Bývalý polský prezident Lech Wałęsa poskytl rozhovor ruskému portálu Sputnik – v české mutaci známému hlavně tím, že si nejsou schopní opatřit editora, který by uměl česky – a svými výroky pořádně nadzvedl vládnoucí konzervativce, proti nimž poslední roky vede zákopovou válku. Opozici se nejnovější přehmat spojence bude vysvětlovat těžko.
Deset společností svá média neziskové Nadaci středoevropského tisku a médií (KESMA) darovalo, nikoli prodalo. Pod hlavičkou nadace se sdruží provládní pravicové televize, internetové servery, tištěné noviny, ale třeba i srdeční záležitost Viktora Orbána, deník Nemzeti Sport („jediná věc, co ho ráno dostane z postele“, jak se v jednom rozhovoru vyjádřila jeho choť). Jakkoli to zní bombasticky, čtenář změnu nepocítí, zajímavější je pozadí celé transakce.
Na jaře 2017 vyšla v magazínu City Journal zdařilá esej Christophera Caldwella, šéfredaktora časopisu The Weekly Standard, která do určité míry vysvětluje původ Hnutí žlutých vest, minimálně tedy v první fázi protestů, než se staly prostředkem k vyjádření nespokojenosti všech nad vším. Několik volných citací:
Potom, co právní služba Evropské komise dospěla k závěru, že je český premiér ve střetu zájmů při čerpání eurodotací, jednal na podnět frakce Zelených o jeho případu i Evropský parlament. Komisař pro rozpočet Günther Oettinger během debaty prohlásil, že dokud se spor nevyjasní, nehodlá EU vyplácet firmám spojeným s Agrofertem žádné dotace. Andrej Babiš se teď bude tvářit jako politicky pronásledovaný. Voliči by mu to neměli spolknout.
Barbara Bushová byla první dámou jen čtyři roky, přesto se do amerických dějin zapsala výjimečným způsobem – byla totiž nejen manželkou, ale i matkou prezidenta, což se kromě ní poštěstilo pouze Abigail Johnsonové v 18. století. Neuvěřitelných třiasedmdesát let trvající manželství s Georgem H. W. Bushem ukončila až její smrt v dubnu 2018. Bývalý prezident ji přežil o osm smutných měsíců. Jejich svazek byl tak staromódní jako jejich smrt – oba zemřeli v kruhu rozvětvené rodiny, kterou tvoří pět žijících dětí, sedmnáct vnoučat a sedm pravnoučat. Těžko se hledá lepší vizitka pro leckdy vysmívané a údajně „nežitelné“ konzervativní hodnoty, které snad nepřinášejí tolik okamžitých požitků jako jejich moderní náhražky, zato nabízejí trvalé a smysluplné životní ukotvení.
Podle údajů ČSÚ počet cizinců na území České republiky mezi roky 1994 až 2017 stoupl o 402 % na 524 tisíc. Slováci tvoří zhruba jednu pětinu z celkového počtu.
Pravděpodobnost, že by jakékoliv zjištění Evropské komise Babišovi ublížilo u jeho voličů, se rovná téměř nule a existuje nemalé riziko, že by se to mohlo svézt přesně opačně.
Nový brazilský prezident Jair Bolsonaro je politický turista a jeho program je tak radikální, že se pro něj při inflaci pojmů jako „populista“ nebo „krajně pravicový“ těžko hledá adekvátní pojmenování. Ač nazýván „tropickým Trumpem“, rétorikou má mnohem blíž k filipínskému prezidentovi Rodrigu Dutertemu. Kriminalitu podle něho vyřeší střílení, zbraně a trest smrti.
Nikola Gruevski byl v Makedonii naposledy viděn 9. listopadu. Za další tři dny měl bývalý makedonský premiér nastoupit k dvouletému výkonu trestu v Šuto Orizari nedaleko Skopje. Nenastoupil. Namísto toho se 13. listopadu ohlásil svým stále početným příznivcům na Facebooku z Budapešti. Oznámil, že v předešlých dnech dostal bezpočet hrozeb smrtí a že teď bude žádat o politický azyl v Maďarsku. Už v úterý ho dostal. Na jeho udělení přitom nečekal v tranzitní zóně, jak by podle přísných maďarských zákonů měl, nýbrž v Budapešti v hotelu. Zprávu, že měl pobývat také v domě Orbánových v Budě, kancelář premiéra popřela.
Andrej Babiš toho už přežil víc než kterýkoliv porevoluční premiér. Řada indicií už teď naznačuje, že ani tentokrát to nebude jinak a ustojí i podezření z únosu vlastního syna. Pak je samozřejmě otázkou, jestli vůbec existuje nějaká hranice, kterou nelze překročit. Prošla by vražda? Za současné konstelace sil to není nepravděpodobné.
Veřejnou debatu v těchto dnech ovládají dvě mezinárodní smlouvy, jedna z dílny OSN a druhá od Rady Evropy. Dva dokumenty, pakt o migraci a Istanbulská úmluva, se staly horkým bramborem pro vládu, kterou táhne ideologicky bezbarvý projekt ANO. Nedostatek vlastního přesvědčení na druhou stranu vytváří velký manévrovací prostor a možnost pružně se přizpůsobit náladám ve společnosti. Ty jsou v případě migračního paktu negativní, u Istanbulu to tak jednoznačné není.
„Píši vám z vězení v Šejkupuře, v Pákistánu, kde trávím poslední dny svého života. Možná dokonce poslední hodiny. Alespoň tak rozhodl soud, který nade mnou vyřkl rozsudek smrti. Bojím se. Bojím se o svůj život, ale i o životy mých trpících dětí a mého muže. Protože mým odsouzením je odsouzená celá rodina. Přes to všechno je má víra silná a modlím se k milostivému Bohu, aby nás ochránil.“
Když se Polák probudil do povolebního pondělí, měl tři jistoty: že skončil víkend, že ještě nebude sečteno a že to, co sečteno bude, si vláda a opozice se spřátelenými médii budou interpretovat každý po svém a naprosto opačně.
Ve svatovítské katedrále se konal aktivistický protest. Kdo si toho (ne)všiml a jak vznikají zprávy o konci civilizace, které nás možná skutečně zahubí?
Česká ženská lobby, což je ideologicky poměrně vyhraněné společenství žen, o jejichž podpoře ze strany většinové ženské populace nemáme žádná data, podala trestní oznámení na kněze Petra Piťhu kvůli jeho kázání pronesenému v katedrále svatého Víta na konci září. Piťha v kázání varoval před podepsáním Istanbulské úmluvy a ohradil se i proti návrhu zákona o stejnopohlavním manželství, který aktuálně leží ve sněmovně a zdá se, že získá podporu Babišovy vlády.
Facebook a Twitter jsou na nejlepší cestě stát se ministerstvem pravdy pro globální publikum. Nikdy předtím neměl tak malý počet firem možnost ovládat, co miliardy lidí říkají a vidí. Ne všem se to líbí, padají různé návrhy, jak obrům nastavit hranice. Je v českém prostředí masovější Facebook ještě soukromý subjekt, nebo si pro svou dominanci na trhu zaslouží být vnímán jako veřejný prostor? Nejen o tom v Salonu Týdeníku Echo diskutovali předkladatel návrhu, který by Facebooku zakázal „cenzurovat“ nepohodlné názory, poslanec Václav Klaus ml., právnička a odbornice na autorské právo Helena Chaloupková, programátor a anarchokapitalista Daniel Steigerwald a šéfredaktor Týdeníku Echo Dalibor Balšínek.
Na českém internetu zase kolují články o tom, koho by (ne)volili mladí. Tentokrát by nevolili Babiše, což je pozitivní, a jednu věc na tom určitě demonstrovat lze – naprostou proměnu elektorátu hnutí ANO za relativně krátkou dobu. Dnes má Babiš nejsilnější podporu mezi nejstaršími voliči a na jeho vzestupu tratí KSČM, SPD a ČSSD.
Budapešť. Je středa 12. září, když usedám před zprávy maďarské veřejnoprávní televize. Mám ještě jinou práci a moje maďarština zatím není tak dobrá, abych rozuměla všemu, co uslyším, ale vím, že to vidět musím, vždyť dnes Evropský parlament většinou hlasů rozhodl, že jsem se ocitla v zemi, u níž je podezření z vážného ohrožení evropských hodnot. Vím také, že maďarská veřejnoprávní televize je pod kontrolou vlády, a sama jsem zvědavá, jak to divákům odkomunikuje.
„Víme dopředu, jaký bude výsledek. Nemám o tom nejmenší pochybnosti. Bude to politické rozhodnutí. (...) Oni se dívají jen na to, jestli jste politický spojenec, nebo politický nepřítel. A neexistuje kompromis s těmi, které pokládají za nepřátele. Oni nás považují za nepřátele. A soudní dvůr je stejný. Považují nás za nepřátele. Nelze se poddat bezpráví a toho je stále více.“
Kauza „padesáti sirotků ze Sýrie“ uvrhla českou společnost mezi dva na sebe pořvávající, hysterické tábory, které se vzájemně utvrzují v tom, že na protistraně stojí nelidské zrůdy. Tématu se chytily všechny více i méně relevantní politické síly, které buď dávají najevo ostentativní nesouhlas s pomocí, nebo se naopak mohou přetrhnout s morálním pohoršením nad českou bezcitností.
Evropský parlament se rozhodl pro dosud bezprecedentní krok. Spuštění článku 7 proti Maďarsku může vést v krajním případě až k odebrání hlasovacích práv. K přijetí byla třeba více než dvoutřetinová většina, pro zvedlo ruku 448 poslanců, 197 se zdrželo a 48 absentovalo. Pro hlasovali všichni poslanci hnutí ANO (Dlabajová, Charzanová, Ježek), dále z českých zástupců Telička, Štětina, Polčák, Pospíšil a Poche.
Nudíte se? Kašlete na medvídka mývala, zkuste Facebook Mattea Salviniho. Najdete tu všechno, i to, co vidět nechcete. Momentky v plavkách, přestřelky s kritiky, politická prohlášení či status, že má zrovna ukrutnou chuť na cigaretu. Kanonáda ušitá přesně na míry Italům, do puntíku naplňující všechny stereotypy. Ať už si to vycházející hvězda italské politiky datluje sama, nebo má mimořádně schopný PR tým, který dovede naprosto plasticky převést Salviniho osobnost do virtuální podoby, je to jízda. Prudká a spontánní, vyvolávající na jedné straně ovace, na druhé šílenství.
Sněmovna možná zdaní peněžité náhrady církvím. Novelu z dílny KSČM podpořil ústavně právní výbor hlasy poslanců KSČM, ČSSD a ANO, s výjimkou Heleny Válkové, která se zdržela. Pro hlasoval i pirát Jakub Michálek. Novela má dobré šance na přijetí, premiér Andrej Babiš, a tím pádem i drtivá většina poslanců ANO, ji totiž podporuje. S největší pravděpodobností je protiústavní, protože daněný není příjem, ale náhrada toho, co bylo komunistickým aparátem ukradeno a zničeno.
Katolickou církví v Americe poslední měsíce otřásá skandál kolem zneužívání mladých mužů a dospívajících chlapců bývalým washingtonským arcibiskupem a kardinálem Theodorem McCarrickem. Ten je úhlavní postavou a hlavní tváří kauzy, v níž figurují stovky dalších osob, které se měly dopouštět sexuálního zneužívání v šesti diecézích státu Pensylvánie hlavně v 70. a 80. letech minulého století. Tématu se podrobněji věnuje text v nejnovějším vydání Týdeníku Echo.
Zdálo se, že katolická církev v Americe má největší vlnu skandálů se zneužíváním mladistvých kněžími za sebou. Případ kardinála Theodora McCarricka zasadil americkým katolíkům další citelnou ránu, dlouho sušenou. McCarrickovi je 88 let, většina kauz z šesti diecézí ve státě Pensylvánie, které jsou předmětem rozsáhlé zprávy tzv. velké poroty, spadá do období 60., 70., a 80. let, asi dvě třetiny obviněných už ani nežijí a ve většině případů uplynula promlčecí doba.
Když před nedávnem americký Nejvyšší soud rozhodl ve prospěch coloradského cukráře Jacka Phillipse, který odmítl upéct dort na svatbu dvěma homosexuálům, na první pohled se zdálo, že může slavit nejen on, ale všichni konzervativní, křesťanští, potažmo i nekřesťanští podnikatelé, pro něž je jiné než tradiční manželství nepřekonatelnou překážkou a nechtějí na něm svými službami participovat. Netrvalo dlouho a je jasné, že nevyhráli oni, ale dokonce ani Phillips.
Mezi Spojenými státy a Tureckem hoří spor o zadrženého amerického občana a křesťanského pastora Andrewa Brunsona, kterého Turecko obviňuje ze „špionáže a vazeb na teroristy“.
Obětí letošní okurkové sezony je bývalý předseda Strany zelených Matěj Stropnický. S přítelem si koupil zámek za Prahou, a stal se proto terčem výsměchu, patří se říct, že dosti snadným. Jen k akci s názvem Squatování na zámku Matěje Stropnického se na Facebooku připojilo už přes sedm tisíc lidí. Dovolávají se pohostinnosti s odkazem na vlastní vyjádření Stropnického, v němž obsazení žižkovské „Kliniky“ levicovými anarchisty označuje za jemu sympatický projev autonomní kultury a legitimní kritiku společnosti, v níž je vlastnictví nedotknutelnou hodnotou.
Necelý půlrok po krizi vyvolané vraždou novináře Jána Kuciaka a jeho přítelkyně, která vyvrcholila pádem vlády Roberta Fica, je slovenská politická scéna zasažena dalším skandálem. Slovensko se mělo podílet na únosu vietnamského občana z Německa. Vše začalo 23. července minulého roku v Berlíně. Trinh Xuan Tranh se procházel po ulici ve čtvrti Tiergarten se svou přítelkyní, když byl unesen dvěma muži z dodávky s českou poznávací značkou.
Americká společnost pro zjišťování veřejného mínění Pew Research Center provedla rozsáhlý výzkum religiozity ve 106 státech světa. Analýza výjimečná svým rozsahem se zaměřila primárně na vztah mezi věkem, příslušností k náboženským skupinám a náboženskou praxí. Respondenti byli rozděleni pouze do dvou věkových skupin, mladší ve věku do čtyřiceti a starší od čtyřiceti let. V jedenačtyřiceti zemích starší lidé deklarovali náboženskou příslušnost častěji než mladší, ve dvou zemích tomu bylo opačně (Čad a Ghana) a v 63 zemích nebyl mezi věkovými skupinami statisticky významný rozdíl.
