Napínavou otázkou pro příštích jedenáct měsíců zbývajících do sněmovních voleb je souboj ANO a ČSSD. A vedle toho i záhada, co se stane na poli určeném pro tzv. pravicového voliče, které dnes z podstatné části leží ladem. Jednoznačně k pravici se stabilně hlásí asi třetina Čechů. Ve volbách 2013 vedle ODS a TOP 09 (tehdy dohromady dostaly 20 procent hlasů) část z nich volila Babišovo ANO – odhaduje se, že těch bylo až 14–15 procent z celkového počtu voličů. ANO sedí ve vládě se sociálními demokraty a svou praktickou politikou se od roku 2013 posouvá doleva.

Část jeho tehdejších voličů už pro Andreje Babiše nehlasuje, zatímco tradiční pravice se přes oněch dvacet procent dostane jen za předpokladu, že bychom k ní řadili i lidovce. Takže vzniká otázka, kolik hlasů na pravici je dnes deaktivovaných. V průzkumech z října letošního roku – to byly ony Jobovy průzkumy pro Lidový dům, které ukázaly dramatické zaostávání za ANO až o 15 procentních bodů – se skrývá jeden přehlížený, ale důležitý údaj: volit by se dnes obtěžovalo jen něco málo přes 50 procent oslovených. Z toho plyne, že na pravici je těch deaktivovaných hlasů opravdu hodně.

Mirku, s tebou ne

Třetího listopadu na konferenci Budoucnost pravicové politiky vedle sebe seděli šéfové TOP 09, ODS a KDU-ČSL. Předseda topky Miroslav Kalousek tu za přítomnosti svých kolegů vypustil malou bombu: ANO, tento krajně problematický útvar postavený na propojení politické, ekonomické a mediální moci, je podle něj nebezpečné, cizorodé těleso v těle české demokracie a je nutné „bránit tomu, aby českou demokracii úplně rozežralo a pohltilo“. Nehraje se o nic menšího, než aby „hlavní konzervativní ideje“ byly rozhodující silou české politiky. Podle Kalouska toho lze dosáhnout jediným způsobem: „Nalézt společnou odvahu k vytvoření volebního bloku parlamentních stran od středu doprava. (...) Chceme-li opravdu porazit Babišovo hnutí ve volbách, musíme se spojit. (...) Jsme připraveni jednat o užší spolupráci.“

Kalouskova diagnóza je podle všeho správná: strany zprava do středu – ODS, TOP 09, STAN, lidovci – dosahují dnes každá od šesti do devíti procent. Půjdou-li každá zvlášť, mohou si dohromady přijít na cca 25 procent. Protože ale Babiš tentokrát na rozdíl od minulých voleb nejspíš bude první na pásce, vypukne mezi jednocifernými trpaslíky soutěž o to, kdo se mu bude smět nabídnout do počtu. Že by se Babiš v takové situaci premiérem nestal, protože malé strany by se všechny dohodly spolu a pak se sociální demokracií, je velmi optimistická představa o fungování české politiky.

Vítězství muže – který už z pozice ministra financí je třetím nejbohatším a fakticky prvním nejmocnějším mužem ve státě a jenž by ze Strakovy akademie ovládl navíc ještě ČEZ nebo kontrarozvědku BIS – by mělo být stěžejním tématem voleb příští rok, nikoliv škádlení prezidenta Zemana se svými odpůrci. Kalousek na konferenci vyhmátl podstatu.

Ale potíží je skoro stejně jako subjektů, které pro pravicový předvolební blok přicházejí do úvahy. Především z toho bloku vypadávají lidovci. Pavel Bělobrádek přímo na konferenci Kalouskovi odpověděl, ať s nimi nepočítá, už proto ne, že mnozí voliči KDU-ČSL by pro „Mirka“ – jinak bývalého předsedu KDU-ČSL, který ji však v roce 2009 opustil a atraktivnější část strany s sebou odvedl do nově založené topky – prostě nehlasovali. („Jestli je cena za vytvoření volebního bloku, že si to hodím, tak si to hodím,“ reagoval Kalousek.)

Dalším, kdo se do uvažovaného bloku nepohrne, je STAN. Starostům (a nezávislým) se často předhazuje ideová neurčitost. Ale programové desatero, v němž zaujme důraz na šetrnost, nedotknutelnost soukromého vlastnictví a svobodu jednotlivce, ukazuje, že ideově by STAN v pravicovém bloku docela dobře zapadl. Odchod levicověji orientované, menší části členské základny se spustil v roce 2009, kdy kandidátku do Evropského parlamentu vedl komunistobijec Jaromír Štětina. Následující koalice do sněmovních voleb s TOP 09 tento samočisticí proces v řadách Starostů završila.

Vztah STAN a TOP 09 je dnes – jak známo – v troskách. Smlouva končí letošním 31. prosincem, STAN se rozhodli ji neprodloužit. Ačkoliv rozvolnění svazku můžeme pozorovat nejpozději od roku 2012, kdy byla spolupráce obnovena už jen pro celostátní úroveň, Gazdík se dušuje, že i navzdory ne úplně férovému chování topky ještě před měsícem nějaká možnost spolupráce existovala. Už asi rok chodí na centrálu STAN stížnosti, že se topka v krajích dopouští vinětového podvodu a na svoje plakáty dál paušálně píše „TOP 09 s podporou Starostů“. Kalousek slíbil nápravu, přesto si topka i v letošních krajských volbách tu a tam přídavek neodpustila, byť velké S změnila na malé – „TOP 09 s podporou starostů“. Je to asi jako prodávat na tržnici adidasky se čtyřmi proužky. Nějaké neorganizované starosty na kandidátku zařadila, ale ona dnes docela známá značka to nebyla. Oproti tomu Kalousek zmíněnou aférku řadí mezi záminky, jaké si hledá partnerka vždycky, když se chystá rozbít vztah, protože pošilhává po nějakém bohatším partnerovi. Rozvodové řízení se prozatím zaseklo na tom, že Petr Gazdík je místopředsedou sněmovny za TOP 09, a logicky by tedy měl tuto funkci opustit, na druhé straně údajně topka svůj tlak doprovázela náznaky, že Starostům nemusí hned vyplatit třetinu společných peněz (jedná se o šest milionů korun), jak to pro případ rozluky stanoví smlouva. Na ose STAN – TOP 09 dnes každopádně vytéká hodně zlé krve, předáci obou stran se navzájem nemají rádi a hypotetický pravicový blok jejich averze ohrožuje.

Poslanci STAN už zhruba tři čtvrtě roku vedou ve sněmovně nezávazné hovory s občanskými demokraty. Gazdík osobně uznává Petra Fialu, má pocit, že ten se na něj, na rozdíl od Kalouska, nevytahuje. Na druhou stranu většina STAN by teď před čistou pravicí preferovala samostatný postup, případně koalici s lidovci. Úskalí této varianty? Hlavně riziko, že voliči lidové strany vykroužkují kandidáty Starostů. Tuto neblahou zkušenost udělala kdysi s lidovci mezitím zaniklá Unie svobody v celostátních volbách do sněmovny v roce 2002. Je to sice už čtrnáct let, ale na vlastnost lidoveckých voličů dávat preferenční hlasy jenom spolustraníkům se na politické scéně nezapomnělo.

Lidovci by se předvolební koalici se STAN nebránili, opatrně příznivě se o té možnosti vyjádřil v minulém vydání časopisu Týden Pavel Bělobrádek. Pro jeho stranu je to vlastně jediná varianta k samostatné kandidátce. V takovém případě by se však Starostové stali součástí věna pro ženicha Babiše rovnou a v podstatě vědomě.

ODS a TOP

Vylučovací metodou dojdeme k závěru, že to, co bychom nazvali spojeným blokem pravice, se může zrodit jen na základě domluvy ODS – TOP 09. Vzniklo by jakési ohnisko, k němuž by se pak další přidávali. Ale ani tady nejsou věci tak jednoduché. Kalousek například o svém návrhu na zmíněné konferenci Petru Fialovi, natož někomu dalšímu z ODS předem vůbec neřekl. A jakkoliv předseda ODS v bezprostřední reakci návrh neodmítl, je pochopitelně dodneška v celé věci ten méně iniciativní. Oba muži – respektive špičky jejich stran – se podle kuloárních informací nacházejí ve fázi, kdy se balonek vypustí mezi spolustraníky a testuje se jejich reakce. Kalousek v TOP 09 před konferencí svůj nápad projednal aspoň se členy předsednictva, důležitý pro něj byl jasný a okamžitý souhlas Karla Schwarzenberga. Byl to totiž Schwarzenberg, kdo svého času v Nečasově vládě určoval straně některé pozice, které ji vzdalovaly od ODS, především až mechanicky vstřícný postoj k hlubší integraci EU. Kvůli Schwarzenbergovi se ostatně Kalousek dodnes vydává za eurooptimistu. TOP 09 oficiálně trvá na přijetí eura, jak to stojí v přístupové smlouvě s Unií. Bez referenda a radši dřív než později.

Bez ohledu na Schwarzenbergovy představy a Kalouskovu rétoriku evropský projekt i v zemích tvořících jádro evropské integrace inkasuje v posledních letech takové rány, že i z jejich pohledu nemůže jít o další integraci, maximálně o udržení dosaženého. Rozhodně není na pořadu dne členství České republiky v eurozóně. Tím se přirozeně hlavní třecí plocha mezi topkou a modrými zužuje. Z druhé strany si ODS zadává billboardy, na nichž občanům sděluje, že „patříme na Západ, ne na Východ“. Je to pokus vedení kontrovat názorům některých radikálnějších členů, jako je Václav Klaus jr., kteří by byli pro vystoupení z EU. Nejmenovaný předák ODS ujišťuje, že toto ohrazení strana nedělá kvůli modrým očím kolegů z TOP 09, nýbrž kvůli svým voličům: „Mladá generace nás nikdy nebude volit, když nás bude jen trochu podezřívat, že snad chceme vyvést republiku z Evropy.“ V tomto smyslu jde ODS topce naproti, jakkoliv z vlastního puzení.

Je nasnadě, že při domlouvání společného projektu by měli větší slovo občanští demokraté. V krajských volbách dopadli výrazně lépe (9,5 ku 3,5 procenta), celostátní preference jim sice stagnují, ale topka s vytrácejícím se Karlem Schwarzenbergem se zdá být v pomalém, trvalém úpadku.

V obou stranách však panují odlišné představy o tom, jak by případný pravicový blok měl být postaven. Podle Kalouska by se pro volby 2017 měla vytvořit zvláštní struktura s vlastním jménem, v níž by strany fungovaly jako jacísi zakládající členové. Můžeme si to představovat jako velkou střechu nad domky, které už stojí.

Šéf poslanců ODS Zbyněk Stanjura si představuje dvojkoalici (pro tu je laťka potřebná pro vstup do sněmovny 10 procent) s tím, že další subjekty by se mohly připojit tak, že by se jejich lidé rozmístili na společné kandidátce (neboť 15 procent, laťka pro trojkoalici, už je příliš riskantní). Potíž je, že Stanjura výslovně nechce dvojkoalici ODS s topkou, její potenciál by prý byl malý. Ale když už dvojkoalici, pak to raději se Starosty. I Kalousek uznává, že pokud by se jím iniciovaný projekt scvrkl na topku a modré, „vyhlídky takového bloku ve volbách na vítězství budou dramaticky nižší, a logicky vzniká otázka, jestli by to mělo cenu“.

Řešením by v takovém případě bylo zapojit menší subjekty, jako jsou Soukromníci nebo Svobodní, jenže se Svobodnými by topka měla programové rozdíly – zejména přístup k EU –, na rozdíl od ODS i při nejlepší vůli skoro nepřekonatelné. Prostě komplikace, kam se člověk podívá.

Orel a ptactvo

Kdy by mohlo být jasněji? Kalousek dnes žádné, ani přibližné datum uvádět nechce. Ke zdráhavosti ho vede i dosud slabá odezva na jeho balonek. ODS čeká v polovině prosince republikové shromáždění, což by byla ideální chvíle veřejně přijmout nějaké rozhodnutí a s vědomím toho chystat nejprve v krajích své vlastní kandidátky, aby se na jaře mohly porovnat a fúzovat s kandidátkami dalších účastníků, pokud by nějací byli.

Jedenáct měsíců před volbami se nedají vyloučit ani některá překvapení. Vzniká nová politická strana takzvaných realistů, která by se politicky nacházela kdesi napravo od ODS, s Institutem 2080 jako s laboratoří. Jejím ideovým vedoucím má být známý politolog Petr Robejšek, financiérem mimo jiné skupina Penta, jež už financuje i zmíněný institut.

Všechno to směřuje k jednomu závěru: pravděpodobnější než nějaký konzervativní předvolební blok dnes vypadá varianta s orlem Babišem a pravicovým ptactvem. K veřejnému slibu, že do vlády premiéra Babiše nepůjdou, je zatím ochoten pouze Kalousek (i když i o jeho principiálnosti panují pochybnosti, v roce 2006 byl ochoten vést antikomunistickou lidovou stranu do koalice s Jiřím Paroubkem za tiché podpory komunistů). ODS kupodivu ne, jakkoliv někteří její politici soukromě ujišťují, že Babiše do křesla premiéra oni samozřejmě instalovat nikdy nebudou. Ale stavět na vyhraněném antibabišismu prý nemá smysl. Po Starostech, natož lidovcích – kteří Andreji Babišovi pomohli už do křesla ministra financí, a tím prolomili tabu, že velkopodnikatel nemá co dělat v exekutivě – by takovou deklaraci nikdo ani nevyžadoval. Jestli se prostě žádný konzervativní blok před volbami dohodnout nepodaří, najdou si pro to aktéři zpětně hodně racionálních důvodů. Ale všechny budou jen částečné. Elementární politická logika mluví jinak.