Kolik literárních cen tahle země ještě snese?

Současná západní společnost je specifická tím, že mnohé se v ní poměřuje z pozice moci. Jsme doslova posedlí zkoumáním, kdo tuto moc uplatňuje (a na koho), a v této návaznosti uvažujeme o tom, zda by tato moc neměla podléhat jiné hierarchizaci. To se týká i literárněkritického a publicistického prostředí, ve kterém místo věcné a konstruktivní kritiky převládá potřeba se do autora díla „vciťovat“. O tom hovoří americký kritik Hal Foster, jenž si ve své knize Zítra bude hůř: Umění, kritika, nouzový stav (2015, česky 2021) všímá, že tím, jak mizí kritika, se zároveň vytrácí i zřetelná estetická kritéria a možnosti polemiky. Kritika už dávno není nápomocí autorovi, která by zvýznamňovala jeho dílo. Spíše je chápána jako ryze osobní útok. Kritik se tak stává anachronismem, vyhublým predátorem, jemuž potravu bere kolektivní hlas empatie. I z toho důvodu zřejmě vznikla nová literární cena nazvaná Cena literární kritiky, založená stejnojmenným spolkem sdružujícím literární časopisy A2, Host, Souvislosti, revue Prostor a Tvar. Jejím cílem je dle organizátorů povzbudit kritické myšlení o literatuře a dostat ho prostřednictvím debat do veřejného prostoru. Skrytá motivace ceny může být i v tom, že bude působit jako protipól zavedené Magnesie Litery. Ta oceněná díla sice dokáže popularizovat a zvýšit jejich prodej, zároveň o nich ale mluví směrem ke čtenářské veřejnosti často příliš zkratkovitě a bez hlubší interpretace. Platforma Cena literární kritiky má za sebou prozatím několik rozpačitých debat a méně kritických recenzí a studií, nyní zveřejnila trojice nominovaných. V kategorii poezie se o vítězství uchází ženské trio Iryna Zahladko (Jak se líčit v nemoci), Yveta Shanfeldová (Výstava posedlostí) a Lenka Chýle (Raná / Deník Pastýřky). Za prózu pak byly vybrány knihy Narušení děje od Emmy Kausc, Lover/Fighter od Kristiny Hamplové a Letnice od Miroslava Hlauča. Snad nominace Magnesie Litery ukážou, že tu nemáme pouze dvě zaměnitelné ceny, jako je tomu v hudbě v případě Vinyly a Apolla.

První ročník Ceny literární kritiky. Vyhlášení vítězů proběhne 12. března v pražském Centru současného umění DOX.

Babi, neboj

Píše se rok 1580. Abelke sama hospodaří na farmě a snaží se prosadit v době, která nepřeje nezávislým ženám. O pět set let později se do bažinatých krajin se svým manželem a dětmi přestěhuje druhá hrdinka. Dozvídá se o životě Abelke a se znepokojením si uvědomuje, že její problémy jsou až děsivě aktuální. Zuřivý příběh o nezdolnosti vesnických žen! To je jako na zavolanou. Moje šestaosmdesátiletá babička mi zrovna psala, že už přečetla všechny knihy od Ježíška.

Jarka Kubsová: Na marších, přeložil Matouš Hájek, Kniha Zlín, 328 str.

Skalpel, prosím

Personál traumatologického centra pracuje nepřetržitě, aby zachránil životy na přeplněném a podfinancovaném pohotovostním oddělení. Ne, to bohužel není pokračování Nemocnice na kraji města. Ale i tak jde o to zajímavější, co si z nových seriálů právě můžete pustit. Epizody se střídají po reálných hodinách, takže ve čtvrtém díle (z patnácti) je teprve deset ráno. A přitom už personál zažil tolik patálií (nebožtíci na scéně). Čeká nás pěkně hektická šichta.

Urgent, r. R. Scott Gemmill, od 10. 1. na MAX

Kamarád les

Lenka Falušiová je kreslířka a grafička, v letech 2023 a 2024 byla dokonce nominována na Cenu Vladimíra Boudníka. Teď se na své nové výstavě vydává do hlubokých lesů. V detailech propletených větví vidí metafory ke komplikovanému lidskému mozku, a když se větve rozechvějí, v jejich stínech spatřuje přízraky. Také jste si vzpomněli na ten zlovolný útok stromů ve filmu Sama Raimiho Lesní duch? Vstup do galerie Artium je sice zdarma, ale na vlastní nebezpečí.

Lenka Falušiová: Potkala jsem sebe v lese, Artium by KKCG, Praha, do 28. 2. 2025