Moderátor České televize se ocitl ve středu kontroverze – v něčem zvláštní a v něčem typické. Zaměřili se na něj lidé pracovně či jinak blízcí Hradu, tamní kancléř Vratislav Mynář si na Železného stěžoval v dopise pro Českou televizi. Důvodem byl moderátorův twitterový status: „To je jmen za poslední léta: HELENA, FRANTA, MIREK, RONY… kdejaký MISTR úpadkového žánru, béčkový HUDEBNÍK či (letos) trapný KOMIK. Už nejsem žádný KADET, abych dělal, že to nevidím, koukal do OBLAK a tvářil se, že mi ten HOUF nevadí. Vadí.

Ale 28. říjen si nedám kazit.“ Pro jistotu: ta verzálkami psaná substantiva jsou krycí jména lidí, kteří byli v posledních letech (včetně letoška) vyznamenáni bez ohledu na to, že kdysi byli agenty Státní bezpečnosti. Ta souvislost zjevně unikla kancléři Mynářovi, protože použití slova „mistr“ chápal jako „zjevný útok na Karla Gotta“, Železný je ovšem užil jako krycí jméno Ladislava Štaidla. Vít Novák z hradního tiskového odboru v souvislosti s Železným mluvil o neuvěřitelném lidském zklamání. „Nedokážu pochopit, jak neurvale se vyjádřil na adresu umělců moderátor Jakub Železný. Nositelé státních vyznamenání České republiky jsou lidé mnohdy o jednu či dvě generace starší než pan Železný, lidé, kteří této zemi něco odevzdali a mnoho toho dokázali.“

Je to samozřejmě bizarní a účelová kauza, v níž nejde ani tolik o věc samu, ta je jenom prostředkem k udržování politického tlaku na ČT. Dejme ale tomu, že to tak není, že ten spor má skutečně nějaké věcné jádro. Od novinářů z České televize se očekává, že budou na obrazovce vystupovat plus minus neutrálně, nebudou stranit jedné partaji proti jiné, vládě proti opozici nebo naopak. Neznamená to ale, že musejí být nutně neutrální úplně ve všem včetně věcí jakéhosi společného základu, které společnost považuje za nesporné, stojí na nich, jsou hodnotami sdílenými přes hranice politického či jiného rozdělení. Asi ani pan Mynář by po Železném nechtěl, aby zachovával neutralitu v debatě o tom, je-li dobré, či špatné krást. A spor mezi Hradem a Jakubem Železným se tedy vede nakonec o to, jestli mezi ty sdílené hodnoty současného Česka patří i přesvědčení, že podepsat závazek Státní bezpečnosti bylo lidské selhání (někdy třeba vysvětlitelné či v nějaké míře pochopitelné). A přesvědčení, že to tak je, skutečně patřilo k jakýmsi morálním axiomům porevolučních let. Je svým způsobem užitečné, když dá Hrad takhle jasně najevo, že tahle shoda je už minulostí, že tolerovat někomu jeho dávné agentství se vejde do dobrých mravů, jak je chápou současné politické špičky, kdežto upozornit na ně je „neuvěřitelné lidské selhání“.

A ještě jednou k vystupování lidí z veřejnoprávních sdělovacích prostředků. Nedávno jmenovaný generální ředitel BBC Tim Davie má ambici změnit image stanice, která podle některých kritiků rezignovala na tradiční chápání nestrannosti a namísto toho prosazuje morální a politické hodnoty, řekněme, městských liberálů. Krokem k tomu mají být i nové směrnice, které pro pracovníky stanice nestranné vystupování nově definují. Lidem z BBC mimo jiné zapovídají tzv. „virtue signaling“, volně se to dá přeložit jako stavění vlastní ctnosti na odiv, třeba tím, že dávám velmi okatým způsobem najevo podporu nějaké „správné kauze“, přičemž smyslem takového jednání není ani tak podpora toho či onoho jako „signalizace“ ostatním podobně smýšlejícím: patřím k vám, k ctnostným. Ano, virtue signaling je značně protivná tendence a veřejné debata v některých zemích jí je skutečně zamořena až paralyzována. Takové chování je ale dost těžké zakázat a ten zákaz začlenit do dokumentu, jehož dodržování by mělo být vymáhatelné, třeba i pracovněprávním způsobem. Virtue signaling jistě existuje, stejně jako třeba pokrytectví. Podobně jako pokrytectví je ale nemožné ho z úřední moci zakázat, také proto, že se těžko prokazuje, hranice, kde začíná, je vždycky věcí interpretace. Aby se virtue signaling prokázal, muselo by se vážit, co se vážit moc nedá: lidské city a afekty, jejich upřímnost a tak dál. Ne všechno, co existuje, je možné právně regulovat a vymezovat.