Společnost pro obranu svobody projevu poprvé ocenila instituce a osobnosti, které se podle názoru poroty dlouhodobě staví na podporu svobody projevu. Porota v čele s Vadimem Petrovem ocenila například Institut Václava Klause či Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků (SIMS), ale i projekt Echo24. Mezi jednotlivci získali ocenění například Cecílie Jílková či Oldřich Kužílek.
Asi bychom měli být rádi, že lidé v dalších společenských bublinách začínají objevovat hodnotu svobody projevu. Jenže se taky potvrzuje, že tak jako se každému, kdo má kladivo, jeví každý problém jako hřebík, ani svoboda projevu není tím správným ani jediným analytickým nástrojem pro všechny situace. Vedení České televize chystá Chartu pracovníka ČT, jež mimo jiné zavádí pravidla pro vystupování zaměstnanců na sociálních sítích. A vzbudila excitované reakce.
Lidstvo má svoji sbírku ikonických fotografií: americké mariňáky na Iwodžimě, sovětskou vlajku nad Reichstagem, „tankového muže“ před kolonou čínských tanků na náměstí Nebeského klidu v Pekingu, Churchilla s cigárem v ústech, samopalem v rukou a výrazem starého buldoka v očích. Po tomto víkendu se k nim přiřadí i jedna studentka z Teheránu. Na Západě se lidé na veřejnosti vesměs svlékají plánovaně, z určitého exhibicionismu a s vědomím, že jim za to hrozí maximálně pokuta. V Íránu vám za kus holé kůže může hrozit i smrt; Mahsá Amíníovou před dvěma lety umlátila náboženská policie v Teheránu.
Skončil průzkum bojem jednoho nového způsobu omezování svobody projevu. Prostějovský magistrát odložil případ ženy, která kritizovala vládu na Facebooku. Navzdory konstatování, že se přestupek nestal, je to výsledek neslavný mimo jiné pro ministra vnitra Rakušana. Potenciální pachatelka Marie Šabinská se musela dostavit na úřad k podání vysvětlení. Takže trestem byl v tomto případě samotný byrokratický proces. Muset se dostavit na úřad někomu může připadat, že to není nic moc, ale v případě, který vůbec neměl vzniknout, je to až až. Tím přestupkem mělo být, že Šabinská na Facebooku nadávala na vládu.
„Potřebuji přesně vás,“ říkala mi paní do telefonu, když mě zvala do debaty. Prý shánějí člověka hájícího stanovisko, jež mi v rychlosti předestřela. Namítla jsem, že si nic podobného nemyslím. „Ale ano, máme na to data,“ poznamenala. Asi měla na mysli, že firma, od níž pozvánka dorazila, si udělala rešerši, projela mé výstupy a seznala, že jsem jejich člověk. Nedomluvily jsme se. Trvala jsem na tom, že si myslím, co si myslím. Možná z principu. Zčásti měla paní asi pravdu. Na příhodě není nic pobuřujícího. Každý zve do debat lidi s očekáváním, že budou herci sebe samých. Všichni pracujeme s tím, že druhého známe, že je tudíž předvídatelný.
Americký miliardář Elon Musk dostal od europarlamentní frakce Patrioti pro Evropu nominaci na letošní Sacharovovu cenu za svobodu myšlení, kterou uděluje Evropský parlament (EP). Frakce to oznámila na sociální síti X. Musk, jenž vlastní sociální síť X a další firmy, se podle klubu zasadil za svobodu slova. Své kandidáty může jmenovat každý klub v EP či skupina alespoň 40 poslanců.
Bouři vzbudilo o předminulém víkendu zatčení Pavla Durova na letišti u Paříže. Durov je zakladatelem a výlučným majitelem velké sociální sítě Telegram, která přerostla území bývalého Sovětského svazu a dnes se pyšní 900 miliony uživatelů po celém světě. Francouzská policie Durova viní z toho, že na Telegramu umožňuje kriminální činnost, jako jsou obchod s drogami nebo dětská pornografie. Mnoho lidí, například Elon Musk, naopak zásah proti Durovovi považuje za bezprecedentní útok na svobodu projevu. Téma pro Salon Echa.
Mata v minulých dnech zásadně omezila svobodu slova ve Francii. Zastavila na Facebooku a Instagramu řadu účtů označovaných jako pravicové nebo konzervativní. Tato brutální cenzura, která postrádá jasné odůvodnění, odhaluje alarmující krizi, která ohrožuje základní principy v jádru našich demokratických společností, píše zpravodajský server Valeurs Actuelles.
V posledních týdnech probíhala v Česku, ehm, čilá debata o tom, kdo je v téhle zemi svině a jestli je únosné tímhle způsobem některé lidi nebo skupinu lidí označovat. Rozpoutal ji, jak známo, Otakar Foltýn, když během streamované besedy na festivalu ve Slavonicích o českých obdivovatelích ruského prezidenta Putina řekl, že to jsou „velmi často lidé, kteří jsou nešťastní, zapšklí, zahořklí, smutní, opuštění nebo mají jenom životní smůlu nebo jsou to prostě jenom svině“.
Tomáš Klvaňa nedávno reportoval z kongresu Demokratické strany v Chicagu (kde byla potvrzena Kamala Harrisová jako kandidátka na prezidentku USA) a mj. napsal, že se tam strana přihlásila ke svobodě. Z toho, co včera zveřejnil republikánský kongresman Jim Jordan, vyplývá tak nějak... pravý opak. Jde o svobodu slova, která je základem ostatních svobod.
Na HBO Max je stále možné vidět všechny čtyři série německého seriálu Babylon Berlín, který se odehrává na konci dvacátých a na začátku třicátých let minulého století v Německu. Jde o výjimečné filmové dílo s úžasnou výpravou ukazující módu té doby, podmanivě výtvarně zpracované, plné tónů swingu, vhledu do různých sociálních vrstev.
Celý svět s překvapením sledoval výbuch hněvu v Británii. Rozzuřené rabující davy, hlavně bílých Britů, zapalovaly hotely pro migranty, knihovny i policejní stanice. Vláda odpověděla represemi, urychleným soudním řízením, tvrdými tresty a avizuje větší kontrolu sociálních sítí. Z druhé strany rostou stížnosti na údajný nerovný policejní přístup, vysokou imigraci a ignorování násilností ze strany menšin. Spojili jsme se tedy po dvou letech znovu s konzervativním historikem a publicistou Edem Westem, abychom s ním probrali důvody současných nepokojů a vůbec stav britské společnosti. V době, kdy rozhovor probíhal, britské úřady hlásily přes 740 zatčených v souvislosti s nepokoji a víc než 130 zraněných policistů.
České umění – především literatura a film – je zahleděné do minulosti, místo aby se dívalo kolem sebe a vypořádávalo se s problémy dneška. Podobný názor často zaznívá především od mladších kritiků a publicistů, v posledních dnech v souvislosti s úspěchem filmu Vlny režiséra a herce Jiřího Mádla, který vypráví o reportérech Československého rozhlasu v době pražského jara a sovětské invaze. A z jaksi kvantitativního hlediska mají pravdu. Kritik Martin Šrajer na sociálních sítích publikoval seznam porevolučních filmů, v nichž téma vpádu vojsk Varšavské smlouvy hraje nějakou roli. Je jich vskutku hodně.
Představitelé několika institucí, které se zabývají svobodou projevu, obviňují eurokomisaře Thierryho Bretona ze zneužití nařízení Evropské unie o digitálních službách a z ohrožení svobody slova. Ve středu mu zaslali dopis, ve kterém mu dávají za vinu, že minulý týden před debatou Elona Muska a amerického prezidentského kandidáta Donalda Trumpa na síti X dopisem vyhrožoval Muskovi.
Někde to i uprostřed horkého léta mají rádi ještě více horké. Zdá se, že třeba na Slovensku… Odkud přicházely minulý týden zprávy o tom, jak je společnost na nohou, na náměstích se protestuje, píší se petice, solidarizují se čeští umělci. Svobodná kultura je totiž v ohrožení. Příčinou či záminkou je odvolání ředitele Slovenského národního divadla Mateje Drličky a ředitelky Slovenské národní galerie Alexandry Kusé. Odvolala je ministryně kultury Martina Šimkovičová. Jde o to, že ty dva „vyhazovy“ znamenají něco jiného než jen dva vyhazovy.
V nedávném rozhodnutí amsterdamského soudu do centra pozornosti dostala sociální síť X (dříve Twitter) miliardáře Elona Muska, a to kvůli praktikám, které soud označil za nevhodné a nesouladné s pravidly GDPR. Případ se týká novináře, jehož účet byl bez jeho vědomí takzvaně shadowbanován kvůli příspěvku obsahujícímu slovo „dětská pornografie“.
Zůstaňme ještě u neslýchaného cenzorského pokusu eurokomisaře Thierryho Bretona. Má další dozvuky a hlavně nám ukazuje, že žijeme ve vskutku zajímavé době. Jakkoli byl nečekaný v tom smyslu, že i ti, kdo čekají od eurokracie to nejhorší, jím byli překvapeni, zároveň nespadl z nebe. Lze se na něj dívat z mnoha kontextů, z nichž ten, že už schválený unijní Digital Services Act se skutečně ubírá cenzurním směrem, je jeden z nich. Jenže, a to je další kontext, eurokracie a celý sektor managementu informací si ještě nejsou jisté, jak daleko můžou jít.
O málokterém tématu se v posledních letech popsalo tolik papíru jako o dezinformacích a svobodě slova. Přitom na tomto poli se v Česku nic zvláštního neděje, i když se to z obranářské rétoriky některých médií a politiků nezdá. V řadě sousedních zemí, včetně Německa, je svoboda slova velkým tématem. V Česku se tyto trendy zatím neprojevily. Proč? Stále je u nás živá tradice antikomunistické revoluce z listopadu 1989. Šéfové velkých médií zažili ve formativním věku skutečnou nesvobodu, takže jsou na projevy cenzury, autocenzury a potlačování názorů mimořádně citliví.
Společnost pro obranu svobody projevu (SOSP) těsně před volbami do Evropského parlamentu uzavřela svůj dlouho běžící seriál s postoji jednotlivých kandidátů ke svobodě slova a jak by ji v Evropském parlamentu. Přinášíme závěrečné shrnutí SOSP, v němž hodnotí, na jaké straně jednotlivé subjekty stojí. Společnost se už v minulých dílech ptala například na největších hrozby pro svobodu projevu a pluralitní demokracii v EU.
Svoboda projevu – jeden z nejklíčovějších aspektů současné Evropské unie. S určitou snahou svobodu slova bránit anebo s plány na potírání dezinformací se chystá v červnu do Evropského parlamentu kandidovat de facto každá česká strana nebo hnutí. Společnost pro obranu svobody projevu (SOSP) už několik týdnů pořádá seriál, v němž se jednotlivých subjektů ptá, jak by si poradily s různými problémy. Jak odpovídal favorit v podobě hnutí ANO, ale také koalice Spolu nebo drobnější subjekty?
V knize Společnost nevolnosti vyprávím příběh ze sbírky povídek Po starém schodišti italského spisovatele Maria Tobina, občanským povoláním psychiatra: Vysoký funkcionář fašistické moci končí v blázinci, protože se u něho rozvinulo delirium negationis. Závoj negace pokryl celý jeho svět, nic neexistuje, tvrdí, ani Mussolini a jeho zadnice naditá v černých rajtkách či hulákající davy v černých košilích. Ani jeho žena a děti. Stojí sám proti dravému proudu obrazů, hlasů a tváří, všechny je musí negovat – svět jako vědomí a nic. Jen sténání umírajících spolubojovníků z první světové války a jejich zkrvavená těla zcela negovat nedokáže, stále se vracejí.
Co znamená svoboda slova pro subjekty kandidující do Evropského parlamentu? Ať už jde o koalici Spolu, hnutí ANO, případně Piráty a Starosty, určitou formu svobody projevu i volby mají do svých programů zapracovanou v zásadě všichni. Společnost pro obranu svobody projevu (SOSP) v týdnech před evropskými volbami oslovila jednotlivé strany a hnutí s otázkami, co konkrétně pro ně tato hodnota znamená. Jejich odpovědi najdete níže.
TikTok je ta nejvíc dynamicky rostoucí síť současnosti, velice populární je zvlášť mezi mladými lidmi. Budoucnost TiktToku je ale velice nejistá. Ve Spojených státech byl přijat zákon, který podmiňuje další dostupnost sítě v USA jejím prodejem americkému majiteli, je totiž vnímána jako potenciálně nebezpečný nástroj čínského režimu použitelný jak pro propagandu, tak i pro špionáž. Evropská unie zas zdůrazňuje údajně neblahý a destruktivní vliv TikToku na psychický stav především dětských a dospívajících uživatelů. Redaktor Týdeníku Echo Ondřej Štindl debatoval o (ne)smysluplnosti snah omezit TikTok se sinologem Filipem Jiroušem a antropoložkou Marií Heřmanovou.
Na tomto místě by se mohla objevovat občasná rubrika: Jaký zase nápad přišel z EU, my ho s bídou stačíme vzít na vědomí, ale na odpor se nezmůžeme. Tentokrát jde o EMFA, Evropský akt o svobodě sdělovacích prostředků. EMFA byla přijata předminulý týden Evropským parlamentem, a protože předtím už prošla Coreperem, tedy Výborem stálých zástupců členských zemí, zbývá už jen aklamační souhlas Rady ministrů, v tomto případě ministrů školství. Akt o svobodě sdělovacích prostředků je doplňkem dosti nebezpečné DSA, Nařízení o digitálních službách, které je účinné od února a které vyhrožuje provozovatelům velkých internetových platforem.
Diskuse o Green New Dealu, jejíž ozvěnu jsme teď mohli zaznamenat při sedláckých protestech u nás, stojí a padá s „vědou“. Protože „věda“, opakuje nám hlavní proud, dávno a mimo jakoukoli pochybnost zjistila, že tak prudké oteplení jako v posledních sto letech nebylo v dějinách zaznamenáno a že ho způsobuje rozmnožené lidstvo se svým průmyslem. Tím se odůvodňuje celý ten vějíř zákazů, uhlíkových daní, předpisů a kampaní na cestě k uhlíkové neutralitě. Kdyby byla „věda“ zpochybněna, logicky budou zpochybněny i všechny tyto zákony a s nimi celá jedna politická generace.
Buďme s naší klimatickou politikou ještě ambicioznější, doporučuje Evropská komise. Navrhuje radikálnější snižování emisí tak, aby se splnil cíl stát se v roce 2050 uhlíkově neutrální. Podle eurokomisařů tak dosáhneme „prosperující, konkurenceschopné a spravedlivé společnosti“. Právě konkurenceschopnost Evropy je přitom alespoň v současné době silně ohrožena regulacemi a vysokými cenami energií.
Když se zeptáte modelového českého konzervativce anebo liberála, co je nejdůležitější hodnotou, řekne nejspíš, že svoboda. A když budete jen poslouchat, co sám od sebe říká, bude tam ta svoboda figurovat ještě spíš. Není to možná pro konzervativce všude úplně typické, ale dává to smysl v zemi, kde máme ještě v živé paměti dobu nesvobody. Dá rozum, že se slovo tradice neříká tak často, protože jsme si nebyli jistí, co máme přesně po té době nesvobody konzervovat. Jiní to mají jinak. Svoboda ano, jistě, ale sociální jistoty jsou taky důležité, řeknou třeba.
Po strašných zločinech, jako bylo vraždění na FF UK, se často apeluje na to, aby nevedly k zásadní změně života společnosti, aby logická snaha zabránit tomu, aby se něco podobného už neopakovalo, nevedla k tomu, že se dominantními organizačními principy společnosti stanou strach a paranoia. Bezpečnost nesmí být posilována na úkor svobody, zaznívá často. „... jako společnost musíme především překonat strach. Nemůžeme si nechat vzít radost ze života a naději v lepší časy. (...) Můžeme zlepšit zákony, kontroly a opatření, ale nemůžeme se kvůli strachu vzdávat svobody,“ řekl prezident Pavel.
Nová polská vláda Donalda Tuska, bývalého předsedy Evropské rady, získala důvěru parlamentu teprve před sedmnácti dny. Do vládnutí se pustila pěkně zostra, když vyčistila vedení veřejnoprávních médií takovým způsobem, že se Poláci dokonce museli obejít bez hlavních televizních zpráv. Detaily popisoval tento týden kolega Ondřej Šmigol. Není naopak známo, že by zapracovala na nějakém vyztužení právního státu. A že by Evropská komise, která předtím právě kvůli obavám o právní stát zmrazila Polákům pět miliard eur (123 miliard korun) dotací z NPO, což jsou speciální fondy, které vznikly za pandemie covidu, důkladně a hluboce prověřila, že už se právní stát do Polska navrátil.
Společnost pro obranu svobody projevu zaslala premiéru Petru Fialovi (ODS) otevřený dopis, v němž se ohrazuje proti nedávným aktivitám ministerstva vnitra Víta Rakušana (STAN). Kroky jako snaha o monitoring nálad ve společnosti, návrh zákona o omezení šíření obsahu ohrožujícího národní bezpečnost online nebo boj s dezinformacemi podle autorů dopisu začínají připomínat některé cenzurní praktiky. Redakce Echo24 přináší úplné znění dopisu.
