Poměry v Česku změní už napřesrok volby. Připomínají to sjezdy parlamentních stran, které během ledna vybírají do voleb své lídry. Tentokrát je na řadě ODS. Pro toho, kdo věří, že se společnost zdvihne ze současného marasmu, nabízí naději, přesněji řečeno, naději nabídne, pokud se jí podaří na sjezdu přesvědčivě formulovat.

V době plné marnosti je osvěžující už vyhlídka, že se na sjezdu některé z mnoha parlamentních stran projedná volební program na úkor emotivních výkřiků a mocenských manévrů. Přitom program obsahuje slib, že se daně sníží o pět procent. Už to je postačující důvod, aby člověk občanské demokraty zase volil. Jako kdyby se vrátila ta stará ODS, která se obracela na celou společnost a slibovala ulehčení všem občanům, navíc dost seriózně na to, aby se jí dalo věřit.

Už nejsme konfrontováni s plevelnými sliby, co zalepují ústa řadě politiků, kteří si hrají na dobrodince a se skrytými úmysly vykládají, jak přidají důchodcům, studentům, matkám s dětmi, učitelům, zdravotním sestrám, policistům, zemědělským korporacím, prostě těm sociálním skupinám, které je možno využít jako klientelu ve volbách. Jako kdyby tito lidé nebyli svéprávní a neuměli si pomoci bez stálé asistence úřadů.

Sazba daně z příjmů nižší o pět procent je změnou kvality, protože pomůže všem, a nadto celé ekonomice, která se pomalu propadá do spánku, ovšem po sejmutí daňové zátěže může opět ožít. Když strana Petra Fialy navíc slíbí, že kromě nízkých daní zabrání do budoucna studené progresi, jež Čechy ročně odírá o desítky miliard, pak není z pohledu středostavovských daňových poplatníků o čem přemýšlet.

Dobré účty dělají dobré přátele

Teď už jen zbývá přesvědčit voliče, že to ODS s pětiprocentním snížením daní myslí vážně a také že je opravdu kompetentní, aby slib realizovala. Snížit daně o sto miliard je skvělá věc, ovšem nelze přehlédnout, že do dvaceti let bude nutné v dnešních cenách přihodit sto miliard do státního penzijního systému. Dalších sto miliard vyžaduje zdravotnictví, aby dokázalo držet krok s moderní medicínou, a přitom nebylo nutné omezovat dostupnost péče, jak to zažíváme v posledních letech.

Vedle toho jsou ještě potřeba drobné, jakými jsou podpora vzdělanosti, armády či investic do infrastruktury. Jejich požadavky jsou naštěstí jen v řádu desítek miliard ročně, pro fungování státu však mají stejný význam. Jednou větou: občanští demokraté musí vysvětlit, kde na to všechno vezmou peníze.

Není pochyb, že opravdu hodně se dá ušetřit na současném provozu státních institucí a přebujelém systému dotací, ovšem věta z programu o tom, že „zastropujeme počet úředníků“, nemá s protibyrokratickou revolucí nic společného. Snížit se dají nároky na penzijní systém, pokud se třeba prodlouží věk odchodu do státního důchodu a zároveň zvýší motivace na soukromé spoření ve fondech. Ovšem program říká jen to, že „budeme kromě solidarity (minimální důchod) hájit princip zásluhovosti“. Požadovanou injekci pro zdravotnictví by šlo z velké části uhradit rozumným zavedením spoluúčasti, která by zároveň bránila zbytečným návštěvám u lékaře, ovšem o bílém resortu není v programu ODS zatím ani věta.

Všechny tyto námitky zase nejsou tak důležité, protože se nakonec mohou převést na jednoho společného jmenovatele, kterým jsou peníze. Pokud stará ODS vskutku vstane z popela, pak najde rozumný účetní model během několika příštích měsíců.

Nová naděje

Zřejmě nejhlubším problémem ODS, ale i dalších stran je jedna okolnost: málokdo ještě věří, že může volby opravdu vyhrát. Zároveň ovšem platí, že se směr společenského vývoje neobrátí, pokud ODS nebo někdo jiný z opozice volby nevyhraje a nevystřídá stávající garnituru vedenou ANO. Od sjezdu se proto chce, aby vybral dost výmluvné politiky, kteří by dokázali občany přesvědčit, že právě oni jsou tou změnou, na niž mnozí čekají, a říci to i těm, kdo třeba ani nevědí, že je taková změna možná. Pětiprocentní snížení daní je základ, vedle toho však musí co nejvíc lidí vědět, že nová naděje je silnější než stres a obavy, s jejichž pomocí ovládá zemi současná garnitura.