Toto je rozhovor starých známých. Jáchyma Topola jsem se na to chtěl léta zeptat, ale vlastně to ani nebylo nutné. Pak umřel Vlastimil Harapes a Jáchym sám řekl, hele, možná bych o tom, jak žil Vlastík s mým tátou, něco řekl. A já řekl: Myslíš? Jo, lepší, než když kolem toho bude taková divná mlha. Ale začali jsme něčím jiným, Věrou Sosnarovou.
Údajně vykradený motiv nebe v předvolebním klipu pirátského kandidáta do Evropského parlamentu Mikuláše Ferjenčíka neskončil jen u výzvy agentury Dilia. Ta žádá klip stáhnout a zaplatit 150 000 korun pokuty kvůli tomu, že klip pracuje s motivy filmových pohádek Anděl Páně z dílny Jiřího Stracha. Proti tomu se ostře ohradil náměstek pražského primátora Zdeněk Hřib (Piráti), který se rovněž v klipu objevil, s tím, že Strach v pohádce také vykradl řadu motivů z jiných děl.
Pod odchodu Jana Kačera – a Vlastimila Harapese – je smrt režiséra, dramatika, herce a také výtvarníka Jana Schmida další ztrátou ze silného kádru českého divadla a kultury povstalé z nebývalého kvasu šedesátých let. Bylo mu osmdesát sedm let, do poslední doby čilý a aktivní, ještě před pár lety moderoval s Janem Lukešem jediný literární pořad na ČT, revue Třistatřicettři. Ptal se tak sugestivně a lišácky, že mnozí tázaní řekli i to, co vůbec říct nechtěli. Jan Schmid byl především zakladatel a celoživotní umělecký šéf divadla Ypsilon.
Agentura Dilia, která zastupuje filmového režiséra Jiřího Stracha, vyzvala ke stažení předvolebního videa kandidáta Pirátské strany do Evropského parlamentu Mikuláše Ferjenčíka. Žádá také zaplacení pokuty 150.000 korun, oznámil Ferjenčík v tiskovém prohlášení. Předvolební klip pracuje s motivy ze Strachových filmových pohádek Anděl Páně. Ferjenčík uvedl, že neustoupí a bude bojovat proti pokusům o omezování svobody slova.
Česká televize v přípravě rozpočtu na příští rok počítá s variantou, že bude muset omezit výrobu premiérových pořadů o 40 až 45 procent. Na výrobu pořadů přitom například letos plánuje v rozpočtu vynaložit téměř 2,6 miliardy korun, řekl Radek Konečný z tiskového oddělení. K razantnímu omezení by musela přistoupit v případě, že by legislativním procesem neprošly novely mediálních zákonů.
Toto je pravdivý příběh. Tímhle konstatováním začíná mnoho filmů a seriálů, různě formulované je člověk čte na záložkách knih, v posledních letech děl přiřazovaných k tzv. autofikci. Co ale to slovní spojení „pravdivý příběh“ dnes vlastně znamená? Současnost se často popisuje jako „postpravdivá“ doba, v níž vymizela suma společně sdílených fakt a nakonec i pravda v abstraktním smyslu, jako ideál, jehož dosažení se člověk snaží přiblížit. O to víc jsou ale žádány pravdivé příběhy, někdy člověk narazí i na názor, že s jinými než „pravdivými“ není důvod ztrácet čas.
„Dobrý den, pane Kačere,“ začal jsem vždycky stejně těch několik telefonátů, které jsme spolu měli a u kterých jsem se pokaždé cítil nepatřičně, protože jsem osloveného prosil o delikátní službu. Chtěl jsem, aby zavzpomínal na některého ze svých kolegů z Činoherního klubu. Buď proto, že slavil vysoké kulatiny, nebo proto, že zesnul, nebo proto, abych na někoho sehnal kontakt. Nebyl jsem sám, kdo tohle dělal – Janu Kačerovi volal s totožnými požadavky kdekdo a on ochotně svým typickým zastřeným chraplákem velmi zvolna odpovídal. Tedy většinou ochotně, když zrovna neměl mizernou náladu.
Hlavní cenu na filmovém festivalu v Cannes Zlatou palmu získalo komediální drama o mladé sexuální pracovnici Anora amerického režiséra Seana Bakera. Zvláštní cenu poroty si ze 77. ročníku přehlídky odnesl íránský režisér Mohammad Rasúlof, který nedávno uprchl ze své vlasti, kde dostal několikaletý trest vězení. "Tento film je velkolepý, plný lidskosti... Zlomil nám srdce,“ zhodnotila podle agentury AFP vítězný film předsedkyně poroty Greta Gerwigová.
Dnes dopoledne zemřel herec a režisér Jan Kačer, bylo mu 87 let. ČTK to oznámila jeho dcera Adéla Kubačáková. Byl ikonou nové vlny československého filmu a stál u zrodu pražského Činoherního klubu. Prosadil se jako divadelní režisér, režíroval například v Divadle na Vinohradech nebo v Národním divadle. V roce 2016 obdržel od prezidenta republiky Řád Tomáše Garrigua Masaryka za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie, humanity a lidská práva.
Francouzský herec Gérard Depardieu a jeho partnerka českého původu Magda Vavrusová měli před restaurací v Římě potyčku s místním fotografem celebrit Rinem Barillarim přezdívaným "král paparazzi". Podle médií herec i fotograf podali trestní oznámení a průběh šarvátky popisují každý jinak. Pětasedmdesátiletý Depardieu byl spolu s herečkou a producentkou žijící ve Francii poobědvat v podniku Harry´s Bar v celebritami vyhledávané římské ulici Via Veneto.
Každou neděli vysílá Česká televize nějaké dramatické dílo, tu minulou se ale na obrazovkách měla odehrát událost. Drama s vážným tématem, vycházející ze skutečné události, v hlavní roli s třiadevadesátiletou Jiřinou Bohdalovou. Umělecké kvality televizního filmu Svatá režiséra Jiřího Stracha a scenáristy Marka Epsteina na tomto místě hodnotit nebudu, troufnu si ale tvrdit, že je to dílo pro zdejší tvorbu v něčem příznačné, vybere si vážné a v něčem velice dnešní téma, ale moc toho k němu neřekne,
Americká herečka Scarlett Johanssonová obvinila společnost OpenAI, že pro svůj systém ChatGPT použila hlas, který příliš připomíná ten její. Johanssonová dříve odmítla chatbotovi svůj hlas propůjčit, informovala agentura Reuters. Johanssonová své pondělní prohlášení zveřejnila krátce poté, co společnost OpenAI oznámila, že hlas nazvaný Sky stáhne. Podle vyjádření šéfa společnosti Sama Altmana hlas chatbota patřil jiné profesionální herečce a nebyl imitací Johanssonové.
Seriál z produkce HBO nazvaný Režim sází na dvě věci: jednak to má být velké sólo pro Kate Winsletovou a jednak to má být aluze na pověsti, které se porůznu dovídáme o režimu v Rusku a o tom, co všechno se mohlo stát po covidové pandemii a jejích omezeních v mysli prezidenta Vladimira Putina. Série o šesti dílech (každý má délku asi padesát minut) se odehrává v nejmenované evropské zemi, která však má být univerzální, a proto vstřebala mnoho prvků různých evropských krajin. A tak kancléřčin palác připomíná přerostlý rakouský zámek Schönbrunn, ostatně nedaleko za ním se k nebi vypínají zasněžené vrcholky velehor – mohou to být Alpy, ale taky to mohou být Tatry
Odvolací soud v New Yorku minulý týden zrušil rozsudek nad pověstným filmovým producentem Harveym Weinsteinem, který byl před necelými čtyřmi roky odsouzený za případy znásilnění. Weinstein je ale dál ve vězení, za podobný delikt byl odsouzený i v Los Angeles, kde ho odvolání teprve čeká. To rozhodnutí vzbudilo silné reakce – odhalení Harveyho Weinsteina nastartovalo hnutí MeToo. Z producenta se stal svého druhu symbol, etalon mocného muže, který predátorským způsobem dlouhodobě zneužívá svého postavení a je si jistý svou beztrestností.
Uvedení očekávaného seriálu Problém tří těles postavilo diváky před mnoho otázek. Je možné spokojit se s těmi, které produkt streamovací platformy Netflix (respektive producentů a scenáristů Davida Benioffa a D. B. Weisse, kteří „se udělali“ na jiné literární adaptaci, fantasy sérii podle stejnojmenného románu George R. R. Martina Hra o trůny) formuluje přímo: jak funguje moderní fyzika, co zvládá kvantová fyzika a co teorie relativity, co řeší teorie chaosu, k jakým poznáním nás přivedly urychlovače částic či zda je zodpovědné pokoušet se cíleně komunikovat s jinými obyvateli nám známého vesmíru.
V řadě havlovských filmů patří snímku Petra Jančárka Tady Havel, slyšíte mě? finální místo. To je sice banální konstatování, ale je důležité, neboť je to opravdu film, v němž Havel pomalu odchází, mizí, ztrácí se. Je to film o blížícím se konci, se kterým se na začátku ještě asi nepočítá, ale on už někde, docela blízko, číhá. Protagonista zatím neví, kdy se k němu opravdu přiblíží, ale cítí, že nemusí být daleko. A protože k jeho vlastnostem patří, jak říká, „mít uklizený stůl“, požádá v roce 2009 filmaře, aby to tušené finále dokumentoval.
Opět po roce se z Karlových Varů přihlásil o pozornost český filmový svátek, který chystá již 58. ročník. Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary letos uvede digitálně zrestaurovaný film Františka Vláčila Stíny horkého léta s Jiřím Bartoškou. Ten předá Cenu prezidenta MFF KV za mimořádný přínos české kinematografii jednomu z nejobsazovanějších filmových, televizních a divadelních herců, Ivanu Trojanovi. Festival také představil zbrusu nový vizuální styl od Studia Najbrt, který využívá jednoduché černobílé grafické obrysy v kombinaci s pohyblivou grafikou.
O Janu Švankmajerovi se často píše jako o nejvýznamnějším současném českém filmaři. Ve světě opravdu dostává ceny, jeho filmy na DVD jsou jako jedny z mála, ne-li jediné z českých, k dostání v cinefilských buticích v Paříži, Londýně, ve Frankfurtu etc., s jeho proslulostí se málokdo ze zdejších filmařů, ale dalo by se říci umělců vůbec, může měřit. Je to ovšem postava z elitní kultury, víc kultovní než jaksi obecně známá, neboť celé jeho dílo je velmi elitní, rozhodně to není tvůrce pro všechny.
Někdy je člověk rád, když se zmýlí. Například já. Před několika týdny jsem na síti viděl trailer osmidílné minisérie Ripley z produkce Netflixu a ptal se: Proč? Vypadal docela elegantně, ale stejně. Měl jsem z něj dojem dalšího projevu snahy vytěžit něco z kdysi známé značky, která už byla vytěžená do poslední mrtě, bezradnosti streamovacích společností a velkých studií, pro něž je čím dál obtížnější přijít s něčím původním a novým.
Mezi šťastlivci, kteří letos obdrželi sošku Oscara, v jejich případě za vizuální efekty, byli i Takaši Jamazaki, Kijoko Šibuja, Masaki Takahaši a Tacudži Nodžima. Své schopnosti uplatnili při přípravě ve filmu Godzilla Minus One. Tento snímek sice využívá moderní efekty, a jak oscarová ceremonie ukázala, dostalo se jim i prestižního ocenění, ovšem z hlediska svého vyznění se do jisté míry „vrací ke kořenům“. To není samozřejmost, jelikož Godzilla od svého zrození prošla četnými proměnami chování, přestože její fundamentální rysy se vlastně nikdy nezměnily.
V sobotu 13. dubna uplynulo třicet let od úmrtí Rudolfa Hrušínského – tvůrce, jenž posledních deset let svého života psal do titulků za své jméno doplnění „nejst.“, aby se odlišil od syna a vnuka, kteří se oba jmenují stejně a jsou taktéž herci (tedy ten nejmladší část života byl). Ačkoliv někdy ten, o něhož nám jde, používal jen značku „st.“, protože nejstarší herec Rudolf Hrušínský byl jeho otec a původně se jmenoval Böhm, než si po druhé světové válce změnil německé jméno na české. Nám však jde o jeho syna, dodnes jednoho z nejpopulárnějších českých herců – třebaže bychom neměli opomíjet, že byl také divadelním režisérem.
Srbský režisér a absolvent pražské FAMU Emir Kusturica se setkal s ruským prezidentem Vladimirem Putinem, kterého požádal o peníze na jeho filmovou trilogii podle ruských klasiků. Filmař během návštěvy Kremlu poděkoval ruskému vůdci za „osobní historickou spravedlnost“ a ruskou agresi na Ukrajině označil za „začátek nového světa“. První film se bude jmenovat Inženýr lehké jízdy podle Fjodora Michajloviče Dostojevského,“ řekl Kusturica podle zpravodajského portálu Mind.
Většina umělců, respektive skoro všichni, za celý život nevytvoří ani jedno dílo, které by se dalo označit za „velké“, protože přesahuje dobu a místo vzniku, může se člověka dotknout i jinde a jindy, nějak trvale. Pokud se někomu jednou, dvakrát povede vytvořit cosi takového, je to velká věc a ve spravedlivějším světě by to jaksi mělo stačit, trvalá hodnota by měla přinést i trvalejší uznání.
Český sochař David Černý vzdal nevšední poctu legendárnímu režisérovi, který stojí například za seriálovým hitem Městečko Twin Peaks či za původní filmovou verzí nyní megaslavné Duny.
Pokud jste si toho nevšimli, tak rok 2023 byl v evropské kinematografii rokem Sandry Hüllerové. Tato německá herečka hrála hlavní role ve filmech Anatomie pádu, který získal Zlatou palmu v Cannes, a Zóna zájmu, který získal druhou nejprestižnější cenu, Grand prix, i Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Svět měl možnost všimnout si Hüllerové v roce 2016 ve filmu Toni Erdmann, o němž jsme v Echu tehdy psali. Není to žádná konvenční kráska, ale nesmírně všestranná herečka, schopná dát každé roli osobitost – máte pocit, že máte před sebou člověka s jedinečným výrazem, tiky a myšlením, jakého jste nikdy jindy neviděli. Zkusmo bychom ji mohli přiblížit jako Ivu Janžurovou současného německého filmu.
Dystopickou budoucnost Spojených států na pokraji občanské války ukazuje akční thriller Občanská válka od uznávaného režiséra Alexe Garlanda. Film sleduje skupinku válečných novinářů, kteří cestují napříč USA a snaží se dostat do Washingtonu dříve, než Bílý dům obsadí povstalečtí radikálové. Podle dosavadních recenzí a ohlasů se jedná o nadprůměrný dystopický thriller z neurčité blízké budoucnosti, který umně balancuje na hraně fikce a pomrkává na současnou politickou krizi v USA
K tomu nejlepšímu, co se mezi novinkami z nabídky streamovacích služeb dá najít, patří příklad, řekněme, západně-japonského crossoveru. Díla, která se odehrávají v Japonsku, jejich hlavní postava je ale Zápaďan, jsou v něm však velice výrazné japonské figury, představované charismatickými herci, dílo příběh sleduje také jejich očima, mezi autory a lidmi ze štábu je nemálo japonských tvůrců. V minulém čísle Týdeníku Echo kolega Ondřej Šmigol obsáhle informoval o minisérii Šógun podle známého historického románu Jamese Clavella.
Dnes k tématu, které se dá asi právem označit za naprostou prkotinu, domnívám se ale, že v něčem vystihuje, dejme tomu, myšlení specificky dnešní. Je to taková drobnost ze světa filmu. Možná jste postřehli, že v českém prostředí došlo k pověstnému „rozproudění debaty“ o postavení žen ve zdejším průmyslu, má docela široký záběr – od (myslím oprávněných) požadavků, aby filmařky měly možnost brát si na natáčení dítě a produkce tomu vyšla vstříc třeba zřízením dětského koutku, po věci s tématem související velmi volně.
Ve středu obletěla svět zpráva, že novým agentem Jeho Veličenstva 007 má být anglický herec Aaron Taylor Johnson. Podle deníku The Sun mělo být jeho obsazení do legendární role před podpisem a otázkou dnů. Nyní se však k zákulisním informacím vyjádřil sám třiatřicetiletý herec. Ten v rozhovoru pro Rolling Stone uvedl, že je zmínkami polichocen, ale nechce být součástí "popkulturní mašiny známé značky". S informací, že s ním studio do role nepočítá přišlo i britské BBC na základě vlastních zdrojů ve filmovém průmyslu.
Máme nového Jamese Bonda, pokud tedy lze věřit britskému bulváru. Nabídku hrát agenta 007 dostal prý Brit Aaron Taylor-Johnson. Podepsat smlouvu by měl ještě tento týden. Stane se tak sedmým představitelem tohoto věrného služebníka britské koruny. S každým představitelem vstupuje Bond do nové éry, v níž se zrcadlí nálady a hodnoty doby.
