Komentář

Také v severních Čechách se dá slušně žít, když to řídil Jaroslav Kubera

Komentář
Také v severních Čechách se dá slušně žít, když to řídil Jaroslav Kubera

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Jaroslav Kubera měl ve zvyku šokovat každého, kdo ho ještě neznal, skandálním výkladem svých zlozvyků: „Kafe cévy roztahuje a cigarety stahujou. Ty cévy jsou neustále v pohybu a to jim dělá dobře.“ Podobné výroky mu spolehlivě obstaraly širokou popularitu u národa, který kofeinu i nikotinu holduje ve velkém, přesto nejsou vysvětlením, proč byl nejoblíbenějším politikem svého regionu, zdaleka nejdéle voleným primátorem v celé zemi, dlouholetým senátorem za Teplice a nakonec předsedou parlamentní horní komory. Při rozhovorech s ním ostatně člověk chápal, že se provokativními výroky sám shazuje, a paradoxně pak bral vážně jeho ostatní sdělení, i když se legendární politik zlehčujícího tónu nikdy nezbavil.

Ostatně hlavní poselství Jaroslava Kubery, který včera nečekaně zemřel po převozu do ústeckého kardiocentra, zní úplně jinak a hlavně říká něco o hodně důležitějšího. Jako politik dokázal fakticky zázrak, že nikdy nepřišel o důvěru lidí svého regionu, přitom šlo o severní Čechy, konkrétně podkrušnohorskou uhelnou pánev, kraj s nejhorší kvalitou životního i sociálního prostředí, který svého času úplně ovládly mafie a korupce. Mohlo to být tím, že během čtvrtstoletí v roli teplického starosty a později primátora zvolil správnou politiku. Rád se chlubil, jak se na městském bytovém odboru zbavil korupce. Použil k tomu standardní liberální metodu, že všechny městské byty zprivatizoval a odbor zrušil. Teplice se pak staly jediným z velkých severočeských měst, které přežilo desetiletí po Listopadu bez toho, aniž by v něm vznikla velká ghetta, i když k tomu měly zpočátku mocně našlápnuto. Nepřipustil dotační podvody, protože odmítal evropské dotace jako takové. Proto se mohl bez obav postavit i těm nejvlivnějším kmotrům, ať už byli z jeho vlastní strany, ODS, anebo ze sociální demokracie, která se rychle přidala.

Také Teplice zůstaly severočeským městem s velkým podílem lidí na okraji společnosti a rozpadající se strukturou těžkého průmyslu, postoj jejich primátora však dával každému najevo, že přes to všechno může člověk s severních Čechách slušně žít. Samozřejmě, musí chtít a vyžaduje to také určitou odvahu.

Obdobně museli Kuberovu roli chápat členové a voliči ODS. I v nejhorších kmotrovských časech uměl zdánlivě bezvýchodnou situaci své strany zlehčit proudem lehkomyslných vtipů a na svém příkladu ukázat, že člověk může zůstat občanským demokratem a neztratit přitom pověst.

Náš člověk v těžkých časech

Bez velké námahy udržel odstup od těch, kdo kázali morálku jménem Evropské unie, a stihl ještě využít svou pozici předsedy Senátu, aby se stal rovnocenným partnerem v debatách s těžkou váhou, prezidentem Milošem Zemanem. Jistě k tomu přispělo, že se nenechal ovládnout široce sdílenou hysterií vyžadující od politiků, aby se poklonili majestátu komunistického vládce Číny.

S jeho základním lidským postojem se tak mohl identifikovat úplně každý Čech. Nejen na Ústecku nebo v ODS, ale v celé České republice se dá žít a neztratit přitom sebeúctu. Tato devíza mohla být kvalifikací pro prezidentský úřad, jen už se to nestihlo.

21. ledna 2020