Tag: politika

Články k tagu

Supermodelka Filip Turek

Nikoli soustavný pozorovatel politické scény ve středu odpoledne zaznamenal vývoj, že Filip Turek tedy ministrem zahraničí asi spíš nebude. Je docela možné, že se to za několik hodin zase změní nebo že se o tom ještě bude jednat nebo že bude ministrem něčeho jiného. Také je možné, že onen nepozorný pozorovatel zprávu nepochopil nebo to byla zpráva takzvaně fejková, která k němu přilétla bůhví odkud. Ale o to vlastně ani tak nejde. Už skoro dva měsíce trvající spor o Turka tomu nesoustavnému pozorovateli připadal spíš nevýznamným než významným, přičemž je pravda, že tak se mu jeví čím dál více věcí z oblasti tzv. politiky, zvláště té domácí.

Řehka na rozloučenou: „Jediné, komu skládáme účty, je vlast a vlajka.“ „Hodně nebezpečný výrok,“ děsí se Kalousek

Na svém pravděpodobně posledním velitelském shromáždění se náčelník generálního štábu české armády generál Karel Řehka nevybíravě pustil do ministerstva obrany a ministryně Jany Černochové. Zkritizoval například organizační strukturu na ministerstvu obrany, tempo akvizic či údajné trestání vlastní iniciativy. Poprask a o ostrou kritiku si pak Řehka vyslechl za slova, že jediný komu armáda splácí účty, je vlast. Za to se dočkal okamžité kritiky od ministryně obrany Černochové (ODS).

Novináři a politici spolu v jedné posteli

Olivia Nuzziová je americká dvaatřicetiletá novinářská hvězda. Mezi lety 2017 až 2024 sloužila jako washingtonská korespondentka prestižního magazínu New York. Tato spolupráce dopadla značně neslavně, píše Ondřej Šmigol. Ukázalo se, že Nuzziová měla jakýsi vztah, podle všeho měl především formu sexuálně vyzývavých zpráv, ale nikdy nedošlo k fyzickému aktu, s nynějším americkým ministrem zdravotnictví Robertem Kennedym mladším. Jeho tehdejší kandidaturu na prezidenta měla pokrývat.

Nejasná zpráva o konci tradičních médií

Při tvorbě vlajkového publicistického programu jedné televizní stanice došlo k vážnému profesnímu prohřešku. To nezní jako charakteristika události globálního dopadu. Jenomže tou stanicí je BBC a ten vážný prohřešek je politické povahy: manipulativní sestřih úryvků projevu Donalda Trumpa na demonstraci ve Washingtonu 6. ledna 2021, kdy vrcholila jeho kampaň proti uznání výsledku „ukradených“ voleb, po shromáždění následoval útok na Kapitol. Při vší spornosti té kampaně samotné i konkrétního projevu tehdy odcházejícího prezidenta, z něhož se citace vybíraly, ho BBC prezentovala naprosto nepřijatelným způsobem.

Zámek v oblacích

Text na webu Page not found s titulkem „Do politiky jsme se vůbec neměli pouštět.“ Co dnes dělají lidé, kteří učili Čechy nenávidět islám se k autorovi tohoto sloupku donesl se zpožděním, takže ho považoval za velmi divný příspěvek k desátému výročí masakru v klubu Bataclan 13. listopadu 2015. Ale text vyšel již 29. října. Takže je jen normálně divný – vždyť nějaká připomínka toho, jak je dobře, že jsme se nestali cílovou zemí islámské imigrace, přichází ze západní Evropy týden co týden. Verdikt dějin je už dost jasný. „Nezvládli jsme to,“ zhodnotil to nedávno německý kancléř Friedrich Merz.

Půjde oblíbený hejtman Grolich ve šlépějích Čunka? Straníci by ho chtěli za šéfa, má to ale háček

V krajské organizaci KDU-ČSL v Jihomoravském kraji běží dle informací Echo24 debaty o tom, zda by měl zdejší hejtman Jan Grolich kandidovat do čela strany. Lidová strana má svůj volební sjezd v druhé polovině dubna příštího roku. Dilema, které by oblíbený politik musel v případě vyslyšení výzev od svých kolegů řešit, ovšem není záviděníhodné: jak mít parlamentní dění z první ruky, když člověk není přítomen mezi zákonodárci? V minulosti to ale již někteří zvládli. Hejtmanem však prý chce Grolich určitě zůstat.

Zmrazení platů politiků visí na vlásku. Plán nové vlády patrně narazí na veto i Senát

Plán vznikající koalice ANO, SPD a Motoristů zmrazit platy politiků na současné úrovni po dobu pěti let se rychle mění v první velký legislativní test nové vlády. Strany chtějí návrh protlačit ve zrychleném řízení už v prvním čtení, aby začal platit nejpozději od ledna 2026. Podpora je však nejistá ve sněmovně i v Senátu. Koalice argumentuje především časovým tlakem. Podle předsedy sněmovny a lídra SPD Tomia Okamury je na projednání minimum prostoru.

Havlovská inspirace

Sedmnáctý listopad je příležitost oživit cyklicky se navracející debaty o odkazu toho dne a masovém protirežimním vzepětí, jež po něm následovalo, o tom, kdo ten odkaz ctí a kdo ho špiní a ničí, v čem ten odkaz spočívá. Pro tu část veřejnosti, která se hlásí k původně pejorativnímu termínu „pravdoláskaři“, odkaz toho společně vnímaného prožitku do značné míry splývá s odkazem jednoho z účastníků tehdejšího dění, toho nejviditelnějšího a nejoslavovanějšího – Václava Havla.

Byl to 17. listopad, nebo jen dohrávka voleb?

Fakt, že v naší části bývalého Československa je 17. listopad státním svátkem a dnem volna, zatímco na Slovensku slaví svůj Den boje za svobodu a demokracii normálně v práci, byla tendence vykládat jako důkaz lepšího sžití Čechů s demokracií a svobodou. (Slováci koneckonců toho času mají premiéra, který 17. listopad 1989 coby mladý komunista podle vlastní vzpomínky ani nezaregistroval.) Kdybychom se ale omezili na dění v centru Prahy, kam se tradičně české oslavy Listopadu soustředí, neubrání se člověk myšlence, že volno v práci je součást problému.

Boj s Hradem

Klíčová otázka posledních dní, tedy kdy budeme mít novou vládu, se pomalu blíží ke svému rozuzlení, byť stále není jisté, zda Andrej Babiš (ANO) stihne jako čerstvý premiér prosincové zasedání Rady EU v Bruselu. Tam má v plánu spolu s jinými obdobně smýšlejícími evropskými státníky – například se svým dlouholetým spojencem, maďarským premiérem Viktorem Orbánem – začít pracovat na odmítnutí přespříliš ambiciózního Green Dealu včetně emisních povolenek ETS 2 či migračního paktu, což jsou hlavní body kritiky frakce Patriotů pro Evropu, kterou právě tito politici loni spoluzakládali.

17. listopad a druhá revoluce

Připomněli jsme si výročí 17. listopadu 1989, které je spojeno s revolucí s poetickým přívlastkem sametová. Revoluce bývají povětšinou krvavé, plné násilí a třísek z káceného lesa. Naše revoluce, která přinesla pád totalitního režimu vyznačujícího se vládou jedné strany, vynucováním jednoho názoru, pronásledováním a kriminalizací lidí s jinými postoji, zničujícím centrálně socialistickým řízením ekonomiky (které usilovalo o rovnost, ale ve skutečnosti přinášelo nespravedlnost), se ale odehrála bez násilí, na což jsme, nebo aspoň jsme bývali pyšní.

Politici na Národní: kytice, projevy a účast při připomínce 17. listopadu

Pietními akty, happeningy, koncerty a shromážděními si dnes lidé po celé České republice připomínají pád totality v roce 1989 a perzekuci studentů za nacistické okupace v roce 1939. Odpůrci totalit pak převezmou večer v Národním divadle Ceny paměti národa, které uděluje společnost Post Bellum. Centrem dění ale po celý dnešní Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva je už tradičně pražská Národní třída, kam se ráno a dopoledne vypravují i představitelé státu a politických stran.

Očistná moc peněz

Kognitivní disonance je jeden z těch psychologických pojmů, jejichž použitím neprohloupíte, chcete-li v konverzaci vypadat chytře. Značí schopnost držet se nějakého přesvědčení, i když se ukáže, že je v rozporu s fakty. Je užitečný i v politické psychologii, třeba pro popis těch komunistů, kteří věřili v sovětský experiment i po stalinských procesech, někteří i po paktu Molotov–Ribbentrop, někteří i po Chruščovově projevu na XX. sjezdu a hrstka to dokázala i po invazi do Maďarska v roce 1956.

Vyjednávání o vládě. „Dýka v zádech“. Hrad začíná couvat

Vyjednávání o jmenování Andreje Babiše premiérem vstoupilo do další napjaté fáze. Předseda ANO je podle informací deníku Echo24 „rozčarovaný“ z kroků prezidenta Petra Pavla a považuje je za nečekanou otočku – zejména v otázce střetu zájmů, kterou Babiš považoval za uzavřenou už po říjnovém povolebním jednání. Ke zhoršení atmosféry podle zdrojů přispěla i změna formátu schůzek, které se najednou účastní širší tým prezidentských poradců. Babiš považuje postup Hradu za „dýku do zad“.

Visegrád je zpět?

Na otázky po kondici Visegrádské skupiny (V4) několik let autor tohoto textu odpovídal, že je v umělém spánku. Slabě dýchá, ale další známky života nevykazuje. Pak dodával, že jde o stav vážný, nicméně dočasný, neznamená smrt a dává možnost návratu. Ovšem těch, kteří jako zesnulý kardinál Dominik Duka dál věřili ve smysl navazovat na společné dědictví střední Evropy, bylo stále méně. Najednou se o Visegrádu opět mluví. Není to už jen téma pro jeho zarputilé liberální odpůrce, kteří neustávají v kampani za český „V4-exit“, neboť považují skupinu za symbol zpátečnictví a geopolitické reorientace na východ.

Pornografie a pornopolitika

Zdaleka nejdiskutovanějším audiovizuálním dílem se v Česku během víkendu stala videa, v nichž měl účinkovat poslanec Jindřich Rajchl, předseda strany PRO zvolený na kandidátce SPD. Jsou to záznamy, řekněme, pikantního charakteru, odhalující ve větší míře, než je obvyklé. Jeden je staršího data, v Česku natočené porno pro nějakou německou produkci. To by mělo pocházet ze serveru, kam amatérští tvůrci porna nahrávají svoje výtvory, zachycuje dva muže a jednu ženu v konstelaci známé jako trojka, její součástí mají být i manželé Rajchlovi.

Pláč budoucích elit

Při jmenování nových rektorů v lednu 2022 byl prezident Zeman, nedlouho předtím propuštěný z péče lékařů, opět ve skvělé formě. Aniž by vyslovil jméno Jana Farského, věnoval své poznámky vtipkování na účet tohoto poslance STAN, jehož záměr krátce po zvolení odjet na Fulbrightovo stipendium do USA se nesetkal s pochopením veřejnosti. „Přečetl jsem si ve vašich životopisech, že někteří z vás absolvovali Fulbrightovo stipendium,“ zmínil Zeman a po významné pomlce dodal: „Na Harvardu.“

Nechtěli jsme riziko, tak máme dětinskost

Největší německý výrobce dětské výživy Hipp dnes prodává svá bio pyré i „dospělým, kteří dbají na stravu“. Pro britského profesora kriminologie Keitha J. Haywarda je to emblém doby: jídlo bez rizika jako metafora kultury bez hranic a bez frustrace. V knize Infantilised tvrdí, že jsme setřeli rozdíl mezi dětstvím a dospělostí – a děti tím paradoxně nechali bez ochrany. V rozhovoru pro Echo mluví o politice, která se proměňuje v lifestylový aktivismus, o univerzitách, které se s infantilizací spolčily, i o tom, proč je dnes pro každého těžší být dospělým.

Lajky nejsou hlasy

Kdo chce uspět ve volbách, potřebuje získat co nejvíce hlasů mezi příslušníky nějaké jasně definované skupiny lidí, například občanů té či oné země. Tahle naprosto banální a samozřejmá pravda jako kdyby se ztrácela ze zřetele některých politiků západní pravice i levice. Jedním z důvodů může být i to, že v politice sílí vliv skupin, které svou představu úspěchu získávaly v online světě.

Aktivisté hrozí Rajchlovi zveřejněním intimního videa. Politika se zastal i ministr vnitra Rakušan

Ministr vnitra v demisi Vít Rakušan (STAN) na síti X odsoudil zásah do soukromí poslance zvoleného za SPD a předsedy hnutí PRO Jindřicha Rajchla, ačkoliv ho podle svých slov vnímá jako jednoho z nejnebezpečnějších lidí na domácí politické scéně. Rajchl se dostal do sporu s kontroverzním youtuberem Mikaelem Oganesjanem, který je známý také pod přezdívkou MikeJePan. Oganesjan na sociálních sítích oznámil, že zveřejní video zachycujícího při sexuálním styku muže, který se podobá Rajchlovi.

Europoslanec Zdechovský vyhrál milion ve Sportce. Oznámil, co s penězi udělá

Europoslanec Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL) vyhrál ve Sportce téměř 934 tisíce korun. Místo toho, aby si peníze nechal, se rozhodl věnovat je na charitu. O výhře informoval na sociální síti X, kde zveřejnil i screenshot oznámení. O události informuje deník Blesk. Lidovecký europoslanec vyhrál ve Sportce 2. pořadí a může si připsat 933 552 korun. Sám k tomu na sociální síti X napsal: „Občas si lidé vsadí pár korun...“ a následně dodal: „Všechny peníze půjdou na charitu.“

Zničí ženy civilizaci?

Rozšíření žen do vedoucích funkcí povede k zániku civilizace. Tak by se dala shrnout základní teze článku Velká feminizace americké novinářky Helen Andrewsové v magazínu Compact. Andrewsová, bývalá šéfredaktorka paleokonzervativního časopisu The American Conservative, se rozhodně nebojí nejen témat, která by naštvala levici, ale ani těch kontroverzních pro samotnou pravici. Koneckonců The American Conservative byl založen jako protiváha proti neokonzervativnímu proudu na americké pravici, Compact je zase on-line časopis kritizující liberalismus zleva i zprava.

Alkoholismus, války a teror. Co způsobí mladí v politice

Velké povolební pozdvižení vyvolal relativně nízký věk některých nových poslanců. Do parlamentu míří například jednadvacetiletá Julie Smejkalová za Starosty, dvaadvacetiletá Katerina Demetrashvili za Piráty nebo třiadvacetiletý Matěj Gregor za Motoristy. Část veřejnosti se chytala za hlavu, že je bude reprezentovat nezkušená mládež, která nemá ponětí o reálném světě. Jiní naopak vzývali dynamičnost a čerstvé nápady, které mladí politici do sněmovny přinesou.

Peníze pro policii a přísnější migrační politika. Nová vláda se domlouvá na programu

Mezi ANO, SPD a Motoristy nejsou v oblasti ministerstva vnitra zásadní rozpory. Strany se ve svých volebních programech shodly zejména na tom, že je potřeba odmítnout migrační pakt Evropské unie a zamezit nelegální migraci. Souhlasily také s nutností zlepšit finanční podmínky v policejním a hasičském sboru. Jejich příslušníkům chtějí zvýšit platy. Vyplývá to z programů jednotlivých stran. O programu vlády sestavované předsedou hnutí ANO Andrejem Babišem začali zástupci tří stran jednat v pondělí.

Japonsko má první premiérku v historii. „Jestřába“ vzývajícího Thatcherovou

Dolní komora japonského parlamentu dnes zvolila premiérkou předsedkyni vládní Liberálnědemokratické strany (LDP) Sanae Takaičiovou, informuje agentura Reuters. Čtyřiašedesátiletá Takaičiová se stane první ženou na premiérském postu v japonských dějinách. Ve funkci vystřídá Šigerua Išibu, který rezignaci oznámil v září v reakci na volební porážky. Takaičiovou, která vytvořila koalici s menší Japonskou stranou inovace (JIP), podpořilo 237 zákonodárců ve 465členné dolní komoře. Ještě dnes by se pro ni podle agentur měla vyslovit i horní komora a Takaičiová pak bude moci večer složit přísahu.

Petice jako rituální tanec kolem totemu

Petice jsou k něčemu, když se aspoň trochu střetnou s tím, proti čemu byly sepsány. Slavné petice Charta 77 a v poněkud menší míře Několik vět byly významné tím, že něco důležitého pojmenovaly, a pak tím, že když je někdo podepsal, poněkud mu to změnilo život. To jistě nelze očekávat od petic v poměrech demokratických a svobodně lhostejných, ale nějakou sílu a odpovědnost by takové věci mít měly. Třeba by člověk neměl mít pocit, že hned od začátku ví, že přesně tohle přijde, přesně tohle se tam bude požadovat, přesně tihle lidé to podepíšou. To nastává obvykle v případě petic statusových.

Kdo vládne v demokracii?

Jestliže první týden po volbách to vypadalo se sestavováním nové vlády – aspoň podle slov většiny aktérů – na relativně rychlou a jasnou záležitost, druhý optimismus poněkud zchladil. Potíže přinesl sněmovní nováček, Motoristé sobě (AUTO): ti se ukazují být oním pověstným jazýčkem na vahách, se kterým nová vláda stojí a padá, ale také nejkřehčí součástí vznikající koalice. A to nejen kvůli jejich zjevné politické nezkušenosti (jejich první zářez byl teprve loni v eurovolbách) a rasistickým a extremistickým výrokům Filipa Turka, ale také kvůli poměrně výrazným změnám, které chtějí prosadit a jež nemusí být mnohým po chuti.

Ponaučení se (zatím) nekoná

V Česku skládají vládu Babiš, Motoristé a SPD, Francie se svíjí už rok v křečích naprostého zablokování politického systému, v Británii nebo Německu průzkumům poprvé v poválečných dějinách vévodí „populisté“. V Polsku je Tuskova vláda, která měla být liberální naději na zvrácení trendu „neliberální vzpoury“, po dvou letech vládnutí negativně hodnocena značnou většinou společnosti a propadá se do marasmu. Mezitím v bublině „expertní komunity“ a v dalších hradech a věžích ze slonoviny liberalismu trvá diskuse, jak „čelit nepříznivým vyhlídkám“ pomoci budování „demokratické resilience“.

Úspěchy „protekčního spratka“

„Právě jsem přečetl 25 knih a jsem tu, abych vám operoval srdce“ je titulek satirického článku deníku The Washington Post z ledna 2020, který si dělal legraci ze zetě Donalda Trumpa Jareda Kushnera. Manžel Ivanky Trumpové, původní profesí – stejně jako jeho tchán – developer, se stal jedním z nejvytíženějších členů první Trumpovy administrativy. Za úkol měl dohled nad výstavbou hraniční zdi mezi USA a Mexikem, řešení opioidové krize, vyjednávání o nové smlouvě o volném obchodu mezi USA, Mexikem a Kanadou a přípravu reformy trestního soudnictví. Jeho nejviditelnější a nejpropíranější misí ale byl mír na Blízkém východě.

Zůstalo něco z české levice?

Existuje ještě česká levice? Ta otázka se může vnucovat při pohledu na výsledky nedávných sněmovních voleb. Žádná ze stran, které překročily pětiprocentní hranici, se nepovažuje za levicovou. Proč? Je krize zdejší levice jenom lokálním projevem nějakého širšího jevu? Přestává platit tradiční politické rozdělení na pravici a levici? O těch i dalších souvisejících otázkách jsme v Salonu Echa debatovali s publicisty, kteří se tuzemskou levicí dlouhodobě zabývají a jsou jí také ideově blízcí.