KOMENTÁŘ

Trumpovo vládnutí jako trolling

KOMENTÁŘ
Trumpovo vládnutí jako trolling

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

V posledních dnech můžete v USA zaznamenat několik kroků státních úřadů, které lze charakterizovat jako trolling. Trolling na internetu znamená komunikaci, jejímž skutečným cílem je někoho vytočit, a to bez ohledu na nominální obsah dané komunikace. Dobrý troll zahřeje srdce souvěrců. Ale dokáže něco víc například ve vládě?

Případ první. Ilhan Omarová, členka Sněmovny reprezentantů a jedna z družiny progresivních političek kolem Alexandrie Ocasio-Cortezové známé jako The Squad, se dostala do USA jako uprchlík ze Somálska. Jedna z progresivistických kampaní, kterou často prosazuje, je zrušení ICE, americké policejní složky, jež má na starosti boj s příhraniční a imigrační kriminalitou včetně deportací ilegálních imigrantů. Rozumí se, že hnutí, jež v zásadě odmítá pojem ilegální imigrant, má na tuto složku spadeno.

Minulý týden začala Omarová agitovat proti chystané deportaci několika desítek Somálců z jejího domovského státu Minnesota, a to konkrétně kvůli nebezpečí, že by mezi nimi mohli být nakažení koronavirem. 19. září odpověděl úřadující ředitel ICE na její dopis způsobem vskutku vyčerpávajícím. Obsahuje podrobný popis kroků, jaké ICE podniká k zajištění toho, aby deportovaní nebyli infekční, ale předesílá ještě další informace. A asi nejsou takové, jaké si Omarová přála slyšet:

„Vážená reprezentantko Omarová, děkuji Vám za Váš dopis ICE z 10. září 2020, v němž vyjadřujete znepokojení nad deportací konkrétní skupiny somálských státních příslušníků.

Tento týden ICE deportovala 39 somálských státních příslušníků, z nichž 36 se v minulosti dopustilo trestných činů. Tyto činy zahrnují vraždu, znásilnění, domácí násilí, násilný útok, sexuální útok, zločiny na dětech, obchod s drogami a spiknutí za účelem pomoci zahraniční teroristické organizaci. Tyto osoby mají bezpočet obětí a představovaly vážnou hrozbu veřejnosti. Níže jsou uvedeny příklady případů z našeho nedávného letu, jež by vám měly poskytnout důvod k tomu, abyste pochválila dobrou práci, kterou ICE odvádí při ochraně amerického lidu včetně lidu státu Minnesota.“

Následuje několik anonymizovaných charakteristik trestné činnosti deportovaných. A podrobný, tříodstavcový popis pravidel pro sledování zdravotního stavu deportovaných. „Ještě jednou Vám děkuji za Váš dopis,“ uzavírá ředitel Tony H. Pham a můžeme předpokládat, že zdvořilostní „upřímně“ (Sincerely) před podpisem tentokrát šlo opravdu od srdce.

Případ druhý, důsažnější. Součástí aktivistického dění na Princetonské univerzitě, jedné z nejvěhlasnějších amerických univerzit, byl třeba červencový otevřený dopis prezidentovi univerzity, v němž asi 350 pedagogů školy z 950 požadovalo nový program boje s rasismem. Mimo jiné v něm požadovali antirasistický trénink, v němž budou účastníci „procházet stadii zranitelnosti, produktivního nepohodlí a reflexe“. Požadovali rovněž, aby barevní učitelé byli placeni více než bílí a měli delší studijní volna, a byli tak odměněni za „neviditelnou práci“, kterou odvádějí coby „mluvčí pro diverzitu“. Nejvíce pozornosti vzbudil požadavek na zřízení výboru, který by posuzoval projevy rasismu, a to i ve výzkumu a publikacích princetonských pedagogů.

Nebýt tohoto posledního požadavku, snad by si vnější svět této akce ani nevšiml; jsou dnes na akademické půdě zcela rutinní. Stejně tak by si asi nikdo nevšiml dopisu univerzitnímu společenství, kterým 2. září prezident univerzity Christopher Eisgruber na iniciativu reagoval. Bylo to obvyklé rituální přijímání bílé viny, jaké se dnes v institucích amerických elit provozuje – slovní salát o tom, jak je Princeton prosáklý rasismem.

Ale všimli si ho na federálním ministerstvu školství. A 16. září poslali prezidentovi Princetonu dopis. Úvodem mu připomínají, že od roku 2013, kdy se stal prezidentem, dostal Princeton 75 milionů dolarů ve federálních grantech a že ty jsou podmíněny dodržováním občanskoprávní legislativy, zejména hlavy VI zákona o občanských právech z roku 1964 ve znění pozdějších předpisů, jež se týká rasové diskriminace. Což prezident univerzity pravidelně při přijímání grantů písemně dosvědčuje. Stejnou záruku poskytuje i uchazečům o studium.

Opět, formalita. Ale „2. září 2020 jste přiznal, že princetonský vzdělávací program byl je rasistický desítky let“, pokračuje dopis a cituje mu příslušné pasáže z jeho projevů. „Vzhledem k tomuto přiznanému rasismu je ministerstvo školství (dále jen „ministerstvo“) znepokojeno možností, že ujištění o nediskriminaci a rovných příležitostech, jež jsou součástí dohod o participaci na programech, jsou nejméně od roku 2013 nepravdivá. Ministerstvo je dále znepokojeno možností, že Princeton věděl nebo měl vědět, že tato ujištění byla nepravdivá ve chvíli, kdy byla učiněna. A konečně je ministerstvo znepokojeno tím, že četná tvrzení o nediskriminaci a rovných příležitostech, jež Princeton činil vůči studentům, rodičům a spotřebitelům na trhu se vzdělanostními tituly, byla nepravdivá, zavádějící a představovala závažné porušení zákonů 20 U.S.C. § 1094(c)(3)(B) a 34 CFR 668.71(c). Proto Úřad postsekundárního vzdělávání ministerstva v konzultaci s právním odborem ministerstva zahajuje toto vyšetřování.“

A následuje velmi detailní výčet všech dokumentů, jimiž může prezident doložit svá tvrzení o tom, že Princeton je rasistický. Od všech podkladů k napsání dopisu až po „spreadsheet identifikující každou osobu“, která byla na univerzitě rasově diskriminována. Eisgruber bude muset vypracovat písemné odpovědi na řadu dalších otázek a spolu s dalším zástupcem vypovídat pod přísahou. Prostě bude mít o práci postaráno. Nejen úřednickou, ale i politickou. Bude jezdit do Washingtonu a vyšetřovatelům tam tvrdit: „Samozřejmě že nejsme rasisti!“ a pak se vrátí na Princeton a bude tam tvrdit kolegům: „Samozřejmě že jsme rasisti!“

Ve skutečnosti si samozřejmě nikdo nemyslí, že je Princeton semeništěm rasismu. Pokud měl někdo v úmyslu jít na Princeton studovat a něco o něm věděl, vyšetřování sotva jeho záměr změní. A pokud by nějaké skutečně nezávislé a nepředpojaté vyšetřování nějakou současnou diskriminaci dokázalo, byla by to pravděpodobně úplně jiná diskriminace než ta, již mají aktivisté a jejich rukojmí na mysli – týkala by se Američanů asijského původu. Ale o to vůbec nejde. Jde o čistý trolling. Ministerstvo vzalo pošetilou, zideologizovanou a od reality zcela odtrženou rétoriku, jež dnes na univerzitách vládne, a obrátilo ji proti jejím praktikům. S použitím léta zdokonalovaných vyšetřovacích praktik, jež ovšem byrokracie v minulosti používala k jiným účelům.

Třetí případ už se tváří skutečně vážně. Prezident Trump v těchto dnech finalizoval exekutivní příkaz, který zakazuje šíření tzv. critical race theory v institucích federální vlády. Velkou zásluhu na tom má práce Christophera Rufa z Discovery Institute, který v posledních měsících za pomoci whistleblowerů systematicky dokumentoval antirasistická školení, jimž jsou podrobováni federální zaměstnanci. Trumpův exekutivní příkaz není bezzubý. Zakazuje nejen indoktrinaci federálních zaměstnanců, ale dopadá i na kohokoli, kdo od federální vlády přijímá prostředky nebo jí dodává zboží. Nezapomíná na monitorovací a sankční mechanismy. Jedna konkrétní položka připomíná trolling Princetonu: přikazuje ministru spravedlnosti, aby vyhodnotil, zda tato školení nevytvářejí „nepřátelské pracovní prostředí“, exaktní právní termín z občanskoprávní legislativy. Což je slušná přihrávka vzhledem k tomu, že šarlatáni vytvářející tyto maoistické praktiky někdy uvádějí, že bílí frekventanti jejich školení se mají cítit nepříjemně.

Všechny popsané případy se příjemně čtou, ale je to správné a bude to k něčemu?

Všechny tři případy lze chápat jako neortodoxní, možná zoufalý pokus něco podniknout proti prosazování myšlenek a praxe, jež se prosazují bez zákonného demokratického mandátu a v normálním demokratickém světě ho nemají šanci získat. V prvním případě je to popření stávající imigrační legislativy; aktivisté typu Omarové pracují s východiskem, že v zásadě není rozdíl mezi legální a ilegální imigrací. V druhých dvou případech je to prosazování jediné, v zásadě rasistické ideologie, jež předpokládá třídění a diskriminaci občanů podle jejich rasy. Jako takové jsou ty kroky více než oprávněné, jsou doušek živé vody.

Ale Donald Trump je prezidentem skoro čtyři roky. Polovinu z toho ovládala jeho strana vedle Bílého domu i Kongres. Měl možnost prosazovat dobré zákony. Měl možnost se obklopit lidmi svého přesvědčení, kteří zároveň rozumějí mašinerii federální vlády a běhu na dlouhou trať, jímž je prosazování politiky. Co na tomto poli dělal? Kromě toho, že verbálně deklaroval, že je proti politické korektnosti, příležitostně urážel válečné hrdiny, lidi jiné barvy pleti a své osobní a politické nepřátele a občas vybuchl kvůli něčemu, co viděl na Fox News – nic moc. (I jeho exekutivní příkaz vznikl až poté, co se Christopher Rufo dostal na Fox News – jako by přitom ta praxe neexistovala dlouhá léta.) Teď, šest týdnů před volbami, vydat exekutivní příkaz, který jeho nástupce může snadno změnit, je trochu málo a trochu pozdě.

27. září 2020