Dávky na bydlení? Hned zrušit
Takovým zkratem může reagovat mnohý z občanů, když si přečte včerejší zprávu Nejvyššího kontrolního úřadu.
Petr Holub (*1958) absolvoval Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy a stáž v Sociologickém ústavu Akademie věd. Jako novinář pracuje od roku 1992, naposledy v denících Aktuálně.cz a MF Dnes, a úzce spolupracuje s Českým rozhlasem. Zaměřuje se na ekonomický rozměr politiky a na změny ve společnosti, které nastaly po pádu komunistického režimu. Žije v Praze a Českých Budějovicích.
Takovým zkratem může reagovat mnohý z občanů, když si přečte včerejší zprávu Nejvyššího kontrolního úřadu.
Pochybnosti o důvodech Babišova útoku okamžitě otevírají stavidla spekulacím, proč se vlastně premiér potřebuje šéfa tak důležité instituce, jakou je GIBS, zbavit co nejrychleji, i když dosud nemá důvěru sněmovny.
Byl by v tom čert, kdyby Češi v tomto volebním období nedostali možnost rozhodovat o svém státu v referendech. Ve sněmovně se sešly už tři návrhy, jak lidové hlasování umožnit. K prosincovému materiálu Tomia Okamury z SPD přibyly počátkem března ještě iniciativy sociálních demokratů a komunistů. Okamurovci a komunisté si přitom vzali za vzor Švýcarskou konfederaci.
S mýtným systémem na dálnicích to nikdy nebylo snadné.
Odpustit dluhy všem, kteří sedm let poctivě pracují a snaží se splácet, navrhuje ministr spravedlnosti Robert Pelikán. Sněmovna pochybuje, jestli to není k dlužníkům příliš vstřícné. Přitom nejde o nic jiného než o zoufalý pokus zastavit brutální mechanismus, který rozšiřuje chudobu na stále širší okruh populace.
Zeman neobhajoval, že instaloval vládu Andreje Babiše a že ji drží u moci tři měsíce, i když nezískala důvěru sněmovny. Nezmínil ani slib, že jí dá další měsíce bez důvěry.
Dlouho nebylo tak jasno, kdo v Česku drží moc. V devadesátých letech dominovala pravice, než její převahu ukončila recese roku 1997. Po roce 2000 nastala levicová éra a v zemi nic nefungovalo bez sociální demokracie. Teď vládne Andrej Babiš, kterému sekunduje zavilý pán Pražského hradu.
Komunista Zdeněk Ondráček je v tom vlastně nevinně.
Jedna okolnost je na historii zavražděného novináře Jána Kuciaka zvlášť nepochopitelná.
Zvolit nové vedení a najít cestu po volební porážce bylo úkolem sjezdu ČSSD. V jeho první části předminulou neděli byl bez velkých konfliktů zvolen předseda Jan Hamáček s prvním místopředsedou Jiřím Zimolou, přitom dostali mandát k jednání o vládě s hnutím ANO. Našla sociální demokracie správný směr pro sebe a pro Českou republiku? Salon Týdeníku Echo hledal odpověď společně s místopředsedkyní levicového spolku Idealisté.cz Michaelou Hadravovou, bývalým premiérem Vladimírem Špidlou, novým předsedou pražské organizace ČSSD Petrem Pavlíkem a politologem Karlovy univerzity Milanem Znojem.
Démonem tuzemské politiky a hlavním nebezpečím pro demokracii se stal Tomio Okamura.
Premiér Andrej Babiš se s Radou řemeslných cechů dohodli, že do osnov základní školy znovu připíšou dílny a pozemky. Poslední dobou se děje hodně překvapivých věcí, ale pro takový nesmysl se těžko hledá konkurence.
K tuzemským zemědělcům míří z Bruselu každoročně 30 miliard korun. O tuto částku mohou přijít, pokud stát neprokáže, že peníze rozděluje podle právních předpisů. Tak zní hlavní důvod, proč vzbudila poprask zpráva Českého rozhlasu, podle níž koncern Agrofert hospodaří na sedmnácti stech hektarech půdy, na kterou nemá vlastnické právo ani nájemní smlouvu.
Není jasné, co se stane s Libeňským mostem.
Předsedou sociální demokracie se stal Jan Hamáček, kariérní politik, který od svých třiadvaceti pracuje ve stranických funkcích. Pro úkol, který na nového předsedu čeká, by byl lepší Tom Cruise.
Čtyřicátý sjezd sociálních demokratů přinesl, co se od něho čekalo.
Souboj o nezávislost investigativců Českého rozhlasu už má za sebou ostrou fázi. Generální ředitel René Zavoral se omluvil, že to přehnal, reportér Janek Kroupa připustil určité nedostatky.
Čtyři měsíce od voleb nemá česká vláda důvěru. Také nejde o obvyklé domlouvání parlamentní většiny, probíhá složitější proces, který se ve světě nazývá „state capture“. Tento termín se obvykle překládá jako „převzetí státu“ a označuje situaci, kdy se rozhodujících státních funkcí chopí jedna ekonomická skupina.
Jak známo, Německo je největší průmyslovou velmocí na světě a také hegemonem, který rozhoduje o osudu Evropy.
Je konec února 1948. Zaplněným Staroměstským náměstím se prodírá vůz taxislužby a právě probíhající revoluci z něho sledují tři západní agenti, Američan Bud Boots s britskými kolegy Elizabeth Montaguovou a Grahamem Greenem. Šiky dělníků pochodují pod rudými prapory, pušky v rozpálených dlaních, davy zaplavily také sochu Jana Husa.
Od počátku týdne naplňují stranický tisk ANO úvahy, která z demokratických stran vstoupí do koaliční vlády premiéra Andreje Babiše.
Hlavním poraženým voleb do sněmovny byla ČSSD, přesto právě tato strana příští neděli rozhodne o tom, jaká vznikne vláda. Rozhodne její sjezd v Hradci Králové, na němž budou delegáti vybírat nové vedení.
Vysvětlit aktuální politický chaos v České republice nejde snadno.
Obdivovatel Vladimíra Putina bude dalších pět let následníkem Václava Havla. Radikální pravičák na postu prezidenta drží vládu pravicového populisty Babiše. Extrém se stává také v Česku normou, o jednotné Evropě si můžeme nechat jen zdát. Takové výroky se běžně používají v západoevropských médiích, když informují o tom, že Miloš Zeman vyhrál se ziskem 51,4 procenta prezidentské volby.
Syrovým hororem, nad kterým se nejen expertům hrůzou ježí vlasy, se stala poslední zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu o dálnicích.
Vyhrál lepší. Málokdy se dá výsledek voleb hodnotit jednoznačně těmito slovy, pro případ volby českého prezidenta v roce 2018 se ale hodí přesně.
Nebylo to v Karolinu, ale v Lucerně. Viděno z jednoho úhlu, tato banální věta rozhodla první prezidentskou debatu na televizi Prima, přesněji řečeno prezidentskou estrádu.
Strana vyhrála volby suverénním způsobem, přesto za dvanáct měsíců po volbách už podruhé mění premiéra. Její šéf má totiž problém s trestním stíháním kvůli dotačnímu podvodu a sám do čela nového kabinetu nastoupit nemůže. Proto pověřil postem předsedy vlády jednoho ze stranicky níže postavených kolegů s pochopitelným zadáním, ať to s justicí vyřeší, a k premiérství mu tak uvolní cestu.
Prezidentskými volbami se Česko posune buď na Západ, nebo na Východ. Rozhodnutí je na hraně, protože žádný z předvolebních průzkumů nedává jasnou přednost „západnímu“ Drahošovi ani jeho soku Zemanovi, který je příznivcem východních autoritářských vládců. Tento pohled na víkendové volby razí zahraniční média.