Běží čas, a tak lze předpokládat, že se koaliční rada ANO a ČSSD dnes vážně pobaví o zrušení superhrubé mzdy. Tento krok vládní strany slíbily už před šesti lety, teď už se však opravdu musí dohodnout na konkrétním postupu. Pokud se nedohodnou, nestihnou zanést náklady do státního rozpočtu na příští rok a tím promarní poslední příležitost, jak slib realizovat. Bude to ovšem ve středoevropské perspektivě paradox, pokud se koaliční partneři dohodnou. Před dvěma týdny totiž publikovala svůj program nová rakouská vláda Sebastiana Kurze, která naopak slibuje, že superhrubou mzdu zavede.

Pro inspiraci je možné citovat, jak odstavec z vládního programu vysvětlil deník Der Standard. „Na otázku, ‚Kolik jsem vydělal?‘ odpovídá výplatní páska. Odečtením sociálního pojištění a daně ze mzdy od hrubé mzdy dostaneme sumu, která odejde na naše konto. Kdo vydělává 3000 eur hrubého, tomu bude vyplaceno 2015 eur. De facto s tím ale ještě souvisí odvody zaměstnavatele. Při zmíněných 3000 eurech činí odvody asi 900 eur,“ stojí v jednom z nedávných vydání Standardu. V Česku platí stejná pravidla, jen je třeba použít jiná čísla. Například při hrubé mzdě 30 000 korun dostane zaměstnanec vyplaceno 21 900 korun a odvody zaměstnavatele činí dalších 10 200.

Je to nepřehledné, tvrdí ministři Kurzovy vlády, a proto chtějí nařídit, ať se na výplatní pásku uvádějí také odvody zaměstnavatele. „Je důležité, aby občané viděli, jak velký je jejich příspěvek sociálnímu státu,“ pochválil vládní plán ekonom Franz Schellhorn.

Pravicový kancléř Kurz tedy napodobí český příklad. Už v roce 2008 zde zavedla vláda Mirka Topolánka (ODS) pravidlo, podle kterého se na výplatní pásce povinně uvádí „superhrubá mzda“, tedy hrubá mzda společně s odvody zaměstnavatele. Ve Vídni superhrubá mzda neříkají, myslí to však stejně. Případy Rakouska a Česka jsou podobné i v motivaci dotyčných vlád. Obě se přihlásily k tomu, že chtějí být transparentnější a netajit občanům žádné informace, které se jich týkají. Takřka stejné jsou shodou okolností také sazby, jakou část ze superhrubé mzdy musí průměrný zaměstnanec státu odvádět. V Rakousku to je 45,8 procenta, v Česku o tři promile méně. Kurzovi lidé si mohou takovou transparenci před voličem dovolit jen z toho důvodu, že zároveň sníží daň ze mzdy, tedy z příjmů, o pět procent.

Ze srovnání s jižními sousedy lze odvodit, proč chtějí ministři zdejší levicově-populistické vlády superhrubou mzdu zrušit. Proč by měli občané vědět, že skoro polovinu z toho, co vydělají, převezmou příslušné veřejné úřady a přerozdělí někomu jinému? Třeba to začne stále většímu počtu voličů vadit.

Snížit daně?

Je pravda, že Topolánek a jeho lidé tento model svým způsobem zneužili. Prohlásili totiž, že snižují jednotnou sazbu daně z příjmu na 15 procent, ovšem vypočítali ji raději ze superhrubé mzdy, protože při výpočtu z hrubé mzdy přesahuje 20 procent. V zamotaných českých daňových předpisech se ovšem ještě odečítají daňové slevy, a tak průměrný pracovník dnes stejně platí 14,5 procenta z hrubé mzdy. Ovšem přiznat sazbu 20 procent by se nemuselo vyplatit, ať už to znamená cokoli.

Paradoxně je tento neseriózní přístup Topolánkovy vlády pro premiéra Andreje Babiše a jeho ministry hlavní překážkou, proč superhrubou mzdu nerušit. Ministryně financí Alena Schillerová (ANO) může likvidaci superhrubé mzdy navrhnout, ovšem zároveň musí přiznat, že se z hrubé mzdy platí nesympatických 20 procent. Proto je třeba v rámci operace snížit sazbu aspoň o procento, tedy na 19 procent hrubé mzdy. O tom však nechtějí ani slyšet sociální demokraté, podle kterých by rozpočet přišel až o třicet miliard korun, které by šlo použít na sociální dávky.

Pro daňového poplatníka z toho prozatím plyne první poučení. Měl by si zkontrolovat výplatní pásku a zjistit, kolik peněz posílá každý měsíc na výdaje sociálního státu a provoz dalších státních institucí. Pak si může položit otázku, proč Kurzova vláda sníží srážky ze mzdy o pět procentních bodů a proč se Babišův kabinet nedokáže dohodnout ani na snížení o jediné procento.