Tag: kinematografie

Články k tagu

Když se remake (ne)podaří

V kinech se hraje animovaná Pyšná princezna, dokonce v 3D provedení. Úspěch filmu těžko predikovat, sází na nostalgii rodičů, kteří snad znají hranou verzi z padesátých let (ostatně trailer novinky byl pečlivě poskládán snad jen ze záběrů kopírujících původní film). A sází možná na předpoklad, že černobílý film malého diváka nezaujme, jelikož jako médium ho už nezná. Zároveň mu film starý skoro tři čtvrtě století může připadat pomalý a znalejším zatížený dobovými reáliemi. Stará filmová pohádka se zkrátka může jevit málo srozumitelná.

Nuda a žraloci v Římě

Karel Marx v našich končinách právem nemá nejlepší pověst. Ale občas ten člověk na něco kápl. Například na jeho poučce, podle níž se historie opakuje nejprve jako tragédie a podruhé jako fraška, něco je a taky je široce aplikovatelná. Dá se uplatnit třeba i na čerstvě premiérovaný film známého režiséra Ridleyho Scotta Gladiátor II. Jistě je možné klást si otázku, zda je fraškovitost toho filmu záměrná, jak se někteří kritici domnívají, nebo se do něj dostala nepozvána v důsledku některých sporných autorských voleb, nadbytku témat, protichůdně působících záměrů, nejednotné stylizace.

Přichází nejpřekvapivější film roku: narkomuzikál Emilia Pérez. Tady Vary potřetí

Celorepubliková přehlídka Tady Vary pokračuje trans-krimi-kartelovým muzikálem Emilia Pérez, který aspiruje na titul „nejpřekvapivější film roku“ a o němž se říká, že hlasitě promluví do výsledků příštích Oscarů. Snímek si odnesl z Cannes Cenu pro nejlepší herečku, kterou poprvé v historii festivalu získaly všechny tři hlavní představitelky najednou – Selena Gomez, Zoe Saldana i transgender herečka Karla Sofía Gascón. Režisér filmu Jacques Audiard získal v Cannes Cenu poroty a po tamní premiéře se Emilii Perez tleskalo devět minut.

Ďábel se vrací do Moskvy

V dusném jarním podvečeru se vynořili na Patriarších rybnících dva muži. Pro čtenáře mnoha generací ta věta byla na počátku zkušenosti až iniciační – setkání s velkým dílem světové literatury, jež v nich zanechalo stopu, možná ještě jinou, než člověku přináší setkání s mistrovstvím. Je to první věta románu Michaila Bulgakova Mistr a Markétka, díla vytvořeného v časech strašných represí v Moskvě konce dvacátých a ve třicátých letech. Jeho autor na něm pracoval, jednu verzi spálil.

Bez touhy není nic

Pokud jste ten film ještě neviděli, určitě jste o něm slyšeli. Amerikánka vtrhla po extatickém premiérovém týdnu do kin a vyráží i na mezinárodní kolbiště. Její protagonistka už zdolala dětský domov, pěstounskou péči i pasťák – to vše v době, kdy proti ní stál i totalitní režim tehdejšího Československa. Vizuálně a obsahově výjimečný, důležitý film Amerikánka o jedné cestě za svobodným dospělým životem přivedl na svět režisér Viktor Tauš. Jeho Amerikánku přímo inspirovala dívka, kterou potkal v 90. letech na ulici.

Kafkova milostná romance, ale i Goebbels. Začíná festival německých filmů

Zahajovacím snímkem festivalu německy mluvených filmů Das Filmfest bude ve středu 16. října v pražském kině Lucerna životopisné drama Nádhera života. Akce se uskuteční do 20. října v pražských kinech Lucerna a Edison Filmhub, od 22. do 26. října v brněnském kině Art a od 1. do 5. listopadu v nově zrekonstruovaném sále Central Městského muzea v Olomouci. Vedle Kafkovy milostné romance Nádhera života nabídne 18. ročník festivalu přes 20 německy mluvených filmů.

Dantovo peklo s diskotékou

Film Amerikánka režiséra Viktora Tauše není jednoduché nějak definovat. Normální divák k tomu také nemá důvod. Ale kdybychom se o to tady přece jen pokusili, tak je to sociálněkritický snímek z prostředí dětského domova za socialismu, do kterého někdo, tedy tvůrci, nakapali odvar z námelu, prostě nějaký derivát kyseliny lysergové, tuzemské verze LSD. Zasazení do období asi osmdesátých let a do totalitního Československa je vágní a neurčité, i když nutné, aby nějak „fungovalo“ v příběhu.

Joker startuje celorepublikový projekt Tady Vary. Zapojí se 70 kin

Znáte princip divadelních abonmá, fungujících od podzimu do léta? Filmové předplatné na stejném principu přinášejí ve druhé sezoně Tady Vary, projekt desítky prestižních filmových premiér, jehož první ročník se loni odehrával v 56 kinech po celé ČR. Letošní ročník bude ještě dostupnější: zúčastní se ho totiž na 70 českých kin. Nově bude program Tady Vary ke zhlédnutí například v Olomouci, Kladně, Opavě či v Českém Brodě. Přidává se také zrekonstruovaný prostor Císařských lázní v Karlových Varech.

Film pro naši dobu

Jen málokdy se stane, aby nějaký film vstoupil do mimofilmového kontextu tak nápadně jako Vlny, jež nyní vedou žebříček návštěvnosti kin. Není to vlastně dokonalý „režimní film“? V roli producentů figurují sponzoři prezidentské kampaně generála Pavla. Protagonisty jsou novináři, profese, jež je nyní ostřelována populisty. Film je zachycuje při tom, když sehráli historickou roli docela tak, jak to předestírají dnešní experti na strategickou komunikaci a boj proti dezinformacím: předávali veřejnosti důvěryhodné informace, a zamezili tak tomu, aby se ujala okupanty přichystaná dezinformace.

Z Vetřelcova rodinného alba

Vhodný čas k návštěvě projekce filmu Vetřelec: Romulus je všední den dopoledne a vhodnou lokací velké pražské multikino. Je pravděpodobné, že v něm člověk bude prakticky sám, bude procházet rozlehlými prostorami, v nichž tenký nátěr prefabrikované vstřícnosti a atraktivity nedokáže zakamuflovat jejich chladné nepřátelství ke všemu lidskému. Bude si připadat jako v útrobách nadlidsky velkého stroje, nebo snad zkamenělého prehistorického dravce, nadlidského cizího organismu, bude bloudit tím zneklidňujícím labyrintem.

Nejkrásnější bad boy

Alain Delon byl krásný muž. Krása byla to první, čeho si na něm člověk všiml, někdy i to jediné. Může se z toho stát přítěž, způsob, jak někoho redukovat na tvář a figuru, vnímat ho jako ne vlastní zásluhou obdarovaného člověka, možná i manekýna, to jediné důležité je na něm vidět a jinak toho v něm moc být nemusí. Ve svých největších rolích Delon svou krásu používal jako šifru, až zneklidňující masku, neproniknutelnou a nečitelnou, krásné projekční plátno, na nějž si divák může promítat hnutí mysli a vášně, jež za tou nehnutou tváří tuší.

Vstoupíš čtyřikrát do stejné řeky?

V éře sázející v hollywoodské kinematografii na nostalgii nynějších výdělečných generací, které chtějí ještě jednou zažít nové dobrodružství s hrdiny svého dětství, patrně muselo po Smrtonosné pasti, Hvězdných válkách, Indianovi Jonesovi, Krotitelích duchů nebo Rockym dojít také na Policajta v Beverly Hills. Třicet let odkládaný čtvrtý díl nakonec vznikl letos pro streamovacího obra Netflix, kde se premiéry dočkal na začátku prázdnin. V názvu nese snímek dodatek Axel F.

Uronit slzu nad dějinami

Po uvedení filmu Vlny v režii Jiřího Mádla následovala v tuzemských médiích vlna (ehm) až manifestačního nadšení. Sledoval jsem ji zdálky a v tom extatickém jednohlasu mi přišla až podezřelá. Konečně se v Česku zas natočil film evropského formátu! Světového formátu! Ve velkém sále Thermalu po premiéře následoval nebývale dlouhý potlesk. Vlastně se tam doteď tleskat nepřestalo. Odpusťte mírnou jízlivost, ten film ani jeho autoři za místy přepjaté reakce jistě nemohou. Do tak velikých výšin vyhnaná očekávání si navíc koledují o to, aby byla zklamána teď, když snímek vstupuje do tuzemských kin.

Když práce potká smutky

Dělání, dělání všechny smutky zahání, zpívá se ve známém výchovném popěvku, dala by se v něm vidět varianta Písně práce určená pro terapeutickou kulturu posledních desetiletí. Popisuje práci nikoli jako „matku pokroku“, příčinu polidštění opice nebo cestu k vybudování lepší, beztřídní společnosti či naplnění snu o zaslouženém osobním blahobytu, ale jako, řekněme, terapeutický proces. Způsob, jak „zahnat smutky“ (jazyk soudobého diskurzu by asi volil odborněji znějící terminologii). Dělání je lék, třeba i účinnější než zoloft.

Zahradník Kaiser na vinici Páně

Hlavní červencová starost zahradníka je zalévání a kropení zahrady. To napsal skoro před sto lety (roku 1929) do své zahradní knihy zahradník Karel Čapek a hlas Oldřicha Kaisera to předčítá v rádiu, zatímco zahradník, kterého hraje tentýž Oldřich Kaiser, u toho sedí u stolu a obědvá spolu se svou ženou Dagmar Vokatou. Ta možná opravdu to jídlo uvařila a teď hraje pravděpodobně sama sebe. Děje se to ve filmu Zahradníkův rok, jenž je nyní uváděn v kinech. Je to čtvrtý celovečerní film režiséra Jiřího Havelky, který ho sestavil velmi duchaplně a důvtipně.

Magie velkého plátna zůstává

K České republice prý cítí zvláštní pouto – a v jeho případě to nejsou jen takové ty řeči ze slušnosti. Mimo jiné dobře zná tuzemský animovaný film, obdivuje tvorbu Jana Švankmajera, setkal se kdysi v Paříži se Ctiborem Turbou a s Bolkem Polívkou, dokáže detailně analyzovat podle svých slov „nekorporátní“ festivalovou grafiku Studia Najbrt… V Karlových Varech je skoro jako doma. V jednom ze sestřihů z festivalového dění luxuje v Thermalu červený koberec. Do našich nejznámějších lázní se oscarový herec Geoffrey Rush vrátil po dvou letech jako člen hlavní poroty.

Vary správným směrem

Německý herec Daniel Brühl řekl, že Křišťálový glóbus je krásnější než Oscar. Režisér snímku Real a poručík ukrajinské armády Oleh Sencov se sešel s prezidentem Petrem Pavlem. Světová premiéra nového českého velkofilmu Vlny Jiřího Mádla měla ve velkém sále Thermalu snad nejdelší potlesk v historii festivalu. Na úvod přijel Viggo Mortensen a holky pištěly: „Aragorne!“ Na závěr pak anglický gentleman Clive Owen věnoval svou Cenu prezidenta zpět Jiřímu Bartoškovi jako poděkování za třicet let podpory mladých talentů z celého světa.

Karlovarský festival zmenšil sošku. Do Varů přijede Aragorn, Winter Soldier nebo režisér Dannyho parťáků

Herec a režisér Viggo Mortensen, herec Daniel Brühl, režisér a kameraman Steven Soderbergh nebo herec Clive Owen budou letošními hosty 58. ročníku Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech. Vedení festivalu ve složení prezidenta Jiřího Bartošky, výkonného ředitele Kryštofa Muchy a uměleckého ředitele Karla Ocha představili hvězdy, které navštíví lázeňské město. Největší filmovou událost v Česku zahájí snímek Až na konec světa, který napsal a režíroval právě představitel Aragorna Viggo Mortensen.

Nejlepší regionální divadlo na světě – plus další kulturní tipy

Kdyby Horácké divadlo v Jihlavě hrálo fotbal, určitě by nekopalo druhou ligu jako FC Vysočina Jihlava, ale směle by mohlo konkurovat i nejslavnějším pražským klubům. Může za to i jeho nový umělecký šéf, jeden našich nejuznávanějších divadelních režisérů Michal Zetel. Jeho cílem je udělat nejlepší regionální divadlo na světě, přičemž slovo regionální nevnímá negativně. Asi i proto krátce po svém nástupu odrežíroval původní muzikál Nad Sázavou, který se poťouchle s až jakousi „sklepáckou“ podvratností strefoval do jednoho z nejdéle provozovaných českých hnutí – trampingu.

Vraždění je práce pro vrahy

Někdy je člověk rád, když se zmýlí. Například já. Před několika týdny jsem na síti viděl trailer osmidílné minisérie Ripley z produkce Netflixu a ptal se: Proč? Vypadal docela elegantně, ale stejně. Měl jsem z něj dojem dalšího projevu snahy vytěžit něco z kdysi známé značky, která už byla vytěžená do poslední mrtě, bezradnosti streamovacích společností a velkých studií, pro něž je čím dál obtížnější přijít s něčím původním a novým.

Rok Sandry Hüllerové

Pokud jste si toho nevšimli, tak rok 2023 byl v evropské kinematografii rokem Sandry Hüllerové. Tato německá herečka hrála hlavní role ve filmech Anatomie pádu, který získal Zlatou palmu v Cannes, a Zóna zájmu, který získal druhou nejprestižnější cenu, Grand prix, i Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Svět měl možnost všimnout si Hüllerové v roce 2016 ve filmu Toni Erdmann, o němž jsme v Echu tehdy psali. Není to žádná konvenční kráska, ale nesmírně všestranná herečka, schopná dát každé roli osobitost – máte pocit, že máte před sebou člověka s jedinečným výrazem, tiky a myšlením, jakého jste nikdy jindy neviděli. Zkusmo bychom ji mohli přiblížit jako Ivu Janžurovou současného německého filmu.

Nolanův Oppenheimer má sedm Oscarů. Také za nejlepší film, režii i herce v hlavní roli

Životopisné drama Oppenheimer režiséra Christophera Nolana potvrdilo roli favorita na 96. ročníku předávání filmových cen americké Akademie filmového umění a věd, Oscarů. Na ceremonii v Los Angeles získalo celkem sedm sošek, včetně té pro nejlepší film minulého roku. Nolan si odnesl Oscara za nejlepší režii a 47letý irský herec Cillian Murphy, představitel "otce" jaderné bomby Roberta Oppenheimera, dostal Oscara pro nejlepšího herce. Sošku pro nejlepší herečku v hlavní roli má Emma Stoneová díky výkonu ve filmu Chudáčci.

Oči plné písku

Při pročítání kulturních rubrik tuzemských i zahraničních médií mohl člověk minulý týden snadno nabýt dojmu, že do kin vstoupil nejlepší sci-fi film všech dob. Jmenuje se Duna: Část druhá, natočil ho kanadský režisér Denis Villeneuve podle literární předlohy Franka Herberta. Podobně nadšené jako kritika je i publikum, na fanouškovských serverech má druhá část Duny velmi vysoké hodnocení. Možná skutečně na svět přišlo dílo, které bude jednou považováno za klasické. Taková hromadná extáze je vždycky podezřelá a zvlášť v časech silných názorů, jako jsou tyto.

Souboj o vesmírné koření vrcholí. Sci-fi epos Duna kraluje českým i světovým kinům

Filmový vizionář Denis Villeneuve se po třech letech vrací s pokračováním vesmírného eposu Duna: Část druhá. Návrat na pouštní planetu Arrakis, kde se bojuje o vzácné a drahocenné koření i nebezpeční pouštní červi, je hodnocen velmi dobře jak filmovými recenzenty, tak samotnými diváky. To potvrzuje i víkendová návštěvnost českých kin, kterou ovládlo právě pokračování filmové adaptace z románové série spisovatele Franka Herberta. Pouze za první víkend utržilo v českých kinech 25,8 milionu korun, přičemž ho zhlédlo přes 121 tisíc diváků.

Trapní a prokletí

V situaci, kdy nějaká skutečná ojedinělost či novost jsou vzácné, ale může zapůsobit o to silněji, setká-li se člověk s dílem, které skutečně nové a ojedinělé je, a to dokonce v takové míře, až je těžké ho popsat v nějakém tradičním výkladovém rámci (například ideologie). Uniká a znejišťuje. Mezi taková díla patří desetidílná minisérie The Curse (Kletba) vytvořená Nathanem Fielderem a Bennym Safdiem, v Česku v nabídce streamovací služby SkyShowtime.

Dílo by mělo být lepší než jeho autor

Scenárista, režisér, spoluzakladatel humanitární organizace Člověk v tísni, účastník řady humanitárních misí a v neposlední řadě také pedagog Slezské univerzity v Opavě Petr Jančárek dokončil dlouho očekávaný film Tady Havel, slyšíte mě?. Časosběrný snímek dokumentující poslední tři roky života Václava Havla bude v kinech od 11. dubna. S Petrem Jančárkem hovoříme nejen o Václavu Havlovi, ale také o etických hranicích dokumentaristy či jeho potřebě nevstupovat do děje před kamerou.

Nejlepším loňským filmem je podle českých kritiků černá komedie Přišla v noci

Nejlepším filmem roku 2023 je podle českých filmových kritiků černá komedie Přišla v noci od režisérů Tomáše Pavlíčka a Jana Vejnara. Snímek obdržel i cenu za režii a cenu pro nejlepší herečku, kterou získala Simona Peková za roli Valerie. Ocenění za scénář připadlo Alici Nellis za snímek Němá tajemství a nejlepší mužský herecký výkon podle kritiků předvedl Karel Roden ve filmu Tancuj Matyldo. Dnešní slavnostní vyhlášení Cen české filmové kritiky se konalo v pražském Divadle Archa.

Odvážná hra na jistotu

O filmu Chudáčci režiséra Yorgose Lanthimose se píše a mluví jako o filmové události sezony. Co se vymyká nivelizované většinové produkci, ukazuje něco nečekaného a nevídaného a neomezuje se nějakou předběžnou opatrností. Lanthimosův snímek už vyhrál prestižní festival v Benátkách, dostal Zlatý glóbus pro nejlepší drama, očekávají se ceny ještě významnější, zvlášť pro představitelku hlavní role Emmu Stoneovou, jejíž výkon je popisován jako nejenom skvělý, ale také vskutku odvážný.

Aristokratka ve varu se dostala do čela návštěvnosti českých kin

Komedie Aristokratka ve varu režiséra Jiřího Vejdělka, pokračování filmu Poslední aristokratka, se o premiérovém víkendu dostala do čela návštěvnosti kin. Adaptace části stejnojmenné humoristické knihy Evžena Bočka přilákala 75.500 diváků a vydělala 12,8 milionu korun. Na druhé místo odsunula dosud vedoucí česko-slovenskou komedii Jedeme na teambuilding. Vyplývá to z údajů na webu Unie filmových distributorů. Koprodukční snímek Jedeme na teambuilding režisérky Zuzany Mariankové za měsíc v kinech nasbíral přes 166.000 diváků