Filmový kritik Quentin Tarantino

Původně jsme se letos měli dočkat nového Quentina Tarantina, scénář byl hotový, ale během domlouvání hereckého obsazení režisér práce na svém desátém filmu zrušil. Filmového kritika koncipoval jako detailní ohlédnutí za svou láskou k filmovému médiu, měly se v něm objevovat jak postavy z jeho předchozích snímků, tak znovu a jinak natočené scény od spousty jeho oblíbenců. Hlavní postava kritika vycházela ze skutečného života jednoho hollywoodského fanatika, který v 70. letech psával nadšené recenze „brakových“ filmů pro pornočasopisy. Tarantino oslovil třeba režiséra Paula Schradera, jestli může ke svému obrazu předělat závěrečnou scénu z drsného thrilleru Bez slitování (1977); šlo by tedy asi o jakýsi metakoncept, který by spojil desítky starých filmů do jednoho nového. Obdobně ale Tarantino pracoval vždycky, jen ne natolik zjevně. Nikdy se ale netajil tím, odkud čerpá inspiraci – jednal přesně dle poučky „talentovaní si půjčují, géniové kradou“. Vstřebával excelentní záběry, experimentální scenáristické koncepty, neotřelé způsoby vyprávění, charakterové typy postav i žánrové vzorce a stylové postupy. Dva z jeho přímých inspiračních vzorů teď uvede kino Aero. Tematický dvojprogram spojí jeho debut Gauneři s filmem Stanleyho Kubricka Velká kořist (1956) a kultovní Pulp Fiction s Bandou pro sebe (1964) od Jeana-Luca Godarda. Oba tyto filmy Tarantino ostatně letmo zmiňuje (spolu s 248 dalšími!) ve své knize Filmové spekulace, kde fundovaně a zároveň velmi čtivě rozebírá nepříliš známá díla převážně ze 70. let a přemýšlí, jak by různé projekty dopadly, kdyby se jich chopil někdo jiný (skvělá je kapitola, jak by vypadal Taxikář, kdyby ho točil Brian De Palma) či kdyby studio dovolilo tvůrcům realizovat původní záměry. Kino Aero zatím ohlásilo pouze dvě dvojité projekce, ale snad se bude pokračovat dál. Bylo by krásné vidět na velkém plátně nějaký polozapomenutý špinavý western od Sergia Corbucciho (spojený s Nespoutaným Djangem) či něco z fascinujícího žánru blaxploitation (soul, disko a spravedlivá pomsta černochů!) v hlavní roli s Pam Grier (pouštěný před Jackie Brown).

Tarantino a spol., kino Aero, Praha, 23. 1. a 27. 2. 2025, Filmové spekulace, nakladatelství Universum, přeložili Iva Hejlíčková a Michal Málek, 320 str.

Vršovice olé

Spolu s osobnostmi jako Ladislav Klíma, Jiří a Běla Kolářovi, Jindřich Chalupecký, František Kobliha nebo Mikuláš a Emilie Medkovi patří Josef Váchal mezi umělce, kteří utvářeli kulturní prostředí pražských Vršovic. Nová výstava byla připravena jako připomenutí 140 let od jeho narození. Uvidíte na ní zvětšeniny původních fotografických negativů Váchala i historické fotografie z předválečných Vršovic, kde Váchal mezi lety 1915 a 1940 žil.

Josef Váchal, Miloš Šejn: Vyvolané obrazy, Galerie Rohovka, Praha, do 1. 3. 2025

Smrt je dobrá story

Radikální interpretace textu režiséra Piera Paola Pasoliniho Ragazzi di vita. Příběh bezprizorných fakanů odehrávající se v troskách poválečného Říma s Tiberou plnou odpadu. Je cenou za přežití brutálních podmínek morální degradace? Líbilo by se tohle představení Antoninu Artaudovi, nebo půjde jen o trapně afektovanou manýru? Bude z Vojtěcha Hrabáka hvězda? Chcete odpovědi? Moc volných míst v hledišti už nezbývá.

Pier Paolo Pasolini: Fakani, r. Ondřej Štefaňák, A Studio Rubín, Praha, premiéra 7. 2. 2025

Prokletí reportéři

Ian Urbina je americký novinář, který působil přes patnáct let jako reportér deníku The New York Times. V roce 2015 začal publikovat reportáže o nelegálním rybolovu, pašování zbraní, znečišťování oceánů a zneužívání lidí na rybářských lodích, na nichž sám pobýval a fotil. Výsledkem jeho pětiletého cestování po mořích je tato kniha reportáží. Práva ke zfilmování nedávno koupil Leonardo DiCaprio. Tak snad pak na premiéru v Cannes přijede luxusní jachtou.

Ian Urbina: Oceán mimo zákon, nakladatelství Absynt, 672 str.