Když Ústavní soud České republiky první únorový týden odjistil politickou rozbušku zrušením podstatných částí volebního zákona, rozjela se po letech znovu v další repríze velká debata, jestli se soudci stále drží ve své roli strážců ústavy, nebo se dostali za hranu zásahů do politiky, kterou nepřípustně ovlivňují. Opět se spustila diskuse o soudcokracii.
Předseda Ústavního soudu (ÚS) Pavel Rychetský poděkoval všem, kdo mu vyjádřili podporu v souvislosti s rozhodnutím prezidenta Miloše Zemana neudělit Rychetskému řád Tomáše Garrigua Masaryka. Rozhodnutí prezidenta komentovat nebude, sdělil předseda ÚS ve stručném prohlášení pro média. Zemanův mluvčí Jiří Ovčáček ve středu uvedl, že Rychetský poškodil Českou republiku zrušením volebního zákona v době kampaně.
Prezident Miloš Zeman neudělí předsedovi Ústavního soudu Pavlu Rychetskému plánovaný Řád Tomáše Garrigua Masaryka. Zrušením volebního zákona v době předvolební kampaně poškodil Českou republiku, uvedl na Facebooku prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček. O udělení řádu Rychetskému Zeman informoval loni 28. října. Kvůli pandemii koronaviru se ale nekonalo tradiční předávání vyznamenání. Zeman ho plánuje na letošní oslavy 28. října.
Ústavní soud vedený Pavlem Rychetským hodil rozbušku do už tak vyhrocené české politiky, když zrušil jako protiústavní značnou část volebního zákona a přinutil politiky dohodnout se na nových pravidlech, podle nichž se bude v říjnu volit.
Míříme do další etapy velké veřejné debaty o soudcokracii. V úterý (den poté, co odešlo toto vydání Týdeníku Echo do tiskárny) se chystal Ústavní soud zrušit některá ustanovení volebního zákona a tím výrazně promluvit do podzimních parlamentních voleb. Chystal se tím vyhovět skupině senátorů STAN z podzimu 2017.
Doyen českého veřejného života, předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský (77) má na pandemii covidu-19 dvousečný pohled: většinu vládních opatření považuje osobně za nezbytná a současně se obává jejich dlouhodobých dopadů na společnost, především na mládež. Mluvíme o tom, jaké Ústavní soud skýtá možnosti lidem, kteří se lockdownem cítí poškozeni. V jeden moment přichází řeč i na téma s pandemií nesouvisející, a přitom vysoce aktuální – volební zákon.
Návrh skupiny senátorů na zrušení systému voleb do Poslanecké sněmovny, o níž má podle zjištění Echo24 již v úterý rozhodnout Ústavní soud, trápí prezidenta Miloše Zemana. Podle něj by změna volebního zákona několik měsíců před volbami vedla k destabilizaci politického systému v zemi. „Tato žádost skupiny senátorů je tři roky stará a je bizarní, pokud to má Ústavní soud probírat krátce před volbami. Ve skutečnosti by vedla k destabilizaci politického systému,“ řekl prezident v Press klubu Frekvence 1. Miloš Zeman se proto v této věci v neděli obrátil na ústavní soudce. Podle vlastních slov je upozornil, že ÚS má situaci stabilizovat, nikoli bourat.
Ústavní soud se chystá vyhlásit zásadní změnu podoby voleb do Poslanecké sněmovny. Podle informací Echo24 se totiž bude rozhodovat o ústavní stížnosti skupiny senátorů, kteří napadají kvórum pro koalice a metodu pro rozdělování hlasů znevýhodňující menší strany. Většina senátu ÚS se kloní k tomu, aby byly tyto dvě sporné části z dob opoziční smlouvy vymazány. Tato zpráva se šíří po soudcovských i politických kuloárech. V rozhovoru pro Týdeník Echo, který vyjde v příštím týdnu, ji nepopřel ani předseda ÚS Pavel Rychetský.
Kdo je nejsvobodnější veřejný činitel v České republice? Jsou dva, guvernér centrální banky a předseda Ústavního soudu. Oba stojí v čele samostatných větví státní moci (ČNB tak nebývá označována, ale ústava jí fakticky toto postavení dává). Oba jsou ze svých vysokých funkcí prakticky neodvolatelní; zároveň je jejich funkční období omezeno, takže si případným taktizováním mohou vysloužit maximálně dvě, ale ne víc.
Zatím to vypadá, že justice ustála nájezd prezidenta Miloše Zemana a jeho party z Pražského hradu. Po výpovědích emeritního předsedy Nejvyššího správního soudu Josefa Baxy a ústavního soudce Vojtěcha Šimíčka víme, že si prezident a jeho lidé chodili říkat o to, jak by měli soudci rozhodovat v živých kauzách, na nichž prezidentovi záleželo buď mocensky (služební zákon, jmenování profesorů), nebo to zasahovalo do osobních zájmů jeho lidí (plzeňská teplárna).
