Vystudoval Pedagogickou fakultu UJEP v Ústí nad Labem a posléze německá a rakouská studia na Fakultě sociálních věd UK. Ještě během studií pracoval v zahraničněpolitickém odboru prezidentské kanceláře. Od roku 1998 působil v Lidových novinách, v české redakci BBC a opět v LN. Několik let prožil v Německu a Británii. Je autorem politického životopisu Václava Havla do roku 1989 „Disident“ (Paseka). Druhý díl, který obsáhne Havlovo prezidentství, má vyjít v roce 2014.
Svět kolem nás se změnil. Současně jsme konfrontováni s válkou na rusko-ukrajinském pomezí a s Islámským státem na Blízkém východě. Je česká armáda připravena na nové úkoly? Co přesně umí, jak platná by byla v případě útoku Ruska na některý z pobaltských členů NATO?
Dva týdny stará zpráva evropského výboru Sněmovny lordů vzbudila i u nás jistý rozruch (titulky typu „Unie i Londýn ohledně Ukrajiny katastrofálně selhaly“), nikoliv ale soustavnější pozornost.
Ministři financí eurozóny a neomarxistická vláda v Aténách došli k jakési dohodě. Její podstatou je prodloužení záchranného programu – tedy financování řeckých bank – o další čtyři měsíce.
Ve slavném filmu Z režiséra Costy-Gavrase, odehrávajícím se v Řecku raných šedesátých let, přivodí neúplatný vyšetřující soudce ve spolupráci se šťouravým novinářem pád zkompromitované vlády, happy end se však nekoná. Moci se místo politické opozice ujímá vojenská junta.
Pro hloubku změny, jíž český veřejný prostor za poslední dva roky prošel, je charakteristický případ odvolávání ministryně spravedlnosti Heleny Válkové.
Velký rozruch vzbudila na sklonku roku 2014 tzv. výzva šedesáti, která apelovala na vládu i média, aby se pokoušely o usmíření s Ruskem.
Pozvání do diskusního Salonu Týdeníku Echo přijali bývalý ministr Zemanovy vlády a pozdější velvyslanec České republiky v Rusku Jaroslav Bašta, politolog Michael Romancov a diplomat Štefan Füle, který měl v Evropské komisi na starosti jednání s Ukrajinou o asociační dohodě, než jednání v listopadu 2013 zkrachovala a následoval Majdan. (O Fülem se spekuluje jako o budoucím členu týmu evropského prezidenta Donalda Tuska.) Bouřlivá byla i diskuse v Salonu a nevyhnutelně došlo i ke sporu o příčinách a dosavadním průběhu krize na Ukrajině.
V budově ministerstva dopravy kdysi sídlil ÚV KSČ a Dan Ťok, tak jako všichni čeští ministři dopravy před ním, úřaduje přímo v pracovně Gustáva Husáka.
Slovensko tuto sobotu čeká referendum o ochraně rodiny iniciované Aliancí pro rodinu. Ta loni s pomocí církví sehnala 400 tisíc podpisů, jimiž občanské referendum podmiňuje ústava.
Téměř po celý svůj profesní život byl podle vlastních slov „zkušený mechanik“ politického a ekonomického provozu spolkové republiky, vyšší řadový úředník na spolkovém ministerstvu financí a od roku 2002 regionální politik.
Po islamistickém teroru ve Francii to bublá v celé západní Evropě. Specifická je situace v Německu.
Jaká je předběžná bilance Majdanu na Ukrajině, vyšel Vladimir Putin z této konfrontace vítězně, nebo oslabený? A co Rusko, zvětšilo se v očích Západu v nafouknutého strašáka, nebo je to stát na pokraji zhroucení?
Těsně před Vánocemi přinesl Volvox Globator na český trh knihu nejslavnějšího sovětského disidenta Vladimira Bukovského Moskevský proces. Je to historie posledních zhruba dvaceti let sovětského režimu před kolapsem, podaná na základě tajných dokumentů Ústředního výboru KSSS, zápisů z jednání politbyra a ovšem i autorova historického výkladu občas podávaného hodně sarkasticky.
Loni touto dobou vyhlašoval tehdejší šéf Evropské komise José Manuel Barroso sebevědomým hlasem konec krize eurozóny. V českém veřejném prostoru byly výroky Barrosa a dalších potentátů se stejným názorem na věc ještě doprovázeny úlevnými výdechy našich domácích eurooptimistů, že už teď snad konečně ti skeptici přestanou umanutě mluvit o krizi eurozóny, když prošla zkouškou ohněm a je silnější než předtím.
V pondělí 15. prosince odpoledne se centrum Drážďan, od hlavní nákupní třídy, Prager Strasse, přes slavné vánoční trhy na Altmarktu až k obnovené barokní dominantě města, Frauenkirche, hemží stovkami Čechů. O pár hodin později tamtéž probíhá masová, údajně xenofobní demonstrace. Nejde při ní ale o Čechy, nýbrž o přistěhovalce z muslimského světa, ještě přesněji o „islamisty“.
Polsko je už deset roků ve středovýchodní Evropě podobnou anomálií, jakou představovaly české země někdy do roku 1996 – po implozi postkomunistů u našich severních sousedů chybí silná levicová strana, a tak se politické drama odehrává uvnitř občanského, řekněme pravicového, tábora. Konflikt, dlouho personifikovaný jmény Donald Tusk a Jaroslaw Kaczynski, má hluboké kořeny a vine se vlastně od prvních měsíců svobody.
Při pohledu zvenčí má Polsko pověst země, jejíž elity se ve věcech zásadního významu dokáží shodnout, kde panuje národní konsensus. Přitom jsou ale intelektuální, kulturní a politické kruhy u našich severních sousedů rozhádané tak, že spolu velké skupiny lidí nejsou schopny vůbec mluvit.
Možná si čtenář toho jevu už všiml, příležitostí bylo docela dost: konkrétní směrnice, zákony a nařízení na pomoc přírodě, zvířatům, planetě přicházejí často opentleny fatálním zdůvodněním: nedá se nic dělat, je to věda, z vědeckých studií vyplývá, že normu je potřeba přijmout. Současně patří k obecně sdíleným předpokladům, že věda není politická, že v ní jde o popis reálného světa a vyvozování souvislostí.
Pětadvacet let už mohou Češi obcovat s vyspělejším Západem. Na počátku 90. let sem proudila spousta firem, dobrodinců i dobrodruhů, v Praze se usadilo několik desítek tisíc mladých Američanů. Ty časy jsou dávno jsou pryč, ale vyvinul se aspoň u těch, co zbyli, nějak pohled na domorodce?
Jednou z nenápadných, ale sveřepě vedených bitev současnosti je souboj o stupeň podřízenosti státních zástupců (a potažmo policie) vládě.
Džbán jako kdyby se naplnil říjnovou návštěvou prezidenta Miloše Zemana v Číně. Ale už několik měsíců předtím, po vyjádřeních prezidenta i jeho předchůdce Václava Klause a koneckonců i několika ministrů k dění na Ukrajině, se začaly ozývat obavy o příslušnost České republiky k Západu.
Paul Lendvai mě vítá ve svém budapešťském bytě, z jehož velkých oken vidíme přímo na mohutný tok Dunaje. Na úvod prosí, abych nikde neuváděl jeho adresu, necítí prý se v Budapešti poslední dobou dobře. Jak říká, jezdí sem se ženou víceméně na její přání. „Na její vkus tu býváme málo, na můj až moc.“
Některé společnosti jsou z povahy svého jazyka zvenku téměř neproniknutelné, a kdo si myslí, že k těmto smolařům patří Česká republika, měl by se krátce zamyslet nad situací Maďarů. V takto extrémních případech jsou extrémně důležití lidé, kteří z dané kultury vyšli, v jiné se usadili a jsou veřejně činní.
Po rozdělení federace zůstalo v Česku mnoho Slováků a další přicházejí dodnes. Nacházejí zde takové uplatnění, které by pro Čechy na Slovensku bylo nemyslitelné. Je to naší tolerancí?
Pětadvacet let od konce něčeho tak nehorázného, jako byla normalizace, není tak dlouhá doba. V západním Německu pětadvacet let po porážce nacistů – tedy v roce 1970 – právě odezníval výbuch generační vzpoury tzv. osmašedesátníků, kterou odstartoval skutečný a dodnes nevyčerpaný zájem o Hitlerovu éru. U nás ve stejném časovém rozmezí kritický zájem o komunismus naopak dramaticky ustupuje.
K debatě o Miloši Zemanovi, jeho výkonu funkce a jeho pojetí zahraniční politiky jsme pozvali dva bývalé velvyslance v Moskvě – Luboše Dobrovského a Petra Koláře, sociologa Ivana Fišeru, který kdysi poslance Zemana přivedl do sociální demokracie, kde se s ním brzy rozkmotřil, a vlivného advokáta Miroslava Janstu, který pětadvacet polistopadových let strávil střídavě v Zemanově přízni a nepřízni (momentálně je v přízni).
Roger Scruton (70) je autorsky znám především odbornými a esejistickými knihami, ale složil už i dvě opery a neuzavírá se ani próze. V novele Notes from Underground (Zápisky z podzemí; přiznaná výpůjčka od Dostojevského) čerpá ze svých pravidelných cest do husákovského Československa a hned na začátku je třeba zdůraznit, že čerpá víc ze svých vjemů a atmosferických postřehů než z konkrétních situací, historek a incidentů.
Anglický konzervativní filozof Roger Scruton oslavil letos na jaře 70. narozeniny. K bilancování, s jakým v tomto věku lidé často začínají, patří ve Scrutonově případě i česká kapitola.
Jsou dny TOP 09 sečteny? Po sérii lokálních proher v komunálních a senátních volbách, po zmatku v pražské organizaci, která ztrácí primátora, a po dalším rozvolňování svazku se Starosty (STAN) tomu všechno nasvědčuje.
S Miroslavem Kalouskem hovořil Týdeník ECHO ve čtvrtek před polednem. První místopředseda TOP 09 má za sebou tvrdý týden
