Andrej Babiš a StB není téma. A je ještě něco téma?
Minulý týden Krajský soud v Bratislavě odmítl žalobu Andreje Babiše. Ten se, jak známo, soudil s Ústavem paměti národa, že je, prý neoprávněně, evidován coby tajný spolupracovník StB.
Vystudoval Pedagogickou fakultu UJEP v Ústí nad Labem a posléze německá a rakouská studia na Fakultě sociálních věd UK. Ještě během studií pracoval v zahraničněpolitickém odboru prezidentské kanceláře. Od roku 1998 působil v Lidových novinách, v české redakci BBC a opět v LN. Několik let prožil v Německu a Británii. Je autorem politického životopisu Václava Havla do roku 1989 „Disident“ (Paseka). Druhý díl, který obsáhne Havlovo prezidentství, má vyjít v roce 2014.
Minulý týden Krajský soud v Bratislavě odmítl žalobu Andreje Babiše. Ten se, jak známo, soudil s Ústavem paměti národa, že je, prý neoprávněně, evidován coby tajný spolupracovník StB.
Lidovci navrhují, aby Poslanecká sněmovna na své příští schůzi odvolala svého místopředsedu Tomia Okamuru. Ten v krátkém rozhovoru s redaktorkou DVTV na volební party prezidenta Miloše Zemana 27. ledna na její otázku k táboru v Letech u Písku za druhé světové války prohlásil, že řada jeho židovských přátel se diví, „proč v České republice stavíme na stejnou úroveň tábor v Letech a vyhlazovací tábor v Osvětimi“.
Včera už Jan Farský s Andrejem Babišem jednal. Celý manévr STAN nedává na první pohled valný smysl.
Obvinění, že lídr britské opozice Jeremy Corbyn udržoval na konci 80. let vědomý styk s československou StB, nabralo včera jistou dynamiku.
Na poslední schůzi Poslanecká sněmovna odmítla vydat policii dva poslance – bývalého primátora Prahy Bohuslava Svobodu (ODS), obviněného v kauze Opencard, a Pavla Růžičku (ANO).
V sobotu bylo na českém internetu možné číst titulky jako „Rusko se vměšovalo do americké politiky, uznal Trump pod tíží padlých obvinění“ (Novinky.cz). Bylo to zpravodajství o tom, že zvláštní vyšetřovatel, bývalý ředitel FBI Robert Mueller obvinil třináct ruských občanů a tři právnické organizace z ovlivňování voleb a politiky v USA, v první řadě prezidentských voleb 2016. Hlavní obětí ruské operace měla být favoritka těchto voleb Hillary Clintonová, do té míry se Muellerovo oznámení kryje s očekáváními demokratů, kteří se už přes rok navzájem utěšují, že to, co jim ukradlo volby, nebyly osobní kvality a slabiny obou kandidátů, ale Kreml. Jenže Trump se nemá pod čím hroutit, ta obvinění jemu osobně nijak nepřitěžují.
V Německu předsedové dvou hlavních stran po úmorných jednáních seznámili veřejnost s koaliční dohodou, načež v obou stranách vypukla bouře. V SPD, té menší z nich, vyhořel v ikarovském stylu ještě nedávno oslavovaný Martin Schulz. Bývalý předseda Evropského parlamentu, který před rokem sociální demokracii na sjezdu obdržel se stalinským výsledkem 100 procent hlasů, během několika hodin upadl do bezvýznamnosti. Nebude ani ministrem zahraničí, ani nezůstane předsedou strany. Znemožnil se umanutostí, s níž bojoval o místo ve vládě pro sebe, ačkoli po volbách na podzim účast ve vládě stoprocentně vyloučil. Ministerstvo zahraničí dnes řídí Schulzův stranický rival Sigmar Gabriel, který měl původně Schulzovi uvolnit místo a pak nemusel, jenže ve chvíli, kdy to ještě vypadalo, že bude muset, prozradil, co mu říkala jeho malá dcera: „Papá, budeš teď mít víc času na nás. To je přece lepší, než abys musel být s tím pánem, co má vlasy v obličeji.“ (Schulz vypadá trochu jako bratr Jana Nedvěda).
Sobotkův kabinet ratifikaci nedotáhl do konce, fiskální pakt odhlasoval jen Senát. Pokud teď Babišův kabinet fiskální pakt nastoluje znova, děje se to čistě z jeho vlastní vůle.
Pro politické ukřižování Okamury je třeba zvolit jiný kříž. Tohle nebude důvěryhodné, na první i desátý pohled to působí přepjatě a v rozporu s elementárními znalostmi o druhé světové válce. Okamurovi s jeho image člověka pronásledovaného establishmentem to jen pomůže.
Minulý týden se premiér v demisi Andrej Babiš představil v Bruselu, vrcholem jeho návštěvy byla hodinu a půl trvající audience u šéfa Evropské komise Jeana-Clauda Junckera, a přestože to byla jakási nástupní audience, o migraci a přerozdělování lidí se na ní přirozeně mluvilo. Je zřejmé, že z Dublinu IV se stává zásadní test Babišova premiérování v zahraniční politice. Rozhodne se ještě letos.
Může to být sýčkování, může to být vůči Zavoralovi i nespravedlivé. Z některých jiných situací se zdá, že „generálnímu“ jde v první řadě o klid, o to, aby jemu svěřená instituce nikoho nepopudila.
Povolební Salon Echa je introspektivní. Kde udělali odpůrci Miloše Zemana chybu, jak to, že se ani po pěti letech nepodařilo najít kandidáta, který by mezitím okoukaného a opotřebovaného prezidenta dokázal porazit? Pozvání do Salonu přijali bývalý diplomat a politik Saša Vondra, spisovatel David Zábranský a Michael Žantovský, ředitel Knihovny Václava Havla, kde se diskuse konala.
Premiér Andrej Babiš absolvoval nástupní audienci u prezidenta Evropské komise Jeana-Clauda Junckera.
Novinářská obec, která se utrhla ze řetězu už při první přímé volbě prezidenta v roce 2013, udělala tutéž chybu podruhé – a i tentokrát se jí učitelský přístup může vymstít, až půjde o něco vážnějšího.
Ještě před rokem byl Jordi Solé katalánským státním tajemníkem pro EU a zahraniční vztahy. Mezitím se stal poslancem Evropského parlamentu za stranu Republikánská levice Katalánska (ERC).
Mimořádné volby před Vánocemi nepřinesly rozuzlení, v Katalánsku je opět těsná politická většina pro nezávislost. Madrid o tom nechce ani slyšet.
Politiku v Evropě a také v České republice poslední tři roky mimořádně ovlivňuje válka v Sýrii, patrně víc, než jak Evropu ovlivňovaly v 90. letech jugoslávské války.
Máme si vybírat ze dvou kandidátů, kteří se k Římskému klubu hlásili dávno poté, co lidem s aspoň trochu kritickým myšlením mělo být jasné, že na něm je špatné úplně všechno.
Proč v mezičase mezi dvěma koly prezidentských voleb, ve dnech, kdy ve sněmovně probíhají manévry kolem policejní žádosti o vydání Andreje Babiše, sledovat německou politiku?
Když se Miloš Zeman stal premiérem, zažil i Babiš konečně, jaké to je, když vám jde vláda na ruku.
Minulý týden skupina vnitrostranických kritiků představila opoziční platformu s názvem Zachraňme ČSSD. K nejznámějším členům platformy patří dlouholetý jihočeský hejtman Jiří Zimola.
Nejpamátnějším okamžikem kampaně před prvním kolem prezidentských voleb byl 6. listopad, kdy vstup do prezidentských voleb na poslední chvíli oznámil Mirek Topolánek. Na Twitteru prof. Jiřího Drahoše vyšlo jeho nejostřejší sdělení do té chvíle i od té chvíle: „Hrubost, vulgarita a nedostatek respektu k názorovým odpůrcům, to tyto dva matadory české politiky spojuje."
Když Václav Klaus st. otevře pro českou debatu nějaké téma, nastává rozpočítávání: někdo bez váhání podepisuje, co Klaus řekl, většina zaujme a priori odmítavý postoj
Kritika politické korektnosti, genderové ideologie a takzvané politiky identit přichází většinou zprava. Naopak hvězda soudobé rakouské filozofie Robert Pfaller přichází zleva.
Existuje názor, že Čapí hnízdo je bagatelní problém, aféra, do níž Babišovi protivníci nainvestovali přehnané naděje. Padesát milionů korun, navíc z 90 procent dodaných z evropských fondů, není velká suma, aby udělala dojem na voliče, kteří si myslí, že tradiční strany rozkradly desítky a stovky miliard.
Že Pohotovostním plukem v letech 1988 a 1989 prošel i čerstvý ministr vnitra Lubomír Metnar, je informace veřejná, ale nevzbudila zatím pozornost žádnou.
Pomalu končí první rok Donalda Trumpa v Bílém domě a bez nadsázky můžeme napsat, že byl ve znamení tzv. ruské stopy.
Nápadným rysem letošních českých Vánoc je móda betlémského světla. Děje se tak v době, kdy je existence starobylých křesťanských církví na Blízkém a Středním východě ohrožena jako nikdy za celých těch 2000 let.
Prezidentský kandidát Michal Horáček se v rámci předvolební profilace (nic proti) minulý týden ujal kauzičky Zdeňka Ondráčka, poslance a kandidáta KSČM na předsedu sněmovního výboru pro GIBS.
O událost českého politického víkendu se postaral prezidentský kandidát Pavel Fischer. Objevilo se asi dva týdny staré video z debaty s občany Blanska, kdy na otázku po pedofilii a ochraně rodiny kandidát odpověděl rozvinutou úvahou. Nejprve zkritizoval genderovou ideologii, způsob, jakým někteří chtějí znormálnit pedofilii, posléze se dostal k tzv. právům homosexuálů. Nakonec celou svou úvahu pěkně shrnul pojmem, který v 80. letech razil polský papež Jan Pavel II.: Civilizace smrti. Je to klasický konzervativní pohled na moderní svět, v němž prý zastáncům tradičních hodnot mizí půda pod nohama, v němž po zrušení Boha lidé zbožštili lidské konstrukty jako například tzv. lidská práva, radikálně rozšířená a přeinterpretovaná.