Tag: Tomáš Garrigue Masaryk

Články k tagu

Dopis Masaryka označili archiváři jako promluvu k Benešovi. Veřejnost si dopis bude moci prohlédnout v Národním archivu

Podle archivářů je dokument s údajnými posledními slovy prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka ve skutečnosti zápis Masarykovy promluvy k tehdejšímu ministru zahraničí Edvardu Benešovi v Lánech koncem srpna 1934. Vyplývá to z obsahové analýzy odborníků, kterou dnes představili na konferenci v pražské vile Lanna. Vážně nemocný Masaryk abdikoval v prosinci 1935, v čele státu ho nahradil Beneš. Zemřel 14. září 1937.

O hlupáku Hlinkovi a dalších kamenech úrazu první republiky

Tajemná obálka, která měla obsahovat poslední slova T. G. Masaryka, nakonec nic tak zásadního neschovávala; TGM měl v okamžiku jejich psaní před sebou ještě tři roky života. Je celkem charakteristické, že osobní úvahy nad blížícím se koncem se v textu střídají s komentáři na adresu domácího politického dění. Masaryk se nikdy nezabýval jen sám sebou. Osvěžující je prezidentova politická nekorektnost.

88 let od pohřbu, jaký Praha nezažila

Na den přesně osmdesát osm let uplývá dnes od pohřbu prezidenta Osvoboditele Tomáše Garrigua Masaryka. Asi by mě nenapadlo o něm psát, kdyby nebylo pozoruhodné páteční dopisové slavnosti, k níž se tu již včera vyjadřoval kolega Ondřej Štindl. Nicméně v tomto kontextu si onen slavný pohřeb připomenout dovolím. V pátek se totiž znovu ukázalo, že Masaryk je stále, pro všechny generace, živým národním i státním symbolem – patrně jedním z mála – a že jeho odkaz je po oněch desítkách let bezproblémový, a především vděčně mytický.

Dopis TGM rezonuje i na Slovensku: „Hloupými postoji si Masaryk, Beneš i Havel zničili svůj vlastní stát”

Otevření zapečetěné obálky s dopisem prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka vyvolalo velký ohlas nejen v Česku, ale i na Slovensku. Tamní média upozorňují zejména na Masarykovo hodnocení katolického kněze a politika Andreje Hlinky, kterého označil za „hlupáka, jenž si zadal s Maďary“. To naštvalo poslankyni a místopředsedkyni SNS Dagmar Kramplovou. Masaryka označila za „liberálního protislováka“ a tvrdě se obula i do premiéra Petra Fialy, kterého nazvala „skutečným hlupákem“.

„Mám obavy, aby se nevytrhávaly věty z kontextu,“ říká ředitel Národního archivu k Masarykovu dopisu

Výsledky další analýzy dnes zveřejněného dopisu se záznamem slov prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka by mohly být do měsíce. Badatelé budou dopis zkoumat i při odborném workshopu a právě po něm by mělo následovat uveřejnění závěrů, řekl ředitel Národního archivu Milan Vojáček. „My to nechceme uspěchat, ještě se na to budou muset podívat naši restaurátoři,“ vysvětlil ředitel.

Masaryk: Jestliže lidé jsou nevzdělaní a hloupí, nemůžete toho moc udělat, stojí v tajemné obálce

Jestliže lidé jsou nevzdělaní a hloupí, nemůžete toho moc udělat, zní jedny z posledních slov Tomáše Garrigua Masaryka. Dopis má pět stran a je převážně v angličtině. Obálka s posledními slovy prvního československého prezidenta byla otevřena na zámku v Lánech na Kladensku. Předpokládá se, že dopis vznikl v roce 1937. Historička Dagmar Hájková z Masarykova ústavu se však domnívá, že jde o záznam Masarykových slov z roku 1934, kdy už byl první československý prezident přesvědčen, že je již na konci své životní cesty.

Tajemný dopis Masaryka bude otevřen už v pátek. Nejdřív se ověří jeho pravost

Před přečtením posledních slov československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka v pátek v ČRo posoudí jejich pravost rychlá expertiza. Médiím řekli historička Dagmar Hájková z Masarykova ústavu a Archivu Akademie věd ČR a ředitel Národního archivu Milan Vojáček. Oba budou mít po otevření obálky několik minut na porovnání rukopisu Jana Masaryka, který údajně otcova slova zaznamenal. Kdyby vznikly pochybnosti, archiváři na to upozorní před přečtením obsahu nahlas.

Poslední slova TGM? Vzkaz rodině, politické poselství nebo pouhý vtip. Otevření obálky se blíží

Obálka s posledními slovy prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka může obsahovat krátké poselství, osobní vzkazy rodině, rady nebo kritické hodnocení společnosti, míní historička Dagmar Hájková z Masarykova ústavu a Archivu Akademie věd ČR. Podle ní však existuje riziko, že se tato očekávání nenaplní, protože není jisté, zda jde o skutečně poslední slova někdejšího prezidenta, nebo může být text nečitelný.

„Drahý Tomáši“ a „Milý Machaře“

Ve svých vzpomínkách na bratry Čapky napsala v polovině 50. let v bavorském exilu jejich neteř Helena Koželuhová, že „to, co dnes víme o Masarykovi, a že ho vidíme před sebou jako živého, je takřka jedině zásluhou Karla Čapka“. Na mysli měla poměrně bohatou Čapkovu masarykovskou publicistiku (Miroslav Halík ji v roce 1969 shrnul do dvousetstránkové knihy) a v první řadě jistě Hovory s T. G. Masarykem, dílo nakonec zařazené do Čapkových i Masarykových spisů.

Tajemství zapečetěné obálky: uvnitř je poslední vzkaz T. G. Masaryka, otevře se za rok

Přesně za rok, 19. září 2025, se otevře zapečetěná obálka se zřejmě posledními slovy Tomáše Garrigua Masaryka. Národnímu archivu, který obálku uchovává, ji v roce 2005 předal Antonín Sum, poslední tajemník Jana Masaryka. Podle Suma obálka obsahuje Masarykova slova, která řekl krátce před smrtí svému synu Janovi. Národní archiv to uvedl v tiskové zprávě. Instituce na příští rok plánuje k otevření dopisu doprovodné akce.

Mocenské cestičky z Hradu

Český prezident, jak známo, formálně nedisponuje mnoha výkonnými pravomocemi, z desítky výsadních jsou nejvýznamnějšími jen jmenování premiéra, členů bankovní rady ČNB a jmenování ústavních soudců, ale se souhlasem Senátu. O mnoho více jich neměl ani zakladatel státu TGM, protože republika byla konstituována jako parlamentní demokracie. Čeští prezidenti ale měli větší neformální vliv na chod země. Hrad byl samostatným mocenským centrem, po svém to řešili komunisti, když prezidentem se stával, i když ne vždy, nejvyšší představitel strany.

Konečně v cíli

Nic není tak skličující jako úplná vydání úplně zapomenutých autorů, napsal kdysi Nabokov; něco na tom bude. V případě Spisů T. G. Masaryka, zahájených v roce 1993 svazkem Juvenilie / Studie a stati 1876–1881 a teď konečně uzavřených svazkem Mezi literaturou a politikou / Texty z let 1895–1897, to však neplatí.

Může nás korespondence TGM pobavit?

Odpověď na poněkud kapciózní titulní otázku zní Ano. Avšak než k ní dospějeme, musíme něco povědět o vydávání listáře Tomáše Garrigua Masaryka ve speciální ediční řadě Masarykova ústavu a Archivu Akademie věd ČR. Nikoli na tomto pracovišti, nýbrž v Ústavu T. G. Masaryka začali v roce 1993 vydávat Spisy T. G. Masaryka. Ty už jsou skoro uzavřeny, v tiráži dávno figurují oba masarykovské ústavy, na květnovém veletrhu Svět knihy se oslavovalo jejich ukončení formou besedy s editory, ač na čtyřicátý svazek stále čekáme.

Zástupy spravedlivých

Při jednání s prezidentem Spojených států stanul Masaryk před vážnou otázkou: má Wilsona informovat, že příští československé území obývají kromě asi šesti milionů Čechů ještě dva miliony Slováků, sedm set tisíc Maďarů, přes sedmdesát tisíc Poláků, ale hlavně více než tři miliony Němců, kteří k nové vládě sotva zaujmou loajální postoj? Dalo se očekávat, že americký vyznavač národního sebeurčení by v takovém případě kladl důraz na patřičný zřetel k zájmům menšin.

Masaryk podle Engliše

Když se Karel Engliš (1880–1961), komunisty sesazený rektor Univerzity Karlovy, pustil v březnu 1948 do sepisování Vzpomínek na T. G. Masaryka, mínil je jako „druhý oddíl svých pamětí“, nikoli jako samostatný spisek. Přesto jejich rozsah parametrům tenké knížky ještě odpovídá, a snad proto je Masarykova univerzita, v jejímž čele Engliš stanul hned v roce 1919, nyní vydala jako úvodní svazek plánované ediční řady Dílo Karla Engliše. Je to pěkné čtení k jednomu šálku kávy. Možná ke dvěma.

Deficit – důkaz nezdravé politiky

Máme-li štěstí a do ruky se nám někdy dostane pětitisícová bankovka, můžeme si na ní prohlédnout T. G. Masaryka z let jeho prezidentování. Tvář charismatického starce s pronikavým pohledem má rysy známé z dobových fotografií a filmových záběrů, malířských portrétů i bronzových bust a soch. Tomuto Masarykovi, šťastně zestárlému a jaksi zklidněnému, ovšem předcházel Masaryk energičtější a bojovnější.

Masaryk v plné síle

Spisy T. G. Masaryka, vydávané na přeskáčku od roku 1993, už snad spějí ke svému závěru. Čtenáři čekali na svazek č. 24, a ony jsou to nakonec svazky dva, 24a a 24b. Nesou název Hilsneriáda, není to však rekonstrukce slavné kauzy, nýbrž soubor Masarykových textů z posledních tří let 19. století: 1898 až 1900. Nad edicí, TGM a jeho dobou se zamýšlíme s literárním historikem Lubošem Merhautem, editorem onoho dvojsvazku.

Jiný TGM. A v čem vlastně?

Po Věře Čáslavské, Heleně Třeštíkové, Madle Vaculíkové, Pavlu Kohoutovi, Ferdinandu Peroutkovi či Emilu Zátopkovi se amatérský historik Pavel Kosatík (56) zaměřil na Tomáše Garrigua Masaryka, a to hned několikrát. V loňském roce vydal soubor komentovaných citátů 100x Masaryk, letos se představil nejen jako autor scénáře (pohotově vydaného knižně) hraného filmu režiséra Jakuba Červenky Hovory s TGM, nýbrž i jako Masarykův monografista. Čtenářům nabídl svazek Jiný TGM.

Tož mě teda namalujte. Ale realisticky!

Dalo by se říct, že T. G. Masaryk byl sám výtvarným artefaktem. Není sice úplně správné a demokratické instalovat po náměstích sochy politiků už za jejich života, ale u TGM se to dalo omluvit, že objekt vypadal tak dobře. Do pozdního věku působila jeho figura svižně a štíhle a na dobových filmových záběrech je vidět, že se tak i pohybovala: měla prostě švih. Následující prezidenti, i když budou mladší, budou po něm už vypadat často utahaně a unaveně a žádný se nebude umět tak vyšvihnout na koně nebo dát nonšalantně oholínkovanou nohu přes nohu.

Co spolu pro národ upekly Hanka s Lindou

Celé české 19. století se dmulo pýchou nad Rukopisy královédvorským a zelenohorským. Když pak byla zpochybněna jejich pravost, došlo na vylučování z národa: Masaryk byl nazván „šerednou hlízou“ a matka, jež ho zrodila, „netvornou, zlo sálající saní“. Dnes, kdy vzrušení opadlo do lhostejnosti, je můžeme brát jako pozoruhodný důkaz české „šikovnosti“. A také citu. Rukopisy slaví dvě stě let.

Budu se na vás dívat...

Již v okamžiku, kdy začaly telegrafy onoho „kalného rána“ 14. září 1937 vyklepávat zprávu o smrti T. G. Masaryka, stala se z bývalého prvního občana legenda. Gloriola však postavu „otce zakladatele“ československého státu obestírala již dávno předtím. Peripetie „druhého života“ TGM vypovídají mnohé o něm, ale hlavně o české společnosti a jejích proměnách v uplynulých desetiletích.

Pád demokracie

Klesli jste hodně hluboko. Těmito slovy komentují zahraniční návštěvníci vyhlídku, že Češi zvolí za premiéra trestně stíhaného podnikatele. Zvláště návštěvníci z východní Evropy pamatují, jak bylo Československo mezi válkami vzorovou demokracií a příkladem, že existuje lepší možnost než násilnické diktatury, které přivedly do katastrofy celý svět.

Hledání duše česko-slovenské

Nový román Davida Zábranského Martin Juhás čili Československo upomíná na to, že jednou z výzev, jíž jsou běžně vystavena umělecká díla, je čelit zapomínání, že existuje také produkce starší, než je ta současná. Chce-li si někdo pustit hudbu, film nebo přečíst knihu, zpravidla – aspoň dle mých zkušeností – se táže po tom, co zrovna vychází.