První květen 2020 nebude svátkem práce ani časem lásky. Toho dne dojde k největšímu poklesu daňové sazby za deset let a bude se týkat točeného piva, u kterého DPH spadne z jedenadvaceti procent na deset. Dvanáctka prazdroje dnes čepovaná za padesát korun může za pět měsíců stát o pět korun méně, desítka v ceně poblíž třiceti korun zlevní o tři koruny, a přitom se míra zisku nesníží. Pro národ pivařů událost roku.

Skeptický Čech pochopitelně tuší, že pivo nakonec nezlevní, protože se o výnos ze snížení DPH podělí hospodští a pivovarníci, neboť jako na potvoru právě zvýší velkoobchodní ceny. Přesto se za vládním zásahem do byznysu s pivem skrývá opravdu to nejdůležitější, co tento rok slibuje a čím hrozí.

Melouchy místo podnikání

Levnější pivo patří k marketingu třetí a čtvrté vlny EET, které zavádějí povinnost účtovat na elektronické pokladně pro řemesla a svobodná povolání. „Hlavním cílem elektronické evidence tržeb je narovnání podnikatelského prostředí a také vyšší výběr daní, který vytvoří prostor pro snížení daňového zatížení v České republice,“ vysvětila nedávno veřejnosti ministryně financí Alena Schillerová a přirozeně potřebuje důkaz, že se daně opravdu snižují. Proto se od května, kdy EET naskočí, sníží sazba DPH na vodném i stočném, u elektronických knih a třeba v kadeřnictví. Argumentačním esem se však stane točené pivo, což je vidět i na tom, že jeho sazba poklesne nejvíc. Na celé operaci lidé ušetří dvě miliardy.

Někdo to může považovat za návrat k hodnotám komunismu, který ve své úpadkové podobě stál na laciném pivu a vepřovém. Přesto platí, že se EET stalo důležitou součástí společenských změn, které v Česku nastaly po krizovém období 2008–2013. Vláda logicky nabízí širokým vrstvám srozumitelný výklad, že svět se mění k lepšímu. To je pochopitelné.

V širší perspektivě lze probíhající změnu pochopit jako revizi společenského vývoje, který po roce 1989 omezil vliv státu a obnovil podnikatelskou vrstvu. Také obě chystané vlny EET lze odhalit jako represi proti soukromému podnikání. Předchozí dvě vlny zasáhly 160 tisíc lidí, kteří se živili podnikáním v oborech obchodu a pohostinství, a jejich počet snížily o dvacet tisíc. Tentokrát se na změny musí připravit čtyřnásobek podnikatelů a živnostníků. Je pravda, že zvláště ti, kteří nabízejí vzdělávací, poradenské, právnické nebo IT služby, se dopadu pokladen vyhnou jenom tím, že definitivně přestanou přijímat hotové peníze. Dost možná bude od května ztracen každý Čech, který nebude schopen platit prostřednictvím internetu.

Proti tomu dál posiluje státní sektor. Poslanci schválili rozpočet, který má letos uživit 475 tisíc státních zaměstnanců. Každému se musí zvednout plat nejméně o 1500 korun měsíčně víc, v průměru to však bude o další tisícovku navíc, aby pokračoval trend, ve kterém státní mzdy překonaly úroveň v privátním sektoru a dále se mu vzdalují. O jak velký převrat běží, ukazují ještě lépe data, která zahrnují i zaměstnance krajů a obcí. Už koncem minulého roku dosáhl počet veřejných zaměstnanců 850 tisíc, o třetinu víc než před šesti lety. Není divu, že o práci ve státním je takový zájem, když tam rostou mzdy dvakrát rychleji než u soukromníků. Člověk si může myslet, že v minulých letech rostla vlídnost úředníků či jejich arogance, a pokud to je pravda, tak letos budou ještě vlídnější nebo arogantnější.

Soukromníky v každém případě nabývající byrokracie oslabí. „EET je jakýsi opak progresivního zdanění, protože nejvíc zasáhne ty nejmenší podnikatele a živnostníky,“ prohlásil před začátkem první vlny Boleslav Buzek z iniciativy Radostné Česko bez EET a jeho slova se mohou využít v dalším dějství. Elektronické pokladny jsou ale jen jedním projevem trendu, který by se dal nazvat mýcení živnostníků. Podnikatelů, kteří nemají firmu ani zaměstnance, ubývá podle Českého statistického úřadu už od počátku krize a je jich už o třetinu méně než před deseti lety. Je známo, kam mizejí. Zavřou živnost, nechají se zaměstnat a své služby občanům provozují stejně jako za zlatých časů státního hospodářství, tedy jako víkendové melouchy. Pokladny tomu dají dosud nejsilnější impulz. Kdo kvůli svému mládí nepoznal praxi melouchů v časech komunismu, má na čase se poučit, jak fungovala. Uvnitř neohrabaného byrokratického monstra, kterým se stává Česká republika, mu jiná možnost nezbývá.

Nakupujte, zachráníte stát

Zároveň může být rok 2020 labutí písní období, kdy stát posiloval. Náborem zaměstnanců do státních institucí se Česko fakticky vydalo řeckou cestou z počátku století. Tato cesta končí ve chvíli, kdy ve státní pokladně dojdou peníze, což se, jak známo, stává v časech krize. Krize nejdřív zasáhne podnikatele, kteří se však rychle přizpůsobí. Státní zaměstnanci jsou zpočátku pod ochranou, jejich perspektiva se ale ztrácí, když se škrtá v rozpočtu.

Krize je přitom za dveřmi. Celý svět včetně Evropy a Česka prochází klesající fází ekonomického cyklu a s napětím čeká, kdy se pokles zastaví. „Je možné, že česká ekonomika na začátku roku 2020 ještě dále zpomalí. Půjde však jen o měkké přistání,“ oznámil Vojtěch Benda z bankovní rady ČNB a v jeho slovech se skrývá všechno. Pětiprocentní růst z roku 2017 už patří do historie a v příštím roce se přiblíží podle prognózy centrální banky ke dvěma procentům. To by znamenalo „měkké přistání“, o kterém mluví bankéř, kterému ovšem profesní povinnost přikazuje zakódovat do svých výroků příznivá očekávání. Také z toho důvodu experti ČNB slibují, že již v druhém pololetí roku začne hospodářství opět zrychlovat. Potíže globální ekonomiky spojené s hrozbou neřízeného brexitu nebo americko-čínskou obchodní válkou se prý zmenšují a exportní národ Čechů bude ze současných potíží záhy venku. To by mimo jiné znamenalo, že se vyplatila vládní politika, která explozí rozpočtových výdajů obsahujících vyšší zaměstnanost i mzdy ve veřejném sektoru a také historický nárůst sociálních výdajů zajistila loni a předloni větší část růstu. Pokud se za pár měsíců zotaví exportní průmysl, pak ani státním zaměstnancům nic nehrozí.

Přesto nejde přehlédnout, že pozitivní proroctví nevycházejí z žádných čísel. Pokud se prognózy opřou o data nebo o průzkumy podnikatelských nálad, pak ani ČNB nemůže popřít, že se zpomalí růst v Česku i v evropských zemích, které odebírají většinu českého zboží. Jak z toho odvodit, že se za půl roku trend obrátí, zůstává výrobním tajemstvím. Proto musely v kancelářích finančníků bouchat špunty šampaňského, když pár dnů před vánočními svátky vyšel index Ifo mapující podnikatelské klima v Německu. Pesimismus se poprvé od roku 2017 přestal prohlubovat a vyhlídky firem se sice málo, leč viditelně zlepšily. Německo otevírá perspektivy v Česku, přesto jde jen o první vlaštovku významnou v prostředí, kde se výkony i prognózy jednotlivých odvětví měří na lékárnických vážkách. Optimismus Čechů může naopak zchladit, že vládní snaha zvýšit spotřebu má vedlejší účinky. Růst cen spotřebního zboží překročil tři procenta, je nejvyšší za sedm let, čtvrtý nejvyšší v Evropě a během prvního pololetí 2020 se sotva sníží. Pokud existuje argument, jak přesvědčit občany, ať přestanou utrácet, pak zdražování. Dnes to však může znamenat pád do recese, a proto je třeba spotřebitele přesvědčit, aby aspoň v pár příštích měsících utrácet nepřestali. K tomu může povzbudit levnější pivo. Drahota není, když půllitr stojí 25 korun.

Prokletí prezidenta Novotného

Říjen 2020 přinese změnu do nehybnosti tuzemské politiky. Krajské volby nemusejí samy o sobě mnoho změnit, už před čtyřmi lety však byly víc než generálkou pro velké volby koncem roku 2017. Koaliční strany tehdy měly těžký rok. Už na jaře se musely smířit s pádem popularity po vypuknutí aféry Čapí hnízdo, při níž ČSSD podržela ANO. Strana Andreje Babiše ovšem chtěla minimalizovat ztráty, a tak záhy poté obvinila sociálnědemokratického ministra vnitra Milana Chovance, že se snaží zkorumpovat policii. Bratrovražedný boj se promítl do krajských kampaní, jeho suverénní vítěz ANO vyhrálo v deseti krajích a ve třech bylo na druhém místě. Důležitější byly změny v celostátních preferencích. ANO a ČSSD byly dosud rovnocennými soupeři, vítězství v krajských volbách však Babišovu stranu nakoplo a od té chvíle začala přebírat koaličnímu partnerovi voliče, což skončilo triumfem při volbách do sněmovny.

Také letos to má Babiš těžké. Čapí hnízdo může skončit u soudu, požadavek Evropské komise vrátit dotace Agrofertu za čtvrt miliardy korun, případně další premiérovy maléry mohou zviklat i nejvěrnější. Výpadek v krajích pak může ohlásit porážku ve velkých volbách, případně označit hlavního vyzývatele.

Argument levnějšího piva může voliče naladit, aby příznivě přijali další ofenzivu ANO, hlavně však má za úkol neutralizovat tzv. pivní prokletí. Návštěvník Prahy či libovolného krajského města našel před rokem 2016 vždycky hospodu s desítkou do dvaceti korun. Je pravda, že v hrabalovské pivnici U Zlatého tygra přišel půllitr plzeňského na čtyřicet korun, u Pinkasů stál ještě o pět korun víc. Teď může návštěvnickou strategii opakovat, jenom na úrovni o deset korun vyšší. Desítka pod 27 korun je unikát a za prazdroj si padesátikorunu účtují také v krajích. Něco takového Češi zažili roku 1967, kdy prezident Antonín Novotný „zdražil pivo“ z 1,40 Kčs o třicetník. Za necelý rok byl odvolán. Za labutí píseň normalizačního režimu platí zdražení na 2,50 v roce 1984. Pak už pivo zdražoval trh, inflace a další neosobní síly, ovšem prudký nárůst cen po roce 2016 byl reakcí na pokladny EET, které zlikvidovaly laciné hospody a zároveň posloužily jako krytí pro pohyb cen. Pověsti vládce zdražujícího pivo se chce autor EET Babiš zbavit tím, že pro pivo sníží daň z přidané hodnoty. V květnu uvidíme, jestli půllitr u Pinkasů zůstane na 55 korunách.