Daniel Kaiser

/

Vystudoval Pedagogickou fakultu UJEP v Ústí nad Labem a posléze německá a rakouská studia na Fakultě sociálních věd UK. Ještě během studií pracoval v zahraničněpolitickém odboru prezidentské kanceláře. Od roku 1998 působil v Lidových novinách, v české redakci BBC a opět v LN. Několik let prožil v Německu a Británii. Je autorem politického životopisu Václava Havla do roku 1989 „Disident“ (Paseka). Druhý díl, který obsáhne Havlovo prezidentství, má vyjít v roce 2014.

Články autora

Rakousko nenastoupilo do vlaku Trump

Je to překvapení – zatímco většina výsledků voleb a referend různě po západním světě bývá v posledních měsících charakterizována lepšími výsledky pro tzv. populisty (ten výraz se z jakéhosi záhadného důvodu dnes používá pouze pro populisty na konzervativní pravici, ačkoliv například sociální demokraté jsou populisté už desítky let) než v průzkumech, v Rakousku to včera bylo jinak.

Poslední v bunkru

Nepopulistická, zodpovědná politika ještě žije – tak hodnotí někteří pozorovatelé rozhodnutí Angely Merkelové vést příští rok svou CDU znovu do voleb. Rámec jejímu oznámení dodal Barack Obama, který pár dní předtím při rozlučkové návštěvě v Berlíně o své hostitelce vřele promluvil: „Kdybych byl Němec, byl bych příznivcem paní Merkelové.“

Trump, vlaštovka zelené kontrarevoluce

Mezi odhadovanými změnami, které přinese nástup Donalda Trumpa, jsou dobré i špatné. Špatný se zdá být „hospodářský nacionalismus“, jak o něm mluví Trumpův šéfstratég Steve Bannon. Dobrá by mohla být avizovaná změna politiky na Blízkém východě, především v Sýrii, kde by Amerika měla proti prezidentu Asadovi přestat s podporou džihádistů.

Lex Zeman

Šedesát čtyři poslanců, od krajní levice do středu (KSČM přes ČSSD po ANO; otázka, kde stojí Úsvit, přesahuje autorovo vzdělání), navrhuje zavést trest za urážku prezidenta republiky.

Turecko na cestě k diktatuře

Děje se toho dnes tolik. Takže i po takovém dramatu, jakým byl letní pokus o vojenský převrat, se nad Tureckem, v němž mezitím probíhají čistky, za chvíli zavře voda. Turecko je však pro budoucnost Evropy příliš důležité, a tak ho po čtvrt roce máme zpátky ve zprávách. Zprávy nejsou dobré.

Není jen Brady

Nikde jinde než tady, na serveru Echo24, jsem se při sledování zpravodajství o státních oslavách 28. října nedozvěděl, že se v pátek pozdě večer při východu z Pražského hradu tvořila jakási ulička hanby.

Spalovacímu motoru smrt

Když člověk po brexitu hledal na celém tom neštěstí něco dobrého, mohl například doufat, že Evropská komise („Brusel“), Berlín a některé další metropole, kde dosud vládne heslo Více, ne méně Evropy, uberou plyn. Protože teď už si nemohou neuvědomit, kde pramení nárůst skepse vůči EU po celé Evropě.

Krvavý základ gulášového socialismu

Je konec října roku 1956, centrem Budapešti se valí pět tanků. V prvním z nich sedí velitel skupiny, plukovník Pál Maléter. Ještě neví, jak se má zachovat, až dojede na místo určení – Korvínovo kino, nedávno dokončený komplex ve stylu stalinistického brutalismu, s kinem, pasáží, labyrintem podzemních chodeb.

Vracejí se? Kdepak, nikdy úplně nezmizeli

Když před pěti lety v požehnaném věku zemřel Oto Habsburský, korunní princ a syn posledního rakouského císaře a českého krále Karla I., stal se jeho pohřeb evropskou událostí – a nevysloveně i jakýmsi loučením s habsburskou dynastií. Přeci jen byl Oto poslední, kdo se ještě narodil jako nástupník trůnu. Nicméně po něm zůstalo sedm dětí, ve chvíli jeho smrti samozřejmě už všechno dospělí lidé, kteří vedou samostatné, zajímavé životy. Habsburkové tak dodnes tvoří vlivnou rodinu a jsou nepostradatelnou součástí evropské šlechty.

Novější články Starší články