komentář

Maďarský festival absurdní komedie

komentář
Maďarský festival absurdní komedie

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Nikola Gruevski byl v Makedonii naposledy viděn 9. listopadu. Za další tři dny měl bývalý makedonský premiér nastoupit k dvouletému výkonu trestu v Šuto Orizari nedaleko Skopje. Nenastoupil. Namísto toho se 13. listopadu ohlásil svým stále početným příznivcům na Facebooku z Budapešti. Oznámil, že v předešlých dnech dostal bezpočet hrozeb smrtí a že teď bude žádat o politický azyl v Maďarsku. Už v úterý ho dostal. Na jeho udělení přitom nečekal v tranzitní zóně, jak by podle přísných maďarských zákonů měl, nýbrž v Budapešti v hotelu. Zprávu, že měl pobývat také v domě Orbánových v Budě, kancelář premiéra popřela. 

Není migrant jako migrant

Jak se Gruevski do Maďarska dostal, zůstává předmětem spekulací. Je jisté, že mu přitom nějakou formou pomáhaly maďarské zastupitelské úřady. O azyl měl požádat na maďarské ambasádě v Tiraně a černohorské hranice překročit ve voze velvyslanectví. Neměl u sebe pas, ten mu byl zabaven. Maďarská vláda se pokouší svůj podíl na jeho útěku umenšovat, ale moc jí to nejde. Konzervativní politik odsouzený za korupci je Orbánovým přítelem a podle mluvčího vládnoucí strany Jánose Halásze „perzekvován současnou socialistickou vládou podporovanou Georgem Sorosem“. 

Gruevski doma proti Sorosovi vedl kampaň ne nepodobnou té Orbánově a stejně jako v Maďarsku to mělo svůj racionální základ. Nadace Otevřené společnosti je v Makedonii velmi aktivní a Soros, ač nikým nevolená figura, s žádnou demokratickou legitimitou, i zde finančně podporoval jeden politický proud, který se dostal k moci po pádu Gruevského vlády v roce 2016. Financovat politickou opozici sice není trestné, ale když Soros sám hraje tvrdě, nemůže se divit, že ani s ním se nezachází v rukavičkách. 

Ale nic z toho nelegitimizuje azyl pro Gruevského, který byl odsouzený za korupční aktivitu. Že k tomu existovala politická vůle, no ano, existovala, ale to samo o sobě o ničem nevypovídá. Neexistuje žádný důkaz, že by byl v Makedonii ohrožen na životě. Proč Orbán riskuje mezinárodní skandál kvůli člověku, který je už nikým, a ač se sám utěšuje představou, že se jednou vrátí zase jako premiér, je to mírně řečeno nepravděpodobné? Na odpověď si budeme muset zřejmě ještě chvíli počkat, pokud se to vůbec kdy dozvíme. A možná se Orbán prostě cítí tak silný v kramflecích, že jeho jedinou motivací je opravdu pomoc příteli. Ani to není vyloučené. 

Odezva EU je zatím až překvapivě slabá. Nejvýše postaveným politikem, který se k případu vůbec vyjádřil, byl eurokomisař pro rozšíření EU Johannes Hahn. Rozhodnutí Maďarů bere na vědomí a čeká od Orbána vysvětlení. Třeba toho, jak může Maďarsko na jednu stranu podporovat vstup Makedonie do EU a zároveň ji nepovažovat za bezpečnou zemi. Je také potřeba vzít v úvahu, že Orbán Evropskou komisi nebere vážně, často zdůrazňuje, že její působnost je už u konce a její počiny mu prý připomínají poslední svalové záškuby žáby, kterou pitval na střední škole v hodině biologie. S pravděpodobným příštím předsedou EK Manfredem Weberem, kterého podporoval při výběru spitzenkandidáta Evropské lidové strany, a také s posílením národních konzervativců napříč Evropou očekává změnu v evropské politice po nadcházejících eurovolbách. 

Domácí reakce je samozřejmě bouřlivější. Opoziční Demokratická koalice s bývalým socialistickým premiérem Gyurcsánym, tedy člověkem, který Maďarsko pod nadvládu Orbána přivedl svou tragickou politikou, vyvěsila z okna parlamentu transparent s Gruevského fotkou a nápisem „V.I.P. migrant“. O případu píší všechna média, kritičtí jsou i někteří spíše provládní novináři. Jestli z toho však opozice vydobude nějaký reálný politický kapitál, těžko říct. Dosavadní neschopnost hrát i větší témata, vzájemná rozhádanost i v rámci stran, prokládaná nevěrohodnými zásnubami mezi levicí a „napraveným“ Jobbikem, dávají tušit, že spíš ne. 

Ostatně pozorovat, jak se opozice opakovaně střílí do nohy a znevěrohodňuje v očích veřejnosti, musí liberálního voliče naplňovat snad ještě větší úzkostí než Orbánova politika. Už proto, že nedává prakticky žádnou naději, že by se v dohledné době hegemonii Fideszu podařilo narušit. Sám Orbán si věří natolik, že už oznamuje svoje plány do roku 2030 (zastavit demografický úbytek, diverzifikovat dodavatele energií a udělat ze střední Evropy hospodářsky a politicky jednotnou oblast). Pro představu, co mezitím řeší opozice, se seznamte s aktuálním případem zelené poslankyně Márty Demeterové. 

Orbán má s manželkou Anikó pět dětí narozených mezi lety 1989 až 2004: Ráhel, Gáspára, Sáru, Rózu a Flóru. Agilní poslankyně Demeterová objevila jméno nejmladší Flóry v dokumentu týkajícím se zářijové cesty letounu NATO na vojenskou základnu na Kypru. Příjmení Orbán i dívčí jméno Flóra jsou v Maďarsku časté. Demeterovou to podle jejích slov nenapadlo a nezarazilo ji ani to, že dívka cestující na Kypr je narozená v roce 2016 (Orbánovi i jeho ženě je 55 let). Vojensky citlivé dokumenty obratem zveřejnila na Facebooku a spolu s opozičními médii okolo kauzy spustily velké haló. Orbán věc nedementoval hned. Nechal je se odkopat. Pak vyšlo najevo, že šlo o dceru pilota, také Orbána. Demeterová je vyšetřovaná bezpečnostním výborem.

Orbánovy děti

Orbán se k rozhodnutí úřadů nevyjádřil, namísto toho ve středu večer sdílel na sociální síti video, jak kupuje své čerstvě narozené vnučce fotbalové bodýčko. Ještě předtím ale odpověděl novinářům opozičního 24.hu stručně: „Jde o právní problém, obraťte se na právníky.“ S tím souvisí, že by vláda byla radši, kdyby občané zaměřili pozornost na dotazníky o rodinné politice, které jim poslala v rámci už osmé národní konzultace. Jde o svým způsobem geniální koncept, který Orbán vymyslel v době, kdy byl sám v opozici, a začal ho realizovat hned po vítězství ve volbách 2010. Každý rok se pak konala jedna konzultace. 

V období mezi léty 2010 až 2014 mimochodem proběhla největší porce změn na poli médií, ústavy, uspořádání státu a volebního zákona, mocenského majstrštyku, který si Orbán vymyslel sám. Orbánovo porozumění maďarské duši, jeho politický a politologický génius (stipendium Sorosovy nadace, jímž se Orbán nikdy netajil a jež je zmíněno snad ve všech publikacích, které o něm dodnes vyšly, bylo určeno právě na studium politologie) jsou zahraničními kritiky přehlíženy a úspěch orbánismu je dáván do souvislosti s ostrou kritikou migrace; ta je přitom jen momentálním hlasitým doplňkem běžné agendy. A především, před rokem 2015 Orbán provedl většinu manévrů, za něž je dnes kritizován. Bylo to přecházeno hlavně mlčením, které přerušila až migrační krize. Není pak divu, když je to interpretováno jako pomsta za protimigrační postoje. 

Zatímco s referendy jsou jen problémy kvůli hranici závaznosti, lze proti nim podávat ústavní stížnosti, jsou drahá a neefektivní, pocit občanské participace na věcích veřejných dovedou stejně dobře zajistit nezávazné dotazníky. Protože vláda dělá až na ojedinělé výjimky populární politiku, díky dotazníkům si může svoje důležité kroky potvrzovat. Ojedinělou výjimkou byl třeba nápad z roku 2014, kdy se vláda rozhodla zdanit internet (v přepočtu 14 korunami za každý gigabajt) a v ulicích demonstrovaly statisíce lidí. Nakonec od svého záměru ustoupila. Dotazníky se ale většinou týkají otázek, u nichž je dopředu jasné, s jakou reakcí veřejnosti se potkají. 

Nejnověji je to rodinná politika, která Orbánovi leží na srdci od začátku. Maďarsko se jako ostatní státy potýká s demografickým úbytkem a vláda se všemi možnými prostředky snaží podpořit mladé lidi, aby měli děti. Porodnost od roku 2010 opravdu mírně stoupla, počet potratů klesl o jednu třetinu, počet rozvodů z 23 873 v roce 2010 na 18 600 v roce 2017 a počet uzavíraných manželství rapidně stoupl o 42 procent (většina výhod je vázaná na „řádný rodinný život“). Ale stále to není dost na zastavení sestupné tendence, vláda se proto rozhodla k další vlně prorodinných opatření. 

Kromě dvou ideově orientovaných otázek, které se týkají podoby rodiny („Souhlasíte se stávajícím stavem, že dítě má právo na matku a otce?“) a způsobu řešení demografického výpadku („Souhlasíte, že cestou je větší podpora rodin namísto migrace?“), se dotazník věnuje praktickým návrhům, například doživotní nulové dani pro matky tří a více dětí nebo bezúročným půjčkám pro mladé manžele. Vládní politika má největší úspěch mezi třicátníky, kteří nejčastěji zakládají rodiny. V posledních volbách v dubnu 2018 volilo Fidesz 56 procent lidí ve věku 30 až 39, což bylo nejvíce ze všech věkových kategorií. 

Je docela dobře možné, že kauza Gruevski vzbudí největší pohoršení mezi lidmi, kteří by Orbána stejně nikdy nevolili, a na jeho voličskou základnu nebude mít dopad. To si myslí i spřátelený maďarský novinář, který proměnné dalšího Orbánova úspěchu shrnul následovně: „Nesahat na internet, nepřijímat migranty (sic), občas snížit ceny za plyn a elektřinu, rozdat důchodcům almužnu před Vánoci, podpořit rodiny s dětmi, postavit pár stadionů a nemocnic... a je to!“ Možná se jednou bude mluvit o generaci Orbánových dětí (2010–2030?).