu let věnovala také charitě a politické činnosti. Působila v nadacích a občanských sdruženích, v letech 2002 až 2006 byla poslankyní a v roce 2013 kandidovala jako nezávislá v prezidentských volbách.
Teď je právě se svým souborem ve Francii, kde hrají skoro víc než u sebe doma, v Divadle Archa na Poříčí. Inscenace Obyčejní lidé je typická režie této energické ženy. Vypráví opravdu o obyčejných lidech, přitom neobyčejnou formou. Divadlo tady rozpouští své hranice a stává se setkáváním člověka s člověkem, herce s publikem, jedné kultury s druhou. Jana Svobodová je takovou ženou a umělkyní mimo hranice, do kterých se odmítá zařadit. Je koneckonců Svobodová…
Británie má v posledních čtyřech letech dvě stálé kauzy, antisemitismus v Labouristické straně a brexit. Od roku 2015, kdy se lídrem Labour Party stal Jeremy Corbyn, se na veřejnost dostávají kauzy o antisemitském chování předních představitelů, šikaně Židů a dalších znepokojujících událostech. Podle mnohých je antisemitou sám Corbyn. Zhruba ve stejnou dobu začíná zápas o budoucnost Británie v EU. O obě témata se zajímal americko-izraelský spisovatel Tuvia Tenenbom.
Za rozsudek hodný bývalého socialistického tábora označil kardinál Dominik Duka rozhodnutí soudu, podle nějž se brněnská divadla nemusejí omlouvat za uvedení dvou kontroverzních her.
Nad vchodem do Pasáže Vlasty Buriana z Jungmannovy ulice visí billboard s tváří Davida Bowieho a s textem „Muzikál v komedii Lazarus“. Tou „komedií“ se samozřejmě myslí pražské divadlo Komedie, které uvádí Bowieho muzikál Lazarus, ale i tak to trochu pobaví: Bowie a komedie, a ještě k tomu Lazarus!? Veselohra Davida Bowieho o vzkříšení Lazarově a jaká u toho byla legrace…
Pokud si někdo zaslouží pohřeb se státními poctami, je to právě Vlasta Chramostová, uvedl v neděli předseda Ústavního soudu a signatář Charty 77 Pavel Rychetský ve vyjádření, které poskytl ČTK. Reagoval tak na nedělní úmrtí divadelní a filmové herečky a rovněž signatářky Charty 77 Vlasty Chramostové. Pohřeb se státními poctami připravuje vláda ve spolupráci s rodinou pro zpěváka Karla Gotta, který zemřel v úterý. Pohřeb Chramostové se uskuteční v pondělí 14. října v 11:00 v Národním divadle.
Zasloužilá umělkyně, jíž bylo zakázáno vystupovat, signatářka Charty 77 a disidentka, která předtím podepsala spolupráci s komunistickou Státní bezpečností (StB) – to je jen část paradoxů z nevšedního života herečky Vlasty Chramostové, která v neděli zemřela. Životní příběh filmové a divadelní umělkyně, která by letos 17. listopadu oslavila třiadevadesátiny, v sobě zvláštním způsobem reflektuje vývoj českých dějin druhé poloviny dvacátého století.
Herečka Dagmar Havlová se po čtyřiceti letech rozhodla skončit v Divadle na Vinohradech. Rozloučí se v titulní roli Dürenmattovy Návštěvy staré dámy, kterou režíroval ředitel Národního divadla Jan Burian. Spolu s ní si ve hře zahraje její dosavadní šéf Tomáš Töpfer.
Zemřel Jaroslav Weigel, kterého veřejnost znala především jako dlouholetého člena Divadla Járy Cimrmana. Bylo mu 88 let. Informaci serveru iDNES.cz potvrdil Jan Svěrák.
Na pódiu sedí na židli mohutný šedesátiletý muž v šortkách, z kterých by se dal složit malý stan. Holé nohy prozrazují těžkého cukrovkáře, košile podobná plachtě nedopne objemný břich, jenž připomíná obří glóbus. Ruce, které nepostrádají grácii, se občas zvednou, jako by se tělo nemotorně pokoušelo o vzlet. Trupu dominuje velká zarostlá hlava s daleko od sebe položenýma očima a velkými sumčími ústy, které bychom mohli klidně nazvat hubou, a jejich nositel by nebyl uražen.
Divadlo Na zábradlí zrušilo několik dní před premiérou uvedení inscenace Děvčátka, na slovíčko. Jejím námětem měla být sexuální výchova za socialismu a kdysi známé publikace o ní. Představení připravoval filmový režisér Marek Najbrt na základě textu publicisty Pavla Klusáka. Během zkoušení ale z textu vyšel tvar, který podle inscenátorů neodpovídal dramaturgii divadla.
Ve věku 75 let zemřel v úterý večer po těžké nemoci herec Václav Postránecký. Potvrdil to mluvčí Činohry Národního divadla Tomáš Staněk. Postránecký byl dlouholetým členem činoherního souboru první české scény, věnoval se dabingu a známý je z mnoha filmových a televizních rolí. Diváci ho znají z filmových pohádek či oblíbených televizních seriálů, například Byl jednou jeden dům, Cirkus Humberto nebo Četnické humoresky.
Kardinál Dominik Duka podal odvolání proti rozsudku, který zamítl jeho žalobu na brněnské divadelníky. Vyplývá to z Justiční databáze, podle níž bylo v kauze 3. května podáno odvolání. Duka žalobou napadl dvě inscenace, které loni v květnu uvedl festival Divadelní svět Brno 2018. Podle hlavy české katolické církve se obě hry hrubě dotkly jeho práv zaručených Listinou základních práv a svobod. Městský soud v březnu žalobu zamítl. Na Dukovo odvolání v pondělí upozornila Česká televize.
Horní Počernice, obec na východním okraji Prahy, je místo odložených dramatiků. To řekl v sobotu publiku při klanění Pavel Kohout, vždy připravený říci něco historického. Narážel samozřejmě na poloutajenou premiéru Havlovy Žebrácké opery, jež se v roce 1975 uskutečnila v hornopočernickém kulturáku, který mezitím byl zbořen. Na místě nikoli totožném, ale též v Horních Počernicích stojí nové divadlo, kde se před týdnem uskutečnila první premiéra, dalo by se říci světová, Kohoutovy adaptace vlastního románu Katyně. Tuto sobotu se dávala druhá premiéra.
Jestli má současné české herectví démonickou figuru, pak je to Karel Dobrý. Před třemi týdny si přišel pro Českého lva za hlavní roli ve filmu Hastrman, kde předvedl dokonalou transformaci ve vodního aristokrata. Ty, kdo ho léta sledují v divadle, to nepřekvapilo, neboť vědí, že s jeho příchodem na scénu se okamžitě zvedá vichr, žár a atmosférická úroveň představení.
V rozhovoru, který tu nedávno vyšel (viz Týdeník Echo č. 6/2019), mluví režisér Miroslav Bambušek o připravované inscenaci „geniálního Büchnerova fragmentu Vojcek“; mezitím se v brněnském HaDivadle konala premiéra. „Je to výzva,“ řekl Bambušek, „protože pro mě je to politická hra. Já si myslím, že živé umění má sloužit jako obrana svobody a demokracie.“
Je démonická na jevišti, u stolu v kavárně je sympatická a živá. Umí nejen vysoké c, ale i vysoké ef, kam to vytáhne jako Královna noci v Kouzelné flétně. Když jsem se jí ptal, jestli umí hlasem roztříštit zrcadlo, řekla, že to není vyloučené. Za postavu Helgy v opeře Ivana Achera Sternenhoch sbírá jednu pochvalu za druhou a lidé se na ni chodí dívat opakovaně. I když potkat takovou osobu by v životě asi nechtěli.
Já se neinzeruju, řekl nejdřív Miloš Černoušek, herec, kterého pod jménem Cyril Drozda zná televizní národ z postavy alkoholického faráře v seriálu Most! Ale pro divadlo to udělám, řekl posléze. To divadlo se jmenuje HaDivadlo a Černoušek je v něm ústřední postavou od prostějovských začátků v první polovině 70. let. Vytvořil v něm desítky rolí, kterými utvářel charakter tohoto možná nejosobitějšího uměleckého divadla minulých padesáti let.
Převést prózy Jáchyma Topola na scénu je asi jako pokusit se dělat divadlo ze tmy nebo ze snu. Může se to povést jen omezeně a jen za jistou cenu. Složitý literární text můžeme číst několikrát, a když nerozumíme odstavci, dáme šanci dalšímu, když tápeme v ději, nahradí nám to jiná kvalita: u Topola bychom ji mohli nazvat groteskně-mytickou dimenzí magického světa. Někdy tomu moc nerozumíme, bloudíme, ale baví nás to právě proto, jak je to zvláštní, záhadné a nejednoznačné.
Tak se stane, že člověk jede dělat rozhovor s jedním brněnským hercem a ráno po cestě si na Facebooku přečte stručné oznámení od jiného brněnského herce, že „umřel Peca…“ A když pak o něm mluví s tím prvním brněnským hercem, kterého teď zná každý, kdo se díval na seriál Most!, tak ten herec řekne: když jsem ho viděl poprvé, říkal jsem si, že tohle přesně chci dělat, ale vůbec nevím, jak bych to mohl dokázat: a podobně to má celá generace herců z Brna. Peca byl pro nás naprosto zásadní.
Zemřel divadelní a filmový herec Jiří Pecha, bylo mu 74 let. Měl dlouhodobé zdravotní obtíže. Informaci o Pechově úmrtí zveřejnil na facebooku divadelník Břetislav Rychlík, ČTK ji potvrdila mluvčí divadla Husa na provázku Alžběta Nagyová. Podle ní Pecha zemřel dnes ráno. Na budově divadla už visí černý prapor.
Cherchez la femme... I za televizním seriálem Most! je nutné hledat ženu. Konkrétně Gabrielu Kolečkovou, rodačku z Mostu, nyní manažerku avantgardních pražských divadelních souborů, matku dvou dětí scenáristy Petra Kolečka. To ona jej přivedla do Mostu, kde na něj nejprve padala deka, ale pak přivykl jeho sirné chuti a nasál poetiku, ze které je už pátý týden vyjevená v dobrém i zlém třetina národa
Zemřel Stanislav Milota a člověk myslí na Vlastu Chramostovou. Ti dva připomínali Filémóna a Baukis, tu penzijní dvojici mytologického rázu, kterou navštíví olympští bohové, když na zemi hledají šťastné lidi. „My jsme byli tak chudí, že jsme doma neměli ani co číst,“ říkal on. „Jo, takže sis musel hrát s krysama,“ dodala Vlasta. Měli bezvadný humor, založený na stálé polemice, kterou si vyznávali lásku. Stále byli ve sporu, který je udržoval v zamilovanosti.
Miroslav Bambušek je úkaz, který sleduji už patnáct let. Je to divadelní režisér a vizionář, motor rozsáhlých projektů, člověk přesvědčený, že umění má zneklidňovat, vyrušovat a rozhodně nemá být pohodlné. Nic nemá jít po srsti a nic se nemá podávat naservírované. Vystudoval filozofii a klasickou filologii, a když zrovna nerežíruje, buší kladivem ve skutečné kovárně.
Značně netradičním způsobem se svůj nesouhlas s odchodem Velké Británie z EU rozhodla vyjádřila profesorka ekonomie z univerzity v Cambridge. Victoria Batemanová svůj odmítavý postoj k brexitu prezentuje dlouhodobě – naposledy v polovině ledna divadelním představením, ve kterém účinkovala zcela nahá. Nápisem na prsou „Brexit nechá Británii nahou“ se rozhodla upozornit na ekonomické i jiné nevýhody, které podle ní změna přinese. Není to přitom poprvé, co se profesorka k podobné formě protestu uchýlila.
Zemřel Luděk Munzar, herec, který si nemusel lepit knírek, neboť ten jeho mu dokonale seděl. Byl to vzácný, asi obecně mizející druh herce mužného typu, silný ve výrazu a jemný v jeho provedení, přirozený, ale přitom naprosto netuctový, obdařený chlapskou přitažlivostí, stejně jako přirozeným a rozvíjeným intelektem. Adekvátním blížencem v globálním rozměru mu byl Paul Newman, kterého Munzar daboval, měl s ním podobné záliby v automobilových závodech a létání (v tom byl Munzar myslím ještě dál) i v tom, že nepovažoval herectví za jedinou věc, které se musí ve svém životě věnovat.
Když se člověk začal kdysi trochu zajímat o Karla Čapka, tak ho jeho smrt, od které včera uplynulo osmdesát let, nepřestala nikdy mrzet. Zároveň je jisté, že předčasná smrt v 48 letech ho ušetřila před režimy, ve kterých by nemohl existovat a přežít, jak to ukázal osud jeho bratra Josefa. Každá smrt je smutná a jednou nutná, jenže smrt lidí, jako byl Karel Čapek, se nás nějak dotýká i dnes právě proto, že to byla křivda.
I když si jej mnozí spojují především s „pokleslou“ televizní zábavou, duší je to pořád tak trochu punker, a to nejen co se hudebního vkusu týče. Rád hraje nejen na plátně nebo v televizi, ale i v soukromí. Když cítí, že situace kolem něho hrozí přílišným patosem, neváhá ji shodit absurdním vtipem proneseným s kamennou tváří.
Mary Poppins je zpět! Vrací se do Třešňové ulice, kde žije již dospělý Michal (chlapec z původního filmu) se svými třemi dětmi. Michalovi, kterého život nešetří, začne díky tajemné chůvě a jejím schopnostem šťastnější období… Film má mnoho svérázných postav, hvězdně obsazených – Emily Bluntová, Meryl Streepová a další.
Byly to dva naprosté protiklady. Kdyby se ti dva hypoteticky potkali, možná by to nedopadlo dobře a jistě by si nerozuměli, přestože o jejich češství není pochyb. Měli stejné křestní jméno Josef a jejich příjmení začínalo třemi totožnými písmeny. Ocitli se ve stejné válce, i když nikoli na stejné frontě. Když skončila, stali se oba „ikonami“ státu, kterého se první nedočkal, neboť zemřel vlastní rukou tři dny před jejím vyhlášením, u toho druhého to nevíme, neboť nebyl k 28. říjnu 1918 dopsán: z toho plyne, že je to figura literární, byť s reálným předobrazem a zčásti stylizovaný autoportrét spisovatele.
