V rozhovoru, který tu nedávno vyšel (viz Týdeník Echo č. 6/2019), mluví režisér Miroslav Bambušek o připravované inscenaci „geniálního Büchnerova fragmentu Vojcek“; mezitím se v brněnském HaDivadle konala premiéra. „Je to výzva,“ řekl Bambušek, „protože pro mě je to politická hra. Já si myslím, že živé umění má sloužit jako obrana svobody a demokracie.“

Büchnerův Vojcek (Woyzeck, pod tímto titulem ho HaDivadlo uvádí) samozřejmě byla a je od začátku „politická hra“, což by ani u revolucionáře Georga Büchnera (1813–1837) nemohlo být jinak. Je to text-manifest, řezavý výkřik protestu, který se ztrácí v beznaději osamělého jedince, ubohého Vojcka, posledního z posledních, mrzáčka a zoufalce, týraného lékařským experimentem (je nucen jíst hrách) a sociálním útlakem dohnaného k šílenství a vraždě nevěrné matky svého dítěte. Vlastně je v něčem zvláštní, jak revoluční vidění textu omlouvá ten nezpochybnitelný zločin a nepřijatelnost vraždy, tím spíš vraždy na ženě. Vojckův předobraz byl v roce 1824 za to v Lipsku skutečně popraven, když několik soudních posudků popřelo jeho nepříčetnost. Büchnerův génius, ale možná ještě víc další ideové interpretace, ho přesto povýšil na sakrální oběť kruté společnosti, v níž ne on, svatý proletář, ale společnost, její pokrytecká „morálka“ a utlačovatelský „pořádek“ jsou vinni. Jenže redukovat Büchnerův text z roku 1836 jen na „sociální protest“ samozřejmě nejde: fascinující na něm je jeho moderní forma, dávno před expresionisty použitá ostrost výrazu a všudypřítomná křičící úzkost, která ovlivnila ve 20. století generace frenetiků a sahá až k našemu Jáchymu Topolovi, kterého si bez Vojcka nelze představit.  

Bambušek se textu chopil po svém, tj. svobodně a radikálně. Udělal z něj rockovou, nebo přesněji noisovou (hlukovou) performanci, v níž je původní text rozcupován, divoce rozvířen a přeexponován a zároveň zatemněn. Je to něco mezi groteskou, lekcí z německých dětských říkanek a politickou manifestací. Zapojí se do ní postavy z původního Vojcka, sám Büchner, ale i současné masy konzumní populace, představované rekreanty na německém Baltu: ty hrají starší členové ansámblu HaDivadla. Od začátku najede na buřičskou vlnu, která rozmetá už tak dost volnou strukturu Büchnerova textu. Vojcek je ztotožněn od první chvíle s Büchnerem, tedy autorem slavného revolučního letáku Mír chýším! Válku palácům!, který je divákům rozdán, a pak zas režimním pochopem zabaven. Další posun proti originálu je v tom, že jeho roli vražedníka přebírá Hejtman, hraný démonickou Simonou Pekovou. Vojcek-Büchner v podání mladého herce Marka Kristiana Hochmana pronáší text dramatu a pamfletů střídavě německy, recituje politické proklamace a dětské říkanky. Je nervní, cholerický, možná epileptický, ale není to zbídačelý pária a ani duševní chudáček. Není to jen oběť hrachu, kterým se musí sytit, tenhle Vojcek je agresivní a ostrý a burcuje lid, i když poněkud nesrozumitelně. Dnešním slovem by se řeklo aktivista, bojovník za sociální práva a ekologický alarmista zároveň. Má na sobě „gretovskou“ žlutou bundu, což je aktualizace možná až poněkud nad rámec. Scénu tvoří hromada skartovaných papírů, čímž se chce zřejmě říci, že dost bylo prázdných řečí, jediným řešením je čin, možná i revoluční, každopádně revolta. Člověk musí převzít odpovědnost, pokud to neudělá, bude pozdě, a ano, možná už je pozdě, znamení na nebi, jež Vojcek vidí, jsou apokalyptická, několik pečetí již bylo rozlomeno. Ve velmi působivé chvíli je přijde připomenout vesničanka v moravském kroji, která pohádkovým a zároveň komickým způsobem odvypráví příslušnou pasáž ze Zjevení svatého Jana. Atmosféra vyhlížení posledního soudu je všudypřítomná a vytváří účinek podle ochoty diváka se jí poddat.

Bez ohledu na to, nakolik je divák ztotožněn s takovým druhem a obsahem poselství, nelze nepřiznat Bambuškovu pojetí sílu, sugestivitu a energii. Očekávat od Vojcka (a co teprve od Bambuška) relaxační zábavu by byl ostatně nesmysl. Doporučuju i konzervám.

Georg Büchner, Miroslav Bambušek: Vojcek. HaDivadlo, Brno. Hudba Tomáš Vtípil, výprava Jana Preková. Premiéra 12. 3. 2019.