Tag: kultura

Články k tagu

Žít pořád jako dítě

Ivan Mládek provází životy Čechů už víc než půl století. Kouzlu jeho rafinovaně infantilních písní, textů, scének a obrazů podlehly miliony lidí, ač se tomu třeba i bránili. Jeho Banjo Band je naučil mít rád tak „staromódní“ muziku jako dixieland a jeho humor povýšil absurditu a dada na lidovou zábavu. Navzdory snobům a elitářům lze říci, že málokdo se postaral o kulturní povznesení národa tak jako tento originální člověk, který kdysi oblékl sako a nebál se vypadat jako pako. (Rozhovor probíhal na Mistrovu žádost písemně.)

Televizní ceny Emmy ovládlo HBO. Bodoval seriál Boj o moc a Medvěd, cena míří i do Česka

Seriál o rodině mediálního magnáta Boj o moc získal v noci na dnešek už potřetí americkou televizní cenu Emmy v kategorii drama. V kategorii komedií zvítězil seriál Medvěd. Oba seriály navíc dominovaly i v hereckých kategoriích. Televizní ceny Emmy se měly udílet už v září, ale přenos byl odložen kvůli stávce hollywoodských herců a scenáristů. Cena Emmy za Nejlepší vizuální efekty míří i do Česka do rukou VFX tvůrce Viktora Müllera, který uspěl s epizodou seriálu Pět dní v nemocnici Memorial.

Neziskové organizace LGBT už od slovenského ministerstva kultury nedostanou ani cent

Slovenská ministryně kultury Martina Šimkovičová v pátek oznámila, že její rezort už nebude financovat neziskové organizace LGBT, informoval deník Štandard. Vyplývá to ze stanoviska ministerstva, které úřad zaslal médiím právě jako reakci na článek deníku Štandard. Ten upozornil na chystanou akci košické neziskové organizace Saplinq, která z veřejných a evropských zdrojů získává každý rok statisíce eur. "Odmítám progresivní normalizaci a moje zásadní představa o další činnosti resortu je návrat k normálnosti," zopakovala Šimkovičová.

Mušle a sklobeton

Na začátku minulého století se v provinčním východočeském městečku potkal ambiciózní investor a talentovaným architektem a zkušeným stavbařem, což dalo vzniknout dílu významem přesahujícímu hranice rakouské monarchie. Dodnes vás po vstupu dovnitř doslova srazí na kolena. Uplynulý rok v české architektuře patřil Josefu Gočárovi. Respektive jeho pozapomenutým stavbám, kterým se podařilo navrátit nový život a dát jim staronovou podobu.

Když je básník v centru dění

Úvahu nad knihou Přemysla Houdy Nohavica a jeho/naše malá válka lze začít podobně, jako svou knihu načal sám autor, když na úvod v kapitole Nejisté vzpomínky vypočítává okamžiky, kdy mu tvorba Jaromíra Nohavici zásadně vstoupila do života a ovlivnila ho (včetně prvních setkání s tvůrcem, během nichž mu vylíčil své přání napsat o něm knihu a během nichž mu písničkář a básník bez okolků předal svůj archiv včetně osobní korespondence). Všechny ty okamžiky jsou datovány konkrétním rokem, často měsícem, někdy dokonce jsou určeny přesně na den.

Jsem pro otevřené nebe

David Vávra vlaje naším časoprostorem jako pestrobarevný fábor: kde se objeví, tam oživí šedé zákoutí, tam poodhrne závoj všednosti, za nímž se zjeví nějaká pozoruhodnost. Herec, básník, vykladač, kreslíř, komik a tanečník a ovšem také architekt hravého a snivého typu. Jeho projevem je i tento rozhovor, v něž se setkaly dva principy, které se přitom tolerují a snad i respektují.

Když svět končí z dohledu

Kolaps a konec civilizace nebo rovnou světa ve filmu už nejsou, co ještě nedávno bývaly. Tedy záminka pro spektákl, pornografii zkázy, nejlépe sledovanou v bezpečí zajištěného domova. Táto, pojď sem přece, už bude to megatsunami! V posledních letech se ale z možnosti nějakého civilizačního zhroucení stalo téma jaksi naléhavější. Veřejná debata je plná soupeřících představ apokalypsy, jistě se jí zaobírá imaginace mnoha a mnoha jednotlivců.

Tajemství zaniklých nádraží, o víře a historii a Máchovy intimní zápisky

Opuštěné železnice – vagony, lokomotivy, nádraží, točny, dílny i mosty – najdeme napříč kontinenty včetně Česka. Mnoho věcí, včetně těch velkých, se může vlivem okolností stát zcela zapomenutými. Objevte tato tajemná místa v Evropě, Asii, Severní a Jižní Americe, Africe, na Blízkém východě a také v Austrálii a na Novém Zélandu.

Karel Čapek s revolverem v kapse

Ten nešťastný čtvrtek jsem odcházel kolem půl třetí od Josefa Kroutvora, který ve svém bytě na pomezí Žižkova a Vinohrad podával tradiční vánoční polévku pro pár přátel. Když jsme se loučili a přáli jsme si hezké svátky, dal mi Josef svou novou knížku fejetonů o Novohradských horách a v ní xerox svého fejetonu pro židovský časopis Roš Chodeš, kam občas píše. Kolem třetí jsem pak projížděl metrem stanicí Staroměstskou, kde vlak nestavěl, až potom jsem se dozvěděl proč. Josefovy dárky jsem odložil na stůl a dostal se k nim znovu až po Novém roce. Ten fejeton, se kterým jsem jel kolem fakulty, se jmenuje Čapkův revolver…

Jako chůze po hraně

Slova jsou jak prošlé léky, poznamenala postava z románu Učitel dějepisu od Terezy Brdečkové, a když se člověk začte do úvodu ke knize O útěše / Jak žít s nadějí v temných časech od kanadského historika Michaela Ignatieffa, nemá pocit, že by to byla česká záležitost. I Ignatieff si všímá, že západní svět odrostl víře, aniž by vrostl do něčeho nového. Dokud je dobře, není to problém. Člověk si vystačí s každodenní moudrostí, blízkými lidmi a fungujícími institucemi. Ale nemusejí to být ani národní katastrofy, stačí těžké časy a sebejistota je pryč.

Z Kampy po letech zmizela socha mnicha – sektářského vůdce, který zneužíval žačky

Socha kontroverzního sektářského vůdce Sri Chinmoye zmizela z pražské Kampy. Pro Echo24 to potvrdil šéfkurátor Musea Kampa, v jehož majetku socha byla, Jan Skřivánek s tím, že socha byla odstraněna v týdnu před Vánoci. Podle jeho slov není ani tak důležité, jestli jde o sektářského vůdce, nebo meditujícího mnicha, socha ale nebyla umístěna v souladu s dobrou architektonickou praxí.

Jak se obnovit uprostřed života? Buďte radikální, ne konzistentní

Vykročit z komfortní zóny je jedno z těch nejotravnějších klišé – ne proto, že by na tom něco nebylo, ale proto, že na tom dost je. Opakováním se fráze vyprazdňuje a my můžeme spolu s tím ztrácet smysl pro něco, co je podstatné. O tom, že se musíme obnovovat uprostřed života, hovořila v klasické podobě Hannah Arendtová. Proti Heideggerově důrazu na smrtelnost formulovala pojem natality, vyzdvihla tedy existenciální smysl zrození: to, že s každým člověkem do světa náhle vstupuje jedinečná perspektiva, která zcela mění situaci, přinejmenším rodičů.

Muži za pultem: Tak trošku poť tu krev, ne? Echo má nový podcast

Muži za pultem. Echo má nový kulturní podcast v hlavní roli s Ondřejem Štindlem a jeho přáteli. Slova nehledaná, názory silné. Knihy, filmy, písně a řeči. Ponor a přesah zaručeny. Muži za pultem si v pilotním díle lámou hlavu nad tím, jestli má kulturní publicistika být „empatická“, snaží se tu empatii projevit sami, ale moc jim to nejde. Mluví i o traumatu, především ve vztahu k nově vydanému knižnímu rozhovoru s Nickem Cavem. Vyslechnou píseň, zaslzí při vzpomínce na zvěčnělého Shanea McGowana, prohodí pár slov o fotbale.

Tóny pro přelom roku

Krátce před změnou letopočtu se redaktor Týdeníku Echo ohlíží za hudební produkcí posledních dvanácti měsíců, aby z ní vybral tituly hodné doporučení širšímu publiku. Ten výběr je zcela subjektivní, možná nejvíc odpovídající potřebám stárnoucího ucha, které zatoužilo po mírném osvěžení. Město Asheville v Severní Karolíně není zrovna výrazné kulturní centrum, nedoneslo se mi ani, že by bylo výrazné čímkoli jiným. Ale hudební scéna je tam zřejmě silná, letos tam vznikly dvě výborné desky, hrají na nich z větší části titíž lidé.

Uběhlo 85 let od úmrtí Karla Čapka, v Praze si ho připomněly desítky lidí

Desítky lidí přišly v pondělí před polednem ke hrobu spisovatele Karla Čapka v Praze na Vyšehradě. Setkání se koná prakticky pravidelně ve výroční den jeho úmrtí v roce 1938. Scenárista a publicista František Novotný vyzdvihl v projevu Čapkovu moudrost a "člověčinu", mravní hodnoty i smysl pro nadhled a humor. Čapek zemřel před 85 lety na následky zápalu plic, v době událostí roku 1938. Těžce nesl tehdejší mnichovskou dohodu a po ní následující kapitulaci

V Evropě má hudba drama, jaké jinde nenajdete

V sobotu uplynulo 130 let od světové premiéry Dvořákovy 9. symfonie Z Nového světa. „Novosvětská“ je dodnes jednou z nejhranějších symfonií vůbec. Jak se čeští skladatelé mohli dostat tak vysoko? A co všechno z tehdejších hudebních vzmachů v nás zbylo? Nad touto otázkou jsme zasedli s klavíristou Radoslavem Kvapilem, znalcem díla Antonína Dvořáka, Bedřicha Smetany či Leoše Janáčka.

Cuká to se mnou, když slyším muziku

S Evou Adamczykovou jsme se sešli dva dny před finále nejsledovanější televizní relace StarDance. Měla napilno, ještě nebylo jasné, jak soutěž skončí (umístila se v ní nakonec na druhém místě). Měli jsme na sebe chvíli, chystala se zrovna na jednu ze svých posledních tanečních generálek, ale stihli jsme si toho nakonec hodně říct: především o koních. Ale i o jiných tématech. Ovšem to, že zbýval pouhý týden do vánočních svátků, jsme v tu chvíli neměli na mysli ani jeden.

Křižácké hradby na Malé Straně

Dvanáctý den po smrti císaře Karla IV. začaly čtyřdenní pohřební obřady. Průvod vyšel z královského paláce, zamířil do Svatého Víta a pak, po obřadech, sestupoval pomalu dolů do Prahy. V průvodu mělo být podle kronik sedm tisíc lidí, heroldi s prapory, jezdci na koních, rytíři ve zbroji, preláti a hodnostáři, celá zemská šlechta, která se na ty dny sjela do Prahy. Vše ve smutečních rouchách, a přesto barevné, jak to gotika milovala. Máry s mrtvým v prostorné otevřené rakvi neslo osm nosičů a dalších osm drželo nad ní látková nebesa.

Expo 2025: Univerzita Karlova hostila setkání partnerů české účasti

Ve čtvrtek 30. listopadu 2023 se na Univerzitě Karlově v historických prostorách Karolina uskutečnilo předvánoční setkání partnerů a příznivců české účasti na Expo 2025. Dorazilo na 200 zástupců akademického sektoru, českých i japonských firem a státní a veřejné sféry. Akce se konala u příležitosti důležitého milníku – 500 dnů do začátku světové výstavy, která se v roce 2025 bude konat v japonské Ósace.

Islámská kultura nemá v Evropě místo, tvrdí Meloniová. Musk i Sunak souhlasí

Italská premiérka a šéfka pravicové strany Bratři Itálie Giorgia Meloniová prohlásila, že pro islámskou kulturu není v Evropě místo a uvedla, že se musí vyřešit problém nelegální migrace. „Pokud tento problém nevyřešíme, tak počet migrantů bude jenom růst. To bude podkopávat naše země,“ řekla Melioniová na sjezdu italské vládní strany v Římě podle serveru Business Today. Politického setkání se účastnil také nejbohatší muž světa Elon Musk nebo britský premiér Rishi Sunak.

Disney tají výdělky u „propadáku roku“. Film Marvels natočila za 275 milionů dolarů

Akční velkofilm Marvels se stal nejprodělečnějším snímkem hollywoodského studia Disney, který potvrdil bolestivé finanční ztráty a tvrdý úpadek komiksových filmů. Příjmy a výdělky filmu Marvels jsou údajně tak špatné, že je studio už nebude ani zveřejňovat. Pochybení u blockbusteru za 275 milionů dolarů, který dosáhl zdaleka nejhorších výdělků v historii komiksových adaptací Marvelu od roku 2008, přiznal i sám šéf Disney Bob Iger. "Marvels se natáčeli za covidu. Na place nebyla taková míra dohledu," řekl Iger serveru Deadline s tím, že část neúspěchu tkví ve streamovacích službách.

Vítěz s otazníkem

Takový humbuk česká architektura dlouho nezažila. Ihned po vyhlášení výsledků architektonické soutěže na nové řešení hlavního nádraží v Praze se strhla názorová mela, a to i v odborných kruzích. Vzrušenost diskusí předčila dokonce i o několik tříd sledovanější loňskou soutěž na Vltavskou filharmonii. Proč? Skoro dva roky pracoval zástup profesionálů a profesionálek z oborů dopravy, památkové péče, krajinářské architektury nebo urbanismu na projektu, který mění podobu dnešního hlavního nádraží v Praze.

Osudoví herečtí soupeři S + S

Politické změny na přelomu let 1989 a 1990 znamenaly kromě mnoha jiného také to, že filmovým divákům bylo umožněno začít sledovat a vnímat kariéry velkých hollywoodských hvězd aktuálně, tedy souběžně s tím, jak vznikaly jejich nové snímky a jak přicházely do kin. Starší tituly zároveň rázem bylo možné snadno nastudovat díky videopůjčovnám (třebaže film na videu a v kině samozřejmě přináší jiný zážitek). Dobrým příkladem toho, o čem je řeč, je například první dvojice filmů o terminátorovi: první vznikl v polovině osmdesátých let a byl zde nedosažitelný.

Když být ztraceni, tak stylově

Jsou tvůrci, o nichž se moc nedá říct, že by se měnili a vyvíjeli, překvapovali svoje publikum něčím novým. Patří mezi ně i finský filmový režisér Aki Kaurismäki. S jen nevelkou mírou nadsázky by se o něm dalo říci, že točí dokola jeden film. Naštěstí. Je to totiž pěkný film, který zachycuje svět v něčem paradoxně krásný, do něhož se autor i divák může rád vracet. Obývaný je z větší části lidmi, o nichž ti, kdo se snaží nahmatat tep doby, mluví jako o loserech. Mají v sobě také nějakou zdrženlivou loserovskou romantiku, na okraji společnosti se může žít těžko a člověku tam občas bývá smutno.

Moje srdce bije napravo

Jiří Strach, jeden z nejvytíženějších českých filmařů, si zakázal v rozhovoru pro Týdeník Echo mluvit o Pánu Bohu, ale moc mu to nevyšlo. Nad sklenicí červeného řekl, že si dává „mediální detox“, a varoval před novým babylonským zmatením jazyků.

Sázka na staré

Přestavby, rekonstrukce, konverze, dostavby a všemožné další způsoby nakládání s již existujícími stavbami jsou už nějakou dobu hlavními tématy globální architektury – tu českou nevyjímaje. Nová publikace ukazuje, jak rozmanité mohou být architektonické přístupy k opravám a přestavbám starých domů pro bydlení.

Starý známý hořící svět

Tenhle týden uplynulo čtyřicet let od uvedení amerického televizního filmu Den poté, z uměleckého hlediska nijak významného díla, mimořádného ale svým dopadem. Rok 1983 nebyl moc dobrý. V Československu nic nenasvědčovalo tomu, že by mohlo dojít k uvolnění poměrů, a kdyby mi tenkrát někdo řekl, že režimu zbývá už jenom šest let, považoval bych ho za pomatence (a asi nejen já). Disent byl zraněný hnusnou akcí Asanace, po kampani stranického tisku muselo skončit hodně tehdejších novovlnných kapel. V Praze se na jaře konal patafyzický Světový mírový kongres, na Západě se mohutně protestovalo proti rozmístění raket Pershing, jímž NATO reagovalo na rozmístění sovětských raket SS 20.

Ze života inženýrů s pistolí

Konec roku je ve filmovém průmyslu sezona událostí. Premiérovaná jsou díla, od nichž se očekává, že by mohla zaujmout lidi, kteří hlasují v různých výročních cenách, nejlépe Oscarech. Letos by se mezi ně asi měl počítat i Zabiják, nový film známého amerického režiséra Davida Finchera, který se po krátkém uvedení v amerických kinech (především kvůli splnění kritérií přijatelnosti na Ceny akademie) objevil v nabídce streamovací služby Netflix. Je to dílo v různých ohledech příznačné – pro svého tvůrce, firmu, která ho zaštítila, i momentální stav Hollywoodu, znejistělého až na hranici paralýzy.