Dálnice ucpané auty s rodinami, které prchají z amerických měst, vojenské helikoptéry útočící na Bílý dům, uniformovaný ozbrojenec klade skupině novinářů v civilu otázku „Co jste za Američany?“ a je zřejmé, že na odpovědi závisí jejich život. Podobných dráždivých a pro někoho i zneklidňujících obrazů je plný trailer k filmu známého sci-fi tvůrce Alexe Garlanda Občanská válka, do kin by měl přijít někdy na jaře. Zasáhnout publikum se autorům nepochybně podařilo, došlo k tzv. rozpoutání debaty. Představa občanské války mezi Američany totiž některým z nich přišla nepříjemně reálná, tak reálná, že považovali za nevhodné, aby byla využívaná pro zábavu, byť třeba inteligentní, na základě traileru těžko usuzovat.

Objevilo se množství jaksi uklidňujících reakcí – ten film je evidentně nepříliš poučená politická fantazie, když popisuje státy Texas a Kalifornie jako možné spojence. Ta skutečná občanská válka v Americe v devatenáctém století nezačala ze dne na den, kulminoval v ní spor, který v americké politice existoval prakticky od vzniku Spojených států. V současných USA by občanská válka byla prakticky nemožná, protože země sice je ostře rozdělená, to rozdělení však není teritoriální. A tak dále a tak podobně. Ale sama skutečnost, že takové explikace byly vůbec potřeba, že téma občanské války v USA bylo vnímáno ne jako ulítlá fikce, ale nepříjemně reálná možnost, myslím, cosi vypovídá.

O americké politice se před prezidentskými volbami právem píše jako o zacyklené, v něčem statické. Schyluje se k bitvě mezi dvěma starými a okoukanými muži, značnou roli v ní bude hrát také již značně okoukaná kulturní válka. V něčem se to může zdát jako patová situace. Jenomže americký pat, americké rozdělení v roce 2024 vypadá jinak než třeba v roce 2016, kdy se Trump ucházel o prezidentský úřad poprvé. Může se zdát jako symptom skomírání a rozkladu impéria, jehož existence ztrácí oporu nejenom ve světě, ale – možná především – i doma. Na tomhle se vlastně radikálnější křídla republikánů i demokratů shodnou – Amerika jako globální supervelmoc by měla skončit, protože je zlá. Z hlediska radiální levice jako nástroj dominance starých bílých mužů, z hlediska radikální pravice jako nástroj dominance „globalistických“ elit.

Rozdělení uvnitř americké společnosti přestává být vnímáno jako neshoda uvnitř jednoho společenství, je to spíš nepřátelství mezi dvěma komunitami, jež spolu nemají společného prakticky nic a jejichž přesvědčení i zájmy jsou protichůdné. Obě nutně potřebují zvítězit, také proto, že věří, že v případě prohry jim hrozí autoritářský útlak, anebo rovnou zánik, je příznačné, že v představách radikálů hraje druhá strana úlohu (doslova) vrahů dětí. Tahle „studená občanská válka“ se vede i na té nejosobnější úrovni, počet lidí ochotných žít v partnerském vztahu člověkem, který nezastává jejich politické přesvědčení, setrvale roste, stejně jako počet lidí, kteří z různých důvodů důsledně přerušili všechny kontakty s rodinou.

Proměnu společenské reality volby nepochybně budou nějak reflektovat a vidět to je už teď. Zajímavý švédský autor Malcom Kyeyune (bývá označován za konzervativního, sám se ale považuje za marxistu) si například všímá, že v Trumpově kampani se už zdaleka tolik nepoužívá exprezidentovo staré heslo Make America Great Again. To heslo vyjadřovalo nějakou ambici a nějakou naději (jiná věc je, jak oprávněnou).„Trump roku 2024 se ale radikálně liší od Trumpa roku 2016. Tehdy lidé doufali, že dokáže spravit, co se zjevně rozpadalo. Teď se k němu lidé přiklánějí z velmi odlišného důvodu: myslí si, že v nadcházejících dnech, až Amerika začne bojovat sama proti sobě, se bude Trump bít za tu jejich Ameriku,“ píše Kyeyune.

Obrazy občanské války ve Spojených státech se z plátna kin asi nepřelijí do reality. Jsou ale také živé v myslích lidí, a to nejenom jako noční můra, ale i jako dráždivá fantazie. Sen o vlastní nadvládě a ponížení těch druhých, ospravedlněný vírou v to, že oni sami podobné ponížení připravovali. Ta víra je možná, bohužel, v něčem opodstatněná.