Prohrát volby, a přesto rozhodovat o vládě. To není pro sociální demokraty komfortní situace. Na nedělním sjezdu potřebují zvolit člověka schopného oživit stranu frustrovanou z volební porážky, přesto budou o budoucím předsedovi rozhodovat podle toho, jestli dokáže být rovnocenným partnerem při jednání s nebezpečným Andrejem Babišem.

Tři dny před sjezdem není v sociální demokracii nic jistého. Ze sedmi ohlášených kandidátů na šéfa strany přitahují pozornost tři, kteří se liší především postojem ke vstupu do vlády. Jednoznačnou podporu účasti ve druhém Babišově kabinetu vyslovil Jihočech Jiří Zimola, který se však tím zařadil spíše mezi outsidery. Sociální demokraté totiž zdaleka nejsou rozhodnuti, že se znovu upíší ke spolupráci s miliardářem, který chce změnit stát na svou firmu. Proto je pro ně zajímavější místopředseda sněmovny Jiří Hamáček. Představitel silné středočeské organizace může poukázat, že spolupráce s hnutím ANO funguje v jeho kraji. Proč by to nemělo jít na úrovni celé republiky? Není divu, že souhlasí i Pražáci, kteří si na pobyt v městské radě pod primátorkou z Babišova týmu také nestěžují. Hamáček tedy má dobré zkušenosti, přesto nechává určitý prostor pro manévrování a dává najevo, že lepší by byla vláda sice s hnutím ANO, ale bez trestně stíhaného Babiše. Když ovšem bude nejhůř, třeba by to i s Babišem šlo.

Hamáčkův postoj má nevýhodu, že je příliš neurčitý. Kdy vlastně nastane okamžik, při kterém místopředseda sněmovny uzná, že je nejhůř? Proti tomu má výhodu další z favoritů, úřadující stranický předseda Milan Chovanec. Sice nechává prostor pro různá řešení, sám za sebe však jasně říká, že on do vlády nepůjde. Bude tedy možné sestavit vládu s hnutím ANO, ale jedině s účastí druhé garnitury ČSSD. Z toho také vyplývá, že ve vládě nemá co dělat Babiš. Koalici s ANO lze za určitých podmínek domluvit, Chovanec ovšem nemá strach ani z opozice. Přitom lidí rezolutně odmítajících účast ve vládě není zvláště v krajských organizacích z Moravy málo.

Nezaplacený účet za lithium

Předsjezdová debata má jeden zdánlivě nedůležitý rozměr, který přesto může rozhodnout. Zimola a posléze Hamáček kritizovali Chovance za jeho reorganizaci policie. Prý to byla chyba, po které začaly preference sociálních demokratů nezadržitelně klesat. Těžko může dnes zachraňovat sociální demokracii ten, kdo to tehdy v létě 2016 jako ministr vnitra zpackal.

Tento výklad minulých událostí je pozoruhodný. Nejde zpochybnit, že útok na policejní reorganizaci podporovaný takřka jednotným šikem médií Babišovi u voličů pomohl a ČSSD uškodil. Také platí, že sociální demokraty nezachránilo ani to, že ve sporu měli pravdu. Přesto nelze zapomenout, že základní chybu udělalo Sobotkovo stranické vedení už pár měsíců předtím, když podrželo Babiše ve vládě během aféry Čapí hnízdo. Ten se pak odvděčil, když kampaní proti reorganizaci a „zkorumpované“ ČSSD překryl vlastní ostudu s dotačním podvodem.

Kritikou policejní reorganizace tak Zimola a Hamáček neodhalují zásadní strategické selhání dosavadního vedení strany, ale tvrdí pouze to, že jít silnějšímu na ruku se vždycky vyplatí. Takřka jako by se vzdávali toho, že ČSSD je v české politice samostatným hráčem, a připustili, že může posloužit jako nástroj pro toho, kdo to právě potřebuje. V tomto případě tedy Babiš.

Bezpodmínečná vstřícnost k volebnímu vítězi se může pro oba stát kamenem úrazu. Od voleb uplynuly teprve čtyři měsíce, a tak si většina delegátů sjezdu pamatuje, jakými prostředky je tehdy Babiš porazil. Jeho kampaň, ve které jako vládní partner sociálním demokratům vyčetl, že zrazují národ a organizují bilionovou loupež lithia, lze z pozice ČSSD hodnotit jen jako podraz. Navíc podraz, za který se dosud nikdo neomluvil.

Zimola i Hamáček svým postojem ke vstupu do vlády a varováním před každým konfliktem s premiérem v demisi ve skutečnosti hlásají, že je bez podmínek odpuštěno i lithium. V tom je přesvědčivější Chovanec. Ve straně nikdy nebyl příliš populární, když však jasně říká, že není možné vládnout s trestně stíhaným politikem, pak mu straníci rozumějí. Nejde v první řadě o kriminální případ Čapí hnízdo. Zřetelnou distancí vůči Babišovi dává úřadující předseda najevo, že si sociální demokracie také nemusí nechat všechno líbit a že účet za podraz s lithiem ještě není uhrazen. V boji o policejní reorganizaci už ukázal, že se nebojí silnému soupeři postavit.