Tag: umění

Články k tagu

Sombrera a kaktusy na Žižkově

Krásná a charismatická Dagmar Štěpánová studovala architekturu na ČVUT a řídila se prý rčením profesora Jana Bočana, jenž vedl jeden z ateliérů, že vysoká škola není žádný rychlokurz – včetně stáže v USA studiem strávila deset let. Tři roky po škole nastoupila k Báře Škorpilové do ateliéru Mimolimit, což ji přivedlo k interiérům. Zůstala šest let a v roce 2012 s kamarádkami založila studio Inconginto

Zlatý řez

Pracujeme tak, aby pod značkou Stempel & Tesař vznikaly krásné, elegantní a originální stavby, které svým uživatelům dokonale slouží do posledního detailu, říkají architekti. Neotřelý a neokázalý dům pro celoroční bydlení mimo Prahu žádali investoři ve chvíli, kdy přišli do architektonické kanceláře Stempel & Tesař.

Sbohem, pane Formane

Kolik českých umělců dosáhlo ve dvacátém století skutečně světové proslulosti? Ve výtvarném umění to byli snad jen tři muži: Alfons Mucha, František Kupka a Jiří Kolář.

Miloš Forman: Čech ve světě

V šestaosmdesáti letech zemřel Miloš Forman, měl za sebou dlouhý a dobrý život, jistě ne jednoduchý. Byl to ten jediný český a zároveň skutečně světoznámý filmař. Kinematografie stárne rychle, jistě rychleji než třeba literatura, těžko odhadnout, jak moc se budou Formanovy filmy sledovat třeba za třicet let, zda v pohledu zpátky bude mezi současníky tak čnít, jako to působilo za režisérova života.

Cikánské kouzlo ahasvera Koudelky

Týden po vernisáži velké retrospektivy díla fotografa Josefa Koudelky v Uměleckoprůmyslovém museu se za jeho přítomnosti konalo v pražském kině Světozor speciální uvedení filmu Koudelka fotografuje Svatou zemi. Dokumentární film Gilada Barama je z roku 2015 a zachycuje fotografa během fotografování „bezpečnostní bariéry“, již Izrael staví od roku 2003 na hranicích se Západním břehem Jordánu.

Týden Hořícího muže

Fotograf Marek Musil se zaměřil na fenomén amerického uměleckého festivalu Burning Man, který se od druhé poloviny osmdesátých let koná v nevadské poušti. Snímky jsou dokumentem z místa, kde svoboda ještě stále dýchá z plných plic a fungování společnosti je založeno na soudržnosti a respektu k lidem i přírodě.

Krása je vážná věc

Film Nit z přízraků režiséra Paula Thomase Andersona je výjimečné dílo. Nebo přesněji – je to film, který může nadchnout diváka, pro něhož umění může být také nějaká velmi osobní cesta k velmi osobně definovanému cíli, výraz soustředění a nevšímavosti vůči momentálně převládajícím představám, jak dělat věci a co si o nich myslet. Taky je to film, o němž se skutečně dá říct, že klade otázky, ale nijak nahlas, mentorsky, možná tak činí spíš bezděčně, je programově nevelký, film bez vykřičníků. A taky je krásný, prchavě a možná i bezúčelně. Rád bych ho viděl ještě jednou

Valašští scary monsters Jana Vytisky

Právě před rokem se v holešovické Trafo Gallery konala výstava Život je bolestný a přináší zklamání. Pod záštitou kunsthistorika a znalce dekadence Otty M. Urbana se na ní, jako na černém sabatu, sešlo několik výtvarníků se zálibou v temných výjevech posmrtného, morbidního či okultního charakteru.

Praha v renesanci a její hvězda Ferdinand

V Dějinách ošklivosti, té krásné sbírce bizarností a hrůz Umberta Eca, zaujme obraz italské renesanční malířky Lavinii Fontany, na němž je zobrazena mladá žena v drahocenném šatu. Její tvář však není tváří dívky, ale spíš nějakého přízraku, kombinace lidských a zvířecích rysů, především srsti, jež pokrývá její kůži jako nějaké kočce, vlčici či snad sově.

Sběrný dvůr v Rudolfinu

Marcel Duchamp před sto lety zavrhl „umělé“ umění a vystavil pisoár a nazval ho Studánkou. Jiné své slavné dílo, Sušák na lahve, již ani nijak nazývat nemusel, jen ho prohlásil za umělecké dílo. Dnes lze sice vystavit jako umění obojí, jak pisoár, tak sušák, ba ještě mnoho dalšího, ale žádnou velkou díru do světa s tím už neuděláme. Umělec současnosti pochopil, že předměty, které sám nevytvořil, je třeba multiplikovat, násobit, zmnožovat, vrstvit, zvětšovat.

Rozdělená FAMU?

Pražská FAMU – alespoň podle projevů některých pedagogů a studentů té školy soudě – je na pokraji rozvratu. Ta silná slova padají v souvislosti s rozhodnutím před rokem a čtvrt zvoleného děkana Zdeňka Holého neprodloužit smlouvu dokumentaristovi Vítu Janečkovi.

Vzpomínky na to, čím jsem nebyl

Když si člověk uvědomil, že žije v „devadesátkách“ (tak se těm letům ještě ale neříkalo, a i pak jen lidé s horším vkusem) a jak je to báječné, bylo už pozdě. Najednou skončily, dokonce se má za to, že skončily docela zřetelně: ve čpavém dýmu a za zvuku rozbitého skla při „antiglobalistických protestech“ během zasedání Mezinárodního měnového fondu v Praze.

Táhne jim na padesát, vztahy složité. Kultovní Samotáři pokračují

Britská vláda ve čtvrtek představila dlouho očekávaný návrh zákona, který se stane základem právní odluky Spojeného království od Evropské unie. Právní předpis mimo jiné říká, že unijní právo ztratí dnem vystoupení Británie z evropského bloku nadřazenost nad britskými zákony. Parlamentní projednávání návrhu začne podle vládní mluvčí v září.

Podvolení v Německu. Davidovi Černému stáhli Saddáma ve formaldehydu

Světoznámý český výtvarník a umělec David Černý aktuálně vystavuje svou rozsáhlou sbírku v severoněmecké galerii NordArt. Podle informací serveru Echo24 však galerie stáhla známou plastiku Shark, která zobrazuje tělo bývalého popraveného iráckého prezidenta Saddáma Husajna ve formaldehydu. Důvodem ke stažení je zřejmě to, že v blízkosti galerie se nachází uprchlický tábor a některým migrantům by to mohlo vadit.