Jediný způsob, jak se potkat, je bouračka…

Současné tuzemské divadlo s čím dál tím větší oblibou čerpá pro své nové inspirace náměty z aktuální české prózy. Tento trend stvrzuje například nejnovější román Kateřiny Tučkové Bílá voda, který se objevil jak na brněnských (Městské divadlo), tak i pražských divadelních (Národní divadlo) scénách. Své divadelní ztvárnění si ale našel i román Elsy Aidse Přípravy na všechno (Masopust) nebo mysteriózní povídková kniha Pavla Klusáka Uvnitř banánu (Divadlo Na Zábradlí). Stejným směrem se letos vydalo i brněnské Divadlo Husa na provázku, které pod názvem Jednou nám za to děcka poděkujou zpracovalo oceňovaný prozaický hit Petra Šestáka Vyhoření (v roce 2023 získal nominaci na Magnesii Literu). Tým pod režisérským vedením Martina Modrého (čerstvý absolvent režie na JAMU) tak vsadil na jeden z nejangažovanějších románů minulého roku. Ten se prezentuje jako pamflet, či rovnou manifest, který brojí slovem proti všemožným kapitalistickým hříchům, ponejvíc pak proti motorizované dopravě. Na jevišti sledujeme až performativní výkon Dominika Telekyho, simulující zběsilou práci poslíčka (cyklokurýra), jenž se zadýchaný valí začouzenými ulicemi našeho hlavního města: „Já nemám čas na nic jiného než na hýbání, každá minuta, kdy se nehýbu, mě stresuje, každou minutu, kdy se nehýbu, přicházím o kšeft a v hlavě mi šustí účty za nájem a energie,“ vykřikuje při jedné ze scén hlavní herec, jenž v průběhu inscenace takřka nesleze ze šlapacího kola, přičemž mezitím stíhá vychrlit převážnou část Šestákova románu. Jeho tělo se v tomto extrémním fyzickém počinu mění ve stroj, který balancuje na pokraji frustrace a zhroucení. Scénografie hry je klaustrofobicky temná, využívající Šestákův agresivně ironický styl psaní (nekonečně se vrstvící jízlivé věty, psané v gradujícím tempu). Ten pracuje se záměrně reduktivním ideologickým pohledem, který zároveň obnažuje plochou binaritu současných kulturních válek: vidět vše schematicky z jedné myšlenkové perspektivy bez možnosti jakéhokoli dialogu.

Petr Šesták: Jednou nám za to děcka poděkujou, r. Martin Modrý, Divadlo Husa na provázku, Brno, Praha, premiéra 25. 10. 2024

Excentrické klenoty

Její nápady spoluurčovaly podobu klenotů české nové vlny, jako jsou Démanty noci, Sedmikrásky, O slavnosti a hostech nebo Valerie a týden divů. Ester Krumbachová, zásadní osobnost československé nové vlny, kostýmní návrhářka a scenáristka, se nyní konečně dočkala svého on-line archivu. Uměleckoprůmyslové museum v Praze, které opatruje její pozůstalost, jej vytvořilo na základě výzkumu dosud nezpracované mezioborové tvorby autorky a chystá se ho postupně rozšiřovat. Nahlédněte do něj a kochejte se.

Ester Krumbachová: on-line archiv, UMPRUM, web: esterkrumbachova.org

Věřit ve zlo

Neustále svítící paprsky slunce do plovoucí kamery, katalog krutosti, jakási podivná cesta jako z pera Cormaca McCarthyho. Jistě, nový seriál z produkce Netflixu má i své problémy (scenáristické kličky leckdy připomenou nekonečné trápení Ally McBealové), přesto jde o celkem osvěžující pohled na Divoký západ. Zhruba u čtvrtého dílu jsem si navíc začal přát smrt všech zúčastněných, což mě až do konce drželo ve stavu napjaté bdělosti. A teď ať už konečně někdo natočí tu adaptaci Krvavého poledníku!

Seriál American Primeval, Netflix, 5 h.

Lahodná upířina

„Co přišlo potom, byl už jenom hnus,“ píše Stephen King ve své druhé knize Prokletí Salemu. A má pravdu, nejsilnější měl start. Debutoval s Carrie (skvělý je i film Briana De Palmy) a těsně předtím, než napsal Osvícení, se inspiroval i zkušeností z výuky středoškolských studentů. S nimi tehdy obšírně rozebíral bibli vampyrismu: Drákulu Brama Stokera (i toho si ostatně můžete poslechnout, skvěle ho načetl Pavel Soukup). Jste namlsaní nádhernými obrazy Nosferatu a lačníte po krvi? Vydejte se na Audiotéku.

Audiokniha Stephen King: Prokletí Salemu, OneHotBook, načetl Jan Zadražil, 18 h.