Ve věku 76 let zemřel v sobotu divadelní a filmový herec Karel Heřmánek. Na facebooku Divadla Bez zábradlí, které Heřmánek spolu se svou manželkou založil, to oznámila rodina. Heřmánek ztvárnil řadu výrazných filmových rolí. Diváci si ho pamatují například jako fešáka Huberta, Lucifera z pohádky S čerty nejsou žerty nebo tatínka Poppera z filmu Smrt krásných srnců.
Francouzský herec Alain Delon byl dnes pohřben svými nejbližšími na svém sídle v Douchy v departementu Loiret, jižně od Paříže, tak, jak si přál. Jeho synové Anthony a Alain-Fabien přišli pozdravit lidi, kteří se shromáždili před bránou Delonova sídla La Brûlerie, píše deník Le Figaro. Množství květin pokrývá bránu La Brûlerie, domu, kde Alain Delon pobýval až do svého posledního dechu. Od hercovy smrti 18. srpna přišly ke vchodu do jeho sídla stovky fanoušků.
Elon Musk, který má velmi nenasytný a impulzivní vztah k informacím, které potkává, minulý týden sdílel na Twitteru kus textu, který zřejmě někde našel. „Dívali jste se na Hunger Games a byli jste na straně rebelů,“ začínal a tato věta se pak opakovala s filmy Hvězdné války, Matrix, Divergence a V jako Vendeta. „Když je to fikce, tak to chápete. Ale když je to realita, v níž žijete, tak to odmítáte vidět,“ pokračuje autor. Text končí slovíčkem „Wild“, které by se zde dalo převést třeba jako „Hustý“. Text, zjevně předkládaný k souhlasení, je pro některé z nás dost iritující. V první rovině už tím, že je to typ výroku, který se vás sugestivně snaží zařadit mezi jakési všechny.
Chris Owens je můj nejoblíbenější člověk z těch, které jsem nikdy neviděl. Bylo pozdní léto 2009, ve sluchátkách jsem měl první desku jeho kapely Girls (duo, kde figuroval ještě jeho kamarád Chet „JR“ White) a vracel se s ní k ránu domů. Bylo to přesně jako v té písni Petra Nováka. „Vracím se z flámu a mám ránu, mluvím z cesty a v rukou mám svoji bledou tvář. A slunce, zatímco sebou mlátím, na mou cestu rozlilo tu svoji zlatou zář.“ Ta zlatá zář mě tehdy zalila při poslechu písně Hellholle Ratrace a i dneska, když si první desku Girls po těch letech znovu pouštím, není to laciná nostalgie.
České umění – především literatura a film – je zahleděné do minulosti, místo aby se dívalo kolem sebe a vypořádávalo se s problémy dneška. Podobný názor často zaznívá především od mladších kritiků a publicistů, v posledních dnech v souvislosti s úspěchem filmu Vlny režiséra a herce Jiřího Mádla, který vypráví o reportérech Československého rozhlasu v době pražského jara a sovětské invaze. A z jaksi kvantitativního hlediska mají pravdu. Kritik Martin Šrajer na sociálních sítích publikoval seznam porevolučních filmů, v nichž téma vpádu vojsk Varšavské smlouvy hraje nějakou roli. Je jich vskutku hodně.
Vhodný čas k návštěvě projekce filmu Vetřelec: Romulus je všední den dopoledne a vhodnou lokací velké pražské multikino. Je pravděpodobné, že v něm člověk bude prakticky sám, bude procházet rozlehlými prostorami, v nichž tenký nátěr prefabrikované vstřícnosti a atraktivity nedokáže zakamuflovat jejich chladné nepřátelství ke všemu lidskému. Bude si připadat jako v útrobách nadlidsky velkého stroje, nebo snad zkamenělého prehistorického dravce, nadlidského cizího organismu, bude bloudit tím zneklidňujícím labyrintem.
Rodina Alaina Delona se po protestech aktivistů za práva zvířat rozhodla nevyhovět přání zesnulého francouzského herce, aby byl jeho pes utracen a pohřben spolu s ním. Delon, který zemřel v neděli ve věku 88 let, si přál, aby jeho pes Loubo, desetiletý belgický ovčák malinois, byl humánně utracen a uložen do hercova hrobu. Delonova dcera oznámila, že pes usmrcen nebude a zůstane v rodině, píše web stanice BBC.
Česká republika si dnes připomíná 56. výročí okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy. Chystá se celá řada pietních akcí a vzpomínat budou tradičně také politici. Vláda společně s prezidentem Petrem Pavlem společně zhlédnou film Vlny režiséra Jiřího Mádla, který se věnuje vysílání Československého rozhlasu v osudovou chvíli. Noc z 20. na 21. srpna 1968, kdy do tehdejší ČSSR vtrhla vojska armád Varšavské smlouvy patří k nejtragičtějším datům československé moderní historie.
Je výroční den okupace ze srpna 1968, což znamená, že lidem, kterým tehdy bylo dvacet, táhne na osmdesátku, tehdejší padesátník už nežije žádný. Zároveň to není tak dávno, aby tu nezůstávala silná citová stopa, která je vtisknutá do řekněme kolektivní paměti, jež působí bez ohledu na to, jestli byl člověk přímo u toho. To si je v těchto dnech možné ověřit v biografech při promítání filmu Jiřího Mádla Vlny. Ten film má velmi chatrnou zápletku, celá story s nanicovatým nasazeným technikem, který se stane hrdinou proti své vůli, je chabá, naivní a nelogická, ale vše je jaksi odpuštěno, když se po hodině a půl nad filmovou noční Prahou začnou snášet letadla s tanky
Česko má znovu naději, že zaboduje na oscarovém klání. Dobový snímek z Filmové akademie Miroslava Ondříčka (FAMO) v Písku bude bojovat o studentského Oscara. Pětadvacetiminutový hraný film Krajan je jediným českým zástupcem, který se letos dostal do finále, kde se s dalšími šesti snímky utká v boji o studentského Oscara. Historické drama z druhé světové války režíroval Pavel Sýkora a Viktor Horák podle scénáře Petra Pelecha. Do soutěže se přihlásilo 2683 filmů z celého světa,
Alain Delon byl krásný muž. Krása byla to první, čeho si na něm člověk všiml, někdy i to jediné. Může se z toho stát přítěž, způsob, jak někoho redukovat na tvář a figuru, vnímat ho jako ne vlastní zásluhou obdarovaného člověka, možná i manekýna, to jediné důležité je na něm vidět a jinak toho v něm moc být nemusí. Ve svých největších rolích Delon svou krásu používal jako šifru, až zneklidňující masku, neproniknutelnou a nečitelnou, krásné projekční plátno, na nějž si divák může promítat hnutí mysli a vášně, jež za tou nehnutou tváří tuší.
Hrdinové ztvárnění francouzským hercem Alainem Delonem byli často solitéři porušující zákony i konvence, navenek tvrdí a nekompromisní, uvnitř ale plní rozporů - dost podobní jako on sám. Zahrál si v téměř stovce filmů, diváci ho znají třeba ze snímků Černý tulipán, Rocco a jeho bratři, Dva muži ve městě či Borsalino. Zemřel dnes ve věku 88 let. Delon byl oceněn na prestižních festivalech a často se mu dostávalo ocenění za celou jeho kariéru. V roce 1991 se stal členem francouzského Řádu čestné legie.
Dnes nad ránem zemřel v kruhu rodiny legendární francouzský herec Alain Delon, bylo mu 88 let. Zahrál si téměř ve stovce filmů, proslavili ho snímky Černý tulipán, Dva muži ve městě či Rocco a jeho bratři. Delonovy nekrology plní titulní strany zpravodajských serverů ve Francii i jinde ve světě, píší o legendě a filmové ikoně. Ohlasy na Delonovu smrt přicházejí od osobností z politického a filmového světa, včetně francouzského prezidenta nebo českých dabérů.
Klobouk, který nosil herec Harrison Ford ve filmu Indiana Jones a Chrám zkázy, se v aukci v Los Angeles vydražil za 630.000 dolarů (14,4 milionu korun). Prodejní cena předčila odhad aukční síně a rovněž výsledky předchozí aukce. Klobouk z prvního dílu série o dobrodružném archeologovi se před třemi lety prodal za 300.000 dolarů (6,9 milionu korun), napsala na svém serveru stanice BBC. Klobouk je vyroben z králičí plsti sobolí barvy, má tmavě hnědou stuhu a koženou potní pásku.
Streamovací gigant Netflix poprvé za své působení v Česku zdražuje. Není to žádným překvapením, jelikož videotéka už několikrát zdražila v Americe, Velké Británii nebo ve Francii. Došlo i ke spuštění varianty s reklamami a bylo pouze otázkou času, kdy se zdražení dostane do České republiky. Nové ceny naznačují, že předplatné se zvýší až kolem 20 procent a na stole je také zavedení verze s reklamou. Zatím se toto zdražování týká pouze nových předplatitelů, ale v dohledné době dojde k plošnému zvýšení cen i u stávajících předplatitelů.
V éře sázející v hollywoodské kinematografii na nostalgii nynějších výdělečných generací, které chtějí ještě jednou zažít nové dobrodružství s hrdiny svého dětství, patrně muselo po Smrtonosné pasti, Hvězdných válkách, Indianovi Jonesovi, Krotitelích duchů nebo Rockym dojít také na Policajta v Beverly Hills. Třicet let odkládaný čtvrtý díl nakonec vznikl letos pro streamovacího obra Netflix, kde se premiéry dočkal na začátku prázdnin. V názvu nese snímek dodatek Axel F.
Americké úřady obvinily pět lidí včetně dvou lékařů v souvislosti se smrtí herce Matthewa Perryho, který umřel loni na podzim po požití velké dávky drogy ketamin. S odvoláním na své zdroje o tom dnes informovala televize ABC News. O obvinění více osob mluví také deník Los Angeles Times, další americká média psala o nejméně jednom zatčení. Podrobnosti by měli vyšetřovatelé oznámit ještě dnes na tiskové konferenci konané v Los Angeles, kde hvězda sitcomu Přátelé loni umřela ve věku 54 let.
„S paní Blankou Ferjenčíkovou jsme nalezli smírnou cestu v kauze eurovolebních spotů jejího manžela Mikuláše Ferjenčíka (Piráti), které nápadně připomínaly mé filmy Anděl Páně,“ uvedl dnes režisér známé vánoční pohádky Jiří Strach. Po Pirátské straně předtím chtěl zaplatit pokutu 150 tisíc korun a stažení předvolebního videa, v němž Ferjenčík vystupoval jako anděl a pražský primátor Zdeněk Hřib jako čert.
Anne Franková a její rodina nebyli jediní. Před nacisty se v Nizozemsku za války ukrývalo na 28 tisíc židovských dětí i dospělých, z nichž šestnáct tisíc válku přežilo. Jak to bylo možné? Kdo jim pomáhal, když za přechovávání Židů byl trest smrti? Svědectví o tom podává v knize Ukrývané děti patnáct pamětníků. Před očima čtenáře se odehrává thriller: odloučení od rodičů, strach, nejistota, ukrývání, cesta někam a pak zase jinam. A někdy i prozrazení a zatčení. Jedna z žen zmiňuje, že se s Anne Frankovou a její sestrou Margot znaly ze školy a jely stejným transportem do Osvětimi....
Po uvedení filmu Vlny v režii Jiřího Mádla následovala v tuzemských médiích vlna (ehm) až manifestačního nadšení. Sledoval jsem ji zdálky a v tom extatickém jednohlasu mi přišla až podezřelá. Konečně se v Česku zas natočil film evropského formátu! Světového formátu! Ve velkém sále Thermalu po premiéře následoval nebývale dlouhý potlesk. Vlastně se tam doteď tleskat nepřestalo. Odpusťte mírnou jízlivost, ten film ani jeho autoři za místy přepjaté reakce jistě nemohou. Do tak velikých výšin vyhnaná očekávání si navíc koledují o to, aby byla zklamána teď, když snímek vstupuje do tuzemských kin.
MaXXXine je zatím jeden z filmů roku (vedle Furiosy a Občanské války), ale umím si představit, že s ním spousta lidí může mít problém. A to i takoví, u kterých byste to nečekali. Třeba režisér Paul Schrader na Facebooku napsal, že Ti West už by se měl vykašlat na tyhle žánrové pocty a natočit nějaký „normální film“. Vlastně chápu, že na někoho může MaXXXine působit „béčkově“.
Ateliér lze považovat za reprezentativní ukázku tzv. bruselského stylu, jde o dvoukřídlou stavbu na půdorysu široce otevřeného písmene V s velkorysými prosklenými stěnami na východní straně obrácené do zahrady. Udělejte si první srpnový víkend procházku do Košíř, ateliér bude pro návštěvníky celý den otevřen k volné prohlídce. V domě je nyní stálá expozice děl Vladimíra i Věry Janouškových, jejichž monumentální sochařské realizace jsou instalovány v zahradě.
Autorský pohled divadelního a filmového režiséra, scenáristy a herce Jiřího Havelky na lidi i na to, jak reagují v extrémních situacích, je tu zábavný, tu nemilosrdný, tu dojemný. Jeho filmový debut Vlastníci o tom, jak klopotně se učíme zacházet se soukromým vlastnictvím, je už klasikou. Svůj zatím poslední celovečerní film, který právě přichází do kin, nazval Zahradníkův rok a do hlavní role obsadil Oldřicha Kaisera. Je volně inspirován skutečnou událostí, kdy ruský oligarcha zničil drobné hospodářství Reného Mandyse v Dolní Olešnici. Klasická komedie to není, ale důležitý film, jak už to u Jiřího Havelky bývá, ano.
Spojené státy opět ochromí rozsáhlá stávka herců a dabingových umělců. Na vině je znovu umělá inteligence a tentokrát se herecké odbory SAG-AFTRA zaměří na videoherní studia, která začínají nahrazovat herce AI technologiemi. Odborová asociace herců a dabingových umělců 26. července vyhlásila stávku proti velkým vydavatelům videoher a počítačových her, jelikož se po roce a půl nedohodli na ochraně proti používání AI, píše hollywoodský magazín Variety.
Dělání, dělání všechny smutky zahání, zpívá se ve známém výchovném popěvku, dala by se v něm vidět varianta Písně práce určená pro terapeutickou kulturu posledních desetiletí. Popisuje práci nikoli jako „matku pokroku“, příčinu polidštění opice nebo cestu k vybudování lepší, beztřídní společnosti či naplnění snu o zaslouženém osobním blahobytu, ale jako, řekněme, terapeutický proces. Způsob, jak „zahnat smutky“ (jazyk soudobého diskurzu by asi volil odborněji znějící terminologii). Dělání je lék, třeba i účinnější než zoloft.
Hlavní červencová starost zahradníka je zalévání a kropení zahrady. To napsal skoro před sto lety (roku 1929) do své zahradní knihy zahradník Karel Čapek a hlas Oldřicha Kaisera to předčítá v rádiu, zatímco zahradník, kterého hraje tentýž Oldřich Kaiser, u toho sedí u stolu a obědvá spolu se svou ženou Dagmar Vokatou. Ta možná opravdu to jídlo uvařila a teď hraje pravděpodobně sama sebe. Děje se to ve filmu Zahradníkův rok, jenž je nyní uváděn v kinech. Je to čtvrtý celovečerní film režiséra Jiřího Havelky, který ho sestavil velmi duchaplně a důvtipně.
Julian Casablancas z kapely The Strokes si před lety založil boční projekt The Voidz, kde pořádně upustil uzdu svým hudebním fantaziím. Jestli nějaké desky z poslední dekády mohou posloužit jako protiargument k tomu, že žánr indie rocku je už mrtvý, vyprázdněný pojem, jsou to právě první dvě desky The Voidz, Tyranny (2014) a Virtue (2018). Žánrová roztříštěnost, existenciální úzkost, nezařaditelnost přítomnosti, strach z budoucnosti, satira na popkulturu a ironizování nostalgie.
Jeden z nejinspirativnějších příběhů ze světa velkého a udržitelného byznysu dostal filmovou podobu. Dokumentární snímek Beyond Zero vypráví o transformaci předního světového výrobce koberců Interface a vizionáře Raye C. Andersona. Dokument režiséra Nathana Haveye se zabývá transformací společnosti a cestou k udržitelnosti na pozadí velkého byznysu. Promítání při letní premiéře organizovala Asociace udržitelného podnikání ve spolupráci s designérskou společností Unlimit DB, Evropskou komisí a COM.SE Consulting..
K České republice prý cítí zvláštní pouto – a v jeho případě to nejsou jen takové ty řeči ze slušnosti. Mimo jiné dobře zná tuzemský animovaný film, obdivuje tvorbu Jana Švankmajera, setkal se kdysi v Paříži se Ctiborem Turbou a s Bolkem Polívkou, dokáže detailně analyzovat podle svých slov „nekorporátní“ festivalovou grafiku Studia Najbrt… V Karlových Varech je skoro jako doma. V jednom ze sestřihů z festivalového dění luxuje v Thermalu červený koberec. Do našich nejznámějších lázní se oscarový herec Geoffrey Rush vrátil po dvou letech jako člen hlavní poroty.
Pokud se letos v české poezii knihou roku stala sbírka Červený obr od Terezy Bínové, tak debut roku v téže žánrové kategorii bude patřit jistojistě mladému básníkovi Lubomíru Tichému. Konkrétně za jeho lyrickou prvotinu nazvanou Místní. Vsadit si na to v Tipsportu tentokrát nemůžete, ale věřit byste nám mohli. Tento pomyslný vavřín ostatně stvrzuje i nakladatelství Fra, kde kniha vyšla. Nestává se moc často, aby začínající autor vydal debut u jedné z našich nejprestižnějších literárních značek. Vybíravý Petr Borkovec má čich nejen na brouky, ale i na dobré básníky.
