Lukáš Novosad - Publicista

/

Studoval češtinu na FF UK, lužickou srbštinu na Lipské univerzitě a práva na Policejní akademii. Byl šéfredaktorem měsíčníku pro světovou literaturu Plav, organizoval festival českého jazyka, řeči a literatury Šrámkova Sobotka, pracoval jako vychovatel ve výchovném ústavu Klíčov, koordinátor volnočasových aktivit pro osoby s Aspergerovým syndromem v APLA Praha, redaktor Činohry Národního divadla a redaktor Týdeníku Echo. Z lužické srbštiny přeložil reportážní povídky Jurije Kocha Modrá vrána (2009), z němčiny pohádku Udo Weigelta Mája a ohnivý lišáček (2022). Předsedá Společnosti přátel Lužice, kromě Echa24 spolupracuje s revue pro literaturu a kulturu Souvislosti.

Články autora

Proč nás neustále napadají Marťané

Před dvaceti lety se v kinech promítal Den nezávislosti – a byl to hit, u nás film dokonce získal Českého lva za divácky nejúspěšnější snímek roku. Tehdejší nadšení dodnes připomíná dodatek „nejlepší béčko všech dob“, jímž film bývá častován, což jistěže je slogan spíš reklamní než kvalitativní, ale přece jen značí, že jde o dílo výlučné, které se v dobrém slova smyslu zvrtlo. Přitom je dost diváků, jimž ten úspěch stále je nejasný, neboť připitomělý příběh zápasu mezi lidstvem a mimozemšťany, kteří se snaží podmanit si naši planetu, aby ji a její přírodní bohatství mohli uchvátit pro sebe, vpravdě převratný nebyl.

Nikdo nechce dělat zábavu, nejsou nápady

Moderátor, producent, herec a dabér Libor Bouček (35) o Ortelu i Peltovi. Vystudoval produkci na DAMU, moderoval či moderuje v rádiích Evropa 2 a Frekvence 1. V televizi také moderoval reality show VyVolení, talentovou show Československá SuperStar, ale i dvě fotbalová Eura. Živě na stadionech bývá průvodcem tenisových zápasů.

Arabská židovská touha

Četba novely Sajjida Kašuy Tančící Arabové představuje pro našince problém, který je obsažen v titulku eseje The Greatest Living Hebrew Writer Is Arab, jež před třemi roky vyšla v časopise The Tower. Lze si z něj snadno dovodit, že izraelská společnost prošla v průběhu krátké existence tohoto státu velkou proměnou, jinak by nebylo možné, aby Arab byl Židy uznán za hvězdu (přes všecky problémy soužití nových a nových generací zjevně otupuje někdejší nevraživost, čas hojí rány atd.).

Byli už všichni v Mexiku?

Novela Lubomíra Doležela Poločas rozpadu předkládá dva vydařené vtipy. O prvním se nejspíš půjde dočíst ve všech zmínkách, které se knize dostanou: je to literární debut autora, jenž se dosud veřejně věnoval vědeckému psaní. Doležel je celosvětově známý a uznávaný jazykovědec a teoretik vyprávění, takže ve své knize předvádí prakticky to, co dosud komentoval.

Být aktivista je vlastně řehole

Mají svoji kariéru, jsou zajištěné, nemuselo by je nic trápit. Jenže chodí po demonstracích s kamarády, mladšími třeba o generaci, vstupují do politických stran nebo se aspoň nepřehlédnutelně vyjadřují k veřejnému dění, protože nemohly jinak. Jedné z nich už za to neonacisté vystavili parte na jejím pracovišti. Poněkud bez fantazie se jim říká občanské aktivistky, i když to plně nevyjadřuje jejich postoj ke světu. Jaký tedy vlastně je?

Způsoby lyrických kontextů

Román Josefa Holcmana Osobní poplach patří k dílům překvapivým v tom smyslu, že je to knížka nenápadná a přehlédnutá, jež sice vyšla v nakladatelství aspoň prostředně známého jména, o níž přesto ví málokdo. Vydána vloni, prošla bez ohlasů.

Česká kniha a její stav

Pražský knižní veletrh Svět knihy, jehož 22. ročník skončil minulý týden, je fascinující místo, protože po jeho návštěvě stěží nemít nějaký názor na to, jak vypadá stav a věhlas knižní produkce v této zemi. Vzhledem k tomu, že veletrh navštěvuje každoročně na čtyřicet tisíc lidí, nejde o malou akci. Zároveň jako by potvrzuje čtenářskou a obchodní dominanci Prahy nad zbytkem republiky: vždyť pokus o brněnského sourozence, pořádaného rovněž firmou Svět knihy, s.r.o., skončil neúspěchem.

Všecko je kůže

Edice Revolver Revue se dlouhodobě snaží navázat na zdejší výlučné vydavatelské řady, tím je sympatická. Objevuje autory nové, ale zároveň se cíleně stará o úzký okruh zavedených „profesionálů“, z jejichž tvorby uvádí neznámé nebo málo známé texty, a tak usiluje obohatit pohled zejména na dějiny nejnovější české literatury, debutující od 80. let stranou tuzemské oficiální literární šarže.

Trvalky zdejších životů a proč

V kinech jsou právě uváděny dva filmy, jejichž hrdinové jsou důležití pro krátkodobou paměť tuzemské společnosti, neboť spolu s ní prošli z jednoho politického systému v jiné. První promítanou partou je sestava kolem Štěpána Šafránka, tou druhou dvojice loutek Pat a Mat. Společné jim je úsilí neměnit se, charakterově zůstat na svém, ať se svět, v němž se pohybují, mění jakkoli.

Emil v obrázcích

Komiksový debut Jana Nováka Zátopek souzní s autorovou dosavadní tvorbou v tom, že pro něj je příznačné zahlcení čtenáře hrdinovým testosteronem. Novák si totiž za své postavy vybírá především muže, s nimiž se sice pojí silný příběh, jenže ten je upozaďován soustředěním na soutěživé povahy vyvolených charakterů.

Příležitost číst něco slušně napsanýho

Svedl bych se takovému začátku vyhnout, jenomže nechci. Nedá mi to ještě jednou se nevrátit k letošnímu předávání cen Magnesia Litera, respektive k ohlasům, které udělení cen následovaly. Některé z nich (můj nevyjímaje) totiž připomněly také bojkot letošního ročníku majitelem nakladatelství Torst Viktorem Stoilovem na protest proti tomu, že hlavní sponzor ceny, firma Karlovarské minerální vody, pomáhal na svět rovněž loňskému ročníku pěveckých cen Český slavík.

Czechia je prostě šikovné slovo

Je Czechia pěkné, nebo ošklivé slovo? Má se tak Česku říkat v cizině? Anebo je lepší zůstat u anomálie Czech Republic? Czechia. Toto jediné slovo v posledních dnech načalo vášnivou debatu, zda se tak smí oficiálně říkat Česku, nebo ne. A anglickým označením, schváleným ministerstvem zahraničí, se znovu připomněly problémy zmíněného českého názvu státu.

Naplněné předpovědi

Paměť je mizerný rádce jednoznačných tvrzení, ale pro jednou jeho služby riskněme: snad není daleko od pravdy, že výsostně politických románů, které by psali autoři běžně spojovaní s tzv. první ligou, tuzemská literatura mnoho nemá. Žádná tradice tvorby třeba Egona Hostovského tu nevznikla, a to ne že by jí komunistický režim nepřál, jenomže samozřejmě v patřičných hodnotících znaménkách podle svého přesvědčení, jakému se příčetní autoři vyhýbali.

Prometheova játra po transplantaci

Jedno z hlavních pátrání, která podstupuje snímek Batman v Superman: Úsvit spravedlnosti, je to po aktuální podobě vztahu člověka a boha. Přesněji: směle se táže, zda bůh, jehož osudem bylo zjevit se a zázraky konat v současné západní demokracii, jež si potrpí jakoukoli nezvyklost jaksepatří diskutovat, by přece jen neměl na své schopnosti krapet a dobrovolně rezignovat.

Ráno chodit po zahradě bos

Zdeněk Svěrák oslaví 28. března osmdesátiny – to je událost, která pravděpodobně nebude zamlčena žádným větším nebo relevantním českým ani slovenským médiem a bude využita k aspoň letmé sumarizaci oslavencova díla. Celebrace přitom budou všelijaké, třeba Svěrákův syn Jan pro otce připravil „na tajňačku“ vyčištěnou digitalizovanou verzi jejich prvního společného snímku Obecná škola. Tolik veřejně rodina.

Kde je strach, je prostor pro pověry

Mají čeští Romové kvůli uprchlické hysterii opravdu pohodu? Bojí se, že jde jen o klid před další bouři? Co je trápí? A proč s tím sami neumějí nic udělat? V posledních měsících se daří bizarnímu názoru, že Romové se u nás mají obzvlášť dobře, protože přes vlnu imigrantů na ně není vidět a žijí si v klidu.

Ať žije český film, ať žije Český lev

Stejně jako v jiných letech, také na silvestra 1977 Československá televize vysílala estrádu ke konci roku. Byla to první ze tří, které moderoval Vladimír Menšík před publikem složeným z kolegů herců, zpěváků a zaměstnanců televize. A její úvod patří k jedněm z úžasných a i po letech těžko uvěřitelných okamžiků dějin tuzemského televizní vysílání.

Dítě není malý dospělý

Zaniknou dětští lékaři? Budou děti léčit doktoři bez pediatrické kvalifikace? Anebo je to celé bouře ve sklenici vody? Už rok a půl připravuje ministerstvo zdravotnictví novelu, která má pozměnit vzdělávání mladých lékařů – má sjednotit dva pediatrické obory do jednoho. Praktičtí dětští lékaři proti tomuto kroku protestují, bojí se, že bude znamenat konec dostupné primární péče, protože většina lékařů začne sloužit především v nemocnicích.

Bylo to nutné?

Četba nejnovější antologie Nejlepší české básně přináší bohužel především potíže, ostatně nelze se zbavit podezření, že celá knížka je mizerný vtip. Tyhle soubory mají velké ambice: touží každoročně předvést kondici české poezie, jako by se snad z roku na rok měla nějak zásadně měnit a jako by k úsudku v této věci nestačilo číst si jednotlivé knihy a časopisy, v nichž se básně objevují.

Novější články Starší články