Bestsellerům vévodil na americkém Amazonu hned po vydání knihy. Což zaujme zvláště proto, že se v případě spisu My, kteří bojujeme s Bohem jedná o zevrubný komentář ke Starému zákonu. Kniha mezitím sice klesla do druhé desítky, ale jméno Jordana Petersona zjevně nadále táhne.
Na internetu vznikla petice za zachování lodi Avoid Floating Gallery spolu s galerií a kavárnou v takzvaných kobkách v nábřežní zdi pražského Rašínova nábřeží. Zatím ji podpořilo přes 1100 lidí. Smlouvy na kotvící místo lodi a kobky neprodloužila spolku Dvojka Sobě městská firma Trade Centre Praha (TCP) a provozovatelé apelují na radního Adama Zábranského (Piráti), aby proti rozhodnutí firmy ze své gesce zasáhl.
Státní cenu za literaturu letos získal spisovatel Pavel Kolmačka. Porota ho ocenila za román Canto ostinato: Listopad, prožitky blízké zimy. Laureátkou Státní ceny za překladatelské dílo se stala Dagmar Hartlová za celoživotní přínos ke zprostředkování švédské a norské literatury a za významné pedagogické působení. Ocenění ministerstva kultury si pak z dnešního slavnostního večera na Nové scéně Národního divadla odneslo dalších šest osobností české kultury.
Hřbitovy a pohřby byly vždy odrazem a projevem stavu společnosti. Promítal se v nich stav kultury, mravů, samozřejmě náboženství. Pohřeb byl nejen poslední ceremonií připravenou pro odchod člověka, ale byl jedním ze základních tzv. přechodových rituálů, dovršující život člověka na této zemi. Vypadá to přitom, že tato jistota se z naší společnosti ztrácí. Nikdy nebylo tolik pohřbů bez obřadu, nikdy se tolik nebožtíků neprovázelo na poslední cestu bez jediného příbuzného nebo blízkého. Je to trend, který už nelze popřít, přitom se nezdá, že by ho mohlo něco zastavit. Co to ale znamená? Je to znepokojující, nebo prostě jde o přirozený vývoj?
Postava Vítězslava Nezvala je v historii české literatury nepřehlédnutelná. Pro mnohé to byl geniální talent, básník tvořící s nesmírnou lehkostí, schopný opanovat jakýkoli žánr, pro jiné člověk rozporuplného charakteru, neostýchající se své dílo zpoplatnit době, oportunista, na něhož je třeba nahlížet obezřetně. Publicistka Krystyna Wanatowiczová se Nezvalem zabývala několik let a své poznatky přetavila do obsáhlé knihy, která nyní vychází pod názvem Nezval / Básník a jeho syn.
Hudebníci, spisovatelé a další tvůrci se v nové petici ohrazují proti využívání autorských děl bez licence pro trénování umělé inteligence (AI). Jsou mezi nimi například frontman britské kapely The Cure Robert Smith, vůdčí osobnost švédské skupiny ABBA Björn Ulvaeus, norská zpěvačka a skladatelka Aurora nebo Thom Yorke z Radiohead.
Ministr zemědělství Marek Výborný (KDU-ČSL) stáhl pozměňovací návrh na změnu podmínek pro rituální porážky halal a košer, uvedl na facebooku. Stalo se tak po nátlaku ochránců zvířecích práv, kteří kritizovali komerční porážení zvířat podřezáním hrdla bez omráčení. To zůstane i nadále vyhrazeno jen pro muslimy a Židy. Výborný ale bude nadále usilovat o celoevropské řešení, aby se zvířata nemusela převážet do zemí, kde jsou rituální porážky možné.
Slovenská ministryně kultury Martina Šimkovičová dnes odvolala generálního ředitele Slovenského národního muzea (SNM) Branislava Panise. Panis je dalším čelným představitelem přední kulturní instituce v zemi, který od loňského nástupu nynější vlády premiéra Roberta Fica skončil ve funkci.
Karel Komárek, zakladatel skupiny KKCG, se dohodl se CEO a zakladatelem skupiny Rockaway Capital Jakubem Havrlantem na vstupu do divize Rockaway Arts, která zastřešuje Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary, Colours of Ostrava a Designblok. Společně chtějí pokračovat v dlouhodobém rozvíjení této kulturní platformy. Vstup nového partnera do skupiny nepřinese žádné změny v řízení kulturního holdingu.
Pokud existuje nějaké tuzemské básnické nebe, pak nejcennější hvězdou na něm je básník Ivan Wernisch (nar. 1942). Její jas vykazuje rysy jistého samotářství, perifernosti a okázalého nezájmu o to, zda na ni někdo hledí, či nikoli. Občas se tomu všemu potutelně ušklíbne a schová se zas za mraky svých dlouhých vousů.
Čtrnáct dní po smrti Václava Havla přišla z Kanady zpráva, že 3. ledna 2012 tam ve věku 87 let zemřel Josef Škvorecký. Dva tak rychle po sobě následující odchody jako by symbolizovaly konec té éry české kultury, v níž těm dvěma patřila klíčová role. Každému samozřejmě jiná, ale v něčem se přece jenom překrývající a v lecčem i velmi blízká. Byli to možná dva poslední velcí aktéři literatury jako společenského jevu par excellence, spisovatelství jako svého druhu národního poslání, národní záchrany.
Je otázkou, co od České televize chceme, ale aktuálně je na místě navýšit koncesionářské poplatky, myslí si předseda Rady ČT Karel Novák. V rozhovoru pro Radio Prostor dnes řekl, že veřejnoprávní televize je součástí státnosti a kultury země a jedním z jejích zadání je tudíž také vytvářet odpovídající obsah. Dotkl se rovněž kauzy zrušení pořadu 168 hodin – podle něj neměl být veden způsobem, jak pořad spoluvytvářela novinářka Nora Fridrichová.
Slovo mainstream patří k těm hojně užívaným výrazům, mám ale vážnou pochybnost o tom, jestli ještě vůbec mají nějaký význam. Dřív se za mainstream dal označit nějaký soubor většinově šířených a sdílených postojů a hodnot. To, co je nejběžnější – v politice, médiích, hudbě, módě, myšlení. A vůči tomu mainstreamu se pak vymezovaly různé menšinové proudy a subkultury, zpochybňovaly ho a podvracely. Dnes se ale ten termín používá skoro výhradně v pejorativním významu, jako kdyby se jím říkalo „nemyslící stádo“, slouží k tomu, aby vynikla, ach, tak výrazná individualita a rebelská nátura toho, kdo se vůči mainstreamu slovně vymezuje.
Někde to i uprostřed horkého léta mají rádi ještě více horké. Zdá se, že třeba na Slovensku… Odkud přicházely minulý týden zprávy o tom, jak je společnost na nohou, na náměstích se protestuje, píší se petice, solidarizují se čeští umělci. Svobodná kultura je totiž v ohrožení. Příčinou či záminkou je odvolání ředitele Slovenského národního divadla Mateje Drličky a ředitelky Slovenské národní galerie Alexandry Kusé. Odvolala je ministryně kultury Martina Šimkovičová. Jde o to, že ty dva „vyhazovy“ znamenají něco jiného než jen dva vyhazovy.
Počet účastníků úterního protivládního protestu v Bratislavě odhadli jeho organizátoři na 18.000, tedy na dvojnásobek oproti pondělní akci. Na Slovensku dochází k demontáži kultury, vedení ministerstva kultury je arogantní a nekompetentní, zaznělo mimo jiné na dnešní demonstraci. Svolaly ji dvě opoziční strany na protest proti rozhodnutím ministryně kultury Martiny Šimkovičové, ale také proti krokům ministra spravedlnosti Borise Suska.
Dění na poli slovenské kultury v posledních dnech nabírá na obrátkách. Vyhazov ředitelky Slovenské národní galerie (SNG) a šéfa Slovenského národního divadla (SND) kritizují jak osobnosti a občané na Slovensku, tak v Česku. Bratislavské ulice v pondělí zaplnily davy lidí, kteří kritizují slovenskou ministryni kultury Martinu Šimkovičovou a volají po její rezignaci. Nově se k protestům přidalo i Národní divadlo (ND) v Praze.
Na okno slovenského ministerstva kultury někdo nasprejoval hákový kříž. Podle deníku Štandard.sk o tom informoval tajemník ministerstva Lukáš Machala, který z činu zároveň obvinil nevládní organizace. Vandalismus přichází v době, kdy je vedení ministerstva pod palbou kritiky od opozice a kulturních kruhů poté, co ministryně Martina Šimkovičová ze Slovenské národní strany odvolala šéfa Slovenského národního divadla Mateje Drličku a šéfku Slovenské národní galerie Alexandru Kusou.
Jazzový bar, po schodech na velkém tácu snáší černošský číšník nakrájené koláče. A ten černošský číšník zakopne na schodech a ty koláče se roztočí a padají mezi skleničky se šampaňským na kulaté stolky, jež se také roztočí. A celý svět se roztočí a všichni se tomu smějí, i ten černoch se tomu směje, protože všichni zažívají sladkosti žití. Sladkosti žití se jmenuje obraz Františka Kupky z roku 1929, je to mistrovský Kupka vyzrálého abstraktního období. Do geometrického reje je vpašován příběh.
Když se o nějaké knize řekne, že je to ideální „čtení k vodě“, působí to až pejorativně. Jako něco oddechového, banálního a rozhodně velmi zapomenutelného. Iva Hadj Moussa nemá problémy s tím, když se její knihy označují za „střední proud“. Letos vydala svůj nový, zatím nejlepší román Těžké duše, a kdyby takhle byla napsána každá česká kniha, která se dobře prodává, budeme žít v literárním ráji. Pokud jste ji ještě nečetli, udělejte to klidně i u té vody. Zábavnější (a zároveň nikterak povrchní či banální) knihu jsem od českého spisovatele roky nečetl.
Západ se připravuje na boj s nepřáteli „našich nejvyšších hodnot“, to vyžaduje další nukleární zbrojení – čtu v novinách: USA a Velká Británie se zavázaly poskytnout NATO své jaderné odstrašující prostředky, zatímco ostatní evropští spojenci nesou břemeno odpovědnosti tím, že investují do systémů k jejich odpálení ze svého území. USA mají vždy nasazených zhruba 1700 z 3700 jaderných zbraní, zatímco Britové 40 z 225. Po konci komunismu měl nastat „postdějinný“ čas už jen mírových updatů liberálně-demokratického řádu, tvrdil americký filozof Francis Fukuyama. Jenže i dějiny jsou divadlo.
Česká veřejná debata je často vnímána jako generační spor. Vyhrocené podoby nabyl po zveřejnění petice Vyjádření a výzva umělců a kulturní veřejnosti k AVU, CJCH a NG. Přibližně 2300 signatářů, mezi nimi někteří známí umělci především střední a starší generace, v ní žádá odstoupení rektorky Akademie výtvarných umění Marie Topolčanské, ředitelky Národní galerie Alicje Knastové a zásadní změnu fungování Ceny Jindřicha Chalupeckého, protože v těch institucích panují „neúnosné poměry“ a dochází v nich k „omezování svobody uměleckého projevu a svobody slova. Prohlášení vyvolalo prudké reakce.
Od založení Českého průmyslového muzea, jak se původní projekt Vojty Náprstka jmenoval, uplynulo loni 150 let. Dobrý důvod pro sepsání dějin této jedinečné instituce. Ujala se ho Klára Woitschová, vedoucí Archivu Národního muzea. Rozvrhla chronologický výklad příběhu do devíti kapitol, jejichž názvy jsou důsledně dvouslovné: Kontexty a předpoklady, Předehra a počátky, Strádání a očekávání, Svastika a hvězda, Okovy a cesty, Uvolnění a naděje, Normalizace a transformace, Otevřenost a modernita (takto v obsahu, na str. 293 a násl. jinak: Svoboda a modernizace).
Pražské Divadlo Na Zábradlí uvedlo světovou premiéru nové inscenace, a třebaže samo nepoužilo toto spojení, jež je jinak v českém divadelním prostředí běžné, stojí za připomenutí a pozornost, jelikož lícuje s tím, co novinka zpracovává. Jmenuje se Bůh v Las Vegas a pojednává o „legendárním“ zájezdu populárních československých umělců do jednoho z center americké zábavy na konci šedesátých let. Titulním demiurgem je míněn Karel Gott, jenž na věhlasu zaoceánského varieté tehdy založil rozvoj své zdejší umělecké pověsti.
Systém rozdělování dotací na kulturní aktivity v Česku byl složitý a neefektivní a zatěžoval ministerstvo i žadatele, přínosy podpory jsou nejasné, uvedl Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ). Elektronizace skončila bez výsledku a dříve odhalené problémy zůstaly, upozornil. Kontroloval rozdělení 3,2 miliardy korun pro víc než 9300 projektů v letech 2019 až 2022, uvedl dnes mluvčí NKÚ Václav Kešner.
Spojené státy jsou republika, odmítnutí krále a království je podstatný element příběhu, který o sobě vyprávějí. Přesto ale jednoho krále měly. Respektive Krále, Elvise Presleyho. Postavu, k níž se vzhlíží, je uctívána jaksi zdola, není „jedním z nás“, je lidská a zároveň víc než lidská. A na Elvisovi nebo na jeho obrazu v kolektivní paměti je nadlidské prakticky všechno – hlas a magnetismus jeho pódiového projevu, popularita a vášnivé zbožňování fanoušky a fanynkami, jeho královské sídlo Graceland, dodnes jedna z nejznámějších amerických atrakcí, jeho příběh, v němž krále ničí cynický a majetnický manažer plukovník Parker.
Toto je rozhovor starých známých. Jáchyma Topola jsem se na to chtěl léta zeptat, ale vlastně to ani nebylo nutné. Pak umřel Vlastimil Harapes a Jáchym sám řekl, hele, možná bych o tom, jak žil Vlastík s mým tátou, něco řekl. A já řekl: Myslíš? Jo, lepší, než když kolem toho bude taková divná mlha. Ale začali jsme něčím jiným, Věrou Sosnarovou.
Stavební úřad Prahy 8 zakázal činnost kulturně-společenskému centru Kasárna Karlín v Praze 8. Důvodem je, že podle úřadu nezákonně využívalo vnitřní prostory, které nejsou zkolaudovány ani stavebně určeny k provozování centra. Město nyní projednává změnu územního plánu, která centrum povolí. Kasárna podle mluvčího centra Radka Pavloviče s úřadem spolupracují, výtky napravilo a již podalo žádost o dodatečné povolení stavby včetně všech dokumentů. Za záchranu oblíbeného centra už vznikla petice.
Na začátku června 1924 umírá Franz Kafka. Je mu čtyřicet let a jedenáct měsíců. Navzdory pokračující nemoci si jeho tvář udržuje mladistvý výraz, jak ho zaznamenala poslední fotografie z podzimu 1923: stále ty husté tmavé vlasy, hluboké temné oči (podle pasu „tmavě modrošedé“), úzké rty, a hlavně ta štíhlá, jaksi orientálně vykrojená silueta tváře. Dalších sto let se bude jeho odkaz vytvářet pod dojmem této ikonické tváře krásného proroka a mystika, který měl prý předpovědět, kam člověk kráčí, do jakých temnot směřuje lidská společnost.
Vzácné staré knihy se v rámci historických klášterních areálů uchovávají zpravidla v majestátních knihovnách z vyřezávaného masivního dřeva. Klášter Želiv je však čestnou výjimkou. „Kláštery bývaly historicky centry vzdělanosti, kde se rodily nové myšlenky. V případě Želivu může být důkazem kostel od Santiniho, který musel ve své době působit velmi odvážným dojmem,“ říká ke své nejčerstvější realizaci známý český architekt Jan Šépka.
Architektura je v první řadě služba společnosti a její tvůrci za ni musejí nést odpovědnost. To tvrdí architekt Pavel Nasadil, který měl na starosti sestavení letošní architektonické ročenky. Nejvýznamnější české stavby i témata rezonující napříč scénou jsou tímto způsobem monitorovány od roku 2000.
