Tag: film

Články k tagu

ČR musí navýšit pobídky, aby filmaři neodešli, říká ministr kultury Staněk

Filmové pobídky, které lákají do Česka zahraniční štáby, by se měly do budoucna zvýšit. V současné době Česko filmařům nabízí, že jim vrátí zpět 20 procent prokazatelně utracených nákladů. Česku ale konkurují jiné státy s 25 procenty, a tuzemsko by se proto mělo snažit dostat alespoň na stejnou výši, řekl v neděli na karlovarském festivalu ministr kultury Antonín Staněk.

Hlavolam pro otupělé

Úspěšný americký seriál Westworld má mnoho oddaných fanoušků, kteří jej považují za vrcholné dílo a jsou schopni trávit čas v debatách o tom, jaká tajemství autoři v nadcházejících dílech odhalí a jaký je skutečný význam viděného. A opravdu je to velmi ambiciózní dílo – na hlavy jeho protagonistů prší velké existenciální otázky, dotýká se témat odvěkých i momentálně aktuálních, je na televizní poměry velice výpravný, obsazený známými herci.

Startuje karlovarský festival. Novinkou jsou talk show Libora Boučka

Karlovy Vary se pro celý příští týden stávají epicentrem filmového dění. Začíná další ročník mezinárodního filmového festivalu. Mezi jeho hosty se objeví britský herec Robert Pattinson, známý z upírské filmové ságy Stmívání, oscarový herec a režisér Tim Robbins nebo herečka Anna Paquinová, která za svou dětskou roli ve filmu Piano získala Oscara. Festivalové dění nově doplní večerní živé talk show moderované Liborem Boučkem. Festival dnes zahájí film Miloše Formana Lásky jedné plavovlásky.

Antimonopolní úřad povolil obří fúzi společností Disney a 21st Century Fox

Americké antimonopolní úřady schválily dohodu o převzetí většiny aktiv firmy 21st Century Fox společností Walt Disney za 71,3 miliardy dolarů (1,6 bilionu Kč). Podmínkou je, že se Fox vzdá 22 regionálních sportovních sítí, aby vznikající koncern nezískal příliš velký podíl na trhu sportovních přenosů. Oznámilo to americké ministerstvo spravedlnosti. Prosincovou dohodu mezi oběma zábavními giganty musí potvrdit ještě kontrolní orgány dalších zemí, připomněla agentura Reuters.

Strach na FAMU?

Ve velké přednáškové učebně pražské FAMU je vydýchaný vzduch, místnost je plná studentů i učitelů, další desítky sledují dění v místnosti na obrazovce na chodbě. Všichni už jsou unavení, je pozdě večer a vypjatá debata probíhá už několik hodin. Slovo si bere vedoucí katedry Jaroslav Brabec, jeho dikce je naštvaná a útočná. Ze židle vyskočí vedoucí Centra audiovizuálních studií Eric Rosenzveig a začne křičet na celý sál: „Neposlouchejte ho! Je to tyran!“ (bully).

Hoř, chlapče. Hoř

Kabelové televize a streamovací společnosti se upínají k čím dál prestižnější produkci, netočí jenom seriály, ale také celovečerní filmy, tradiční výrobci celovečerních snímků v tom vidí značné ohrožení. Ilustruje to třeba i spor mezi právě skončivším festivalem v Cannes a streamovací službou Netflix, která svoje díla na přehlídce nakonec uvádět nesměla.

Noví hrdinové festivalu v Cannes

Filmové festivaly vytvářely spíše ostrovy deviace od běžného života. Návštěvníci přímořského města na Azurovém pobřeží se po dobu festivalu uzavřeli do svých filmů a snů o hvězdách. Nezajímalo je, co se děje venku. Festival ale mění tvář. Nastal boj mezi tradicí a novými přístupy.

Když se lid stane kritikem

Já chodím jenom na červené filmy, vysvětlila mi před pár roky základní princip svého filmového diváctví jedna náhodně potkaná slečna. Chviličku trvalo, než mi došlo, co tím myslí. No, ovšem. Filmy, jejichž hodnocení je v Československé filmové databázi (CSFD) v červeném čtverečku, což znamená, že dosáhlo alespoň sedmdesáti procent. Ta slečna zcela nepochybně není sama, podobným způsobem si filmy a televizní seriály ke zhlédnutí vybírají miliony a miliony dalších v mnoha zemích světa, na CSFD se měsíčně podívá kolem 1,5–2 milionů unikátních návštěvníků.

Tichá radost

Film Tiché místo režiséra a herce Johna Krasinského je zvláštní a velmi vzácný úkaz – snímek, ve kterém je dobře vlastně všechno včetně věcí, které v něm dobře nejsou, které jsou třeba docela pitomé. Tiché místo je velice zábavná pakárna, rozumně dlouhý a vtahující film, založený na nesmyslné premise, kterou ale důkladně vyždímá, snadno čitelnými a adekvátně vykreslenými postavami, někdy udržuje diváka v napětí, jindy ho skoro rozesměje svou hrdou stupiditou. Zábavný film, efektivní zabiják času, který nepřetéká ambicemi být také o něčem důležitém (i když možná a jenom trochu je).

Ganzův Hitler: obraz šílenství i zdroj veselí

Každý člověk, který alespoň jednou za čas prokrastinuje na internetu, tu scénu z filmu Pád třetí říše z roku 2004 viděl mnohokrát. Generalita wehrmachtu je shromážděna v Hitlerově bunkru, probíhá pravidelná porada, Vůdce (Bruno Ganz) je seznamován s vývojem na frontě, všechno, zdá se, probíhá v klidu. Pak se ale Hitler na cosi zeptá, napětí v místnosti znatelně zhoustne, Vůdce vyslechne odpověď pronesenou roztřeseným hlasem. Stále ještě klidně pošle všechny pryč, až na tři nejdůležitější šarže.

Invence a úsilí ve službách triviálnosti

Americký film Nikdys nebyl (You were Never Really Here) může posloužit jako argument kritikovi, který soudobou „artovou“ tvorbu vnímá jako hodně bezradnou (jistě, podobně jako ostatní generalizace je i tahle nespravedlivá). Snímek britské režisérky Lynne Ramsayové je velmi dobře přijímaný kritikou na loňském festivalu v Cannes, té asi nejprestižnější přehlídce vůbec, dostal dvě ceny – pro nejlepšího herce (Joaquin Phoenix) a nejlepší scénář (Lynne Ramsayová podle prózy Jonathana Amese).

Anton Chigurh: zloduch z jiného světa

Nedávno jsem absolvoval zaujatou debatu o zlu. Stane se. Konkrétně se stalo při přípravě rubriky Salon pro minulé číslo Týdeníku Echo. Řeč byla o kuřimské kauze, která účastníky debaty inspirovala k románu a komiksu. Ptal jsem se jich, jestli při shromažďování informací k případu neměli někdy pocit, že přicházejí do střetu s něčím nebo někým přesahujícím to „banální zlo“ lidí, kteří třeba pod tlakem, za nepřejících okolností nebo z potřeby přizpůsobit se a třeba i něčeho dosáhnout. Zlo v jaksi čisté podobě, nadané také nějakou zlou mocí, opět člověka přesahující.

Viktorie z Morgiany: pohádkově zlá „oběť“

U některých filmů si člověk i po mnoha letech dobře pamatuje okolnosti jejich prvního zhlédnutí. Je mi asi třináct let, nemám odpoledne co dělat, tak se rozhodnu, že půjdu do kina. Nikde ale nic zajímavého nedávají, tak volím východisko z nouze a koupím si lístek na Morgianu Juraje Herze, asi se tehdy hrála v obnovené premiéře – prý československý horor, tak to mě podrž.

Sbohem, pane Formane

Kolik českých umělců dosáhlo ve dvacátém století skutečně světové proslulosti? Ve výtvarném umění to byli snad jen tři muži: Alfons Mucha, František Kupka a Jiří Kolář.

Miloš Forman: Čech ve světě

V šestaosmdesáti letech zemřel Miloš Forman, měl za sebou dlouhý a dobrý život, jistě ne jednoduchý. Byl to ten jediný český a zároveň skutečně světoznámý filmař. Kinematografie stárne rychle, jistě rychleji než třeba literatura, těžko odhadnout, jak moc se budou Formanovy filmy sledovat třeba za třicet let, zda v pohledu zpátky bude mezi současníky tak čnít, jako to působilo za režisérova života.

Ta nejjasnější hvězda na Máchově jezeře

Miloš Forman říkal, že „smysl života je v tom ho žít a kecat o něm“. Těžko v téhle záměrně jednoduché větě hledat nějakou velkou moudrost. Člověk v ní ale může slyšet to, co možná bylo na té skvělé éře české kultury, jíž byl Forman nejjasnější a nejsvětovější hvězdou, nejlepší. „Žít“ rovná se žít svobodně, ano, svobodně, jinak to nemá smysl.