Předsedou sněmovního výboru nad Generální inspekcí ozbrojených složek (GIBS) se stal komunistický poslanec Ondráček, někdejší příslušník pohotovostního pluku VB, který zasahoval proti demonstrantům během Palachova týdne v lednu 1989. O své zkušenosti z toho nasazení pan Ondráček tehdy promluvil do komunistické televize, což se mu po letech trochu (nijak zvlášť) vymstilo. O jeho angažmá na sklonku normalizace se ví, jeho kariérnímu postupu to ovšem nijak zvlášť neškodí. Až teď – Ondráčkovo zvolení kritizovali opoziční politici, prezidentský kandidát Michal Horáček, a dokonce i Andrej Babiš a hnutí ANO – vyzvali své partnery z KSČM, aby výběr pana Ondráčka ještě zvážili.

Jeden by skoro doufal, že soudruzi si budou stát za svým. Anebo přesněji. Samozřejmě má výběr poslance Ondráčka právě do této funkce značný symbolický význam. GIBS mimo jiné řeší i stížnosti na zneužívání policejních pravomocí. Teď by na práci inspekce měl dohlížet člověk, který má na poli policejní zvůle z mládí zkušenosti. Absurdní, ve vztahu k realitě současného Česka ale výstižné.

Třeba se stane, že Babiš svoje partnery přesvědčí a komunisté poslance Ondráčka skutečně vymění za někoho jiného. Teď se na to sice zrovna příznivě netváří, šéf poslaneckého klubu KSČM Kováčik pobouřeně sdělil, že jeho strana nikdy nekádrovala a kádrovat nebude, ale nakonec si třeba dají říct. Má tohle snad být nějaký happy end? Místo jednoho soudruha se předsedou stane soudruh jiný. Jejich postoje pravděpodobně budou velmi podobné, akorát to nebude tolik tlouci do očí. Jistě, nebude už to všechno mít tak jasné kontury, bude to vypadat tak nějak normálněji.

Právě – proč by mělo mít současné dění v politice tenký nátěr normality? Proč by měli Andrej Babiš a jeho hnutí před veřejností působit jako ti rozumní, kteří zabraňují nejhorším excesům, moudře zařídili, aby místo poslance Ondráčka hlídačům GIBS předsedal nějaký jiný komunista? Rozdělování funkcí ve sněmovně přináší veřejnosti nějaké jasné sdělení. A vlastně je dobře, zůstane-li to sdělení formulováno tak zřetelně a jasně, jako když je do funkce související s bezpečností jmenován člověk, který v čase pozdní normalizace rozháněl demonstranty. Jestli ho nakonec vymění, na významu, poselství to nic nezmění, bude jen slyšet trochu zahuhlaně, jako kdyby si někdo na poslední chvíli dal před ústa kapesník.