Kapitulace. Kůrovec ovládne celé Česko
„Rozvoj kůrovcové kalamity již zastavit nelze.“ Tak zní stručná věta, která vystihuje celou bídu tuzemských lesů.
Petr Holub (*1958) absolvoval Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy a stáž v Sociologickém ústavu Akademie věd. Jako novinář pracuje od roku 1992, naposledy v denících Aktuálně.cz a MF Dnes, a úzce spolupracuje s Českým rozhlasem. Zaměřuje se na ekonomický rozměr politiky a na změny ve společnosti, které nastaly po pádu komunistického režimu. Žije v Praze a Českých Budějovicích.
„Rozvoj kůrovcové kalamity již zastavit nelze.“ Tak zní stručná věta, která vystihuje celou bídu tuzemských lesů.
Dvacet měsíců chybí do parlamentních voleb a vládní strany nefinišují s dopravními investicemi, i když právě stavba dálnic je to, co po nich veřejnost žádá. Namísto toho se politici věnují mocenským a politickým hrám, kterými definitivně rozvrátili ministerstvo dopravy a ohrožují další instituce. Až budou komentátoři za pár let popisovat důvody, proč se v Česku všechno zastavilo, události z ledna a února 2020 poslouží jako vhodná ilustrace.
Měla to být vlajková loď vlády Andreje Babiše, vznikl však paskvil, který se v této chvíli snaží většina zúčastněných sprovodit ze světa. Řeč je o stavebním zákoně, který měl výrazně zrychlit povolování staveb, jenže teď se ukazuje, že odvážný projekt nejde v reálném světě uskutečnit. „Namísto všemi očekávaného zjednodušení vážně hrozí reálné zhoršení stavu pro každého občana, stavebníka, investora,“ konstatoval minulý týden smutně prezident Hospodářské komory Vladimír Dlouhý, který na přípravě zákona celé roky spolupracoval.
Divadlo s nižší sazbou DPH na pivo mělo odvést pozornost od toho, že v květnu proběhne 3. a 4. vlna EET, která nepochybně sníží dostupnost, a tedy i zdraží služby řemeslníků.
Každý milovník Rádia Jerevan musel zbystřit, když vyšla zpráva Českého statistického úřadu o tom, že „podíl podnikatelů byl v Česku čtvrtý nejvyšší v EU“. Logicky z toho vyplývá, že tuzemští podnikatelé mají vážný problém, neobvyklý i v evropském měřítku.
Bývalý řidič Luboš věřil tomu, že po pětačtyřiceti letech za volantem bude mít konečně klid. Důchod okolo třinácti tisíc a dvoupokojový byt ve strakonickém paneláku byly pro rozvedeného muže příslibem, že už ho v životě nečeká žádné dobrodružství. Jenže pak se něco stalo. Čistý nájem vyrostl přes pět tisíc měsíčně, zdražily energie a to znamenalo, že se musí obrátit na pracovní úřad s žádostí o podporu, aby měl vůbec na jídlo, nemluvě o pár pivech v místní restauraci. Tak to ještě nějakou dobu fungovalo, jenže pak přišla zpráva, že se podpora snižuje na polovinu. Nezbylo než se přestěhovat do garsonky ve vedlejším baráku, ovšem Jobovým zvěstem ještě nebyl konec. Úřad vyzval sedmašedesátiletého muže, ať si najde zaměstnání, jinak o podporu na bydlení přijde úplně. Soukromé podniky penzistu odmítly, ovšem úředníci ho poslali na radnici, kde mu přidělili úklid náměstí. V hospodě se dočkal vtipných doporučení, jak správně držet koště, a tak tam přestal chodit. Nakonec ho z nejhoršího zachránil synovec, údržbář strakonické nemocnice, který u známého lékaře zprostředkoval potvrzení, že s páteří poškozenou celoživotním sezením za volantem nemůže vykonávat fyzickou práci. Na to, aby ve své garsonce seděl u televize a v pěkných letních dnech pokuřoval na zápraží, mu zbylo peněz právě dost.
Počet lidí nakažených wuchanským koronavirem roste exponenciálně a stejně tak rychle roste i počet obětí nebezpečné nemoci. Letadla nelétají, lidé necestují, obchody se zastavují, svět se uzavírá před Čínou a Čína před světem. Poměry se tak rychle do normálu nevrátí a o to naléhavější jsou otázky, co se vlastně v říši středu přihodilo. S jistou nadsázkou se koronavirus označuje za čínský Černobyl.
Slavný Big Ben jedenáctkrát zazvonil a Velká Británie přestala být členským státem EU.
Ve zpravodajství se opět objevují mapy světa, které červenými tečkami, případně vybarvením celých zemí ukazují, kde se už objevil nový koronavirus. Zatím nemá jméno jako svého času SARS, a tak se používá řadové označení 2019-nCoV. S nemocemi se nemá žertovat a zprávy o nich se nemají přehánět, přesto jsou mapy s tečkami oblíbenou kratochvílí novinářů, kteří tak mohou bez námahy děsit své čtenáře. Tečky se mohou každý den objevit blíže našim domovům. Zatím to není tak dramatické, protože počátkem týdne, kdy měl Týdeník Echo uzávěrku, ještě nebyly publikovány mapy, jak se koronavirus roztahuje přímo v Evropě.
Účast ve volbách by se měla zakázat politikům, kteří se předem neseznámí s tím, jaké možnosti nabízí volební systém.
Vladimír Kremlík musel před týdnem vyklidit ministerskou kancelář, protože mu utekla předražená zakázka na elektronické dálniční známky za 400 milionů korun. Spíše však jde o umělou kauzu, při níž se stal ministr dopravy náhodnou obětí. Zároveň případ Kremlík zakrývá fakt, že nově byl ohrožen mnohem větší objem veřejných peněz. V bilionech se počítají investice, které stát hodlá utratit podle Národního investičního plánu premiéra Andreje Babiše. Zdaleka nejvíc, okolo šesti bilionů, půjde do dopravy a o ně se v kauze vyhozeného ministra ve skutečnosti hraje.
Křesťané potvrdili očekávání a z hotelu Ambassador na pražském Václavském náměstí zaznělo jednoznačné poselství. Radují se z něho v hlavním stanu ANO na pražském Chodově, zuby skřípou v centrálách ODS, TOP 09 i STAN. Novým předsedou byl totiž zvolen Marian Jurečka, exministr zemědělství.
Lidovci mají tu smůlu, že jejich role v historii, jak ji sami definovali, fakticky skončila. Do názvu si vetkli slovo křesťanství, jenže v ateistické zemi slouží nejčastěji k vytváření prázdných národoveckých frází. Politicky bojovali za podporu rodinám, jenže od roku 1989 byli s výjimkou dvou čtyřletých období v každé vládě a prosadili rodinám větší výhody, než mají v jakékoli jiné evropské zemi. Jaký důvod k existenci mohou lidovci na svém víkendovém sjezdu ještě prokázat?
Není úplně přesné říkat, že Česko je nejrovnostářštější zemí světa. Možná se majetky a příjmy většiny lidí příliš neliší, ovšem ze srovnatelných zemí máme také nejvíc multimiliardářů. Přes veškeré rovnostářství jsou v Česku největší majetkové rozdíly z celé Evropy. To není pro danou zemi vždy požehnáním.
Jaroslav Kubera měl ve zvyku šokovat každého, kdo ho ještě neznal, skandálním výkladem svých zlozvyků: „Kafe cévy roztahuje a cigarety stahujou. Ty cévy jsou neustále v pohybu a to jim dělá dobře.“ Podobné výroky mu spolehlivě obstaraly širokou popularitu u národa, který kofeinu i nikotinu holduje ve velkém, přesto nejsou vysvětlením, proč byl nejoblíbenějším politikem svého regionu, zdaleka nejdéle voleným primátorem v celé zemi, dlouholetým senátorem za Teplice a nakonec předsedou parlamentní horní komory. Při rozhovorech s ním ostatně člověk chápal, že se provokativními výroky sám shazuje, a paradoxně pak bral vážně jeho ostatní sdělení, i když se legendární politik zlehčujícího tónu nikdy nezbavil.
Teď už jen zbývá přesvědčit voliče, že to ODS s pětiprocentním snížením daní myslí vážně a také že je opravdu kompetentní, aby slib realizovala.
Velké reformy z dílny současných ministrů se vyznačují společnou vlastností. Už při prvním nástřelu je zřejmé, že nepůjdou uskutečnit. Ministři, vlastně ministryně je přesto představí, nechají o nich veřejnost diskutovat a pak přihlížejí, jak se nad nimi zavře voda. Právě to je případ reformy důchodů, kterou minulý pátek prezentovala ministryně příslušného resortu Jana Maláčová (ČSSD). Zhruba před rokem přišla s obdobně originálním návrhem, jak zrušit superhrubou mzdu, její kolegyně z financí Alena Schillerová (ANO).
Konečnou verzi auditu o zemědělských dotacích pro firmu českého premiéra nikdo z Bruselu neposlal. Pokud náhodou do Prahy přišly nějaké papíry, pak šlo jen o nějaké podklady k diskusi, která ještě zdaleka není u konce. Tak odbyl ministr zemědělství Miroslav Toman minulý týden informaci, že má k dispozici audit, podle kterého střet zájmů Andreje Babiše ovlivnil také agrární dotace pro holding Agrofert. Nejde o běžné tajnůstkářství. Babišův zemědělský střet zájmů se stal ohniskem sporu o jeden z největších dotačních programů na světě, evropskou podporu zemědělství známou pod zkratkou CAP. Šedesát miliard eur ročně se bude rozdělovat podle toho, jak kauza českého premiéra dopadne, a to je o důvod víc, proč závěry evropských auditorů tajit.
Běží čas, a tak lze předpokládat, že se koaliční rada ANO a ČSSD dnes vážně pobaví o zrušení superhrubé mzdy. Tento krok vládní strany slíbily už před šesti lety, teď už se však opravdu musí dohodnout na konkrétním postupu. Pokud se nedohodnou, nestihnou zanést náklady do státního rozpočtu na příští rok a tím promarní poslední příležitost, jak slib realizovat. Bude to ovšem ve středoevropské perspektivě paradox, pokud se koaliční partneři dohodnou. Před dvěma týdny totiž publikovala svůj program nová rakouská vláda Sebastiana Kurze, která naopak slibuje, že superhrubou mzdu zavede.
Komunistický režim skončil před více než třiceti lety, přesto se s ním česká společnost dosud nevyrovnala a archivy z té doby dokážou stále znovu šokovat.
Žádné selhání vlády Andreje Babiše ani žádný z dlouhé řady jeho skandálů neoslabí podporu ANO u obyvatelstva. Tak zní povzdech občanů, kteří ztrácejí trpělivost s poměry a chtěli by změnu. Jinými slovy, Češi se seznamují s tím, jak funguje populismus a jak efektivně se dokáže udržet u moci. Teprve rok 2020 ukáže scénář, jak populisté u vlády končí.
Střet zájmů premiéra Andreje Babiše, jehož Agrofert je největším tuzemským příjemcem eurodotací, už nejde přesvědčivě zpochybnit. Lze však pod koberec zamést všechny zprávy, které tento střet zájmů popisují. Mimořádnou zručnost v oboru prokazuje ministr zemědělství Miroslav Toman, který se může měřit s výkony sira Humphreyho Applebyho ze seriálu Jistě, pane ministře.
Pražský parlament má devět parlamentních klubů a o slučování se vedou nejvýš platonické úvahy, ovšem podle posledního průzkumu, který na Slovensku publikovala společnost Polis, se do bratislavské sněmovny v únoru dostane jedenáct stran.
První květen 2020 nebude svátkem práce ani časem lásky. Toho dne dojde k největšímu poklesu daňové sazby za deset let a bude se týkat točeného piva, u kterého DPH spadne z jedenadvaceti procent na deset. Dvanáctka prazdroje dnes čepovaná za padesát korun může za pět měsíců stát o pět korun méně, desítka v ceně poblíž třiceti korun zlevní o tři koruny, a přitom se míra zisku nesníží. Pro národ pivařů událost roku.
Vyhlídky nových katastrof jsou v příštím roce tak pestré, že ani největší z fanoušků tohoto žánru si nemůže stěžovat.
Nikdy v historii nedostali zdravotníci tolik přidáno, jako mají slíbeno v roce 2020. S výrokem ministra Adama Vojtěcha nelze než souhlasit, protože přidat z roku na rok nejméně 35 miliard, to ve špitálech a ordinacích opravdu nezažili. V letošním rovněž štědrém roce se příjmy zdravotníků zvýší o 26 miliard, loni to bylo ještě o osm miliard méně. Proto se nedá přejít otázka, proč tedy lékaři, sestry ani ředitelé nemocnic nejsou spokojeni.
Nikdy v něm Češi nedopadli tak dobře, i když se průzkumu účastníme patnáctý rok. Se svým životem je spokojeno devadesát procent občanů, 77 procent si pochvaluje, jak jejich domácnost vychází s penězi, 71 procent slaví výkony národní ekonomiky.
Kdo si toho nevšiml, tak by si měl uvědomit, že o minulém víkendu proběhla Velká prosincová železniční revoluce, jak ji nazvala Česká televize. Seznam zvolil střízlivější notu a oznámil „malou revoluci“. Proč se však mluví o revoluci, když soukromé firmy převzaly provoz na pěti procentech regionálních tratí?
Už šestý rok slibuje Andrej Babiš, že ukončí spory tradičních politických stran a že jeho odborníci začnou gigantickými investicemi modernizovat dosud zaostalé Česko.
Největším skandálem letošní rakouské sezony není případ z ostrova Ibiza, kde opilý vicekancléř Heinz-Christian Strache ze Strany svobodných domlouval byznys s krasavicí, kterou považoval za neteř ruského oligarchy. Je pravda, že v důsledku aféry Ibiza padla vláda kancléře Sebastiana Kurze z lidové strany, ovšem nový korupční skandál s názvem Casinos Austria zase hrozí tím, že nepůjde složit novou vládu, kterou po předčasných volbách lidovci domlouvají se Zelenými. Protikorupční služba vyšetřuje v nejvyšších politických patrech, prohledala už byty jednoho bývalého vicekancléře, dvou exministrů financí, významných bankéřů, úředníků i podnikatelů, a Sebastian Kurz vyhrožuje trestním oznámením každému, kdo ho bude s případem spojovat. Z tuzemského pohledu je podstatné, že proti ruskému rozměru případu Ibiza má aféra Casinos Austria nepřehlédnutelnou českou stopu.