Pro hloubku změny, jíž český veřejný prostor za poslední dva roky prošel, je charakteristický případ odvolávání ministryně spravedlnosti Heleny Válkové.

Při zacházení se ženami se od jejich kolegů vyžaduje přece jen zvýšená ohleduplnost. Když před dvěma roky touto dobou Petr Nečas odvolával zimní ministryni obrany Karolínu Peake a důvody ne a ne řádně vysvětlit, snášela se za tuto metodu náznaků na premiérovu hlavu kritika a hlavně – spekulace o důvodech náhlého konce Peake tvořily několik dní hlavní potravu politického zpravodajství. U Heleny Válkové až za týden po zprávě o tom, že končí, začalo vůbec vycházet najevo to nejzákladnější: že končí proti vlastní vůli a že její šéf použil ke zvýšení její povolnosti nezvyklé nástroje. Týden se onomu šéfovi – je jím předseda hnutí ANO Andrej Babiš – dařilo udržovat nad případem informační mlhu, což je v infodemokracii za normálních okolností dost dlouhá doba na to, aby se mezitím vyskytla jiná šťavnatá témata a mediální provoz se posunul dál.

Nicméně paní Válková provedla částečnou vzpouru proti scénáři a v rozhovorech pro Českou justici a deník Právo z počátku tohoto týdne podala emotivní svědectví o svém konci. Sice se ani od ní nedozvídáme nic o skutečných příčinách odchodu, zřejmě se jen sama může dohadovat, zato teď víme hodně o tom, jakým způsobem se v nových politických poměrech může při rekonstrukcích vlády postupovat.

Zákon omerty

Pod Válkovou se podle jejích slov začalo křeslo kymácet 3. února, kdy po ní na své titulní straně vyjely Lidové noviny. Text redaktora Martina Shabua (kterého si Babišův šéfredaktor a přítel István Léko do novin přivedl z České pozice, placené kým jiným než Babišem) se tvářil jako rekapitulace práce ministryně po roce ve funkci. S odvoláním na dva důvěryhodné zdroje (zřejmě z ANO, v dané situaci poměrně logicky) list píše, že ministryně bude vyměněna. Rozrušená Válková, uvědomujíc si, komu list patří, telefonuje Babišovi a stěžuje si, co mají tyhle recykláty jejích údajných chyb znamenat, načež jí Babiš odpovídá, že je dobře, že volá, protože i on chce situaci řešit. Medializace poměrů na ministerstvu spravedlnosti, pokračuje podle líčení Válkové Babiš, dosáhla takového stupně, že poškozuje samotné hnutí ANO. V tu chvíli je Válková dokonale obklíčena. Je to neuvěřitelná situace: ministr financí a předseda strany je znepokojen tím, jak jeho vlastní noviny poškozují jeho vlastní stranu. Kdyby do svých novin volal, jako že nevolá, třeba by se dokonce dozvěděl, že munici proti jeho straně jeho novinám dodali jeho spolustraníci. Nemá v takové situaci jinou možnost než obětovat paní ministryni. Předseda se tu sklání před zaměstnanci své firmy, Česká republika konečně dospěla k vnitropodnikové demokracii, o jakou se kdysi pokoušeli v Jugoslávii. Anebo se předseda cítí už tak pevně v sedle, že si myslí, že mu projde všechno.

Profesorka Válková šla před rokem do vlády podle všeho s ušlechtilým úmyslem pokusit se zlepšit českou justici. Semlel ji teď babišovský systém, do něhož se před rokem a půl zapojila navzdory varovným hlasům těch, podle nichž žádný dílčí pokrok (na konkrétním ministerstvu) nemůže vyvážit účast, respektive asistenci u vzniku mocenského monstra, jaké si buduje Andrej Babiš. Dnes se ohrazuje pouze proti tomu, aby se lhalo o jejích osobních motivech. Hodlá nadále pracovat v poslaneckém klubu ANO, avizuje, že bude konstruktivní poslankyní. Pokud za tím není pochopitelná snaha nechovat se hystericky, je zřejmě paní ministryně stižena stockholmským syndromem. Druhá možnost je, že pro ty, kdo se někdy spojili s Babišem, platí zákon omerty. Naznačovalo by to i faktické mlčení jiných dam, které od něho v posledních měsících byly odejity nebo samy odešly – například bývalé náměstkyně Hany Marvanové nebo šéfredaktorky Sabiny Slonkové. Toto zlověstné ticho bohužel posiluje Babišův nimbus „nejmocnějšího muže v zemi“. Ten nimbus je určitě přehnaný a vlastně nezasloužený, jeho reálná moc bude zčásti pouze tušená a vzniká jako sebenaplňující se proroctví. Dokud ale stroje z Babišovy stáje budou i po svojí částečné vzpouře zachovávat mlčení, strach z Babiše bude spíš posilovat.

Otázka člověčiny

Český veřejný život a politiku zvlášť už dlouhá léta sužují vzájemné nenávisti a také antipatie veřejnosti nebo třeba jen novinářů k různým veřejně činným lidem. Nám v Echo24.cz a Týdeníku Echo bývá občas vyčítána posedlost Andrejem Babišem. Ale zkusme si odmyslet konkrétní obsazení a posuzujme způsob, jímž byla Válková sesazena, v kategoriích lidského chování. Vidíme člověka, který když se potřebuje zbavit podřízeného, použije k tomu jiného podřízeného a pak se na toho druhého před tím prvním ještě vymlouvá. Takových případů postupně přibývá. Tu se člověk, jemuž Babiš před časem lichotil a lákal ho do svých služeb, nedopatřením dozví, jak sprostě o něm mluví za zády, tu se s výmluvami na třetí osobu setká Babišem blokovaný nominant koaliční strany do firmy se státní účastí, o němž Babiš čtvrté osobě řekne, že si ho nepřeje. Jsou to metody řekněme pokleslejších manažerů. Ale tento místopředseda vlády, který i vstup do KSČ dokázal de facto svést na mrtvou matku, používá alibismus jako pracovní metodu.

Politická konkurence, zoufalá z Babišovy popularity, nebo prostě lidé znepokojení koncentrací moci, jaké dosáhl, občas toužebně přemítají o tom, co by jednou šéfa ANO mohlo připravit o jeho vysokou popularitu. Může to být špatný výběr daní, tedy selhání v oboru, v němž sám vzbudil vysoká očekávání. Může to být nějaká aféra na ministerstvech v držení ANO. Ale až se čeští občané ve větším počtu vrátí z mentálních prázdnin a začnou o politice zase přemýšlet střízlivěji, je docela možné, že Babišovu politickou kariéru nakonec zlomí jeho lidské způsoby. Jakkoliv Babiš na svém vystupování od chvíle, co je v politice, obdivuhodně zapracoval a roli hodného strejdy v roláku, který když něčemu nerozumí, tak to s odzbrojujícím úsměvem přizná, hraje bravurně, lidé, kteří ho znali předtím, Babiše vesměs líčí jako panovačného hulváta, který nezná vděk, nebere ohledy a proti svému soupeři využije každou slabost a zaváhání. Po šedesátce už se dokáže změnit jen málokdo a žádný marketingový poradce nesvede natrvalo zakrýt povahu veřejně sledované osoby.