Míříme do další etapy velké veřejné debaty o soudcokracii. V úterý (den poté, co odešlo toto vydání Týdeníku Echo do tiskárny) se chystal Ústavní soud zrušit některá ustanovení volebního zákona a tím výrazně promluvit do podzimních parlamentních voleb. Chystal se tím vyhovět skupině senátorů STAN z podzimu 2017. Starostové napadají jako protiústavní dvě pravidla volebního zákona, která podle nich ve volbách diskriminují malé strany. Přepočítávání hlasů D’Hondtovou metodou ve 14 odlišně lidnatých krajích a sčítání kvora pro koalice.

Soudcem zpravodajem tohoto bodu je ústavní soudce Jan Filip. Skutečnou hnací silou za sestavováním většiny v plénu Ústavního soudu je ale osobně předseda Pavel Rychetský. Velmi mu záleží na tom, aby tato dvě pravidla z volebního zákona vypadla. Pokud to skutečně Ústavním soudem projde, budou mít politici velmi krátkou dobu, aby se dohodli na nových pravidlech, podle nichž se bude volit. Schválit je musí Poslanecká sněmovna i Senát, což je při současném rozložení sil téměř nemožné. Na dohodu je málo času a motivace jednotlivých stran jsou velmi odlišné.

Pokud se obě komory parlamentu na nových pravidlech nedohodnou, volilo by se stejným stylem jako do Evropského parlamentu. Celá Česká republika by byla jedním volebním okrskem s jednou kandidátkou. Ta by měla jednoho jediného lídra a dalších 199 míst za ním. Do sněmovny by se dostaly všechny strany, které přeskočí laťku pěti procent.

Do uzávěrky tohoto vydání Týdeníku Echo nebyl jasný výsledek. Už bez něj se ale dá rozebírat, jak by nový volební systém mohl ovlivnit výsledky parlamentních voleb. To vůbec není jednoznačné. Čistě teoreticky by měla být změna výhodná pro strany se slabší podporou, které současný systém proti těm silnějším znevýhodňuje. Na zisk poslaneckého mandátu potřebují víc hlasů než ty silnější. Padlo by také kvorum pro koalice, kdy se s každou další stranou zvyšuje laťka, kterou musí koalice přeskočit. U koalice dvou stran je to deset procent. Ve třech už patnáct. Čistě teoreticky by měla změna nahrávat těm aktuálně nejslabším, kteří balancují na hraně vstupu do Poslanecké sněmovny. Především vládním sociálním demokratům a komunistům.

Oslabovat by čistě teoreticky měla Andreje Babiše a Piráty. Aktuálně nejsilnější strany. V původním systému by matematicky při současné podpoře získaly víc hlasů, než kdyby celá Česká republika byla jediným volebním okrskem. To je čistá politologická teorie. Koalice by zároveň mohly kandidovat s větším klidem. Na druhé straně ale budou strany na hraně pěti procent méně motivovány, aby v koalicích setrvávaly. To se týká především lidovců a TOP 09, které aktuálně chtějí kandidovat v koalici K3 spolu s ODS. V druhé koalici Pirátů a STAN mohou být motivace jiné. Podpora Starostů se nyní točí kolem deseti procent. Na rozdíl od dvou slabších stran koalice K3 nejsou v akutním ohrožení, že by mohli zůstat mimo sněmovnu. V koalici s Piráty mají ale větší šanci, že porazí Andreje Babiše a vyjdou z voleb jako vítěz. Větší riziko rozpadu je po zásahu Ústavního soudu u koalice K3.

Nový systém s jedním volebním okrskem, a tím pádem jedním jediným lídrem by byl výhodný pro strany se silnými osobnostmi v čele bez většího množství dalších výrazných figur. Přestože to papírově může vypadat jinak, mohl by pomoci Andreji Babišovi. Nemusel by totiž v personální nouzi hledat žádné krajské lídry. Celou kampaň pojede na svou tvář. On bude chodit do všech debat a za sebe naskládá desítky nevýrazných tváří, které nikoho nebudou moc zajímat. Podobný efekt se může odehrát s výrazným Ivanem Bartošem u Pirátů. Tomio Okamura už si v zákulisí nová pravidla pochvaluje. Všude bude vidět a slyšet jen on a nebudou mu projekt bořit různí zoufalci, kteří jako krajští lídři byli zbytečně ve světle kamer. Nevýhodná může být naopak jedna kandidátka pro strany s nepříliš výraznými lídry Petrem Fialou a Janem Hamáčkem, které mají naopak v regionech některé výrazné osobnosti, jež by jim při krajských kandidátkách mohly pomoci k lepším výsledkům.