Nenechte si ujít
Muž, který stojí v čele dramaturgického týmu nejvýznamnější české filmové přehlídky, připravil i letos pro čtenáře Týdeníku Echo výběr z bohaté nabídky festivalového kalendáře.
Muž, který stojí v čele dramaturgického týmu nejvýznamnější české filmové přehlídky, připravil i letos pro čtenáře Týdeníku Echo výběr z bohaté nabídky festivalového kalendáře.
Na letošní již 57. ročník MFF Karlovy Vary dorazí představitel legendárního Gladiátora Russell Crowe, hlavní hrdina Trainspottingu Ewan McGregor nebo švédská herečka Alicia Vikanderová, která se proslavila křehkými postavami ve snímku Dánská dívka nebo Anna Karenina. Karlovarský festival je nejdůležitějším svátkem filmu v Česku a patří mezi největší kulturní události roku. Jeden z nejstarších festivalů v Evropě letos nabídne pestrou škálu filmů z celého světa, ale také dvojici tuzemských snímků v hlavní soutěži.
Léto 1968 je na dohled. Moudře a bez kompromisů vykonává respektovaný maloměstský notář Václav Vojíř (Martin Finger) praxi, zatímco jeho starostlivá žena a matka dvou dětí Věra (Gabriela Mikulková) plní s vervou a razancí úlohu pilíře domácnosti, láskyplného strůjce řádu, bez něhož by rodina v nadcházejících kritických časech neměla šanci přežít. V seznamu ocenění, která na letošním MFF Karlovy Vary udělila hlavní porota, se jediný titul objevil dvakrát.
Adam Sedlák je představitel dorůstající generace filmařů. Na Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary představí 5. července premiérově už svůj druhý film. Po celovečerním dramatu Domestik (2018), za nějž si odnesl několik cen, přichází s filmem BANGER. Zpěvák Adam Mišík v něm dostal svou zatím největší filmovou roli. Film zachycuje jeden den v životě kluka, který chce skoncovat s prodejem drog, prorazit v hudbě a dostat se mezi uznávané rapové interprety.
Po loňském ročníku, který se výjimečně uskutečnil na konci srpna, se filmové Vary přesouvají zpátky do tradičního termínu. Dramaturgický tým festivalu, který mám tu čest a dlouhodobé potěšení vést, strávil od loňského podzimu dlouhé hodiny trvajícími disputacemi nad stovkami titulů, hnán snahou poskytnout festivalovým divákům kinematografické zážitky, které je snad nenechají lhostejnými. Následující dvacítka titulů vybraná z více než sto třiceti celovečerních hraných a dokumentárních snímků vychází tak říkajíc „zevnitř“ samotné akce.
Bývalý ministr zdravotnictví Roman Prymula (za ANO) reagoval na prohřešek svého předchůdce i pozdějšího nástupce v jedné osobě Adama Vojtěcha (za ANO), který byl zachycen na fotografii z filmového festivalu v Karlových Varech bez ochrany úst a porušoval tak zřejmě nařízená opatření. Podle Prymuly by jeho samotného za podobný prohřešek lidé pověsili na kandelábru. Řekl to v pořadu Ptám se já na serveru Seznam Zprávy.
Na týden jsem svoje pracoviště přesunul do Karlových Varů, v době, kdy píšu tyhle řádky, se ale nezdá, že by jimi festivalové dění bůhvíjak rezonovalo. Pravda, Alena Schilllerová otevírala zrekonstruovaný bazén nad Thermalem. Jeden by čekal fotky roku. Ale počasí moc nepřálo a ministryně jen ruku smočila, nepředvedla své umění vplynout do vodstva jaksi v úplnosti... Prostě nic moc. Jakýsi náznak „diskurzu“ vyvolala róba, v níž se herečka Jitka Čvančarová prošla po červeném koberci.
Filmového režiséra Davida Ondříčka má za sebou premiéru dlouho očekávaného filmu Zátopek o slavném československém atletovi, čtyřnásobném olympijském vítězi, trojnásobném mistru Evropy a desetinásobném mistru republiky, jehož životní příběh ho uchvátil.
Vstříc letošnímu ročníku karlovarského filmového festivalu může člověk jít s očekáváními smíšenými i napjatými. První „postcovidový“ ročník přehlídky je v mnoha ohledech atypický. Jak bude fungovat „páskování“ účastníků po prokázání testu nebo očkování? Bude letos ve Varech méně lidí? A pokud ano, je to dobře, nebo špatně? Co se bude dít kolem opraveného bazénu? Jak se pokroková filmová publicistika vyrovná s přítomností Johnnyho Deppa? Jak se s ní vyrovnám já? A – co je nejdůležitější – jak se Johnny Depp vyrovná s mou přítomností?
Smrt krásné ženy je bezpochyby to nejpoetičtější téma na světě, napsal Edgar Allan Poe ve známém eseji Filozofie básnické skladby, který dost možná nemyslel úplně vážně. Svět filmu ale tuhle poučku vážně bere. Mladá žena a nevyléčitelná nemoc – tragické spojení, které na diváky spolehlivě funguje. Tou nemocí často je rakovina, snad by se dalo mluvit až o jakémsi subžánru „filmů s rakovinou“, nemocí, která – zvlášť ve své filmové podobě – přichází potichu, aniž by se moc projevovala, je ale tiše fatální a neodvratná. A vskutku – ve filmu jsou tou nemocí postihovány především ženy, často navíc mladé. „Co se dá říct o pětadvacetileté dívce, která zemřela? Že byla krásná a skvělá? Že milovala Bacha, Mozarta a mě?“ ptá se smutný hrdina veleúspěšného filmu Love story z roku 1970.
Jiří Bartoška by za normálních okolností byl nyní již pár dní v Karlových Varech, kde by v pátek zahajoval festival. Vinou koronaviru však byl k zastižení v sídle svého festivalu v Panské ulici v Praze. Během obsáhlého rozhovoru občas potáhl z jakési kovové destičky, ale na formě mu to nic neubralo. Byl to starý známý Barťák.
V neděli v Karlových Varech skončil každoroční filmový festival. Na místě ho sledoval redaktor Týdeníku Echo Ondřej Štindl, který o běhu akce zpravoval v každodenních zápiscích na webu Echo24. Přinášíme výběr z nich, data označují den publikace.
V době karlovarského festivalu na sociálních sítích i jinde žila aféra, kterou odstartoval dopis několika filmařů vedení akce. Signatáři zdvořilým způsobem vyjádřili údiv nad tím, že mezi sponzory festivalu je Česká zbrojovka, která navíc na Facebooku před přehlídkou nakrátko publikovala reklamu s kamerou a dvojsmyslným a ne zrovna vkusným sloganem We Love Shooting. Reakce byly značně emotivní, na obou stranách. Hrdě hlásím, že já na věc nemám silný názor. Dokonce na ni možná nemám vůbec žádný názor.
Na filmový festival do Karlových Varů vyslal týdeník Echo Ondřeje Štindla, přinášíme výběr z jeho každodenních referátů.
V druhé polovině festivalu se na svědomitém účastníkovi dění mohou projevovat mírné příznaky, řekněme, atypického psychického stavu, lidově řečeno mu trochu hrabe.
První noc byla trochu obtížnější. Pokojem otřásala hudba nějaké prima české kapely, jejíž koncert pozdě v noci zjevně rozparádil početné davy fanoušků.
Rekonstrukce karlovarského hotelu Thermal by měla podle současných odhadů začít na konci letošního roku. Hotel nyní vypsal soutěž na zhotovitele projektové dokumentace. Informoval o tom mluvčí ministerstva financí Zdeněk Vojtěch. Hotel, který je každoročně srdcem Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary, je v majetku státu a spravuje ho ministerstvo financí.
Vítězem hlavní soutěže na filmovém festivalu v Karlových Varech se stal český film Křižáček režiséra Václava Kadrnky. Vyvolalo to rozporné reakce.
Český soutěžní film Křižáček režiséra Václava Kadrnky je jednoznačně na straně artu. Je to jistým způsobem čistý film, napsal redaktor a komentátor Týdeníku Echo Ondřej Štindl ještě před udělením hlavní ceny Karlovarského filmového festivalu ve svých Provařených dnech. V čem je tedy vítězný snímek tak působivý?
Křišťálový glóbus získal na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech režisér Václav Kadrnka za film Křižáček. Ocenění v sobotu večer převzal ve Velkém sále hotelu Thermal. Cena tak po 15 letech zůstává v Česku, naposledy ji v roce 2002 obdržel za Rok ďábla režisér Petr Zelenka. Film v Karlem Rodenem v hlavní roli se v českých kinech objeví od 2. srpna, na Slovensku v září.
Na konec mého festivalového itineráře mi vyšly dva německé filmy, jeden, myslím, přeceňovaný, druhý skvělý. Ten první se jmenuje Odnikud, natočil ho známý režisér tureckého původu Fatih Akin.
Zvláštní světlo ve čtvrtek ráno, domy ve svahu naproti Thermalu vypadají ještě cukrovější než obvykle. Možná se rozpustí v dešti, až začne pršet. Skupinka zahraničních novinářů vedle mě u stolku v press centru zaujatě řeší filmy. Východoevropská kolegyně vychvaluje polský soutěžní snímek, je to podle ní skutečné umělecké dílo, anglický termín „piece of art“ ale vysloví s kouzelným akcentem jako „piss of art“. Vystihla to přesně.
Včera jsem se ofrňoval nad pouťovostí festivalového provozu, dneska bych se jí trochu zastal. Lezou mi totiž na nervy všechna ta paušální odmítnutí údajně trapné akce, určené jenom k tomu, aby se na ní předváděly celebrity.
Nový film Po strništi bos režiséra Jana Svěráka prozradí novou pravdu o známé rodině. Scénář začal psát jeho otec Zdeněk Svěrák už před třinácti lety, jeho nový film je paradoxně tím nejstarším. Po strništi bos uzavírá sérii Svěrákových filmů Obecná škola, Kolja a Vratné láhve. Ve filmu si zahraje Ondřej Vetchý, Tereza Voříšková, Oldřich Kaiser nebo sám Zdeněk Svěrák.
Možná se mnou něco není v pořádku, možná moje schopnost najít ve festivalovém programu něco zajímavého zásadním způsobem selhává.
Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech není pouze o filmech. Nedílnou součástí jsou i různé večírky. Na party ČEZ, který je generálním partnerem festivalu, si užívaly herečky Aňa Geislerová, Hana Vágnerová nebo modelka Karolína Kurková. Zazpívala zde například Aneta Langerová. Party UniCredit Bank se zase pochlubila návštěvou Dagmar Havlové nebo tenisty Radka Štěpánka. Festival vstupuje do druhé poloviny.
Na stránkách druhdy domovského deníku prohlížím fotogalerii s názvem „Vlivní ve Varech“ a nějak se tam nemůžu najít. Ale jsem tu, to rozhodně.
Čeští i zahraniční hosté se na zahájení 52. ročníku Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech prošli před hotelem Thermal po červeném koberci. Prvním z nich byl prezident festivalu Jiří Bartoška, následovaly ho desítky hvězd českého i světového showbyznysu.
V Česku je stále ještě dost věcí, na které můžeme být pyšní. Varský festival je jednou z takových věcí. V době obecně sdíleného pocitu společenského marasmu to není málo.
Portrét autentického českého neonacisty se objeví od 13. července v kinech. Autor dokumentu nazvaného Svět podle Daliborka Vít Klusák, který v neděli svůj snímek uvede v soutěži karlovarského festivalu, ho s kamerou sledoval během dvou let. Dalibor K. pracuje jako lakýrník, točí amatérské horory, skládá naštvané písně a maluje. Blíží se mu čtyřicítka, bydlí s matkou a nesnáší svoji práci, cikány, Židy, uprchlíky, homosexuály, Merkelovou, pavouky a zubaře.