Prezidentský kandidát Michal Horáček se v rámci předvolební profilace (nic proti) minulý týden ujal kauzičky Zdeňka Ondráčka, poslance a kandidáta KSČM na předsedu sněmovního výboru pro GIBS. Vyzval jak známo premiéra Andreje Babiše, který je také jakýmsi garantem dohod o rozdělení vlivu ve sněmovně, aby svou vahou zapůsobil na komunisty a ti nominovali někoho jiného (nic proti). Na Ondráčkovi mu vadí angažmá v Pohotovostním pluku VB před listopadem 1989. Ondráček má tu smůlu, že po mlácení byl ještě vybrán, aby o své práci lživě pohovořil na kameru Československé televize. Syrový, k Ondráčkovi surový, záznam je dodnes k dohledání na Youtube, stačí vyťukat si do vyhledávače slova: Palachův týden 15.–21. 1. 1989 (dnešní poslanec přichází na řadu v 26. minutě).

Asi i proto, že Ondráček zastupuje stranu, která nevyvíjí žádnou snahu oslovovat lidi, jimž se nasazení policie před rokem 1989 ekluje, nemá žádnou potřebu se omlouvat. KSČM na něm trvá, Horáček zase trvá na principiálním řešení, neboť musíme trvat na idejích 17. listopadu. Dokonce při první volbě do komise pro GIBS seděl jako svědomí nad hlavami poslanců v galerii pro návštěvníky.

Mezitím máme na spadnutí téměř identický případ Lubomíra Metnara. Už týden je Metnar ministrem vnitra, ve funkci přibližně dvacetkrát důležitější než předsednictví sněmovní komise. Díky časopisu Týden vyšlo najevo, že od března 1988 do března 1989 působil i Metnar v Pohotovostním pluku VB, což byl shodou okolností první rok od roku 1969, kdy se v Československu demonstrovalo proti režimu. Metnar až nápadně neprůrazně, mlhavě svou účast při zásazích dementoval. V archivech, které zůstaly po ministerstvu vnitra a dnes jsou v Kánicích u Brna, by měly ležet dokumenty, které do otázky, zda stál Metnar s obuškem proti demonstrantům, měly vnést jasno.

Co dělá v důkazně přechodné fázi Michal Horáček? V rozhovoru pro Echo TV oznámil, že se s Metnarem na vlastní žádost sejde a zeptá se ho, jak dnes nahlíží své mládí v Pohotovostním pluku. Horáčkovi by stačilo, „aby požádal o odpuštění. To je strašně důležité. (…) Je to zásadní věc, protože musíme trvat na těch idejích 17. listopadu, na těch stojí náš současný stát“.

Dosud se myslelo, že k těm základním idejím 17. listopadu patří vedle lásky (milost je jedna z variant lásky k bližnímu) pravda. Je skoro jisté, že Metnar pravdu ohýbá. Už představa, že by se zásahům při několika demonstracích, které za jeho působení Pohotovostní pluk rozháněl, dokázal nějak vyhnout, například promarodit je, je dětinská. Pluk čítal kolem 600 členů, něco z toho byly administrativní síly, při demonstracích bylo v jednom dni více než 400 mlátiček, přitom hoši pokud možno rotovali, aby si po odpovědné práci pokud možno odpočinuli. A během Palachova týdne bil Pohotovostní pluk demonstranty od úterka do soboty, s jedinou výjimkou čtvrtka. Ale Metnar v Týdnu ani nevěděl, že za jeho působení byl Pohotovostní pluk nasazován při demonstracích, prý snad jestli to nebyli až ti v dalším ročníku.

Michal Horáček se v listopadu 1989 uvedl také jako expert na brzké pardony. Když s Michaelem Kocábem na milionovou už manifestaci na Letenské pláni nechali vystoupit dva příslušníky Pohotovostního pluku VB, postarali se tím o jeden z nejrozpačitějších, nejmanipulativnějších okamžiků Listopadu. Statisíce lidí na místě a patrně další miliony u obrazovek v tu chvíli udělovaly rozhřešení za činy, o jejichž krutosti neměly ani ponětí, protože o zásazích před 17. listopadem moc lidí v obraze nebylo. A už je Michal Horáček u udělování těch expresních pardonů znovu. Osobuje si něco, od čeho byl dřív Bůh. Bude ze schůzky aspoň pořízen zápis, abychom se dozvěděli, na základě jakých argumentů kandidát na ministra pardonoval, nebo zatratil? A co udělají ti, kdo se nebáli vyjádřit své zhnusení z Ondráčka, až bude zjištěno, že i ministr vnitra bil bezbranné lidi?