Důchod pobírají v průměru skoro o dekádu méně, zdraví jim drží kratší dobu. Muži se v současnosti nedokáží dostat ani ke kýženým 21,5 roku pobírání důchodu, které si v průměru představuje do budoucna udržet ministr práce Marian Jurečka (KDU-ČSL). Vkrádá se tak otázka, zda by vlastně nebylo spravedlivější, kdyby se u nich věk odchodu do důchodu naopak zkracoval. Je to ale v praxi tak jednoduché?
Ženy mají ze stejného množství pravidelného cvičení větší prospěch než muži, pokud jde o vyhnutí se předčasnému úmrtí. List The Guardian o tom napsal s odkazem na studii, která tvrdí, že i relativně malé množství může být pro ženy prospěšné, pokud jinak nemají dostatek pohybu. Muži a ženy ve věku 19 až 64 let by měli týdně absolvovat alespoň 150 minut středně intenzivního cvičení nebo 75 minut intenzivního cvičení, přičemž nejméně dvakrát týdně by měli provádět aktivity na posílení svalů.
Hypergamie je ženská tendence vstupovat do vztahů s muži, kteří je převyšují. Ženy preferují muže s vyšším nebo minimálně srovnatelným sociálním statusem, než mají ony samy, ať už se jedná o příjmy, pracovní úspěchy, nebo vzdělání. Chtějí partnery, o které se mohou – feministky poprosím, ať na moment zavřou oči a provedou třikrát hluboký nádech a výdech – opřít, protože je podrží. Můžeme se samozřejmě přít o to, jestli tahle preference pramení z dusivých podmínek zločinného patriarchátu, který úpícím ženám nedával jinou možnost, jak prorazit jeho skleněné stropy.
Vzpomenete si na úplně první epizodu Simpsonů? Homer jde s Marge a dětmi nakupovat vánoční dárky, jenomže zjistí, že mu Mr. Burns letos nedal bonus, a rodina je tedy na mizině. Nadílka nebude. Je z toho naprosto zdrcený. Aby je nenechal ve štychu, najde si brigádu jako Santa... Homer je sice ňouma, který pokazí, na co sáhne, není modelovým otcem ani manželem a má věčně hluboko do kapsy (i santovská brigáda se ukáže být placená tak mizerně, že radši vsadí na chrty), jedno mu ale nemůžeme upřít: ať je, jaký je, pořád ví, že se musí postarat o svoji rodinu. A opravdu se snaží. Nakonec vždycky přijme zodpovědnost a nějak se pochlapí.
I když se na něj napjatě čekalo, středeční jednání ústavně-právního výboru Poslanecké sněmovny nakonec posun v oblasti manželství pro všechny nepřineslo. Členové výbory se totiž zasekli hned na několika detailech návrhu a rozladění projednávání novely občanského zákoníku přerušili do příští schůze. Na jednání padla řada zajímavých názorů, některé přinášíme níže.
V Česku na každou ženu, jež zemře při výkonu povolání, skoná v zaměstnání přes 23 mužů. I proto mají muži přirozeně vyšší mzdy – podstupují větší riziko. V uplynulých deseti letech, v období 2012 až 2021, zemřelo na pracovišti v Česku při výkonu povolání celkem 916 osob, vyplývá ze statistiky, kterou nově zveřejnil Eurostat. Z uvedeného počtu 916 osob je hned 878 mužů a 38 žen. Muži tak tvoří zhruba 96 % zemřelých při výkonu povolání v ČR, což pomáhá vysvětlit, proč mají vyšší mzdy – podstupují větší riziko.
Občas se hovoří o třetí sexuální revoluci. První se odehrála na přelomu 19. a 20. století, kdy viktoriánská morálka ztratila na přitažlivosti. Druhá udeřila v šedesátých letech, třetí probíhá od devadesátých let. Zatímco v šedesátých letech byla sexualita oslavována jako projev svobody, dnes na ni padlo podezření. Stále častěji v ní spatřujeme příležitost pro zneužití, ne-li zločin. Navíc se stává spíš předmětem myšlení a bouřlivých debat než jednání.
Možná jste si toho už všimli, ale kdyby přece jen náhodou ne, dovolíme si vás na to upozornit: v poslední době se pohledem na mladé české muže našinec může přesvědčit, že právě teď se nám před očima odehrává veliká národní proměna a další vlna zdejší módní revoluce (ačkoliv vzhledem ke zpátečnictví jevu, o němž chceme zavést řeč, vlastně jde spíše o kontrarevoluci).
Síla živočišné přitažlivosti dohromady svedla nespočet párů, ale pokud jde o to, do koho se lidé zamilují, na starém přísloví, že se protiklady přitahují, je jen málo pravdy. Napsal to list The Guardian s odkazem na studii, podle které má většina partnerů společné rysy včetně politických názorů, úrovně vzdělání i pitného režimu. Vědci, kteří studovali romantické vztahy, zjistili, že u 82 až 89 procent analyzovaných rysů – od politických názorů přes užívání drog až po věk, kdy lidé měli poprvé sex – si byli partneři pozoruhodně podobní.
Sice nežijeme v patriarchátu, ale stále reprodukujeme některé patriarchální myšlenkové struktury. Prý se to jasně ukázalo i v diskusích kolem hnutí MeToo. Muži byli postaveni do role výlučných aktérů, zatímco ženy byly ztvárňovány jako ty pasivní. To jsou teze Svenji Flaßpöhlerové, která vyzývá ženy, aby přestaly podporovat mužskou moc tím, že ze sebe dělají oběti. Tato německá filozofka a feministka několikrát ovládla německou diskusi Pořad, v němž byla jedna pozice systematicky zesměšňována, nyní platí za odstrašující případ, jak by debata v demokratické společnosti neměla vypadat.
"Anti-mužský film všech dob.“ Film Barbie od režisérky Grety Gerwigové se těší velké pozornosti a sklízí veskrze pozitivní ohlasy od kritiků i diváků. Objevily se ale i mnohé jiné, odsuzující komentáře. Pozornost médií si získal například konzervativní pastor a podporovatel hnutí Make America Great Again (MAGA) Shane Vaughn, který varoval, že z dcer věřících udělá film Barbie lesby. Informoval o tom server Newsweek.
Tento aktivista proti hnutí za změnu pohlaví ví, o čem mluví. Walt Heyer se v čtyřiceti letech stal ženou, po sedmi letech se však vrátil k původní, mužské identitě. Po osmdesátce vidí smysl svého života v tom, aby odradil co nejvíc lidí, kteří tak jako kdysi on uvažují o změně pohlaví. V domovských USA má masivní odezvu – jak pozitivní, tak vysloveně negativní až cenzorskou. Jeho web Sexchangeregret.com má vysokou návštěvnost, s prosbou o pomoc se na něj obrátily tisíce lidí, současně na YouTube byla jeho vystoupení stahována z oběhu a Heyer byl zařazen mezi význačné představitele tzv. transfobie. V USA žije na utajované adrese.
Když se mezilidské vztahy stanou předmětem politického boje, nemá to dobré konce. Především proto, že nejde o hledání nápravy nebo zlepšení stavu, ale často o bezohledné prosazování ideologie, výsledek kulturních válek, které se v rámci globalizovaného euroamerického světa přenášejí na místa, kde působí cize a nepatřičně. Platí to zvláště o českém kulturním prostoru. Samozřejmě i u nás najdeme projevy rasismu, určitého typu diskriminace, ale rozsah a hloubka problémů je jiná než v některých zemích, které byly koloniálními velmocemi, dlouhou dobu upíraly volební právo ženám, homosexualita byla trestná.
Věc zašla tak daleko, že holandští psychologové diskutují možnost zařadit utrpení z únavy životem mezi situace, které umožňují eutanazii. Znepokojivým tempem totiž roste počet starších lidí, kteří trpí existenční osamělostí nebo mají pocit, že jejich duše odešla do nějakých vzpomínkových krajin, a nevidí žádný rozumný důvod, proč by se měla vrátit do tohoto světa. Když prožijete válečné tažení, povodeň nebo destruktivní hurikánovou sezonu, tak máte asi dvacetiprocentní šanci, že během dalšího roku, ale někdy i několika let, se začnete trápit nějakým posttraumatickým syndromem.
Člověk chvíli nedává pozor, a už se společenská debata stáčí novým směrem. Tentokrát se tedy diskutuje o tom, zda je normální, aby muž nosil ženské šaty, respektive aby se převlékal za ženu. Otázka vypadla jako vedlejší produkt z rozvodového řízení jedné celebritní dvojice.
Krátce před svým odchodem do důchodu v roce 2018 se musel Norbert Bolz, profesor mediálních studií na Technické univerzitě v Berlíně, zodpovídat rektorovi za své provokativní tweety. Dnes patří k nejhlasitějším kritikům vysokoškolského prostředí a současné politiky. Zatímco mnozí ho obviňují, že se v posledních pěti letech zradikalizoval, on tvrdí, že si pouze užívá absolutní svobody člověka, který se již nestará o svůj společenský status. S Norbertem Bolzem hovoříme u příležitosti vydání jeho nové knihy Starý bílý muž: obětní beránek jednoho národa.
Koncem prosince zažil Twitter souboj dvou opravdových gigantů. Jednoho z účastníků netřeba představovat, jde se o všeobecně oblíbenou prorokyni zelené zkázy a švédskou nepřítelkyni CO2 Gretu Thunbergovou. Na odpor se jí postavil Andrew Tate, ještě nedávno obskurní postava, který se během posledních pár let stal oblíbencem těch pochybnějších koutů pravicového internetu a guruem mladých mužů. Ve skutečnosti si Tate začal, když tweetoval, že má 33 aut a aby mu Thunbergová dala e-mailovou adresu, na kterou by jí mohl poslat kompletní seznam i s jejich „obřími emisemi“. Thunbergová ve své odpovědi naznačila, že Tate má malý penis.
„Můj otec byl muž mnoha talentů, ale opravdový génius byl v jediném – v mizení,“ poznamenává americký spisovatel a novinář John R. Moehringer ve své autobiografii Něžný bar, která tvořila předlohu pro stejnojmenný film. Pojednává o chlapci dospívajícím v baru: zde si vytváří první vazby, hledá otce a nachází závislost. Génius v mizení, takový je lecjaký otec. Snad ta slova vyjadřují i kulturní pocit, či přímo pachuť. „Chybějící otec“ obchází dvacáté století a ani v jednadvacátém to na návrat nevypadá. Pojem byl poprvé užit v souvislosti s dvěma světovými válkami, jimž otcové padli za oběť.
Mužské kruhy, mužské spolky, mužské ligy. Desetitisíce mužů u nás vyhledávají organizace, které se jim snaží najít zpět identitu, naučit se zacházet s „chlapáckou“ silou a pochopit současný svět, ve kterém začíná dominovat ženský princip. Muži neváhají místo dovolené jet na několik dní do ryze mužského světa a hledat své místo. Jako Daniel Krejčí, který se cítil nešťastný a v manželství nepochopený, svůj život změnil po Srazu hustých mužů, na kterém zhruba sto mužů sdílelo své příběhy na jednom statku u Pelhřimova. Pořádá je Richard Vojík, který také zorganizoval Vision quest na Šumavě, několikadenní pobyt pro muže plný rituálů a konstelací. Daniel se na základě toho vydal v životě jiným směrem. Například se rozvedl.
