V Českém rozhlase probíhá v těchto dnech jakási menší vzpoura proti řediteli. Není to naštěstí žádný akt zaměstnanecké demokracie, jak si pamatujeme z televizní krize roku 2000. Nikdo nestávkuje ani neodmítá povinnosti plynoucí ze vztahu nadřízený/podřízený. Signatáři prohlášení zaměstnanců se jen ohrazují proti generálnímu řediteli Renému Zavoralovi, který se už dva měsíce na popud rozhlasové rady naváží do redaktora Janka Kroupy za reportáž o 1700 hektarech, na nichž neoprávněně hospodaří koncern Agrofert, a ještě na ty hektary bere nárokové dotace.

Reportáž byla vysílaná 28. listopadu, ředitel Zavoral ji vzápětí označil za nevyváženou, protože prý budila dojem, že to je speciálně problém Agrofertu, když přitom stejně na sporné půdě hospodaří mnoho dalších zemědělských firem. Je pravda, že Kroupa mohl v první reportáži obecnost problému zdůraznit víc. Reportáži by se daly vytknout i další věci, ne zcela jasně se v ní například vysvětluje, jak k těm masovým anomáliím s půdou historicky došlo. 

Potíž je v tom, že na premiéra by měly být přísnější nároky než na zemědělce v politice se neangažující, a když Kroupa musí svému řediteli veřejně připomínat takovou samozřejmost, je něco špatně. Potíž je, že kdyby byl ředitel Zavoral takto superkritický k celé produkci rozhlasu, nemohl by dělat nic jiného než se od práce svých podřízených veřejně distancovat. A potíž jsou i Zavoralovy doprovodné řeči o podivném načasování reportáže (kdo, proboha, může den, kdy Andrej Babiš nese prezidentovi na Hrad seznam ministrů, považovat za slavnostní chvíli, jejíž ráz nesmí být narušen?) a o propagandistickém tažení vůči Babišovi a ANO.

Už zkraje prosince vzniklo v útrobách rozhlasu jedno písemné ohrazení několika redaktorů, tehdy ale nechtěli spor s ředitelem vynášet na světlo, doufali asi ve smírné řešení. V posledních dnech však ředitel Zavoral spor začal opět hrotit: nejdřív v rozhovoru pro TV Barrandov s manželkou prezidentova kancléře, tuto středu na radě, kde přečetl závěry jedné ze tří objednaných analýz Kroupovy reportáže, shodou okolností té nejkritičtější, a radním slíbil, že novináři projdou školením, kde se jim Kroupova reportáž bude pouštět jako odstrašující příklad. 

Druhé prohlášení zaměstnanců, které včera dopoledne mělo 215 podpisů a večer už se mohlo blížit ke třem stovkám, je už veřejné. Pro generálního ředitele znamená vážný reputační problém. Podepsala se většina těch, kdo přicházeli do úvahy. (Celkem je z 1500 zaměstnanců Českého rozhlasu novinářů-redaktorů asi třetina, mezi těch 500 je ještě třeba dopočítat i lidi ze stanic jako Vltava, z regionálních redakcí a dalších koutů rozhlasu, kde se s celostátní politikou nesetkávají.) 

René Zavoral se tak za dva měsíce dopracoval do postavení člověka, který symbolizuje operetní normalizaci, jak nastávající éru už v létě 2013 s předstihem charakterizoval několikanásobný politický vězeň normalizace František Čuňas Stárek.

Může to být sýčkování, může to být vůči Zavoralovi i nespravedlivé. Z některých jiných situací se zdá, že „generálnímu“ jde v první řadě o klid, o to, aby jemu svěřená instituce nikoho nepopudila. Ale v době, kdy máme předsedou vlády predátora, něco naprosto nepodobného jakémukoliv premiérovi po roce 1989, muže, do jehož vlivu spadá velké mediální impérium, je podezřívavost logická a ředitelův ostentativní předklon zničující. Zlé je, že lidé zařazení mezi normalizátory mívají v obavě, jak s nimi bude naloženo den poté, tendenci vládnoucí garnituru držet.