Ondřej Štindl

/

Žije v Praze, poprvé publikoval v Kritické příloze Revolver Revue, pracoval v Lidových novinách, české sekci BBC, časopise Týden, opět v Lidových novinách, nyní v Echo24.cz. Od roku 1990 je příležitostným DJ na pražském Rádiu 1. V roce 2010 měl premiéru film Pouta podle jeho scénáře, na podzim 2013 vyšla jeho prozaická prvotina Mondschein, jeho druhou realizovanou předlohou by se letos na podzim měl stát snímek Místa.

Články autora

Lidé s vulvou i penisem PRO

Nejprobíranějšími osobnostmi byli aspoň v mé bublině pánové Jószef Szájer, maďarský europoslanec za vládní stranu FIDESZ, a Mikuláš Minář. První z nich kvůli tomu, že byl v Bruselu přistižen na homosexuálních orgiích, přesněji řečeno při ne úplně zdařilém pokusu o útěk z nich. Policie proti nim zasahovala kvůli porušení pravidel sociálního kontaktu v době pandemie, k němuž – dle dostupných zpráv soudě – vskutku došlo, jinak by to pro účastníky taky bylo dost smutné a jejich večer by se dal považovat za zmarněný.

Slavný filmař si zoufá. Právem

Pro filmaře je ale kino důležité ještě z jednoho důvodu – může čekat, že diváci tam při sledování díla, které ho třeba stálo pár roků práce, některé věci dělat nebudou, že je bude mít jistým způsobem pod kontrolou.

Odlet „kosmického draka“

V šedesáti letech zemřel fotbalista Diego Maradona; moje bublina, v níž jsou disproporčně zastoupeni pánové plus minus mého věku, to zaznamenala velice silně. A ukázalo se v tom mimo jiné, jak smrt mění perspektivu, jíž člověk nahlíží na životy druhých. Nedělo se tak, myslím, jenom kvůli zásadě „o mrtvých jen dobré“.

Schyluje se k dalšímu boji o Českou televizi?

Kolem České televize začíná být zase živo. Postarala se o to Rada ČT, jejíž složení se letos obměnilo a noví členové veřejnoprávní televizi vnímají dost kriticky. Nečekaně a rychle odvolala svou dozorčí komisi, tedy poradní orgán, jenž pro radu připravuje podklady a analýzy. Vzbudilo to značný rozruch, nejenom proto, že se rada podle právních analýz rozhodla protiprávně. Někteří kritici jejího postupu v tom vidí projev snahy dosáhnout odvolání ředitele ČT Petra Dvořáka.

První a dysfunkční rodina

Mnoho diváků po celém světě minulý týden pro jednou ocenilo koronavirové restrikce – bylo díky nim snazší najít si prací nerušených deset hodin na sledování čtvrté sezony britského seriálu Koruna. Nejdražšího britského televizního projektu v dějinách, který postupně zachycuje vládu královny Alžběty II. od jejího nástupu do časů blízkých současnosti (děj závěrečné šesté sezony má končit někdy na začátku tohoto století).

Živé desky pro časy bez koncertů

S výjimkou letní „pauzy“ v pandemii, kdy člověk mohl vidět vystoupení zdejších kapel, přinesl stísněný letošní rok i absenci větších koncertů. Jsou lidé, kterým to chybí – třeba já, až mě někdy překvapuje, jak moc (nepatřím mezi ty nejsvědomitější návštěvníky). Tenhle abstinenční syndrom mohou zmírnit dvě čerstvě vydané koncertní nahrávky, první z nich zachycuje kapelu na vrcholu sil, zprostředkovává ducha, suverenitu a náladu jejího živého hraní.

Barack Obama „predátorem“

Někdejší americký prezident Barack Obama vždycky působil jako „slušňák“, muž založený spíš intelektuálně a racionálně, od něhož se nedá moc čekat, že by podléhal pudovým impulzům. V čerstvě vydaných pamětech ale vyjevil svou skrytou pravou tvář – tvář sexuálního predátora. Aspoň se tak domnívá část pokrokových amerických uživatelů Twitteru.

Žádný kulturní blitzkrieg

Americké prezidentské volby byly vnímány jako klíčový střet pro další vývoj kulturní války, možná měly být dokonce jejím Stalingradem (nebudu zabrušovat do tématu, kdo je v té analogii Žukov a kdo Paulus). Jaký je ale skutečný význam proběhnuvších voleb pro ten kulturní (hodnotový) střet, jenž se na současném Západě vede a jistě bude vést dál? Co vyhráli vítězové a co ztratili poražení?

Zeman (major) věčně aktuální

Nějak se mi to zase přihodilo. Zase se v téhle rubrice budu zabývat twitterovým účtem Jiřího Ovčáčka, navíc věcí, která může někomu připadat dost marginální, vidím v ní ale symptom nějakého pozoruhodného posunu. Prezidentův mluvčí chtěl vyjádřit názor, že Česká televize věnovala zbytečně velkou pozornost příjezdu Miloše Zemana na zasedání Poslanecké sněmovny, kde prezident mluvil o rozpočtu, a s přehnaně velkou péčí zaznamenávala obtíže, které měl při vystupování z auta. Pobouřený status uzavřel větou: „Na Kavkách se jistě tvářili slastně jako prof. Braun v Majorovi Zemanovi.“

Ďábelský plán, kam se podíváš

Americký novinář Michael Tracey, když zjistil, že Donald Trump retweetoval jeho povolební analýzu, napsal: „Upřímně řečeno. Jestli náš nejoblíbenější prezident má čas vysedávat a retweetovat mě, tak se jeho plán fašistického převratu nemůže vyvíjet dobře.“

Borat hladí po srsti

Nových filmů je letos pomálu, pomalu každá premiéra proto poutá až nepřiměřenou pozornost, zvlášť v situaci, kdy se uvedení většiny těch důležitých snímků odkládá na lepší časy. O to větší zájem může přitáhnout film, o jehož vzniku se toho dopředu moc nevědělo a který by přitom zajímal široké publikum i v časech normálního kinematografického provozu. Navíc je to dílo, které reflektuje tu nejsoučasnější současnost včetně pandemie koronaviru a amerických voleb.

Festival demokracie na internetu

Ne zrovna inspirovaní autoři mívají ve volebním čase potřebu podotknout, že „volby jsou svátek demokracie“. V tom případě byly skončivší (nebo jak se to vezme) americké prezidentské volby nikoli pouhým svátkem, ale přímo festivalem demokracie, něco jako karneval v Riu mezi maškarními bály.

Předpisově provedená sága

Španělský seriál Vlast je příkladem solidně provedeného „prestižního projektu“. Adaptace mimořádně úspěšného románu Ferdinanda Aramburua seznamuje publikum s méně známou historií, činí tak ale způsobem velice vstřícným, ukazuje ji zdola, optikou nikoli těch, kdo dějiny tvoří, ale lidí, kteří jimi jsou vlečeni. Zároveň jsou ale na Vlasti znát i limity podobného stylu vyprávění, které v zájmu snadné stravitelnosti dělá tu historii trochu moc úhlednou.

Normální trampoty mladých géniů

K charakteristikám dneška má patřit i vysoký stupeň generačního neporozumění, především mezi akademicky orientovanou mládeží (v širším slova smyslu) a vrstvou jejích rodičů. Přes tu propast jako kdyby jedna strana viděla jenom „boomery“ neodpovědně ničící zeměkouli a ani v nejmenším nechápající současný svět a způsob, jakým ho ti mladší vnímají, ta druhá zas může vnímat nevděčnost generace nedoceňující možnosti, jichž se jí dostalo.

Životy zaznamenané a zmařené

V časech lockdownu logicky stoupá využití streamovacích služeb, hodně lidí si potřebuje trochu zpříjemnit vlekoucí se čas. Dokumentární film Americká vražda: rodina odvedle k účelu zpříjemňování čehokoli není zrovna vhodný. Dokonce bych si ani netroufl tvrdit, že to je film dobrý. Ale v hlavě uvázne, ještě hodiny po zhlédnutí v ní může tropit neplechu.

Pánové v potížích

Události jsou zase jednou v poklusu, kdo chvíli stál, stojí opodál a tak. Ve chvíli, kdy píšu tyto řádky, je Roman Prymula ještě stále ministrem zdravotnictví, ale zbývají mu už jenom minuty, šikmá plocha pod jeho nohama se změnila v kolmou, možná to po dokončení tohoto textu zase bude jinak – v tom případě ho berte jako svědectví o jednom krátkém a historicky už uzavřeném období. Na sociálních sítích je kolem toho pochopitelně šrumec.

Ministryně dští síru, poradce se upisuje ďáblu

Ministryně sociálních věcí Michaela Maláčová promluvila o svém šéfovi, premiéru Andreji Babišovi slovy vskutku nehledanými. Stalo se tak v konverzaci se štábem České televize, který připravoval pořad 168 hodin. Ministryně se údajně domnívala, že mluví mimo záznam. A ve vysílání se její slova o předsedovi vlády objevila. Debata se rozproudila i mezi novináři, někteří považovali jednání kolegů z ČT za ohrožující.

Volání po důvěře v nedůvěřivé době

Před zraky zdejšího publika v posledních dnech defilovali vysocí představitelé státu s podobným poselstvím - apely na odpovědné chování a důvěru, ne nutně v ně osobně, ale v to, že jejich vzkaz je míněn vážně a je reakcí na reálnou hrozbu: tohle nám, prosíme, věřte, jinak to s námi může špatně dopadnout. Apelovat na důvěru v situaci šířící se nákazy je věc srozumitelná a asi i nutná, společnost obecně potřebuje důvěru, aby mohla fungovat, zvlášť silně pak v časech krize, kdy se situace vymkne normálu.

Novější články Starší články