Narodil se v roce 1963, Pražák. Studoval češtinu a angličtinu na FF UK. Koncem 80. let přispíval do samizdatové Revolver revue, od roku 1990 novinář - Respekt, Český deník, Lidové noviny, MF Dnes, nejdéle, od roku 2006 do roku 2013, v Lidových novinách. Novinářskou kariéru přerušil v letech 1997-2000, kdy byl tiskovým tajemníkem na velvyslanectví ČR ve Washingtonu. Překládal z angličtiny (Malcolm Gladwell, Niall Ferguson).
Každodenní ruská korupce, jež se nevyhýbá ani tajným službám, se postarala už o několik pamětihodných provalů. Například když v roce 2018 nezávislí pátrači paralelně s britskými orgány zjistili totožnost agentů GRU, kteří provedli útok na Sergeje Skripala v Salisbury. Nedávno pak, když se Andrejovi Navalnému podařilo v roli vysokého aparátčíka rozpovídat jednoho z agentů FSB, který se podílel na jeho otrávení v Tomsku.
Každoročně se koncem roku vyhlašují slova roku – nové nebo nově použité výrazy, které dění uplynulých měsíců uvedlo v život. Možná by stálo za to zkusit to z opačného konce a vyhlašovat výrazy, jež by bylo na čase definitivně stáhnout z oběhu. Ne ty, které upadají v zapomnění, ale ty, které jsou živé až až, jen je dění v posledním roce usvědčilo z nepatřičnosti a z nepoužitelnosti. Kandidátem, pro něhož čas opravdu nazrál, je „jednadvacáté století“.
Když byla zvolena nová Rada České televize, někteří komentátoři správně odhadli, že největší emoce sice budí Hana Lipovská a Luboš Xaver Veselý, ale bude to méně nápadný Pavel Matocha, kdo nakonec vezme Radu do ruky.
Nedělní tisková konference Andreje Babiše byla koncentrovanou ukázkou slabin mikromanagementu, metody vládnutí, kterou si premiér oblíbil, či spíš jediné metody, kterou umí. Dává mu to smysl – vždyť je zkušený manažer. Už od počátku jeho působení v exekutivě je to jeho univerzální argument, jímž odpovídá na jakoukoli kritiku: vy jste nikdy neřídil tak velkou organizaci jako já, tak mlčte.
Ve sněmovně by se v průběhu této schůze měl konečně po letech dostat na stůl pirátský návrh legalizující domácí pěstování marihuany. I když stranu nikdo dnes nemůže obviňovat, že by toto bylo to jediné, o co jí jde, zůstává tato iniciativa pro Piráty symbolická a důležitá. Mimo jiné tím, že žádná jiná strana nic takového v programu nemá, a Pirátům tak obstarává jednu voličskou skupinu navíc.
Historie se opakuje, poprvé jako fraška, podruhé jako LARP – jak kdosi nedávno přetvořil oblíbený Marxův výrok. A skutečně i na naší veřejné scéně můžeme v poslední době zaznamenat podivný pocit, jako by před námi defilovali zombies. Někteří už jsou světem nemrtvých přetvořeni do neurčitých, přibližných typů, u jiných pod potrhanou pokožkou jasně rozeznáváme konkrétní osobnost.
Kdo je nejsvobodnější veřejný činitel v České republice? Jsou dva, guvernér centrální banky a předseda Ústavního soudu. Oba stojí v čele samostatných větví státní moci (ČNB tak nebývá označována, ale ústava jí fakticky toto postavení dává). Oba jsou ze svých vysokých funkcí prakticky neodvolatelní; zároveň je jejich funkční období omezeno, takže si případným taktizováním mohou vysloužit maximálně dvě, ale ne víc.
Číst si o přežívajícím primitivismu a předsudcích v zaostalých oblastech světa patří k drobným neřestem, jež nám nikdy nezevšední. Jsme koneckonců děti osvícenství, projektu osvobození lidstva od nadvlády předsudků, pověr, tmy nerozumu. Jak člověka třeba pobaví reportáž o tom, že ve Středoafrické republice tvoří až padesát procent případů, které tamní justice řeší, obvinění z čarodějnictví.
Barack Obama dal perfektně načasovaný rozhovor – není lepšího kontrastu než minulý prezident vyrovnaně, poučeně a rozvážně komentující svět, zatímco se jeho nástupce zmítá v hysterických rétorických křečích a utíká před porážkou do fantazie. Rozhovor, který vyšel v časopise The Atlantic, je možná nejzajímavější svými pasážemi o kultuře.
Nyní progresivisté s velkým nadšením zaznamenali, že Biden prý chystá odpuštění části studentských půjček. Vedle zdravotnictví jen málo témat tolik vzrušuje aktivistickou levici jako toto
V závěru americké volební kampaně začaly sociální sítě s čím dál větší frekvencí opatřovat posty prezidenta Trumpa a jemu blízkých lidí varovnými cedulkami ve smyslu, že tento post obsahuje neověřené nebo nepravdivé informace. V televizích se tato sdělení začala objevovat v „chyronech“ (takových těch páskách na dolní straně obrazovky, kde běží text). Nejvíc však veřejnost zaujalo, když některé zpravodajské stanice krátce po začátku prezidentovy čtvrteční tiskové konference ustřihly její přímý přenos s tím, že prezident šíří lži.
V průběhu Trumpova úřadování se více než kdy jindy stalo z Ameriky projekční plátno, na něž si Evropané promítali své fantastické obrazy, a to nejen Ameriky, ale i sebe samých. Tak například jeden z předních komentátorů Financial Times Gideon Rachman v říjnu na Twitteru ocenil, že premiér Boris Johnson vydal proklamaci k měsíci černošské historie.
V době uzávěrky je docela dobře možné, že se příštím americkým prezidentem stane Joe Biden, stejně jako Donald Trump. Ale to se podle předpovědí většiny těch, kteří se tím autoritativně zabývají, vůbec nemělo stát.
Třídílný seriál České televize Herec, který skončil minulou neděli, je myslím neobvyklý v české produkci tím, že se nesnaží být morálně úhledný. V tomto smyslu je taky zajímavým střípkem k vyvíjejícímu se chápání našich padesátých let. Ti, kdo si stěžují, že to je zase další kousek o tom, jak ta doba byla zlá, a že už je na čase „začít vyprávět komplexnější příběhy“, nepostřehli, že se zde právě toto trochu děje.
Podle všech ukazatelů platných ve starých dobrých časech se novým americkým prezidentem stane Joe Biden. Jenže v minulých volbách v roce 2016 Donald Trump všechny konvenční zásady popřel. A tak analytici letos počítají s „faktorem X“ – s tím, že v jejich analytických nástrojích může být něco špatně, i když nevědí co.
Vládní tým působil na včerejší tiskové konferenci, jako by představitelé nějaké kolaborantské vlády vykonávali příkazy okupační moci a vypadli z rolí. Tak vystrašení byli z opatření, která oznamovali, tak neochotní byli obhajovat jejich logiku a hlásit se ke svým minulým rozhodnutím. Co by bylo lepší?
Soudkyně Amy Coney Barrettová byla mezi těmi, z nichž prezident Trump vybíral, když navrhoval soudce Nejvyššího soudu minule, v roce 2018. Nakonec dal přednost soudci Kavanaughovi, prý i proto, že podle názoru některých vlivných senátorů mělo být jeho schvalování v Senátu hladší než u výrazně křesťansky orientované Barrettové. Ta předpověď tedy moc nevyšla.
Ministr Prymula se svými opatřeními naráží, a to s každým jinak. Když omezil muzikály a hudební výchovu, snad milion lidí si sborově vzpomněl na verše Karla Kryla o zemi, „kde zakázali zpívat“. Někdy zřejmě Prymula vyhrožuje – třeba když nadhodí opatření, která „umožní, aby ti lidé se nenakazili v domácích podmínkách. Pokud toho budou chtít využít“. A někdy vypustí pokusný balonek. Třeba když minulý týden ve sněmovně přišel s tím, že by se lidé mohli zapisovat v restauracích. Proti tomu se zvedla okamžitá vlna opozičního odporu, premiér to označil za nesmysl a Prymula rychle ustoupil.
Včerejší debata měla babišovskou úroveň. Nebo spíš horší – Babiš přece jen zpravidla nechá novináře doříct otázku a často i předřečníka domluvit.
V posledních dnech můžete v USA zaznamenat několik kroků státních úřadů, které lze charakterizovat jako trolling. Trolling na internetu znamená komunikaci, jejímž skutečným cílem je někoho vytočit, a to bez ohledu na nominální obsah dané komunikace. Dobrý troll zahřeje srdce souvěrců. Ale dokáže něco víc například ve vládě?
Když dnes chcete říct, že Donald Trump je pro demokracii nebezpečný, ale netroufáte si přímo říct, že je diktátor nebo fašista, tak řeknete, že ruší institucionální normy. Popisuje to jeho chování, když třeba otevřeně kritizuje nezávislou centrální banku, odmítá zveřejnit svá daňová přiznání, obklopuje se v úřadě členy rodiny a dělá jiné věci, které žádný zákon přímo nezakazuje, ale dosud se považovaly za nepatřičné. Tak zní časté obvinění.
O co šlo? Woodward to umístil hned do prologu knihy. Odhalení – obvinění – zní, že Trump toho o nebezpečí čínské chřipky věděl víc a dřív, než jak dával veřejně najevo. Sekundárně se pak disputovalo o etice samotného Woodwarda.
V dnešní debatě o naší moderní historii vzniká dojem, že socialismus, až na represe, vlastně velké části obyvatelstva aspoň částečně padl. Diktaturu samozřejmě nikdo nehájí, ale že český národ je převážně levicový, to vyčíst lze, občas to i někdo tak výslovně řekne, aniž narazí na odpor. A je pravda, že pro to můžeme nalézt doklady i mimo oficiální komunistické nebo revizionistické podání, ve sféře disentu, kde i ti, kteří se přímo nerekrutovali z reformněkomunistických kruhů, přirozeně tíhli k levicovému světu ve svém uvažování i ve svých kontaktech.
Už na jaře, když rozjela první záchranné programy v pandemii a přes noc naučila sebe a nás žít se schodkem pět set miliard, říkala ministryně Schillerová, že teď není doba na hledání kompenzujících škrtů ve vládních výdajích.
Ale k čemu nám to bude, tedy kromě dobrého pocitu? Přiznám se, že k tomu všemu mám trochu skeptický postoj. Celá věc je do značné míry ztracená.
New York je nejmytologizovanější velkoměsto moderního světa. Je jeho éra u konce? Zasadila mu koronavirová epidemie a s ní spojená uzávěra ránu, ze které se nevzpamatuje? Anebo je to jen další v řadě mnoha předpovědí konce, jež se ukázaly předčasné?
Protože hysterie kolem aplikace TikTok pokračuje, stojí za to podívat se na úspěch tohoto invazivního druhu mezi mobilními aplikacemi ještě z jiných stránek, než jak to před týdnem udělal Marian Kechlibar (viz Týdeník Echo č. 34/2020 – pozn. red.). Pozdvižení nezpůsobila jen pohrůžka prezidenta Trumpa. Ta byla neortodoxní zejména v tom, že Trump přišel s tím, že by kupec měl zaplatit americkému ministerstvu financí, jak se říká v byznysu, „finder's fee“, tedy poplatek za to, že dal prodávajícího a kupujícího dohromady.
Umělý rozhovor s Václavem Havlem je vtipný leda bezděčně, tehdy, když o tom neví. Na otázku, zda to trochu nepřeháněl s milenkami, Havel robot odpovídá: „Ne, nic jsem nepřeháněl. Pokud by byly špatné, tak proč bych je měl?“
Nějaké stanovisko Rady ministrů zahraničí k Bělorusku by byl nezbytný začátek pro cokoliv. Ale chyběl. Zablokovalo ho Řecko. Je to studie nefunkčnosti a přímo nebezpečnosti evropské zahraniční politiky v současné podobě.
Matka Kamaly Harrisové byla dcerou vysokého indického státního úředníka a diplomata a vypracovala se na expertku na endokrinologii, která učila na několika univerzitách. Její otec je z Jamajky a je emeritním profesorem ekonomie na Stanfordově univerzitě.
