V Praze začal českou hymnou dvoudenní kongres občanských demokratů. Odcházející předseda ODS Petr Fiala před jeho zahájením podpořil jako svého nástupce místopředsedu strany Martina Kupku. Představuje podle něj kontinuitu a bude dobrým předsedou. Fiala považuje svých 12 let v čele ODS za úspěšných. Podle něj Strana dokázala povstat z popela, vyhrávat volby a zásadně ovlivňovat politiku v Česku.
Předseda Evropské lidové strany (EPP) Manfred Weber vyzval středové politické síly v Evropské unii, aby se posunuly více doprava a přizpůsobily se nové politické realitě. Podle něj výsledky voleb do Evropského parlamentu v roce 2024 zásadně změnily rozložení sil ve prospěch pravicových a krajně pravicových stran a tento posun se musí promítnout do konkrétní politiky. Podle něj je třeba brát vážně otázky migrace či obavy ze ztráty pracovních míst.
Podle analytiků i predikčních trhů američtí republikáni v letošních volbách do Kongresu, tzv. midterms, s vysokou pravděpodobností přijdou o kontrolu nad Sněmovnou reprezentantů, ne-li i nad Senátem. Což vzbuzuje otázku, jak bude Donald Trump dál vládnout. Odpověď ale může být překvapivá.
V sobotu a neděli se v pražském hotelu Clarion sejdou občanští demokraté z celé republiky, aby zvolili nové vedení své strany a rozhodli o jejím dalším směřování na příští dva roky. Hlavním bodem programu bude volba předsedy ODS, o kterou se utkají dva kandidáti: exministr dopravy a poslanec za Středočeský kraj Martin Kupka, kterého podpořila většina krajů, a místostarosta městského obvodu Ostrava-Jih a spoluzakladatel iniciativy ČESKO.plus Radim Ivan.
V tomto roce uplyne 25 let od okamžiku, kdy se na stříbrném plátně poprvé objevila Středozem. Filmové zpracování Pána prstenů od J. R. R. Tolkiena se stalo světovým fenoménem, považovaným za jeden z nejlepších kinematografických počinů všech dob. Není tedy překvapením, že se studio Warner Bros. rozhodlo nyní v lednu v USA znovu uvést celou trilogii. Tolkien se ale nevrací jen do kin. Stále častěji se stává součástí politického diskurzu. Přesněji řečeno, tolkienovské fanouškovství bývá stále častěji spojováno s „krajně“ pravicovou politikou.
Vláda Andreje Babiše (ANO) požádala Poslaneckou sněmovnu o důvěru, podle šéfa dolní komory Tomia Okamury (SPD) k hlasování mělo dojít nejdříve ve středu večer (po uzávěrce tohoto vydání). Velké potíže se nečekají – i přesto, že pár poslanců z SPD neskrývalo z vývoje zejména kolem muniční iniciativy a postoje k Ukrajině rozčarování s tím, že bez vysvětlení by mohli mít problém pro důvěru zvednout ruku.
Existuje Trumpova doktrína? Matt Glassman, který učí na Georgetown University systém amerického vládnutí, napsal jeden z lepších pokusů o její definici. Je to důležité, anebo je to jen rébus pro akademické kutily? Je to důležité v tom smyslu, že doktrína znamená, že můžete aspoň s jistou mírou očekávat, že „pokud se stane X, Amerika udělá Y“. To ale nemůžete. Pro muže bez doktríny je taky těžké rozpracovat nějakou národněbezpečnostní strategii, byť by její tvůrci prezidentovi odezírali z úst sebesnaživěji.
Několik měsíců po volbách agentura STEM pro CNN Prima News zkoumala míru důvěry české veřejnosti v nejvyšší ústavní činitele. Prezident i premiér požívají poměrně vysoké důvěry, podle průzkumu jim věří nadpoloviční většina občanů. Téměř třípětinová většina občanů (57%) uvádí, že důvěřuje prezidentu Petru Pavlovi. Premiéru Andreji Babišovi pak důvěřuje rovněž nadpoloviční většina občanů, konkrétně 55% dotázaných. Oba ústavní činitelé mají nyní na české poměry vysokou podporu.
Rok 2026 začal sérií událostí, které názorně ukázaly, že změny ve světě akcelerují. „Zatčení“ venezuelského diktátora Madura, „zatčení“ tankeru Marinera z ruské stínové flotily mezi Islandem a Velkou Británií a konečně nová vlna amerického tlaku na Dánsko v otázce Grónska mají společný jmenovatel. V souladu s před měsícem publikovanou Národní bezpečnostní strategií Spojené státy nejen potvrzují svoji hegemonii na západní polokouli, ale celkově se nevzdávají pozice světové supervelmoci. Řečeno filmovým jazykem: Mají zbraně a nebojí se je použít.
O oficiální ikoně Motoristů Filipu Turkovi jsem na těchto stránkách psal víckrát s despektem. Ale změna je život. Po jeho včerejším a i na poměry zdejší politiky značně barvitém extempore je potřeba uznat mu jistou důslednost, neochvějné odhodlání jít vstříc následkům, ať už budou jakékoli, a to, že nezapomněl, jaké si pro sebe kdysi vybral poslání. Jistým způsobem mu zůstal věrný. Roky se na sítích prezentoval jako troll, z toho, co jsem měl možnost vidět, mi přišlo, že s výsledky přinejlepším prostředními, jeho ostrovtip by potřeboval trochu přibrousit.
Po bleskové eliminaci venezuelského prezidenta Nicoláse Madura, kterou se Spojeným státům podařilo získat kontrolu nad jedním z největších nalezišť ropy, o něž usilovaly i Čína a Rusko, oznámil Donald Trump záměr získat pro USA Grónsko, součást Dánska. To není nový nápad druhé Trumpovy administrativy, i když se to takto často (a mylně) tvrdí, ani nejde o bláznivou ideu nevyzpytatelného vládce Bílého domu. Na poplach bije nejen Dánsko, ale i řada známých představitelů liberální demokracie v Americe i Evropě. V tomto vydání Echa o tom dobře píše Maciej Ruczaj.
Česká politika v roce 2026 směřuje k nestabilitě, varoval v pořadu Echo Prime Time prezidentův poradce a politolog Jiří Pehe. Podle něj se premiér Andrej Babiš ocitne v problémech, pokud jeho koaliční partneři budou pokračovat ve svých provokativních výrocích a sporech. Pehe upozornil na opakování ruské propagandy Tomiem Okamurou a zdůraznil, že Filip Turek si po sporu s Hradem definitivně zavřel dveře k ministerskému postu.
Spojené státy odmítají zastaralý model multilateralismu, odmítají platit mezinárodní byrokracii, komentoval dnes čtvrteční rozhodnutí prezidenta Donalda Trumpa opustit desítky mezinárodních organizací, které neslouží americkým zájmům ministr zahraničí USA Marco Rubio. Podle Bílého domu tyto subjekty „propagují globalistické agendy“, které jsou v rozporu se suverenitou USA, ekonomickou prosperitou a národní bezpečností.
Zatímco komunismus patří do muzea a liberalismus se potácí v krizi, fašismus se v dalších a dalších varovných textech jeví jako síla na vzestupu. Nejde přitom už jen o některými komentátory od středu doleva oblíbený argumentační faul „reductio ad Hitlerum“. Stále častěji se v poslední době stává fašismus pojmem, který je prezentován jako klíč k popisu politické reality dneška. Pro dnešního člověka Západu je fašismus (na rozdíl od komunismu) z pochopitelných důvodů synonymem absolutního zla. Není tedy divu, že tento špatně uchopitelný a přitom smrtelně nebezpečný nepřítel vyvolává pozdvižení.
Tisíce lidí se zúčastnily pietního shromáždění v Minneapolisu, aby uctily památku ženy, kterou tam ve středu na ulici zastřelil agent Úřadu pro migraci a cla (ICE). Obyvatelé města poklidně, avšak se zlobou, na místě incidentu protestovali proti raziím federálních imigračních agentů ve městě, píše deník The New York Times (NYT). Na místo nosili květiny, zapalovali svíčky a někteří drželi protestní transparenty.
Novoroční projev prezidenta Petra Pavla byl nevzrušivý a neurážlivý. Svým vlastním projevem ho poněkud nečekaně zastínil Tomio Okamura. Předseda Poslanecké sněmovny toho sdělil víc, například že CO2 nás nezabije, zatímco boj s CO2 už zabil mnoho západních firem. Připomněl rekordní inflaci za minulé vlády. Vyzval k sebevědomému chování ve světě. Ale pointou jeho vystoupení byla válka na východě: prý snad vyskočíme z vlaku, jímž se unijní elity řítí do třetí světové války s Ruskem.
Premiér Babiš konečně donesl na Hrad návrh na jmenování Filipa Turka ministrem, prezident Pavel jej znovu odmítl. Shodí kvůli tomu Motoristé vládu? „Motoristé by měli přitvrdit. Petr Pavel si od svého docela jasného vítězství myslí, že tvoří skoro až nedotknutelnou kastu české politiky. Tak by ho někdo už brzo mohl a měl vyvést z omylu,“ říká Daniel Kaiser. „Ukazuje to absenci strategického uvažování na Hradě. Pavel dohrál hru s jmenováním vlády a přichází o největší podíl moci, který kdy mohl mít,“ dodává Dalibor Balšínek.
Postoj prezidenta Petra Pavla ke jmenování poslance Motoristů Filipa Turka ministrem životního prostředí se ani po tradičním novoročním obědě s premiérem nemění. Prezident to dal jasně najevo během jednání s předsedou vlády Andrejem Babišem a avizoval, že svůj postoj premiérovi sdělí také písemně. Premiér dnes prezidentovi formálně předložil Turkovu nominaci na ministra vlády pověřeného vedením ministerstva životního prostředí. Podle vyjádření Hradu však hlava státu setrvává na dříve deklarované pozici.
Vydrží vláda Andreje Babiše celé volební období? Podaří se jí dosáhnout vyrovnaného rozpočtu a shodnout se na obraně? Jaké jsou další třecí plochy uvnitř koalice? O tom, dále o drahých potravinách, ale také třeba o prospěšnosti chůze v Salonu Echa diskutovala trojice politiků, kteří se dobře znají z hlavního města: zástupce opozice, poslanec a bývalý předseda TOP 09 Jiří Pospíšil, za koaliční Motoristy sobě ministr pro sport, prevenci a zdraví Boris Šťastný a rovněž zastupitel Ondřej Prokop, předseda pražského ANO.
Staronový premiér ANO Andrej Babiš oznámil, že se znovu ucházet o prezidentský úřad nechystá. „Já už kandidovat nebudu,“ uvedl Babiš ve videu zveřejněném na sociální síti Instagram, kde odpovídal na otázky voličů. Babiš své rozhodnutí zdůvodnil tím, že klíčové změny se podle něj odehrávají především v exekutivě a zákonodárství. „Pokud chcete něco měnit v naší zemi, tak musíte být ve vládě a ve Sněmovně, tam jsou ty zákony, tam se to rozhoduje,“ řekl předseda ANO.
Sedmadvacetiletý Nick Fuentes, sám částečně mexického původu, je lídrem takzvaných groypers, skupiny mladých bílých (převážně) mužů, která nemá ráda Židy, Indy, gaye a hromadu dalších skupin. Groypeři tvoří část trumpovské koalice, ale s jinými jejími součástmi se často dostávají do konfliktu. Fuentes před pár dny dost sprostě zaútočil na manželku viceprezidenta J. D. Vance Ushu, která je Indka, a mezi groypery a zavražděným Charliem Kirkem panovaly tak napjaté vztahy, že v prvních minutách po jeho zastřelení nebylo úplně jisté, zda jej nezavraždil právě nějaký fanatičtější groyper.
Zatímco v dějinách náleželi mocní hlupáci většinou mezi příslušníky vlivné kasty, tak v demokracii využívají ke svému vzestupu politické strany a volby, které představují ten vůbec nejmocnější nástroj k dosažení pozice, kde lze nadělat hodně škody. Jeden si musí být vědom toho, že mezi voliči existuje určitá hloupá frakce, která využije voleb k tomu, aby sice nic nezískali, ale aspoň poškodili ostatní. Takový kolektivní čin pak pomáhá vytvářet hloupou skupinu i mezi vrcholnými politiky. Vzestupu hlupáků se dá dobře porozumět, ale jaká je podstata jejich nebezpečnosti?
V textu o Tomu Stoppardovi v tomto vydání Týdeníku Echo píšeme skepticky o kvalitách jeho her věnovaných východoevropským disidentům. Ale to je obtíž, která číhá na všechna umělecká díla psaná s politickým záměrem. Občas se ale stane, že se politično někde objeví víceméně bezděky. Na jedno takové narazíme ve Stoppardově hře To pravé z roku 1982 a je úžasné, jak nečekaně promlouvá k dnešní době.
V bývalé komunistické Evropě je málo myslitelů a intelektuálů, kteří by sklízeli ohlas mimo svou vlastní zemi, natož v oné části světa, jejíž součástí jejich země chtějí být, na Západě. Jedním z těch mála je polský filozof a dlouholetý politik konzervativní strany PiS Ryszard Legutko. Jeho kniha Triumf průměrného člověka (polsky 2012, anglicky 2016, česky a německy 2017 atd.) vzbudila pozornost i za oceánem. Do oběhu se dostala v době, kdy byla na postupu woke revoluce.
Platy vrcholných politiků vzrostou od ledna zhruba o pět procent. Premiér a předsedové parlamentních komor budou vůbec poprvé brát více než 300 000 korun hrubého měsíčně. Plat řadového poslance se zvýší o 5500 na 115 000 korun. Prezident bude dostávat 383 200 korun, o 18 200 korun víc než letos. Vyplývá to ze sdělení ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) o vyhlášení platové základny, z níž se platy odvozují. Sdělení vyšlo ve sbírce.
Prezident Donald Trump si naběhl i u části svých příznivců. V reakci na vraždu známého hollywoodského režiséra Roba Reinera a jeho manželky Michele (v souvislosti se zločinem byl zatčen jejich syn Nick, dlouhodobě drogově závislý) prezident na svojí síti Truth Social publikoval obsáhlý a zmatený post. Formální projev lítosti nad vraždou vystřídal sebestředný a zlomyslný výlev o údajné Reinerově posedlosti Trumpem, která jako kdyby měla být důvodem smrti režiséra, který vskutku a často proti prezidentovi vystupoval.
Končící rok 2025 přinesl několik zásadních změn, které se budou projevovat i v roce nadcházejícím – a možná ještě výrazněji a silněji. Začaly nástupem Donalda Trumpa do Bílého domu 20. ledna, jenž zásadně změnil dosavadní politiku, domácí i zahraniční, stále největší světové velmoci. Prezident USA je často karikován a zesměšňován, v Evropě ještě více než doma. Jeho mediální obraz a vnímání jeho politiky jsou zvláště v evropských zemích povětšinou negativní, kritické a odsuzující, ale vliv na jeho konání to má pramalý.
Pokud se v Německu politik z AfD vykloní z okna a oznámí, že prší a je zima, musí představitelé konkurenčních stran okamžitě a velmi důrazně prohlásit, že takhle vedro a sucho už dávno nebylo, ideálně se svléct do plavek a vyrazit s parapletem na pláž, ačkoli ono doopravdy leje jako z konve a ledové kapky před očima přimrzají na parapet. Taková hvězda Die Linke Heidi Reichinekková se nerozpakuje označovat sexuální útoky muslimských migrantů na Němky za problém mužů „bez přívlastku“, neboť o tom, že se do Německa každý den nastěhuje středověká blízkovýchodní vesnice (...).
Chyba v pluralitním nebi spočívá v tom, že nebeský sbor zpívá se zřetelným přízvukem vyšší třídy. Slavný výrok Elmera E. Schattschneidera o povaze zájmových skupin jako by potvrzovaly reakce české aktivistické a progresivistické scény – a s ní většiny médií – na výsledky voleb do Poslanecké sněmovny a na návrhy na omezení vlivu neziskových organizací na exekutivu a jejich financování státem. Stejný tón zaznívá i z údivu bývalých vládních stran, přesvědčených o své morální superioritě. Nabízí se myšlenka, zda by místo nejistoty demokratických voleb neměla vzniknout širší platforma, jež by výslednou podobu vlády stanovila rovnou sama.
T. G. Masaryk byl zvolen prezidentem Československé republiky 14. listopadu 1918, a to na výzvu Karla Kramáře, který vedl ustavující schůzi revolučního Národního shromáždění. Volba proběhla jednomyslnou aklamací za účasti 256 poslanců. Čtyřicet poslanců slovenských nedorazilo vinou zpoždění vlaku. Dne 26. února 1930 schválilo Národní shromáždění zákon číslo 22/1930 v tomto znění: „(1) T. G. Masaryk se zasloužil o stát. (2) Výrok tento budiž na věčnou paměť vtesán do kamene v obou sněmovnách Národního shromáždění.“ Zákon neobsahoval žádná další ustanovení například stran vymáhání.
