Léto 1968 je na dohled. Moudře a bez kompromisů vykonává respektovaný maloměstský notář Václav Vojíř (Martin Finger) praxi, zatímco jeho starostlivá žena a matka dvou dětí Věra (Gabriela Mikulková) plní s vervou a razancí úlohu pilíře domácnosti, láskyplného strůjce řádu, bez něhož by rodina v nadcházejících kritických časech neměla šanci přežít.

V seznamu ocenění, která na letošním MFF Karlovy Vary udělila hlavní porota, se jediný titul objevil dvakrát. Pětici porotců pocházejících z Argentiny, Německa, Dánska, Peru a Polska zaujalo Slovo, druhý celovečerní snímek scenáristky a režisérky Beaty Parkanové nejen v kategorii mužský herecký výkon, ale i režie. Snad se z toho dá usuzovat, že snímek má potenciál nepřejít bez povšimnutí mimo území bývalého Československa, v příštích dnech a týdnech se ovšem ukáže, kolik pozornosti jsou originálně pojatému dobovému intimnímu dramatu ochotni věnovat návštěvníci kin tuzemských. Jejich návrat do potemnělých sálů, samozřejmě mám na mysli diváka nevnímajícího film jako pouhou zábavu, je po covidu až bolestivě pomalý, zejména mimo velká města. Zaplnění hledišť především klasických jednosálových kin neurychluje ani fakt, že pro standardně informovaného zájemce o zhlédnutí snímku mimo domov není jednoduché proklestit si cestu k solidnímu českému kinematografickému dílu houští nepodělků, jejichž tvůrci by se měli stydět za nazývání svých výtvorů filmy. Kvůli Slovu však tato kalvárie za to stojí.

„Chci říct, že jsem byla tlusté nemotorné dítě, takže se tady spolu cítíme dobře,“ sdělila Beata Parkanová moderátorovi slavnostního zakončení karlovarského festivalu Marku Ebenovi při přebírání jedné ze dvou zmíněných cen. Kombinací očividného ostychu a potutelného špičkování si okamžitě zjednala pozornost, aby s pokorou a vděkem označila za jednu z životních výher lidi, kterými je obklopena. Jeden za všechny, Martin Finger. Fatální profesní setkání režisérka–herec vyústilo ve spolupráci už na jejím úctyhodném debutu Chvilky (2018) a pokračuje na právě dotočeném třetím filmu Světýlka. Uměleckého šéfa Činoherního klubu a jednoho z nejvšestrannějších českých herců současnosti, jehož popularitu významně znásobila role v seriálu Devadesátky, pojí s Beatou Parkanovou v českém audiovizuálním prostředí spíš raritní sklony ke skromnosti a serióznosti. Ani jednomu není cizí ironie, zejména namířená vůči vlastní osobě, oba si ovšem ostražitě hlídají dodržování hodnot jako respekt, přívětivost a důstojnost. A jejich výkony režijní i herecký jsou jimi prodchnuty.

Označení, že Slovo je filmem neokázale originálním, může někomu znít až jako protimluv či přinejmenším formulační neohrabanost. Není nad to, přesvědčit se na vlastní oči a nechat se strhnout vynalézavou inscenací, která zmíněnou „dobovostí“ nechá dění před kamerou prostoupit, aniž by ji však učinila do očí bijícím protagonistou. Anebo intenzitou neokoukaného hereckého projevu Gabriely Mikulkové sebevědomě sekundující výtečnému Martinu Fingerovi. Něha a opětovaná úcta vůči manželovi, ustaraná mateřskost a zároveň úzkosti si nepřipouštějící manželka a matka, jejíž svět se náhle octne v ohrožení. Pulzující síla s darem zklidnit okolí rozrušené událostmi z vnějšího světa i rodinnými, a sveřepě se držet naděje.

Blíží se komunální volby, nejen Praha je zaplavená billboardy, obřími deskami, ze kterých na kolemjedoucí auto vrhá křečovitě pozitivní pohled politik bojující o přízeň voličů. Instinkt velí přečíst si onu jednu větu, do které se snaží uchazeč o křeslo vložit své krédo. Jeden nemusí být ani skeptik, aby se znovu a znovu při podobném pohledu pohoršil nad prázdnotou slov slitých do rádoby úderné věty. Politici dávají slovo, kriticky uvažujícímu adresátovi hesla je však jasné, že jej dodržet nemohou nebo nechtějí. Do této situace vstupuje film, jehož tvůrci se netají ambicí zrestaurovat víru v dané slovo a poukázat na nutnost jeho propojení s konkrétními činy. Přinášejí sugestivní etický apel ve formě nepřehlédnutelného filmového díla.

Slovo. Česká republika / Slovenská republika / Polsko 2022, scénář a režie Beata Parkanová, hrají Martin Finger, Gabriela Mikulková, Jenovéfa Boková, Marek Geišberg a další.