Od jara otřásají Hongkongem nevídané protesty. Lidé demonstrují proti návrhu zákona, jenž by hongkongské správě usnadnil vzájemné vydávání hledaných osob s Macaem, Tchaj-wanem a ovšem pevninskou Čínou. Opozice má obavy, že tato norma by byla zneužívána k trestání osob kritických vůči komunistickému režimu v Pekingu, ať už jsou to uprchlíci, nebo samotní obyvatelé Hongkongu.
Společenský obor manifestologie, který se zabývá výzkumem a typologií masových shromáždění, rozděluje demonstrace na pohyblivé čili mobilní a na stojaté čili stabilní.
Žijeme v časech mnohosti slov a jejich neustálého, snad až exponenciálního zmnožování. Zároveň se také slova ztrácejí, často jsou to i důležitá slova, užívána jsou ale natolik volně a ve významech často protichůdných, až ztratí jakýkoli význam, veřejnou debatu pak už jen spíš zamlžují, než aby ji projasňovaly. Tenhle smutný úděl postihl i slovo „liberalismus“ – člověk ho často slyší, jako kdyby mohlo znamenat cokoli.
Nespokojená vláda by si měla zvolit jiný lid, navrhoval Bertolt Brecht východoněmecké vládě ve verších, které zlidověly, tedy alespoň v politicko-komentátorských lidových vrstvách.
Politika dávno není soubojem mezi levicí a pravicí, jak by mohly vyprávět dříve dominantní strany ČSSD a ODS. Lidé se mají dobře a otázky, jestli raději posílit ekonomickou svobodu, aby rychleji rostlo hospodářství, anebo víc přerozdělovat vydělané peníze, už nikoho nevzrušují. O co se tedy vedou politické bitvy? Jako kdyby rozhodovalo podivné slovo identita, které se používá skoro na všechno.
Exprezident Václav Klaus ocení ekonoma a někdejšího děkana Národohospodářské fakulty VŠE Miroslava Ševčíka. A to za dlouhodobý rozvoj společenských věd, za prosazování myšlenek svobody, volného trhu, tradičních hodnot a politické demokracie. Cenu Ševčík převezme dnes dopoledne. Je pátým laureátem ceny.
„Jsem syn osmašedesátníka a nevěřím komunistické straně. Vás všech (koaličních) poslanců včetně vlády si vážím. A budu se snažit vám věřit, každému z vás, do první zrady,“ řekl místopředseda ČSSD Roman Onderka před hlasováním o důvěře vládě. K tomu posléze emotivně dodal, že podporou vlády ANO, sociálních demokratů a komunistů „volí nejmenší zlo ze všech zel, která by mohla přijít“.
Politický, intelektuální i mediální establishment zemí Západu se cítí ohrožen rostoucí nespokojeností nemalé části občanů s jeho politikou a chováním. Přechází proto do protiútoku. Vytvořil, respektive přisvojil si dnes módní koncept tzv. liberální demokracie, prohlašuje jej za jediný správný a arogantně tvrdí, že je tato jím velebená „liberální demokracie ohrožena nástupem autoritativních vládců a s nimi spojeným populismem“. To není přímý citát výroku nějakého konkrétního autora. To je jakýsi sumář, v tomto duchu píše a mluví mnoho autorů a politiků. Je to náš pokus o vystižení podstaty problému, který nás již dlouhou dobu nesmírně tíží.
Říká se tomu nacionalismus bohatých, vzniká zpravidla tak, když je centrum v chudší části státu, odčerpává z bohaté periferie výrazně víc, než do ní posléze pošle, a když centrum ještě navíc místo projevů vděčnosti dává bohatým najevo, že kulturně, civilizačně, historicky leží kdesi pod ním.
V Praze a dalších městech se ve středu konaly demonstrace, tentokrát na podporu České televize a médií. Podle organizátorů přišly na Václavské náměstí asi čtyři tisíce lidí. Protesty reagovaly na inaugurační projev prezidenta Miloše Zemana. Lidé se ale opět vymezili i proti Andreji Babišovi či komunistům. Ve čtvrtek plánují polední „výstražnou stávku“ studenti řady středních a vysokých škol.
Sněmovna jednala o odvolání Tomia Okamury z vedení Sněmovny, ale předkladatelé s návrhem neuspěli. Poslanci ANO, KSČM a SPD hlasování zabránili. Největší ohlas vzbudilo vystoupení Miroslava Kalouska, který při řeči u mikrofonu pustil z tabletu facebookové video Tomia Okamury, ten v něm kritizuje strmý růst romské populace, což označuje za největší bezpečnostní riziko České republiky.
Dlouho nebylo tak jasno, kdo v Česku drží moc. V devadesátých letech dominovala pravice, než její převahu ukončila recese roku 1997. Po roce 2000 nastala levicová éra a v zemi nic nefungovalo bez sociální demokracie. Teď vládne Andrej Babiš, kterému sekunduje zavilý pán Pražského hradu.
Démonem tuzemské politiky a hlavním nebezpečím pro demokracii se stal Tomio Okamura.
Soudce Karel Šimka se stal jednou z nejviditelnějších tváří Nejvyššího správního soudu, když komentoval rozsudky kritické k tomu, jak Finanční správa používá zajišťovací příkazy.
Česko je o krok blíž obecnému referendu. Na jeho prosazení tlačí hlavně SPD, komunisté a hnutí ANO. Pro určitou formu referenda jsou i ČSSD, Piráti a lidovci. Neshodnou se ale na tom, kolik podpisů občanů by pro vyvolání referenda mělo stačit a jakých otázek by se mělo týkat. Zbylé opoziční strany varují, že obecné referendum může zemi uškodit. O případném referendu se nejčastěji hovoří v otázce setrvání Česka v Evropské unii.
Méně než pět procent lidí na planetě žije v úplné demokracii, trend ,,demokratické recese‘‘ popsaný před deseti lety politologem Larry Diamondem nadále pokračuje - třetina lidské populace dnes žije v područí autoritářských režimů. Tyto výsledky naznačuje i letošní Demokratický index, který už od roku 2006 vydává časopis The Economist.
„Mantinely demokracie“ - tak se jmenuje výzva, kterou připravili aktivisté platformy „Rekonstrukce státu“ ve spolupráci s řadou významných veřejně činných lidí.
Zastupitelská demokracie bude v Česku fungovat, dokud bude mít Česko sněmovnu. Existence sněmovny je závislá na jejích šesti funkcionářích, předsedovi a pěti zástupcích. Čtyři z nich jsou představiteli nesystémových stran, u nichž není v praxi prověřeno, jestli stávající model demokracie vůbec chtějí.
Andrej Babiš se učí, co je to demokracie, a jako vítěz voleb se snaží sestavit vládu. Vyvěšuje sice inzeráty, že maká, ale žádné konkrétní výsledky nemá a jen povzlykává, že s ním do holportu nikdo jít nechce.
Z celé várky zemí, jež se po pádu železné opony vrátily do svobodného světa, je Polsko určitě tou nejneskladnější zemí. Z postkomunistických zemí v EU je jediná, která patří mezi členské země střední velikosti – po odchodu Británie má víc obyvatel jen Německo, Francie, Itálie a Španělsko. Střednědobé historické okolnosti ho přivedly do visegrádské čtyřky, ale svými ambicemi ji daleko přesahuje.
Česko není v tuto chvíli způsobilé k zavedení přímé demokracie včetně obecného referenda. Prozatím se totiž vůbec nezabývalo otázkami, zda vůbec a v jakých případech všelidové hlasování potřebuje. Na debatě k 25 letům od vzniku ústavy to v pátek uvedl předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský.
Ještě nikdy v dosavadní historii života obyvatel českých zemí se lidé neměli tak dobře jako nyní. Nežijeme v ideální společnosti. Ale to nebudeme žít nikdy.
Nadcházející volby budou nešťastným koncem demokracie, jak jsme ji znali po roce 1989, případně budou zásadní, ovšem nezbytnou revizí dosavadních poměrů. Na tom, že půjde o epochální přelom, se shodnou analytici všech názorů. Liší se pouze v tom, do jaké míry považují nadcházející události za ničivý vpád oligarchů a populistů, anebo spravedlivý trest našeho úpadku.
Jsou mladí, energičtí, politikou se nezašpinili a nepřistoupí na kompromisy. Jejich zvolením se svět změní k lepšímu. Tak zní definice nových stran, které přinášejí naději do domácností obyčejných lidí. Ti se proto zvednou, půjdou hlasovat a transfuzí nové krve oživí skomírající parlament. Nové strany oživují, případě tříští politickou scénu v celé Evropě.
Klesli jste hodně hluboko. Těmito slovy komentují zahraniční návštěvníci vyhlídku, že Češi zvolí za premiéra trestně stíhaného podnikatele. Zvláště návštěvníci z východní Evropy pamatují, jak bylo Československo mezi válkami vzorovou demokracií a příkladem, že existuje lepší možnost než násilnické diktatury, které přivedly do katastrofy celý svět.
Jak udržet demokracii a právní stát alespoň na stávající úrovni, vysvětluje v rozhovoru pro Týdeník Echo exministr spravedlnosti Pavel Blažek z ODS.
Hnutí Starostové a nezávislí (STAN) ostře odmítá nápad hnutí ANO rušit obecní zastupitelstva nebo Senát. Považuje to za pokus zlikvidovat základy zastupitelské demokracie. STAN to v pondělí oznámil ve své zprávě.
Na webu Opedemocracy.net se nedávno objevil zajímavý článek nazvaný „Podivuhodný vzestup ‚bílé levice‘ jako čínské internetové urážky“. Autorka, akademička čínského původu žijící v Kodani, v něm informuje o tom, jak se v posledních dvou letech na čínských sociálních sítích rozšířila nová urážka, baizuo, což znamená „bílý levý“.
Bývalý ministr financí a předseda hnutí ANO Andrej Babiš projevil dost ambivalentní vztah k demokracii. V pozoruhodném rozhovoru pro server Aktuálně.cz se pohrdavě vyjadřuje o demokratických praktikách ostatních stran a tvrdí, že ANO podobné mechanismy nepotřebuje. V rozhovoru rovněž útočí na ČSSD a na ministryní školství Kateřinu Valachovou.
Ve čtvrtek 27. dubna vtrhl do budovy makedonského parlamentu rozvášněný dav, zmlátil pár poslanců a policii trvalo několik hodin, než v budově zákonodárného sboru obnovila pořádek. Tím demonstranti přerušili proces ustavení vlády po volbách. Zároveň otevřeli prostor k úvahám, jestli má zastupitelská demokracie smysl na Balkáně a obecně v jihovýchodní Evropě.
