Matyáš Zrno

/

Články autora

Genderová ideologie nemá vědecké opodstatnění

Videa s ním mají na YouTube přes sto padesát milionů zhlédnutí. V New York Times se o něm zmiňují jako o nejvlivnějším intelektuálovi Západu. Přednáškové sály po celém světě má beznadějně vyprodané a jeho kniha 12 pravidel pro život: protilátka k chaosu je nejprodávanější knihou na Amazonu (dokonce i před bestsellerem Fire and Fury ze zákulisí Trumpova Bílého domu).

Konec dítěte ideologické armády

Ratka Mladiče jsem nikdy nepotkal, zato jeho klonů dost. Podsaditých důstojníků různých armád v celé bývalé Jugoslávii. Měli vždycky podobný výraz i styl mluvy. Jistá přirozená autorita se jim nedala upřít. Byl to ten typ velitelů, které byste na vojně nechtěli potkat, když usnete na stráži. Mluvili obvykle pomalu a důrazně, stylem mužů, kteří nejsou zvyklí, že jim někdo odporuje nebo má jiný názor.

Balkán na rozcestí

Dvacet let se na Balkáně hrála hra. V čem spočívala? Evropská komise se tváří, že vás přijme do EU. Vy se tváříte, že jste hodní hoši a děláte reformy. Vaši voliči se tváří, že věří tomu, že do EU opravdu vstoupíte. A Spojené státy se tváří, že je nějaký Balkán ještě vůbec zajímá. Teď se ta hra zadrhla.

Najděte přesvědčeného atlantistu

Když chtějí The New York Times přiblížit svým čtenářům, o co jde ve volbách v jakési malé neznámé zemi v jihovýchodní Evropě s latinskoamericky znějícím názvem Montenegro (Černá Hora), použijí v titulku jednoduché zkratky: „Prozápadní strana zvítězila.“ Nebo: „Západ a Rusko se přou v Černé Hoře.“

Muž, který nesměl do EU

Kdybychom to vyznačili na mapě, bude to kompaktní pás od severu k jihu: Slovensko, Maďarsko, Srbsko. Všude tam vládnou silní lídři, kteří opakovaně získávají ve volbách procenta, o nichž se třeba českým politikům může jenom zdát. K u nás známějším Ficovi a Orbánovi můžeme po víkendových volbách přičíst i srbského premiéra, „polepšeného“ nacionalistu Aleksandra Vučiče.

Jestřáb, co uzavřel mír

Winston Churchill kdysi řekl notoricky známou větu: „Kdo není levičákem ve dvaceti, nemá srdce. Kdo jím je ve třiceti, nemá rozum.“ Na Balkáně by šla parafrázovat na: „Kdo není nacionalistou ve dvaceti, nemá srdce. Kdo jím je ve třiceti, nemá rozum.“

Země jako pašalík

Asi třetí věta, kterou Chorvatsko slyšelo od designovaného premiéra, zněla: „Jsme zde všichni proto, abychom sloužili chorvatským budovám…“ Muže, kterého prakticky nikdo předtím neviděl, nikdo o něm neslyšel, a především – nikdo ho neslyšel mluvit.

Starší články