Zatím to vypadá, že justice ustála nájezd prezidenta Miloše Zemana a jeho party z Pražského hradu. Po výpovědích emeritního předsedy Nejvyššího správního soudu Josefa Baxy a ústavního soudce Vojtěcha Šimíčka víme, že si prezident a jeho lidé chodili říkat o to, jak by měli soudci rozhodovat v živých kauzách, na nichž prezidentovi záleželo buď mocensky (služební zákon, jmenování profesorů), nebo to zasahovalo do osobních zájmů jeho lidí (plzeňská teplárna). Soudci se nepodvolili. Dost razantně řekli Zemanovi a jeho lidem Ne. A také zpětně se ukázalo, že verdikty nezněly tak, jak si prezident a jeho parta přáli. První fáze dopadla dobře.

Zásadní bylo, jak dopadne ta druhá. Jak bude na případy Baxa a Šimíček reagovat justice. Stalo se to, co se dalo čekat. Kromě uznání za odvahu, jak se oba pánové pod tlakem zachovali, přestože v té chvíli jistě dobře věděli, že je to stojí křesla v čele Ústavního a Nejvyššího správního soudu, na něž byli přirozenými kandidáty, zazněla z různých míst kritika, proč se zveřejněním bezprecedentního prezidentského tlaku tak dlouho otáleli. Nad chytráctvím některých, k nimž zrovna nesedí synonymum odvážný, jako je nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman, nemá cenu moc přemítat.

Pozoruhodná jsou naopak vyjádření předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského, který byl ve dnech následujících po odhaleních Šimíčka a Baxy ve veřejné debatě velmi aktivní. Nejdřív v rozhovoru pro Český rozhlas dost ostře kritizoval Zemana a jeho lidi za nájezdy na soudce. „Myslím si, že především proto, a to je opravdu smutné, že si neuvědomuje, co se hodí a co se nehodí, co je dovoleno a co není dovoleno. A přitom jde o významnou ústavní instituci, která má představovat jeden ze subjektů, které mají jasně manifestovat veškerou svou činností, že se pohybují v rámci ústavního a právního rámce a že je vyloučeno, aby z něj vybočovali.“ Už tady ale začal Zemana a jeho lidi hájit tím, že nejspíš vůbec nejednali ve zlém.

Další rozhovor v České televizi pokračoval v omlouvání prezidenta a jeho party ve stylu, bylo to zlé, ale nebylo to zle myšleno. „Mám takový pocit, že tam nebyl zlý úmysl, ale jistá míra naivity a nepochopení toho, jak funguje justice. Ale to, že to má negativní vliv na fungování společnosti, na veřejnost, na důvěru veřejnosti nejen v ústavní instituce v podobě výkonné a zákonodárné moci, ale i v soudy, to nelze popřít a to je velice vážný problém.“

Rozpliznutí případu do toho, že na sebe vlastně jen narazili naivové na obou stranách, pak pokračovalo, když z naivity obvinil oba dotčené soudce. Ostrý byl především nájezd na kolegu Vojtěcha Šimíčka, který je už delší dobu uvnitř Ústavního soudu v roli názorového lídra hlavním oponentem Rychetského. Prý byl naivní, když na schůzku s kancléřem Vratislavem Mynářem šel. Už tím exkluzivním přístupem Hrad jako jednu ze stran sporu zvýhodnil, protože druhé (v tomto případě šlo o spor o služební zákon s tehdejší vládou Bohuslava Sobotky) takové privilegium nedal. Podle Rychetského to nebyl rovný přístup. Před televizními kamerami se podivil také tomu, že kolega Šimíček jeho ani další kolegy soudce, kteří o případu rozhodovali, o schůzce neinformoval. Ještě utrousil, že nebylo od věci udělat z ní úřední záznam.

Na Baxu, s nímž ho dlouho pojily velmi dobré kolegiální vztahy a až do konfliktů společně prezidentu Zemanovi našeptávali, kdo by měl sedět na Ústavním soudu, si netroufl direktně. Také u něho ale zdůraznil naivitu. Jeho samého zprávy o obsahu schůzek nepřekvapily, je prý na tyto způsoby komunikace u Zemana zvyklý. „Pro doktora Baxu byla ta setkání s panem prezidentem, jak je vidět, něčím, co ho rozrušilo. Lidé mezi námi, kteří se třeba měli možnost občas potkat s panem prezidentem v uplynulých třiceti letech, na to byli zvyklí a asi by je to příliš nerozrušilo,“ řekl Rychetský. Postupně celý příběh posunul do toho, jak naivní Zeman bez zlého úmyslu narazil na dva naivní soudce. Pozoruhodné.

Předseda Ústavního soudu, který ještě nedávno kritizoval prezidenta při každé příležitosti, teď rozehrál nějakou ze svých dalších mocenských her, v níž bude zjevně potřebovat jeho přízeň.