„Musíme zlomit totálně chybnou představu, že mezi občanské svobody patří právo každého člověka komunikovat po šifrovaných kanálech.“

Tato věta nezazněla ani v ruské Dumě, ani na zasedání čínského politbyra. Pronesl ji Peter Hummelgaard, dánský ministr spravedlnosti a jeden z architektů současného kola „Chat Control“, poněkud dystopického euronávrhu na plošné šmírování komunikace Evropanů. Oficiálním zdůvodněním celé akce je samozřejmě ochrana dětí (vždycky jde o děti, drogy nebo terorismus), ale zde musíme panu Hummelgaardovi poděkovat, že byl nezvykle upřímný a řekl na plnou hubu, o co jde. Z pohledu mocenských složek státu nemáme my, obyčejní lidé, právo na soukromí.

Šifrovaná komunikace je v digitálním světě holá nezbytnost. Po internetu je „všude blízko“, takže na rozdíl od fyzického světa, ve kterém si nemusíte lámat hlavu se zločinci žijícími tisíce kilometrů daleko, jsou naše přístroje a systémy vystaveny permanentnímu tlaku potenciálních útočníků z celého světa. Šifrování je jeden z mála prostředků, jimiž se před nimi můžeme chránit, a udělat v něm úmyslné díry proto, aby si policie mohla hrábnout, po čem potřebuje, je asi podobné jako udělat díry ve dně lodi proto, aby se pak v suchém doku snáz kontrolovala zespoda: naprosto sebepoškozující jednání. Ještě horší je ale naprosto antiliberální mentalita, podle které má být tento druh invazivní kontroly plošný, ačkoliv trestné činnosti tohoto typu se dopouští mizivé procento (spíš promile) obyvatel. Pokud Evropa přijme – byť jen v jedné oblasti – zásadu, že všichni jsou sprostí podezřelí a svoji nevinu musejí neustále znovu dokazovat, stane se tyranií bez přívlastků.

Jestli by něco naopak dávalo smysl, byla by to co největší transparentnost komunikace právě u vysokých politiků. Registr lobbistických kontaktů s tvrdými tresty za jeho porušení, dost možná i nahrávání těchto schůzek a jejich povinné zveřejňování. Jestli někdo potřebuje opravdový dozor, jsou to nositelé moci. Lze se zasnít: v logičtějším světě by se předsedkyně EK Ursula von der Leyenová neodvážila odevzdat vyšetřujícím orgánům v Německu kompletně promazaný mobil, protože by jí za ničení dat proti veřejnému zájmu hrozil pořádný štráf. Leč nežijeme v takovém světě…

No nic, přátelé. Chtějí zlomit naše svobody, říkají to otevřeně. Buď se budeme bránit, nebo ne. Naši předci se bránili; proto nám ještě vůbec nějaké svobody zůstaly. Ale znamená to nespat na vavřínech. Podobně jako jinde, i na našem kontinentu se v mocenských kruzích koncentrují psychopati a jedinou cestou k tomu, nestat se jejich otroky nebo nevolníky, je permanentní bdělost.