Slovensko se podílelo na únosu Vietnamce

Únos ve státním zájmu

Slovensko se podílelo na únosu Vietnamce
Únos ve státním zájmu

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Necelý půlrok po krizi vyvolané vraždou novináře Jána Kuciaka a jeho přítelkyně, která vyvrcholila pádem vlády Roberta Fica, je slovenská politická scéna zasažena dalším skandálem. Slovensko se mělo podílet na únosu vietnamského občana z Německa. Vše začalo 23. července minulého roku v Berlíně. Trinh Xuan Tranh se procházel po ulici ve čtvrti Tiergarten se svou přítelkyní, když byl unesen dvěma muži z dodávky s českou poznávací značkou. Podle německých vyšetřovatelů byl většinu času držen na vietnamské ambasádě v Berlíně, než se po trase Berlín–Brno–Bratislava–Moskva vrátil do Vietnamu. Dopravu mezi Bratislavou a Moskvou zajistil slovenský vládní speciál.

Modus operandi

Ve středu 26. července 2017 přiletěli zástupci vietnamské vlády do Bratislavy slovenským speciálem z Prahy. Delegaci doprovázel šéf protokolu ministerstva vnitra Radovan Čulák a poradce Roberta Fica Quang Le Hong. Kolona s delegací zamířila k vládnímu hotelu Bôrik, kde už v té době čekala dodávka, jíž byl převážen Tranh. Za vietnamskou stranu se coby nejvyšší šarže jednání v hotelu účastnil ministr veřejné bezpečnosti To Lam, za slovenskou ministr vnitra Robert Kaliňák.

Tehdy vietnamská delegace požádala o zařazení dodávky s českou značkou do kolony. Velitel kolony požadavek odmítl, ochranka jej proto konzultovala s Úřadem na ochranu ústavních činitelů. Tam rozhodli, že nezařadí českou dodávku, ale přidají ještě jednu slovenskou policejní. Kvůli čekání na přistavení auta se jednání mezi ministry neplánovaně protáhlo o patnáct minut.

Klíčovým svědkem je Radovan Čulák. On měl nařídit přesun uneseného Vietnamce do slovenské policejní dodávky, a to konkrétně slovy: „Kali o tom ví, je to státní zájem.“ Ochrance údajně řekl, že je to člen vietnamské delegace, který se opil a spadl ze schodů. Tranh byl přitom omámený a zbitý. Jako doprovod měl dva příslušníky vietnamských tajných služeb, kteří jej posléze vedli i do letadla. Nastupoval jako poslední, podpírali ho z obou stran, což opravdu budilo dojem, že je opilý.

Takřka přesně po hodině se kolona vrátila zpátky na bratislavské Letiště Milana Rastislava Štefánika. Sloužící policisté si všimli jedné dodávky navíc. Auta zamířila rovnou k letadlu, delegace neprocházela žádnou kontrolou ani skenery, jen na schodech letadla na ně čekali pracovníci slovenského pasového oddělení. Přepočítání pasů u letadla je standardní procedurou u vládních delegací. Tentokrát nějaké doklady chyběly, podle slovenského Denníku N ale jen do okamžiku, než k terminálu dorazil bílý seat ze slovenského ministerstva vnitra. Pak už nic nebránilo v odletu.

Slovenský vládní speciál s vietnamskou delegací přistál v podvečer na letišti Vnukovo v Moskvě. Proč Slováci půjčili svůj speciál Vietnamcům dokonce dvakrát, na let z Prahy do Bratislavy a z Bratislavy do Moskvy, nebyl Robert Kaliňák schopen vysvětlit. Není to běžná praxe. Letadlo letělo přes Polsko a polské straně bylo řečeno, že na palubě je slovenský ministr vnitra osobně. Byl tam ale jen jeden z členů jeho ochranky, který dohlížel na průběh letu. Slovenské letušky si také stěžovaly, že jim kapitán nařídil odebrat mobilní telefony, aby nemohly fotografovat.

Kradl jako straka?

Kdo je Trinh Xuan Tranh a proč stál Vietnamcům za takové manévry, je částečně zahaleno tajemstvím. Oficiálně byl tento komunistický funkcionář a byznysmen v jedné osobě obviněn z páchání rozsáhlé hospodářské kriminality. Měl se jej dopustit jako ředitel státní ropné společnosti PetroVietnam. Problémy soudruha začaly v květnu 2016, když se v novinách objevily snímky luxusního SUV Lexus, který mu údajně patřil. Tranh vlastnictví auta popřel, ale nepomohlo to.

V řádu dnů přišel o poslanecký mandát a byl obviněn ze zpronevěry. Novinám poslal své prohlášení, že už nevěří vedení strany, a přes Laos, Thajsko a Turecko uprchl do Německa, kde už v polovině 90. let žil. Tentokrát požádal s rodinou o politický azyl. Mezitím na něj Vietnam vydal mezinárodní zatykač. Němci ale Tranha nevydali, přestože tlak přicházel opakovaně různými kanály. Kancléřku Merkelovou o to na summitu G20 v Hamburgu osobně žádal vietnamský premiér.

V Německu panovala obava, že Tranh bude ve vlasti čelit politickému procesu. Jeho údajná provinění byla jen zběžně popsaná, chyběl podpis soudce. Tranh v rozhovoru pro blog vietnamské komunity v Berlíně řekl, že se stal nepohodlným pro současného šéfa komunistické strany Nguyena Phu Tronga. Přestože do Německa uprchl s manželkou a třemi dětmi, neodolal setkání se svou vietnamskou milenkou, která za ním přiletěla z Paříže. Spolu strávili čtyři dny v hotelu Sheraton nedaleko Tiergartenu. Pracovníci vietnamských tajných služeb sledovali každý Tranhův krok.

Případ má i svou českou stopu. Dvě dodávky, které byly využity ke sledování a únosu, si v Praze vypůjčil sedmačtyřicetiletý Long N. H. s trvalým pobytem na území České republiky. Před německými vyšetřovateli přiznal, že pracoval pro vietnamské tajné služby, a po dohodě se státním zastupitelstvím byl odsouzen k bezmála čtyřletému trestu. Nadále stíháni jsou náměstek ředitele vietnamské tajné služby Duong Minh Hung, další dva muži z Prahy a jeden z Berlína.

Únos Tranha byl s jistotou v zájmu politbyra ve Vietnamu, co motivovalo slovenskou stranu, aby únoscům přistavila vládní speciál, ale zůstává záhadou. Robert Kaliňák, který už není ministrem vnitra, se dokonce podrobil testu na detektoru lži. Tvrdí, že o únosu nevěděl a akci zosnovaly vietnamské tajné služby bez vědomé asistence Slováků. Němci slovenskou stranu informovali o možnosti zneužití speciálu v srpnu 2017. Žádné důsledky ale nebyly vyvozeny až do dubna 2018, kdy o případu poprvé informoval německý Frankfurter Allgemeine Zeitung.

Podle vietnamské strany se Tranh, který byl po svém návratu odsouzen ke dvěma doživotním trestům, vrátil do vlasti dobrovolně. Půl roku po únosu mu byl politický azyl v Německu opravdu udělen. Po vynesení rozsudku se vzdal práva na odvolání. Dobrovolně.