Žije v Praze, poprvé publikoval v Kritické příloze Revolver Revue, pracoval v Lidových novinách, české sekci BBC, časopise Týden, opět v Lidových novinách, nyní v Echo24.cz. Od roku 1990 je příležitostným DJ na pražském Rádiu 1. V roce 2010 měl premiéru film Pouta podle jeho scénáře, na podzim 2013 vyšla jeho prozaická prvotina Mondschein, jeho druhou realizovanou předlohou by se letos na podzim měl stát snímek Místa.
Britský film Nejtemnější hodina režiséra Joea Wrighta jako kdyby měl velkými písmeny napsáno „Oscar‘“ přes každé okénko. Forma uměřená, poselství ušlechtilé, velký herec v něm představuje velkou postavu ve velkém okamžiku historie.
Všechno jde, zdá se, jak po másle. Vláda Andreje Babiše sice na první pokus ve sněmovně důvěru nezíská, sociální demokraté už ale dali najevo, že o místa v druhém Babišově kabinetu stojí
Přicházející prezidentské volby jsou jistým způsobem matoucí. Jde v nich o hodně, někomu by se mohlo zdát, že skoro o všechno.
Média po celém světě s gustem citují pasáže z knihy novináře Michaela Wolffa Oheň a zuřivost, která popisuje první rok Trumpovy administrativy.
Kdyby si někdo před třiceti roky vsadil, že se Shane McGowan dožije šedesátky, dostal by asi hodně a hodně dobrý kurz. A teď by se z něj stal boháč. Na Boží hod vánoční se to totiž stalo – irský zpěvák a bouřlivák dovršil šestou dekádu pobytu na této Zemi. Na koncertu, který pro něj při té příležitosti uspořádali v Dublinu, se střídaly hvězdy od Nicka Cavea po Johnnyho Deppa.
V lednu bude mít v českých kinech premiéru ruský film Nemilovaní režiséra Andreje Zvjaginceva, je to mimořádné dílo (tím nemyslím nutně po všech stránkách dokonalé). Film o našich časech, a přitom nejenom pro naše časy vyzařuje až totální a chladnou autorovu kontrolu, ale zároveň v něm pulzuje prudká emoce, dá se v něm vidět intimní drama i přímočará alegorie dnešního Ruska, v něčem i světa.
Samostatná Česká republika má za sebou čtvrt století samostatné existence, Československo je už pětadvacet let passé.
Jednu věc se prezidentu Zemanovi a jeho týmu sluší přiznat – schopnost „zarámovat“ veřejnou debatu tak, jak potřebují.
Mohla z toho být taková až vánoční historka. Jedenáctiletého kluka Keatona Jonese z amerického státu Tennessee ve škole šikanovali spolužáci, smáli se mu, že je ošklivý, má velký nos, že s ním nikdo nechce kamarádit. Někdo ho polil mlékem. Ze školy ho vyzvedávala matka Kimberly Jonesová, stěžoval si jí a rozplakal se při tom, vyptávala se ho, co se ve škole stalo, natáčela si jeho odpovědi na mobil.
Dění, které odstartovala aféra kolem hollywoodského producenta Harveyho Weinsteina a následné kampaně #metoo, je jaksi divácky vděčné.
Kauza Čapí hnízdo je pro šéfa ANO Andreje Babiše dvojí problém – politický a právní.
Dopustil jsem se na tomto místě onehdy názoru, že to může být jistým způsobem dobré, stane-li se předsedou sněmovního výboru pro dohled nad Generální inspekcí bezpečnostních sborů komunista Zdeněk Ondráček.
Konec roku se má za příhodný čas k bilancování, letos to navíc má i další opodstatnění – přihodilo se toho docela dost. Motivován pracovní poradou a s hlavou plnou dalekosáhlých myšlenek se sešel komentátorský tým Týdeníku Echo, aby se v dění posledních dvanácti měsíců společně pokusil nějak vyznat. Snahu moderovat výměnu názorů projevoval Ondřej Štindl, debatovali Lenka Zlámalová, Petr Holub, Jiří Peňás, Daniel Kaiser a šéfredaktor Týdeníku Echo Dalibor Balšínek.
Image firem, které provozují sociální sítě, prochází docela zásadní proměnou – stali se z nich velcí padouši dnešních časů.
O dánském filmu Thomase Vinterberga Hon jsem poslední dobou často četl jako o svým způsobem prorockém, předznamenal prý atmosféru honu na čarodějnice, respektive na čaroděje, muže obviněné z nějakého sexuálního deliktu nebo prohřešku, kteří za něj pykají, aniž by měli efektivní možnost se bránit.
V závěrečných fázích podnikových vánočních večírků a podobných sešlostí se často diskutuje otázka, zda je možné pevné přátelství mezi mužem a ženou, aniž by směřovalo k sexu. Názory na to se různí a bývají dost silné. Společná deska známé australské písničkářky Courtney Barnettové a Američana Kurta Vilea Lotta Sea Lice naznačuje, že by to možné být mohlo.
Je ale otázka, jak dlouho se dá to obecné mlčení v SPD vynucovat.
Zemřel český ekonom a politik Tomáš Ježek, na zprávu o jeho skonu reagovali s lítostí i lidé, kteří k němu měli ideově daleko. Docela pochopitelně.
Novináři žijí v přesvědčení, že jsou schopni rozpoznat, co je důležité a co ne, co jsou jenom nějaké lapače krátkodobé pozornosti, pěna dní a podobně.
Možná ještě existují lidé, kteří blízké k Vánocům obdarovávají hudebními nosiči. A jistě je dost lidí, kteří čas od času cítí potřebu poslechnout si něco nového. Oběma skupinám vycházíme vstříc osobním výběrem redaktora Týdeníku Echo Ondřeje Štindla z nahrávek, které se objevily v posledních měsících. Primární orientace na skupinu životem trochu omlácených padesátníků je samozřejmostí.
Předsedou sněmovního výboru nad Generální inspekcí ozbrojených složek (GIBS) se stal komunistický poslanec Ondráček, někdejší příslušník pohotovostního pluku VB, který zasahoval během Palachova týdne.
Stane-li se seriál velice úspěšným, může ho to vystavit nebezpečí. Produkční společnost a někdy i autoři mohou mít sklon protahovat ho do nekonečna nebo přinejmenším daleko za hranici únosnosti, kde se z díla kdysi třeba docela zábavného stane jen otravná a čím dál hůře zvládaná rutina.
Seriál Simpsonovi se vysílá už přes čtvrtstoletí a sledují ho stamiliony lidí. Pro mnoho těch mladších z nich se stal jakýmsi sice drobným, ale pevným bodem existence, věcí, která se ve světě nemění.
Bezvýznamný muž, jenž definoval epochu. Ikonický vrahoun, který nikoho nezabil. Přihlouplý blábolil a temný prorok, jehož duch, bohužel, kráčí dál. Po šestačtyřiceti letech věznění zemřel předminulou neděli Charles Manson (83), muž, který – slovy spisovatelky Joan Didionové – zabil šedesátá léta, podle jiných zas odhalil dřív skrytou temnou stranu.
Členstvo pirátů se bude moci přes víkend zapojit do internetového hlasování, rozhodovat se bude o tom, jestli v předsednictvu strany zůstane Jakub Michálek, předseda poslaneckého klubu.
Ještě pořád neskončilo to povolební mezidobí, v němž je jasné, že se něco mění, cosi starého skončilo, že začíná nějaká nová realita.
Tradiční demokratické strany by měly „spolknout kaktus“ a jít do vlády s volebním vítězem, hnutím ANO, nebo aspoň vznik takového kabinetu umožnit.
Wabi Daněk umřel v listopadu, svádí to k sentimentálním výlevům. Autor Písně, co mě učil listopad, odešel zrovna v tenhle měsíc. A listopad v té skladbě skutečně představuje nějakou předzvěst, která se ozývá i uprostřed léta, někde tam je. Tiše a neustále přítomná, jako vědomí smrti v čase jara života.
V anglosaské publicistice se často používá termín „new normal“, označuje se jím jev nebo situace dříve nemyslitelná, která se ale po nějakém vývojovém přelomu stala běžnou a měla by jako taková být brána.
Publikum v mnoha zemích fascinovaně sleduje, jak v Hollywoodu vycházejí na světlo různé sexuální prohřešky známých herců, producentů a režisérů. Co začalo odhaleními vyděračských a predátorských praktik významného a mocného producenta Harveyho Weinsteina, pokračuje dál, přičemž v některých případech se probírají prohřešky spornější povahy.
